REPORTÁŽ: Belfast je moderní a přívětivé město, ovšem s traumatickou minulostí
Hlavní město Severního Irska není nejčastějším cílem turistů, přitom se tu psaly dějiny. V Belfastu historie vystupuje takřka na každém kroku, ať už jde o Titanic nebo krvavé „nepokoje“ z konce minulého století.
V Dublinu nastupujeme do beznadějně přeplněného vlaku. Včera tu hráli slavní AC/DC. Tisíce fanoušků v černém „stejnokroji“ nešlo přehlédnout, nešlo přeslechnout ani zvuk kytar, přestože jsme bydleli asi pět kilometrů od stadionu, kde postarší Australané vystupovali. Zástupy se následujícího rána vrací také do Belfastu. Podobně jako na druhé straně Irského moře v Británii nás ale překvapí ohleduplnost spolucestujících. Pro rodinu s malým dítětem se vždycky nějaké místo najde.
Přisedáme si ke staršímu páru, penzionovanému hasiči a zdravotní sestře. Také byli na koncertě, prý to bylo super. Nejen na koncerty vyrážejí přes hranici často, do Dublinu, který je o dost živější, to mají z předměstí Belfastu výrazně blíž než kamkoliv do Británie – vlastně ho ani nevnímají jako zahraničí.
FOTOGALERIE: Podívejte se do Belfastu
Ačkoli mě jedna Češka provozující kavárnu v Dublinu varovala, ať moc nerozhlašuju, že mým denním chlebem jsou britské dějiny a aktuální dění ve Spojeném království, protože vztah Irů k Anglii mnohdy není vůbec pěkný, nedá mi to, a ptám, jestli se tedy cítí více Iry nebo Brity. „Jsme Irové, to jedno jestli ze Severního Irska nebo z republiky. Proti královské rodině nic nemáme, ale co se děje v Londýně je nám docela jedno,“ konstatují. „Myslím, že do dvaceti let bude ostrov sjednocený, všechno k tomu spěje,“ dodává muž.
Skutečně, podpora pro setrvání Severního Irska ve Spojeném království klesá, což je vidět i na výsledcích voleb, kde převzala hlavní roli Sinn Féin, republikánská strana s teroristickými kořeny, pro kterou je sjednocení hlavním cílem. Zároveň podle průzkumů Severní Irsko Angličany moc nezajímá.
Newyorské ikonické metro zná z amerických filmů snad každý. Jet s ním v nejrušnějších hodinách i jen pár stanic a na těch nejkomplikovanějších křižovatkách přestupovat je docela adrenalinová zábava, zvláště, pokud se tam příliš nevyznáte. Až na několik nadzemních částí v Bronxu a v Brooklynu ale z něj příliš slavné metropole neuvidíte. O to více stojí za to cestovat povrchovou dopravou, abyste si zažili ten opravdový New York (NYC). Na výběr máte hned několik zajímavých variant – po moři i po souši. Tipy, jak na levně cestovat po podzimním NYC, najdete v textu i ve fotogalerii.
Cestování po New Yorku. Jak levně poznat jedno z nejdražších měst světa?
Enjoy
Domov Titanicu
Spojené království má skvělá muzea, na nichž je nejlepší, že jsou často zadarmo. I Ulster museum je toho důkazem. O pozornost si také říká nedaleký historický skleník botanické zahrady. Dominantou jsou ale spíše dva obrovské lodní jeřáby – Samson a Goliáš – s monogramy H a W. Dodnes tu totiž funguje (i když v těchto dnech v insolvenci, jak jsme nedávno psali) loďařská firma Harland and Wolff, která se proslavila tím, že postavila legendární parník Titanic. Kvůli tomu sem jezdí většina turistů, kousek od jeřábů totiž vyrostlo monumentální muzeum Titanic Exprerience.
Na katastrofě nejznámější lodě světa se snaží přiživit kde kdo, ale v Belfastu je to důstojná vzpomínka. Ostatně loďařství k městu neodmyslitelně patří, obyvatelé města Titanic i jeho „sestry“ Olympic a Britannic a řadu dalších plavidel vlastníma rukama postavili, takže o čem jiném se bavit? Návštěvník se dozví řadu detailů, jak se loď stavěla, kdo ji navrhl, jaké techniky se při konstrukci používaly.
Druhá část je věnována samotnému potopení, minutu po minutě s nízkoprahovými vysvětlivkami, takže se dozvíte, co všechno bylo špatně. A že toho bylo dost – od nedůsledné přípravy posádky a neostatečného proškolení, příliš vysoké rychlosti a laxního přístupu, chabého vybavení, až po chaos při evakuaci. Nechybí samozřejmě ani artefakty, třeba housle, na které se hrálo, ještě když se loď potápěla.
Třetí část tvoří sbírka příběhů některých cestujících. Na palubě třeba bylo dost lidí přímo z Belfastu, včetně zaměstnanců Harland a Wolff, dokonce i designér lodi. Někteří plavbu dostali za odměnu… Statistiky pak potvrdí smutnou konstantu, že prostí cestující měli na záchranu podstatně nižší šanci než pasažéři z první třídy.
Cesta k moři je pro mnohé vrcholem letní dovolené. Elektromobil přináší novou dimenzi cestování, ale vyžaduje pečlivější plánování. Zeptali jsme se několika majitelů automobilů na baterky na jejich reálnou zkušenost s jízdou k moři. A ti vzkazují: Není to žádná věda a krátké dobíjecí pauzy jsou příjemným osvěžením. Přidáváme i tipy na aplikace s informacemi o dobíjecích místech, které by se vám mohly hodit.
Elektromobilem k moři. Nebojte se toho, není to žádná kovbojka, vzkazují cestovatelé
Enjoy
Krvavá historie
Na návštěvníky kromě největší námořní katastrofy doléhá i krvavá historie, která není tak vzdálená. Od šedesátých let až do Velkopáteční dohody v roce 1998 si „nepokoje“, střety mezi katolickými republikány, kteří si přáli sjednocení s Irskou republikou, a protestantskými loajalisty podporujícími setrvání ve Spojeném království, vyžádaly přes 3500 obětí. Takzvaná Provizorní Irská republikánská armáda odpalovala bomby nejen v Irsku, ale i v Británii nebo v Bruselu.
Belfast jako regionální metropole byl centrem událostí, což je znát dodnes. Centrum sice vypadá s britskými značkami a „manchesterskou“ architekturou jako anglické město, ale když vyrazíte mimo něj, devadesátá léta ožívají. Dobrým příkladem je „katolická“ čtvrť kolem novogotické katedrály sv. Petra, zejména Falls Street, kterou zdobí desítky murálů věnovaných republikánským hrdinům války za nezávislost z dvacátých let i pozdějších nepokojů – tedy alespoň z britského pohledu teroristům. Asi nejznámější je podobizna Bobbyho Sandse, který byl za podíl na terorismu uvězněn. Za mřížemi se nechal zvolit poslancem, ale také uspořádal protestní hladovku, která ho stála život (o jeho životě vznikl film „Hlad“, kde ho hraje Michael Fassbender).
Není to však jen skanzen, protože snahy o připojení Severního Irska k republice jsou stále živé, a člověk se tu může cítit trochu nejistě. Mimo jiné se úplně nedoporučuje navštěvovat ulici v noci. Aktualizují se i podoby murálů, nyní o „bratrský“ boj Palestinců za svobodu.
Belfast je dnes moderním městem s mezinárodním nádechem i s bohatou historií. Těžko se však ubránit dojmu, že návštěva není oslavou dějin, ale spíše zdrojem poučení.
VYŠEL PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB
Lepší život jako téma čísla
Změna k lepšímu je jedním z témat aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Šířeji pak je tématem longevity, nebo obecněji lepší život. A to nejen každého konkrétního člověka, ale také společnosti nebo firem.
Na obálce magazínu je Radek Kašpárek. Hvězdný šéfkuchař je nový člověk, alespoň to říká v titulním rozhovoru. „Byl jsem prudší, výbušnější, taková neřízená střela. Celkově jsem se časem zklidnil, dostal se do větší pohody a tím se ve mně uklidnilo i ego,“ říká.
V novém magazínu tak čtenáři najdou například rozhovor s Pavlem Loudou. Jeho jméno patří k synonymům tuzemského vozoparku, protože je jedním z nejúspěšnějších prodejců aut u nás. Ale zároveň koupil také sklárny, v nichž pracovali jeho rodiče, investoval do nich stamiliony a dnes již může zhodnotit, jak se tato investice vyplatila.
Na rady rodičů vzpomíná také Barbara Paldus, dcera českých emigrantů, která se narodila v Kanadě, uspěla v Silicon Valley a dnes vyrábí kosmetiku, jež vychází z přírodních tradic, ale je podpořená high-endovou vědou. „Na magii sice nevěřím, ale umím věřit věcem, které zatím neumíme vysvětlit,“ říká vědkyně.
A o to, jak razantně změnit život po šedesátce, se podělí Hana Janata, lékařka, která v 55 začala profesionálně tančit a po šedesátce se stala modelkou. A spolupracuje s nejprestižnějšími značkami světa.
Třinácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
