Mladí lidé z generace Z rozhodně nezavrhují kamenné obchody. 70 procent středoškoláků a 75 procent vysokoškoláků v nich nakupuje pravidelně. Klasické nakupování si zachovává silnou roli hlavně u oblečení a bot, dále u kosmetiky a také u jídla.

Online nákupy studenti nejčastěji využívají přibližně jednou měsíčně, tedy výrazně méně. Nejvíce takto nakupují elektroniku, oblečení a knihy. Vyplynulo to z rozsáhlého průzkumu mezi studenty SŠ a VŠ, jehož výsledky na semináři ISIC Insight Forum 2026 představil vydavatel studentských průkazů ISIC, společnost GTS Alive. Průzkum se soustředil hlavně na spotřebitelské chování a nákupy generace Z.

Posilovna, fast food i kavárny. Generace Z má své paradoxy

„Ve výsledcích průzkumu nás zaujaly některé paradoxy. Například když se podíváme na využívání služeb, nejčastější každotýdenní aktivitou je u příslušníků generace Z posilovna. Ale hned na druhém místě jsou to fastfoody a také kavárny nebo cukrárny. Nebo další věc – hodně studentů deklaruje, že vedle ceny sledují i kvalitu. Za tu jsou ale jen v minimálním počtu ochotni připlácet. A v ještě menším procentu za značku,“ komentoval výsledky průzkumu ředitel GTS Alive Radek Schich.

Středoškoláci mají nejčastěji do tří tisíc, vysokoškoláci až 15 tisíc korun

Měsíční příjmy středoškoláků se nejčastěji pohybují v rozmezí 500 korun až tři tisíce korun. U vysokoškoláků jsou už výrazně vyšší, nejčastěji v rozmezí pět až 15 tisíc korun.

U středoškoláků jsou příjmy z kapesného zhruba na stejné úrovni jako ty z brigád, u vysokoškoláků brigády převažují. Ostatní zdroje příjmů jsou poměrně marginální.

Nejvíc peněz mizí v restauracích, kavárnách a barech

Zdaleka největší položkou nad rámec nutných výdajů jsou u obou věkových skupin útraty v restauracích, kavárnách a barech. U středoškoláků je na druhém místě oblečení, které se u vysokoškoláků překvapivě propadlo až výrazně dozadu. Obě skupiny se shodnou na vyšších výdajích za zábavu a kulturu.

Když si chtějí udělat radost, středoškoláci sáhnou po jídle

Velmi zajímavé odpovědi přinesla otevřená otázka, co si generace Z typicky koupí, když si chce udělat radost. U středoškoláků jasně dominuje princip jídlo jako odměna. Často zajdou do fast foodu nebo si koupí něco sladkého, snacky, bubble tea či energy drinky.

U vysokoškoláků je patrný posun od drobných radostí k mikroluxusu. Místo fast foodů častěji zmiňují klasické restaurace, brunch, výběrovou kávu nebo dražší potraviny. Velmi silně se u nich projevuje kávová kultura.

Oproti středoškolákům se u vysokoškoláků častěji objevuje také odměna zážitkem spíše než věcí. Může jít například o koncerty, divadlo, cestování nebo wellness, ale i o novou knihu.

Rozvoz potravin mladí příliš nevyužívají

Na nákupy potravin studenti nejčastěji míří do super- a hypermarketů. Středoškoláci vedle toho relativně často zajdou i do malých obchodů či večerek, vysokoškoláci nikoliv. Zajímavé je, že studenti SŠ i VŠ obecně jen velmi málo využívají online rozvoz potravin.

Slevy fungují, ale musejí být výrazné

Respondenti průzkumu deklarovali také poměrně pozitivní vztah k akcím a slevám. Třetina středoškoláků a téměř polovina vysokoškoláků je dokonce aktivně vyhledává a plánuje podle nich nákupy.

Nejvíce studentů ovšem zároveň uvádí, že sleva musí být alespoň 50 procent, aby si danou věc koupili, i když původně nechtěli. Mladí lidé také poměrně často využívají věrnostní programy obchodníků, jako jsou členské karty a aplikace.

Před nákupem rozhodují recenze a srovnávače

Informace ke svým nákupům hledají mladí lidé nejčastěji v recenzích na e-shopech a na druhém místě v online srovnávačích cen. Dalšími důležitými zdroji informací jsou doporučení od přátel či rodiny, online vyhledávače a videorecenze.

Nejvěrnější jsou mladí u elektroniky

A jak je to s věrností značkám? Zdaleka nejvěrnější konkrétní značce jsou studenti u elektroniky. Následuje drogerie a kosmetika a poté obuv. Respondenti by přestali kupovat určitou značku nejčastěji tehdy, kdyby klamala své zákazníky, například falešnými slevami nebo zavádějícími informacemi. Na druhém místě je pokles kvality výrobků či služeb. Dalším důvodem je neetické chování.

Obchodníkům vadí fronty, chaos i chybějící zboží

Pokud by obchodníci uvažovali nad tím, jak mladým lidem nákupy zpříjemnit, měli by se zaměřit hlavně na dlouhé fronty a čekání, nedostatek zboží na prodejně a nával, hluk či chaos. Tyto věci vadí respondentům v kamenných obchodech nejvíc. Při online nákupech je největší nevýhodou nemožnost si zboží vyzkoušet. Problémem jsou také skryté nebo vysoké poplatky za dopravu.

Nezaměstnanost v Česku klesla. Pomohly sezonní práce

Zprávy z firem

Nezaměstnanost v Česku v dubnu mírně klesla na 4,9 procenta. Úřady práce evidovaly přes 364 tisíc uchazečů, zhruba o osm tisíc méně než v březnu. Počet volných pracovních míst naopak vzrostl.

nst

Přečíst článek

Generace Z zahrnuje lidi narozené zhruba mezi lety 1996 a 2010, kteří vyrostli v éře internetu, smartphonů a sociálních sítí. Do této generace spadají právě dnešní středoškoláci a vysokoškoláci.

Státy obvykle mají v čele diplomacie politika, jehož úkolem je hájit dlouhodobé zájmy jeho země. Nikoliv však Česko. My jsme si zvolili člověka, jehož neskrývaným programem je české zájmy podrývat. Zbývá jediná otázka: dělá to jen z neschopnosti nebo záměrně?

Evropská krajní pravice i populistické strany se postupně odvracejí od amerického prezidenta Donalda Trumpa. Dříve býval jejich idolem, ale zejména jeho zahraniční politika Evropanům moc radosti nepřináší. I populistům to došlo. Jak začala politika zatěžovat peněženky voličů, je nutné změnit kurz.

Velkým příznivcem Trumpa byl i britský populista Nigel Farage, nyní se však spojení mezi jeho Reform UK a americkým MAGA táborem pokouší upozadit. Zůstává inspirace antiimigrační politikou i dalšími postupy Trumpovy administrativy, červenou čapku ale už raději nechává doma. Podobný ústup od Trumpa je vidět i třeba u Alternativy pro Německo.

Kdo by měl Česko zastupovat na summitu NATO? Většina Čechů by Macinku nechala doma

Politika

Zájmy České republiky by měl na červencovém summitu NATO v turecké Ankaře zastupovat především premiér Andrej Babiš z ANO. Vyplývá to z aktuálního průzkumu agentury NMS pro server Novinky.cz, v němž se pro Babišovu účast vyslovilo 57 procent respondentů.

nst

Přečíst článek

Česko má v tomto ohledu svou výjimku, a to Motoristy sobě, kteří jsou přinejmenším jednou z mála stran, která se k obdivu k Trumpovi stále hlásí. Přitom jsou to právě motoristé (s malým m), kteří Trumpovi vděčí za vysoké účty za pohonné hmoty. Celé angažmá nejmenší vládní strany zatím nabízí logiky poskrovnu.

Malá vlastizrada

Vezměme si například šéfa Motoristů a ministra zahraničí Petra Macinku, který nic nebuduje, cestuje po světě a obvykle pronáší šokující slova, kterými vtlouká klín mezi naše dosavadní spojence. Zůstává za ním jen chaos a často i ostuda.

Jeho vztah k MAGA navíc ukazuje, že vůbec nechápe, jaká je role šéfa diplomacie. V nedávném rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Zeitung se nechal slyšet, že k americkým republikánům má zvláštní vztah, protože s nimi sdílí stejný politický boj. Toto vyjádření by nedávalo smysl, ani kdyby byl řadovým poslancem, dalo by se ale svým způsobem pochopit. Obě strany ostatně jsou zaměřené proti progresivismu, proto je také lidé většinou volí. Pokud ale takto mluví jako ministr zahraničí, a z jaké jiné funkce může mluvit pro německá média, je to taková malá vlastizrada.

Zájmy republikánů jsou totiž na hony vzdálené zájmům České republiky. Je to strana plná izolacionistů, kteří nejsou příliš oddáni transatlantické spolupráci, obraně Ukrajiny nebo zahraniční politice založené na hodnotách. MAGA diplomacie je politikou silnějšího, využívá cel, donucování a diktování, nikoliv partnerství. Neustálý chaos, výkyvy trhů, přetrhávání dodavatelských řetězců, nevynucené ekonomické šoky. Pro malé státy, jako je Česko, to znamená být ve vleku velmocí. Nikdo (inteligentní) nemůže říci, že se Česku od nástupu Trumpa daří lépe.

Dalibor Martínek: Otázka pro Babiše nezní, co s Pavlem. Zní, co s Motoristy

Názory

Babišovi visí na krku Macinka s Turkem, a taky Okamura. Solidní zátěž. Ale Andrej Babiš si ji sám vybral, chce vládnout. Chce pomník. Zůstat u vládnutí, dokud mu v mozku nepraskne cévka.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Ministr amatér

Macinka coby ministr zahraničí by měl být především reprezentantem státu, hlídat jeho zájmy, citlivě si udržovat spojence a hledat nové, přičemž v civilizovaných zemích se diplomacie dělá do jisté míry nadstranicky, protože strategické zájmy se nemění s větrem ani s ročními obdobími. Je to svým způsobem jiný svět a jiné řemeslo než domácí politika.

Co ale můžeme čekat od člověka, který se do čela ministerstva zahraničí dostal takřka náhodou? Životní prostředí nebo diplomacie, hodinky nebo holínky. Zapadnout by nemělo ani to, že se zástupce cca pětiprocentní strany promenáduje po světě a vypráví pohádky, u čehož si připadá jako Henry Kissinger, a snaží se změnit dlouhodobé směřování státu. Macinkova role je hluboce rozdělující, doma i v Evropě. Rusko i další Evropě konkurující velmoci si nemohou přát nic lepšího.

Toto je výsledek populistické politiky. Nikdo nemá vizi přesahující volební období. Všechno se dělá jen pro domácí popularitu, neexistuje ekonomická, klimatická ani zahraniční strategie. Populisté tvrdí, že zastupují obyčejné lidi, ale zastupují jen sami sebe a svá ega. Obyčejné lidi nezastupuje nikdo. V době populistické politiky se na obyčejné lidi kašle víc, než se na ně kašlalo dříve. A že se na ně kašlalo dost. Čím dřív nám to dojde, tím dřív se můžeme pustit do nápravy škod. 

Další texty Karla Pučelíka