Posledních 15 let sledujeme pokus byznysmenů ovládnout geopolitiku i politiku. Ve světě je toho největším příkladem Donald Trump, u nás se po Andreji Babišovi již dorostli další miliardáři ke stejným choutkám. Tváří se to jako politika, ale politika to není. Je to show. A proto si Donald Trump nikdy nezaslouží svou vysněnou Nobelovu cenu míru. Nanejvýš tak jakousi Nobelovu cenu dealu z jeho golfového resortu Mar-a-Lago.
Těsně před vypršením termínu pro zavedení 30procentních cel dosáhly Spojené státy a Evropská unie kompromisu. Nově budou platit paušální cla ve výši 15 procent, což sice převyšuje původní evropský návrh 10 procent, ale je daleko od hrozeb prezidenta Trumpa, který avizoval tarify až ve výši 50 procent. Jde tedy o menší zlo. EU na oplátku nepřistoupí k odvetným clům a zachová většinu amerického dovozu bez cel.
Trvalo to jen necelé čtyři měsíce a nová obchodní dohoda mezi Evropskou unií a USA je upečená. Nakonec bude na evropské zboží uvaleno dodatečné 15procentní clo, což je sice o něco vyšší, než představuje základní americký tarif, ale také o hodně nižší, než jakými cly americký prezident Evropě vyhrožoval.
Centrální banky mají problém. Potenciálně fatální. Poslední dobou se totiž množí akademické studie, které je „viní“ z mnohem většího vlivu na vývoj dlouhodobých reálných úrokových sazeb, než jaký jim doposud hlavní ekonomický proud připisoval. Nejde o maličkost.
Očekávané, přesto důležité. Tak lze vnímat rozhodnutí radních Evropské centrální banky zachovat úrokové sazby na stávajících hladinách, tedy na dvou procentech pro základní sazbu. Důvodem sice je vyčkávací taktika, jak dopadnou jednání mezi EU a USA ohledně cel. Nicméně konec stávající fáze cyklu uvolňování měnové politiky EU se nejspíš výrazně přiblížil. A to bude mít řadu dopadů.
Agentura Bloomberg přišla s netradičním článkem, v němž popisuje celou řadu motivů, jak současní Rusové vnímají diktátora Josifa Stalina. A to na nejrůznějších úrovních od prezidenta Vladimira Putina přes různé politiky a vědce po zástupce „našich lidí“. Stalin prožívá comeback, jaký by si ani nejkovanější soudruzi v osmdesátkých nedokázali představit.
Příslušníci starší generace, kterým je nyní šedesát až osmdesát let, by podle německého institutu pro hospodářský výzkum (DIW), měli platit zvláštní solidární daň, aby pomohli stabilizovat důchodový systém. Má se to stát prý proto, aby tíhu demografických změn nemusela nést jen mladší generace.
Policie se nachází v hluboké krizi. Má v logu „pomáhat a chránit”, ale mnoho insiderů by tam dnes spíš dopsalo „předstírat činnost, vyplňovat formuláře, čekat na výsluhy a držet hubu”.
Tisíce děr v Praze komplikují dopravu, a je lhostejné, jestli používáte auto, kolo, MHD, nebo chcete chodit pěšky. Peklo se nyní ukáže naplno, až odvážní úředníci zavřou Plzeňskou ulici. Otázka tedy zní: Opravdu se to musí dělat každé léto takto šíleně? Opravdu to nejde jinak?
První prázdninový průzkum veřejného mínění je tu a přináší zajímavé výsledky. ANO zatím ještě nemíří do fáze, že by bez něj nešlo sestavit vládu. Ale původní koalice by to již měla velmi těžké. A vlastně vůbec nejde o to, jestli vyhraje Babiš, nebo Fiala. Ale jak uspějí menší strany.
Vláda se rozhodla, že poradí lidem, jak se chovat ve válce, krizi nebo při povodních. Po vzoru dalších zemí se schystá připravit manuál, který nejprve vydá online, ale na podzim jej mají všechny domácnosti dostat v tištěné podobě do schránky. Prosím, ať tedy jednu adresu vynechají, tu mou.
