V sobotu proběhne na Letné demonstrace Milionu chvilek. Protest je v demokracii legitimní a potřebný. Veřejnost má právo, a někdy i povinnost, dát politikům najevo svou nespokojenost a ukázat nesouhlas s kroky vládnoucí většiny. Klíčové ale je ptát se, zda a co vlastně mohou tyto protesty změnit, nebo alespoň které problémy mohou nasvítit jako důležité. Slovy Václava Moravce z jeho Otázek: o čem se po sobotních protestech bude mluvit?

Politické světy jsou u nás – a ostatně prakticky v každé demokratické zemi – silně rozdělené. Příkopy jsou hluboce vykopané a jednotlivé tábory pravidelně hecují a popichují lidi k vzájemné nenávisti. Evidentně se zase odehraje další tvrdé kolo emocí na sociálních sítích mezi oběma tábory, bez jakéhokoli pokusu o vzájemné pochopení. Ale to je jen povrchní část.

Na Letné určitě padnou velká, mnohdy až patetická slova a apely, pro mnoho lidí to bude příjemné jarní setkání, ona chvilka pro demokracii. Jenže demokracie je praktický a realistický mechanismus; za debatou o hodnotách a ideálech musí přijít praktická řešení. Podstatné je, co zůstane, až se lidé zase rozejdou domů.

Protest je ventil, může být ale také motor

Může protest v ulicích přispět k nějakému pozitivnímu posunu v politice a společnosti a nastartovat ho? Tyto otázky by podle mě měly rezonovat, pokud má tato mobilizace a velké protesty evokující listopad 1989 něčím pohnout. Reálná moc se neprojevuje ve slovech, ale v tom, kdo sedí na klíčových pozicích. Zatím spíš chybí most mezi ulicí a institucemi; právě tenhle přerušený obvod je jádrem problému.

Otevřou se opoziční strany?

Zásadní téma je, jak vlít život do vyprázdněných nádob politických stran, dodat jim expertizu – právní, ekonomickou, zahraničněpolitickou – a otevřít je lidem. Jinými slovy: jak resuscitovat polomrtvé české stranictví, a to všechny strany, vládní i opoziční. Je však zřejmé, že Milion chvilek obhospodařuje tu část společnosti, která podporuje a volí současnou opozici.

Michal Nosek: Je Milion chvilek občanská síla, nebo aktivistický tlak, který štěpí Česko?

Názory

Spolek Milion chvilek pro demokracii dokázal mobilizovat statisíce lidí a vrátit protesty do centra veřejného dění. Zároveň ale čím dál víc působí jako symbol jednostranné politiky a prohlubující se nedůvěry mezi různými částmi společnosti. Je jeho role pro demokracii přínosem, nebo spíš důkazem, jak hluboko je Česko rozdělené?

Michal Nosek

Přečíst článek

A proto by výzva měla mířit právě na tyto strany. Nedělejte další zbytečná gesta a videa z Letné, ale řekněte, jak konkrétně otevřete své strany novým lidem, pozvěte odborníky a výrazně rozšiřte členskou základnu. Která strana to pochopí, může se stát relevantní a růst. Kdo ne, ten postupně vyšumí a umře.

Měla by zaznít oligarchie

Podle mě by měla silně zaznít kritika vlivu oligarchie na ekonomiku, politiku i společnost. Ten podle mě dosáhl obludných rozměrů a vytváří jakési paralelní a hrubě neprůhledné mocenské struktury, v nichž se rozhoduje jinde a mezi jinými lidmi než těmi volenými.

Hloupé škrty

Mělo by zaznít, že tupé a hloupé škrty a rozkládání institucí vládou ničemu nepomohou a dlouhodobě jen škodí. Pokud rozbijete některou instituci a odejdou zkušení lidé, musíte mít alternativu. Když ji nemáte, opravovat a znovu stavět trvá roky a nakonec je to násobně dražší než první zdánlivé ušetření. Evidentně zatím kroky Babišovy vlády nejsou taženy snahou o úspory, ale jednoduše pomstou a určitým opojením mocí, že prostě mohou a mají tu moc to udělat. Pokud podminují nebo rozpočtově vyhladoví některé instituce, je to nebezpečné. Za ideologickými spory často běží velmi praktická hra moci: rozpočty, zakázky, dotace, kontrola institucí, dosazování lidí.

Personální zemětřesení: když loajalita vítězí nad kompetencí

Myslel jsem, že ANO bude ideologicky zaslepené nápady svých juniorních partnerů pragmaticky brzdit, ale zatím se to neděje. Mnohé personální kroky ve státních firmách a na ministerstvech působí jako čistky a dosazování vlastních loajálních lidí. Na to sice má každá vláda právo, ale mělo by to mít určitý vkus a hlavně míru.

Sociální síť s velkými oky: kdo propadne, ten zmizí

A pak by také mělo zaznít, že se v dnešním Česku části lidí bohužel silně bortí jejich jistoty. Sociální síť není trampolína, která je vyhodí zpět nahoru, ale má spoustu velkých ok, kterými propadnou dolů. Dost lidí v Česku se bohužel nemá dobře, zapomíná se na ně a propadají sítem mnohdy úplně zbytečně – příkladem jsou lidé v dluhových pastech nebo situace samoživitelek.

Když žena nechce děti, není to v Rusku její volba, ale problém k nápravě. Nové doporučení posílat bezdětné ženy k psychologům ukazuje, kam až může zajít stát, který zaměňuje demografii za ideologii. A osobní svobodu považuje za chybu v systému. Tohle už není populační politika. Tohle je ideologie v bílém plášti.

Ruský stát se rozhodl, že klesající porodnost nevyřeší lepšími podmínkami pro život, ale „opravou“ žen. Pokud nechceš děti, nejsi člověk s vlastním rozhodnutím, jsi problém k řešení.

Doporučení posílat bezdětné ženy k psychologům je nebezpečné ne proto, že by psychologická péče byla špatná, ale proto, že se z ní stává nástroj moci. Medicína má léčit, ne přesvědčovat, jak má člověk žít.

Populistické recepty nefungují. Osekání imigrace na minimum by ekonomiku poškodilo

Politika

Krajní pravice a populisté napříč Evropou brojí proti migraci. Pravdou však je, že migrace je pro evropské ekonomiky velmi důležitá. Pokud by ji státy omezily na minimum, výrazně zpomalí růst a zatíží už tak zatížené rozpočty, což by dost možná vyústilo ve zvyšování daní. „Lidová“ politika by tak dopadla hlavně na „obyčejné“ lidi, kterými se populisté ohání.

Karel Pučelík

Přečíst článek

O to cyničtější to je v zemi, která zároveň posílá tisíce mužů do války a přispívá k jejich smrti. Jedny životy mizí na frontě, druhé mají ženy „dodat“. Člověk se mění v položku statistiky.

Jenže lidé nemají děti tam, kde nemají jistotu, svobodu a důvěru v budoucnost. Ne proto, že by měli špatný postoj. Snažit se změnit realitu tím, že změníte myšlení lidí, je starý trik, který a vždycky selže.

Polský ekonomický zázrak. Jak se z komunistické trosky stala země, která předběhla Švýcarsko

Money

Ještě na konci komunistické éry v 80. letech bylo Polsko zemí, kde se základní potraviny jako cukr nebo mouka vydávaly na příděl a průměrný Polák si vydělal jen desetinu toho, co lidé v tehdejším západním Německu. O generaci později je situace úplně jiná. Polská ekonomika dnes překonala velikostí Švýcarsko, patří mezi dvacet největších na světě a její roční výkon přesahuje bilion dolarů, tedy více než 21 bilionů korun.

nst

Přečíst článek

Rozhodnutí mít, nebo nemít děti patří k nejintimnějším v životě. Ve chvíli, kdy do něj začne stát vstupovat, byť jen doporučením, už nejde o podporu rodiny, ale o kontrolu jednotlivce. A to je problém, který žádná porodnost nevyřeší.