RECENZE: Vinohradská Eleven páruje jedenáct jídel s koktejly, které berou dech

Zdravé jídlo je dnes velký byznys. Regály plní proteinové výrobky, funkční nápoje a superpotraviny, sociální sítě zase rady o kortizolu, glukóze nebo sacharidech. Jenže kde končí skutečná výživa a začíná marketing? V rozhovoru s nutriční specialistkou Vendulou Popelkovou, známou na sítích jako @doktorkapotravin, boříme nejčastější mýty o jídle a vysvětlujeme, proč zdravá strava nemusí být drahá ani složitá.

High protein jako král. Proteinové pudinky, proteinové bio chipsy, proteinové šunky a jogurty… Ale taky funkční vody s vitaminy, cortisol drinky, matcha místo kávy nebo staré dobré avokádo. Některé regály v supermarketu už dávno nepřipomínají místo pro nákup běžné večeře, ale spíše wellness lékárnu. S tím rozdílem, že si v nich nekoupíte klasické léky, ale sliby – o lepší imunitě, vyšší výkonnosti, snazším hubnutí nebo třeba o věčném mládí.

Z makroživin a minerálů se stal dietní fetiš, zdravá strava se stává osobním manifestem a funkční potraviny novodobým náboženstvím. A celé to je dost možná nejvýnosnější marketingový trik současnosti.

Konec (mírné) nadsázky. Faktem je, že zatímco dřív lidé řešili hlavně chuť a cenu, dnes od jídla očekáváme mnohem víc. Už nejde jen o to se nasytit nebo si pochutnat. Chceme lepší výkon, delší život, víc soustředění, víc energie, zdravější střeva i lepší psychickou pohodu. Potravinářský marketing na naše přání slyší a my v obchodech zoufale hledáme Věc Makropulos, která vyřeší naše problémy se stresem, spánkem nebo váhou.

Biohacking: Jak zkrotit chronický stres a správně nastavit hladinu kortizolu pomocí stravy a doplňků

Enjoy

Kortizol nepředstavuje nepřítele, ale nezbytný hormon, který organismus připravuje na denní zátěž. Problém nastává ve chvíli, kdy chronický stres naruší jeho přirozený rytmus a trvale zvýšená hladina začne poškozovat imunitu i metabolismus. Cesta k rovnováze přitom vede přes drobné změny v jídelníčku, jako je stabilizace cukru v krvi, suplementace hořčíku nebo prosté odložení ranní kávy o 90 minut.

Alžběta Shejbalová

Přečíst článek

Za „výjimečné superpotraviny“ jsme ochotni utratit značné sumy, zatímco obyčejné brambory nebo třeba kvašené zelí, které mají pro naše tělo obrovskou přidanou hodnotu, často přehlížíme. Sociální sítě mezitím dál zaplavují pojmy jako high protein, kortizol, glykemická špička, ultrazpracované potraviny nebo funkční jídlo. A s nimi i polopravdy, extrémy a zažité mýty – že po osmé večer nesmíme jíst, jinak se všechno promění v tuk. Že pečivo automaticky znamená tloustnutí. Že řepkový olej je toxický průmyslový odpad. Nebo že Salmonella číhá jen v mase, zatímco ve skutečnosti může být v létě fatálním problémem i špatně omytý meloun.

Spolu s množstvím informací pak roste i informační chaos. Neprodává nám moderní wellness kultura namísto slibovaného zdraví často spíš posedlost a patologickou potřebu kontroly nad vlastním tělem? Jak z tohoto bludného kruhu diet, zákazů, trendů a marketingových pastí ven? A které potraviny mají skutečný přínos a které zneužívají jen naši peněženku? V rozhovoru s nutriční specialistkou Vendulou Popelkovou, známou na sítích jako @doktorkapotravin, jsme mluvili o největších mýtech dnešní výživy, proteinové mánii i o tom, proč může být někdy pro psychiku i tělo zdravější dát si brambory místo avokáda nebo obyčejnou sušenku místo high protein tyčinky.

Když se dnes podíváte do českého supermarketu, co vám nejvíc říká o tom, jak se změnil náš vztah k jídlu?

Nejspíš určitá trendovost. V současnosti jsou to například produkty s označením „protein“. Rozhodně to nevnímám automaticky negativně, protože řadě lidí bílkoviny v jídelníčku skutečně chybí. Zároveň je ale vidět, že dnes chceme po jídle něco navíc – podporu imunity, lepší výkon nebo více energie.

Říkáte, že chceme od jídla něco víc. Co tedy vlastně v potravinách a výživě hledáme?

Jednu zázračnou věc, která vyřeší všechny problémy. Přitom nic takového samozřejmě neexistuje.

Myslíte, že dnes jídlo řešíme víc než minulé generace?

Mám pocit, že dnešní generace se více zajímají o složení potravin a o to, jaký mají jednotlivé produkty smysl v jídelníčku. Lidé častěji čtou etikety a snaží se vyhledávat „zdravější varianty“. Na druhou stranu právě obrovské množství informací může být pro mnoho lidí matoucí. Obecně není dobré jídlo řešit v nezdravé míře nebo v extrému. Jídlo by prostě nemělo být zdrojem neustálého stresu, pocitů viny nebo strachu, i když to tak často bývá…

Tlustí lidé neradi kupují oblečení. Ozempic a spol. to vyléčí

Enjoy

Co nás čeká za rok? Nikdo neví. Civilizace se láme, končí zavedené pořádky, AI číhá za rohem - a v našem počítači. Nastupuje nová éra a to, co přinese, je zatím ve hvězdách. Nový seriál Terezy Zavadilové  s názvem Civilizační deník chce být takovým průhledem do budoucnosti: trendy, vztahy, události, bity a byty, co formují svět, ve kterém budeme žít. 

Tereza Zavadilová

Přečíst článek

A proč to tak je? Myslíte, že to ovlivňují sociální sítě, třeba?

Výrazně. Ovlivňují nejen to, co jíme, ale i to, jak o jídle přemýšlíme. Na jednu stranu mohou šířit kvalitní edukaci, na druhou ale podporují extrémy nebo strach z určitých potravin. Pokud člověk každý den poslouchá o glukóze, kortizolu, hormonech nebo hubnutí, může ho to poměrně vystresovat. Začne nad jídlem přehnaně přemýšlet, začne ztrácet důvěru ve vlastní tělo a vytvářet si až obsesivní vztah ke stravě. Často se taky setkávám s celkovou dezinformovaností a problémem vyznat se ve velkém množství často protichůdných informací, které kolem výživy a potravin kolují.

Jsme jako společnost unavenější, a proto hledáme energii ve „funkčním“ jídle?

To je pravděpodobně jeden z faktorů. Dnešní doba zaměřená na výkon a produktivitu není pro regeneraci zrovna jednoduchá. Lidé proto často hledají podporu energie, koncentrace nebo imunity právě třeba i ve funkčních potravinách.

Takže jsou funkční potraviny opravdu budoucností našeho stravování?

No, funkční potraviny mohou mít svůj potenciál. Jenom ne každá potravina označovaná za funkční skutečně funkční je. A naopak – často jsou funkční i potraviny, které běžně konzumujeme, jen jaksi netušíme, že mají přízvisko „funkční“. Je to třeba olivový olej, zelený čaj nebo česnek.

Co je na nich vlastně „funkčního“?

Funkční potraviny jsou takové, které kromě své základní výživové hodnoty mohou mít i příznivý vliv na zdraví člověka. Obvykle obsahují přirozeně se vyskytující bioaktivní látky a jejich konzumace bývá spojována například s podporou obranných mechanismů organismu nebo prevencí některých onemocnění.

Biohacking: Moderní self-care není luxus, ale nezbytný nástroj pro přežití v digitálním věku

Enjoy

Self-care se často zjednodušuje na krátkodobý komfort, jeho skutečný význam je však mnohem praktičtější. Jde o způsob, jak dlouhodobě udržet fungování těla a nervového systému v přetěžujícím prostředí moderního světa. Skutečná péče o sebe spočívá v obyčejných a udržitelných návycích, které organismu vrací stabilitu. Právě tyto drobné a konzistentní vzorce mají na lidské zdraví největší dopad.

Alžběta Shejbalová

Přečíst článek

Je nějaká taková funkční věc, kterou ve stravě třeba podceňujeme?

Určitě omega-3 mastné kyseliny. Ty skutečně potřebujeme, a přitom řada lidí má například tučné ryby v jídelníčku jen velmi sporadicky. Pokud se pak podíváme na poměr omega-3 a omega-6 mastných kyselin v běžné populaci, bývá často dlouhodobě nevyhovující.

Spousta lidí ale místo omega-3 řeší stále populárnější protein, který je dnes skoro na všem. V jogurtech, v pudincích, jsou proteinové tyčinky, kaše, pečivo… Opravdu potřebujeme tolik proteinu? Nebo je to jen marketing?

Je potřeba, aby zaznělo, že snaha o dostatečný příjem bílkovin je opodstatněná. Problém ale nastává právě ve chvíli, kdy se „proteinově“ tváří téměř všechno. Já osobně bych vždycky začala u běžných zdrojů bílkovin, protože ve většině případů jsou naprosto dostačující. Pokud ale v kontextu jídelníčku daného člověka dává smysl přidat například protein do kaše nebo sáhnout po kvalitním proteinovém výrobku, tak proč ne. Nicméně doporučuji konkrétní proteinové produkty vždycky srovnávat s jejich klasickou variantou. Často totiž zjistíte, že co do složení je rozdíl oproti klasické variantě minimální, ale cena je výrazně vyšší.

Říkáte, že rozdíl v bílkovinách bývá minimální, ale cena výrazně vyšší. Znáte nějaký konkrétní produkt, kde tomu tak je?

To se samozřejmě liší výrobek od výrobku, rozhodně to není myšleno celoplošně. Ale za mě je to pouze marketingový tah třeba u produktů typu protein cottage, protein tvaroh nebo proteinový sýr, zkrátka u výrobků, které jsou už samy o sobě přirozeným zdrojem bílkovin. Tyto jejich „protein verze“ jsou navíc často téměř identické s variantou „light“. Pointa je, že obsah bílkovin je u těchto potravin vyšší i bez označení „protein“, takže pokud jsou tak označeny a s vyšší cenou, je to bohužel jen marketing.

Takže které proteinové výrobky mají smysl?

Určitě kvalitní protein jako suplement a některé proteinové tyčinky nebo nápoje mohou své opodstatnění určitě mít, zejména pokud člověku pomohou prakticky doplnit bílkoviny na cestách nebo třeba po tréninku. Vždycky ale záleží na konkrétním výrobku, jeho složení a celkovém kontextu jídelníčku.

Biohacking: Johnson doporučuje deset dřepů každých 40 minut jako jeden z léků na delší život

Enjoy

Biologické stárnutí se má už v roce 2039 zastavit a technologický podnikatel Bryan Johnson na konferenci Business Insideru představil radikální cestu k nesmrtelnosti. Zakladatel platební platformy Braintree kombinuje experimenty s psilocybinem, sledování cévního zdraví i prosté fyzické cviky pro udržení metabolické aktivity. Johnson odmítl izolovaný životní styl a zdůraznil, že fyzický stav přímo určuje mentální výkon i kvalitu vztahů.

Alžběta Shejbalová

Přečíst článek

A je proteinová tyčinka zdravější než klasická sušenka?

Řeknu to jinak. Rozhodně ne každá klasická sušenka je automaticky horší variantou a stejně tak ne každá proteinová tyčinka musí být nutričně výrazně kvalitnější. Než něco koupíte, je prostě dobré přečíst si etiketu se složením.

Co na té etiketě tedy hledat?

Nejen samotné množství bílkoviny, ale i typ obsaženého proteinu, celkové složení produktu, případně množství přidaného cukru, vlákniny a energetickou hodnotu s ohledem na charakter dané potraviny. Některé proteinové výrobky mohou být nutričně přínosné, jiné se od klasické varianty liší opravdu spíš jen marketingem než reálným benefitem.

Proč se vlastně z bílkovin stala taková hvězda marketingu potravin?

Ono, každé období má svou „hvězdu“ i svého „odpadlíka“. Není to tak dávno, co byly démonizovány tuky, dnes jsou zase strašákem sacharidy a bílkoviny jsou za hvězdu. Znovu opakuju, bílkoviny mají bezpochyby svůj význam – podporují sytost, regeneraci i udržení svalové hmoty. Ale problém nastává ve chvíli, kdy se jedna makroživina začne prezentovat skoro jako univerzální řešení všeho. Tak to prostě není. Na všechny makroživiny je třeba nahlížet s respektem a vnímat je v kontextu potřeb konkrétního člověka.

Co je podle vás největší lež marketingu zdravých potravin?

Třeba démonizace už zmíněných sacharidů, přehnaný strach z pečiva nebo různé trendy vyřazování celých skupin potravin bez objektivního důvodu. Za mě je ale asi nejvýstižnější známý citát „Sola dosis facit venenum“ – tedy že pouze dávka činí jed. Rozhodující je vždy množství, četnost konzumace a celkový kontext jídelníčku. Jako velmi problematické vnímám i nejrůznější proklamace o superpotravinách. Samotný pojem „superpotravina“ navíc ani není legislativně definovaný. To, že má nějaká potravina zajímavý nutriční profil, ještě neznamená, že jde o zázračnou věc, která sama o sobě vyřeší zdraví nebo hubnutí.

Proč jsou luštěniny potravinou budoucnosti? Jsou superzdravé, chutné a navíc levné

Enjoy

Luštěniny slavily 10. února svůj světový den, letos už podesáté. Ustanovila ho Organizace spojených národů v roce 2013. Mnoho takto poctěného jídla není. Luštěninám se tohoto privilegia dostalo z prostého důvodu, bylo třeba je zpopularizovat. Tahle nepříliš sexy skupina potravin má totiž obrovský potenciál: jde o výživově velmi hodnotné suroviny, z nichž se dá připravit takřka jakýkoli pokrm.  

Darina Křivánková

Přečíst článek

Jaké jsou podle vás tři největší mýty o výživě a potravinách?

Vypíchla bych hlavně ty, se kterými se ve své praxi setkávám nejčastěji – například nutnost omývání syrového kuřecího masa, přesvědčení, že se Salmonella vyskytuje pouze v potravinách živočišného původu, nebo právě tvrzení, že sacharidy „škodí“ nebo jsou automaticky příčinou přibírání.

A nejsou?

Ne. Často se zapomíná, že sacharidy jsou jednou ze základních makroživin, které mají v jídelníčku své důležité místo. Typickým příkladem je pečivo, kolem kterého stále panuje řada mýtů, i když mám pocit, že například to kváskové už dnes lidé vnímají pozitivněji. Sacharidy jsou ale hodně démonizovány třeba kvůli domnělému přibírání, přitom samy o sobě za přibírání nemůžou. K přibírání dochází hlavně tehdy, když dlouhodobě přijímáme více energie, než vydáváme, a svou roli může hrát i řada dalších faktorů. Sacharidy jsou pro tělo přirozeným zdrojem energie, důležité je ale jejich množství a celkový kontext jídelníčku a celkového životního stylu.

A ta Salmonella? Vyskytuje se i v potravinách rostlinného původu? To hodně lidí možná netuší…

Ano, Salmonellu najdete bez problémů třeba v takovém melounu, neboť velké množství vody a nedostatečně nízké pH pro ni může být doslova rájem. Nejčastěji se nachází na jeho slupce a při krájení se může nožem přenést dovnitř na dužinu. Proto je důležité meloun před rozkrojením důkladně omýt, používat čistý nůž i prkénko a nakrájený meloun skladovat v lednici. Naporcovaný meloun pak nenechávat dlouho na sluníčku, ale skladovat ho v chladu. Rozhodně nechci ostatní děsit, nicméně prevence se v tomto případě dost vyplatí.

Biohacking: Je bílé pečivo skutečně tak nebezpečné? Vědci zkoumají dopady obilnin na organismus

Enjoy

Epidemie intolerance na lepek je jednou z civilizačních chorob současnosti. Jde však jen o jeden problém spojený s konzumací klasického pečiva. Jak je nahradit zdravějšími alternativami?

Alžběta Shejbalová

Přečíst článek

Jaké ještě dezinformace vídáte v oblasti jídla a výživy?

Za mě rozhodně různé extrémy, například doporučení, která by mohla vést k poruchám příjmu potravy. A za spíše úsměvné považuji třeba tvrzení, že po 18. hodině se nesmí jíst, jinak se vše automaticky ukládá do tuků. Nebo třeba kolem řepkového oleje panuje taky hodně dezinformací…

Počkejte, takže můžu jíst třeba i po osmé večer? Nic se do tuků neukládá?

Ano, je úplně v pořádku jíst i ve 20:00. Tělo nemá žádnou magickou hranici, po které by se jídlo automaticky „ukládalo“. Důležitější než samotný čas je celkový denní příjem, složení jídel a to, jak se po večerním jídle cítíte, a také to, kdy se chystáte ulehnout do postele. Ideální je dát si poslední větší jídlo zhruba 2 až 3 hodiny před spaním a držet se spíše lehčích jídel, která nebudou těžká na trávení.

A s tím řepkovým olejem je to jak?

Spousta lidí tvrdí, že je toxický nebo že to je „průmyslový odpad“, ale není to pravda… Řepkový olej je jedním z mála rostlinných olejů, který je relativně bohatým zdrojem jinak často nedostatkových omega-3 mastných kyselin. A jak jsem říkala, nerada celkově dělím potraviny striktně na „zdravé“ a „nezdravé“, vždycky je stěžejní množství té dané potraviny a frekvence zařazení, případně vhodnost do studené či teplé kuchyně.

Existuje nějaké jídlo, které podle vás dokonale symbolizuje dnešní dobu?

Řekla bych, že protein, avokádo a matcha.

Proč právě ty?

Každá z těchto věcí podle mě dobře symbolizuje určité trendy dnešní doby – důraz na výkon, zdravý životní styl, estetiku jídla i určitou „wellness kulturu“. Protein často reprezentuje orientaci na fitness, výkon a kontrolu jídelníčku. Avokádo se zase stalo symbolem moderního healthy lifestyle a matcha propojuje trend funkčních potravin, energie a vizuálně atraktivních produktů. Na druhou stranu je fér říct, že u všeho jmenovaného nejde jenom o image. Všechny tyto potraviny mohou mít v jídelníčku své opodstatnění a zajímavé nutriční vlastnosti. Problém nastává spíše ve chvíli, kdy se kolem nich vytvoří aura naprosté výjimečnosti.

Biohacking: Takhle jí miliardář, který hledá recept na nesmrtelnost

Enjoy

Stravovací přístup Bryana Johnsona, podnikatele-biohackera, jehož cílem je žit věčně, je většinou hodnocen jako extrémní a dlouhodobě neudržitelný. Jak konkrétně to vypadá a jak se normální smrtelníci mohou jeho dietou inspirovat?

Alžběta Shejbalová

Přečíst článek

A jaké potraviny jsou podle vás naopak neprávem podceňované?

Třeba brambory! Ty mají dobrý syticí efekt a představují zdroj komplexních sacharidů, draslíku či vitaminu C. Jablka jsou zase dostupným zdrojem vlákniny a různých bioaktivních látek, například polyfenolů. Kvašené zelí je zajímavé díky procesu fermentace, obsahu vlákniny a přítomnosti látek vznikajících během kvašení. Mám pocit, že často hledáme výživově „výjimečné“ nebo exotické potraviny, přitom i běžné lokální suroviny mohou mít z nutričního hlediska velmi zajímavé vlastnosti.

Teď je hitem protein, na sociálních sítích se mluví o kolagenu, tucích nebo mikrobiomu. Co myslíte, jaký další marketingový trend nás v budoucnu čeká?

No, mám pocit, že kolagenová éra byla ještě před tou proteinovou, ale některé věci se skutečně pořád dokola vracejí. A co se mikrobiomu týče, tak ten určitě důležitý je. Je to navíc velmi zajímavá a stále aktuální oblast vědeckého zkoumání a zároveň je to dobrá připomínka toho, abychom nezapomínali na dostatečný příjem vlákniny, fermentovaných potravin nebo celkovou pestrost jídelníčku. Co se dalších „hitů“ týče, obávám se, že s příchodem léta to zase bude nějaký zázračný výrobek na hubnutí. To mám pocit, že se bohužel nikdy neomrzí.

Sledujte Foodstream

Ferrari Luce budí na sítích emoce. Jedni ho označují za přešlap, druzí argumentují tím, že se dobře prodává. Jenže u značek typu Ferrari nemusí vysoký odbyt znamenat skutečnou popularitu. Může jít hlavně o drahou vstupenku do klubu, který otevírá cestu k mnohem žádanějším limitovaným modelům, třeba k Ferrari F80.

Ferrari Luce se stalo jedním z nejdiskutovanějších nových modelů italské automobilky. Na sociálních sítích vyvolává poprask a kritici mu vyčítají nepřesvědčivý vzhled i odklon od toho, co si mnozí se značkou Ferrari tradičně spojují.

Na první pohled by se mohlo zdát, že kritika neobstála. Vůz jde podle všeho dobře na odbyt, a tak se nabízí jednoduchý závěr. Zákazníci ho chtějí, kritici se spletli.

Jenže u Ferrari tak jednoduchá rovnice neplatí. V prostředí extrémně luxusního zboží totiž prodejní čísla často nevypovídají jen o tom, zda se daný produkt lidem skutečně líbí. Mohou vypovídat také o tom, jak moc chtějí zůstat v přízni značky.

Ferrari není běžná automobilka. Je to klub

Ferrari má mimořádně silnou pozici. Neprodává jen auta, ale status, exkluzivitu a přístup do uzavřeného světa, do něhož se nedostane každý, kdo má dost peněz.

Ferrari ukázalo svůj první elektromobil. Stojí přes 13 milionů, ale hit z něj být nemusí

Enjoy

První elektrické Ferrari je na světě. Model Luce má být spíš ukázkou technologických schopností než masovým prodejním hitem. Přichází navíc ve chvíli, kdy část výrobců sportovních aut od elektromobilů couvá.

ČTK

Přečíst článek

Právě proto se na jeho produkty nedá dívat stejně jako na běžné automobily. Zákazník si nekupuje pouze dopravní prostředek. Kupuje si vztah se značkou, historii svých předchozích nákupů a často také lepší pozici pro budoucí příležitosti. A tady začíná být model Luce zajímavý.

Luce jako drahá vstupenka k vytouženému F80

Ekonomická teorie zná pojem vázaný prodej. V praxi jde o situaci, kdy firma využívá silnou pozici u jednoho mimořádně žádaného produktu k tomu, aby podpořila prodej produktu jiného, méně atraktivního.

Ferrari samozřejmě nemusí nikde oficiálně říkat, že koupě Luce je podmínkou pro získání možnosti pořídit si limitovaný model typu F80. U podobně luxusních značek to ani není nutné. Sběratelé a dlouholetí zákazníci dobře vědí, že jejich nákupní historie hraje roli.

Kdo chce mít vyšší šanci dostat se k výjimečnému modelu, musí značce opakovaně dokazovat loajalitu. A koupě vozu, který není jednoznačně vysněným autem, může být právě takovým důkazem.

Nejde o auto. Jde o signál

Nákup Ferrari Luce tak nemusí být vyjádřením nadšení z konkrétního modelu. Může být především signálem: jsem věrný zákazník, podporuji značku i ve chvíli, kdy nepřichází s nejžádanějším autem, a zasloužím si přednostní přístup k tomu, co bude opravdu vzácné.

V ekonomii se tomu říká nákladná signalizace. Čím dražší a bolestivější je určitý krok, tím věrohodněji vypovídá o skutečné motivaci zákazníka.

Jinými slovy: kdo si koupí Luce, ačkoli by za zlomek ceny mohl mít elektromobil podobného vzhledu, vysílá Ferrari velmi silný signál. Ukazuje, že mu nejde jen o samotné auto. Jde mu o vztah ke značce a o budoucí privilegia, která z něj mohou plynout.

Ferrari si tím třídí zákazníky

Pro automobilku má takový mechanismus velkou hodnotu. Pomáhá jí oddělit skutečně oddané klienty od těch, kteří chtějí pouze rychle vydělat na přeprodeji limitovaných modelů.

Ferrari potřebuje chránit vlastní exkluzivitu. Pokud by se k nejžádanějším vozům dostávali hlavně spekulanti, značka by ztrácela kontrolu nad svým trhem. Proto je pro ni důležité vědět, kdo je dlouhodobý sběratel, kdo je loajální zákazník a kdo se pouze snaží dostat k vozu, který může okamžitě se ziskem přeprodat.

Luce v tomto smyslu může fungovat jako filtr. Ne nutně jako milovaný model, ale jako test oddanosti.

Dobré prodeje nemusí být důkazem úspěchu

To, že se Ferrari Luce prodává, proto samo o sobě neznamená, že jde o oblíbený vůz. Znamená to především, že Ferrari má natolik silnou značku, že dokáže prodat i model, který část fanoušků považuje za přešlap.

Jeden takový přešlap si značka této síly může dovolit. Pokud by se jich ale objevilo více za sebou, i ti nejvěrnější zákazníci by mohli začít pochybovat.

Prozatím však může Ferrari situaci obrátit ve svůj prospěch. Díky Luce získá nejen další tržby, ale také cennou informaci o tom, kteří zákazníci jsou ochotni značku podpořit i ve chvíli, kdy nejde o jednoznačně vysněný model.

A právě tito zákazníci pak mohou stát v první řadě, až přijde na skutečně žádané limitované vozy typu F80.