Pavel Maurer: Týdně sníme jednu plastovou platební kartu

Čelíme invazi nanoplastů. To je holý fakt. Jsou všude, ve vodě, vzduchu, jídle i v životně důležitých orgánech lidí, třeba v mozku. Vědci spočítali, že člověk za týden sní až pět gramů tohoto odpadu. Pro srovnání, přesně tolik váží vaše kreditní karta. Tak tedy dobrou chuť!

Před pár měsíci jsem tady psal o mikroplastech, především o těch, co konzumujeme z moře. O plastech, co jsou obsaženy prakticky ve všech rybách a „frutti di mare“. Možná jste i vy někdy zahlédli fotografie obrovských ostrovů z plastových lahví plovoucích po blankytně modrých oceánech nebo odstrašující záběry odpadků všeho druhu, ale především tohoto plastového, dusících romantické pláže ostrova Bali. Teď jsem ale zaznamenal s velkým potěšením informaci o snaze moravských vědců posunout se v boji proti všudepřítomným plastům i v oblasti běžného zemědělství.

Výstraha vědců: mikroplasty už se dostaly i do mraků. Ovlivní počasí i teploty na Zemi

Zprávy z firem

Vzduch, voda, půda, potraviny a dokonce i krev - mikroplasty se dostaly prakticky všude na Zemi a nyní se na tento seznam dostaly i mraky, napsal zpravodajský server The Guardian. Kousky plastových částic byly nedávno objeveny nad východní Čínou a nový výzkum ukázal, že tyto mikroplasty mohou ovlivňovat tvorbu mraků a počasí.

ČTK

Přečíst článek

Podle dat OSN najdeme jen v mořích přes 50 bilionů částic mikroplastů, což je 500krát více, než kolik je hvězd v naší galaxii. Zatímco ve vodách jsou ovšem mikroplasty zmapované celkem podrobně, v jiných sférách přesnější data chybí. Vědci z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně se proto ve spolupráci s kolegy z Akademie věd ČR rozhodli zkoumat, jak se plastové částice šíří v zemědělství. A to je velmi důležitá informace.

Studie Světového fondu na ochranu přírody uvádí, že člověk pozře za týden zhruba pět gramů mikroplastů. To je množství odpovídající například jedné platební kartě. „Vědci po celém světě si kladou otázku, co takové množství plastů udělá v těle? Z předchozích výzkumů víme, že většina mikroplastů se vyloučí. Velké otazníky ovšem zůstávají u nanoplastů, které se mohou dostávat do krve a objeveny byly i v mateřském mléce nebo mozku,“ popsal docent Pavel Horký z Ústavu výživy zvířat a pícninářství Agronomické fakulty na Mendelu, který od loňského roku vede výzkum zaměřený na monitoring cirkulace mikroplastů v zemědělské produkci.

Nikoho dnes už asi nepřekvapí, že plasty nejsou pouze v jezerech, řekách a mořích, ale jsou prakticky všude, ve vzduchu, v půdě, v plodinách pěstovaných na poli, v mase či orgánech hospodářských zvířat i v lidském těle.

Gastroinfluencer Maurer: Pro olivový olej nechodím do supermarketu, ale k pěstiteli

Enjoy

Není olej jako olej. Ten olivový působí blahodárně na vaše zdraví. Tohle tekuté zlato ale přitahuje také šmelináře. Dejte si pozor, jakou kvalitu kupujete, radí ve svém pravidelném sloupku na newstream.cz gastroinfluencer Pavel Maurer.

Pavel Maurer

Přečíst článek

Polepšený hříšník

Unikátnost českého projektu spočívá především v jeho komplexnosti. Zaměřuje se na rostlinnou i živočišnou výrobu, ale také na zemědělskou půdu. Vědci cíleně krmí mikroplasty například drůbež a sledují, jak se částice transportují v rámci jednotlivých orgánů, částí těla, svalů a krve zvířat. Vědci se prostě budou zabývat hospodářskými zvířaty, což je nesmírně důležité právě v rámci potravinového řetězce, na jehož konci jsme my, lidé.

Vedle experimentů se zvířaty čeká výzkumníky také pokus ve sklenících. Mikroplasty budou vědci aplikovat do půdy, kam následně vysadí nejčastěji pěstované plodiny – například kukuřici nebo pšenici. Také v tomto případě budou sledovat, jak se z půdy dostávají plasty do různých částí rostlin.

Mikroplasty se do přírody dostávají dvojí cestou. Takzvané primární mikroplasty se v prostředí vyskytují rovnou v podobě malých částeček. Více než třetina těchto částic pochází z praní syntetického oblečení, dalších téměř třicet procent mikroplastů se tvoří při sjíždění pneumatik. Vedle toho vznikají sekundární mikroplasty rozpadem větších kusů plastových produktů, jako jsou tašky nebo lahve.

Vždy, když se mi v obchodě zeptají, zda chci tašku, tak mne polije horko, zda jsem nezapomněl svoji oblíbenou síťovku. Jasně, že ji velmi často zapomínám a pak si musím koupit zbytečný „plast“, ale snažím se a snad se mi to v budoucnu bude i více dařit! Věřím, že i vám.

Další sloupky gastroinfluencera Pavla Maurera ze série Nejezte blbě! čtěte zde