David Ondráčka: Pomáhat, chránit a vyplňovat výkazy, policie se topí ve vnitřní byrokracii
Policie se nachází v hluboké krizi. Má v logu „pomáhat a chránit”, ale mnoho insiderů by tam dnes spíš dopsalo „předstírat činnost, vyplňovat formuláře, čekat na výsluhy a držet hubu”.
Od policie odcházejí zkušení lidé, většina sboru je těžce demotivovaná, vnitřní morálka rozložená, místo reforem jen kosmetické změny. Pochopitelně se to projevuje na efektivitě postupu proti zásadní kriminalitě, drogovým mafiím, lichvářským gangům, hospodářské kriminalitě i politické korupci v těch nejvyšších patrech. Je to větší problém, než se zdá.
Celý policejní sbor není v dobré kondici, má řadu vnitřních strukturních problémů, dlouhodobě neřešených. Jestli má policie skutečně pomáhat a chránit, potřebuje očistu a odvahu k větším řezům. Potřeba je vnitřní debyrokratizace, omezení přehnané hierarchie a frček, návrat ke zdravému rozumu. A víc lidí v uniformě tam, kde jsou opravdu potřeba. Policejní odboráři tlačí hlavně na nalití více peněz, ale celý ten stroj nejede dobře a potřebuje změnu. Vedení sboru přitom jednou buduje obraz nedotknutelné instituce, a naopak jindy se zbavuje „nepohodlných“ vlastních lidí, když se to hodí politicky nebo mediálně.
Byrokracie roste
Úředníků v uniformě přibývá, ale policistů na ulici je zoufale málo. Zatímco základní útvary doslova krvácí personálně, policejní prezidium a krajská ředitelství bobtnají ve velkém stylu. Tam sedí stovky důstojníků, jejichž přínos pro běžného občana je minimální. Jednou z cest ven je přesun policistů z kanceláří do terénu. Dnes jsou ve služebním poměru i lidé, kteří u policie dělají administrativu, IT technici, sekretářky, personalisté. Ano, každý úřad nějaké potřebuje, ale musejí mít statut policisty, včetně všech benefitů?
Policisté se topí v tabulkách a nesmyslných výkazech. Měli by být vidět a působit preventivně v prostředí, vyhledávat důkazy, ale nemají na to čas. Mnohá oddělení se úplně zavírají, hlídky jsou poddimenzované a volání o pomoc vyřizuje přetížený dispečer, protože „výjezd právě není k dispozici“. A lidé čekají, kdy se konečně někdo začne věnovat organizovanému zločinu nebo sofistikovaným podvodům. Zločin se vyvíjí, policie spíš přežívá.
Odchody
Většinu schopných to po čase otráví a odchází. Nejsmutnější je, že i ti, co měli kvalitu, zkušenosti a chtěli dělat, často už jen počítají měsíce do výsluhy. A ti nejšikovnější už dávno odešli. A co se týče výsluh, to je téma, kterému by se měl někdo opravdu věnovat. Služba vlasti se změnila v čekání na rentu.
Spolupráce, analytika
Pomohla by efektivní sdílení informací mezi útvary, pořádná personální politika, kvalitní analytika a odbourání zbytečného papírování. Policie musí začít pečlivě vybírat nové uchazeče, soustředit se na jejich skutečné předpoklady a zajistit kvalitní vzdělávání. Zároveň by vedení mělo jít příkladem, místo aby problémy schovávalo pod koberec. Místo chytrých nástrojů stále spoléháme na to, že někdo někoho udá. Pokusy o centrální databáze skončily u obav z úniků.
Policie uvnitř nespolupracuje, každý případ je závod o čárku do tabulky a přízeň šéfů. Jsou vidět poziční války mezi jednotlivými útvary, které si navzájem hází klacky pod nohy, místo aby spolupracovaly. Kompetence jsou nejasné, hierarchie složitá a výsledkem je zbytečná rivalita, soutěž v „čárkování“ kdo má víc případů, ten je vítěz, bez ohledu na jejich kvalitu nebo dopad.
Objasněnost trestných činů je další vnitřní problém. Ve statistikách je vykazovaná výborně, ale „objasnit“ v policejní řeči znamená obvinit, ne dostat pachatele k soudu, natož ho usvědčit. I případy, které skončí u soudu fiaskem kvůli slabým nebo chybným důkazům, se v systému krásně zelenají jako vyřešené. Je to úsměvné, kdyby to ovšem nebylo tak vážné. Protože bez důvěry veřejnosti je policie jen uniformovaná kulisa.
Frčky
Jestli policii něco naopak opravdu jde, je to produkce frček. Plukovníků, majorů a podplukovníků máme na počet obyvatel opravdu hodně. Celý policejní sbor je velmi hierarchický a působí téměř jako vojenská hierarchie. Když čtete, že policejní prezident generálmajor Vondrášek včera hovořil s brigádním generálem krajským ředitelem Procházkou, působí to úsměvně. Zpátky na zem pánové, nejste armáda, máte sloužit, pomáhat a chránit.
Za kulisami komické kampaně, kdy Babiš jezdí po Ostravsku, předstírá, že je fanoušek Baníku a šaškuje na tanečním festivalu Beats for Love, se odehrává důležitější rozhodování. Chce být a bude Babiš premiér, pokud ANO volby vyhraje? Nebo bude řídit vládu přes mobil ze sokolovny a úkolovat Havlíčka? Do hlavy mu nevidíme, do voleb i po nich se může stát dost věcí, ale dost to ovlivní Česko v dalším období.
David Ondráčka: Bude Babiš premiér? Střet zájmů 2.0
Názory
Společnosti vlastněné městy reálně určují kvalitu života ve městech. Jak pohodlně, bezpečně a čistě se nám žije, zajišťují vodu, teplo, světlo na ulicích, svážejí odpadky, vozí nás tramvajemi a opravují chodníky. Sedí na majetku za stovky miliard korun a patří mezi největší zaměstnavatele. Ale správa a řízení tohoto majetku je jedna hluboká tragédie, systémová chyba a neefektivita. Je čas na zásadní řez.
David Ondráčka: Městské firmy jsou kolosy na hliněných nohách, taková komunální mocenská zóna bez kompasu
Názory
Sportovní pyramida v Česku se nám hroutí odspodu. Malé amatérské oddíly, jednoty a kluby skomírají, anebo z posledních sil ještě přežívají, a týká se to všech sportů. Nejhůř jsou na tom ta nejnižší patra zajišťující sport pro všechny, sport dětí pro radost z pohybu a kondici. Před volbami zase uslyšíme hesla: Děti musí sportovat, pohyb, zdraví; žádná obezita, počítače, mobily a drogy. Realita je úplně jiná, hodně smutná, situace ve sportu je jako domeček z karet, co se může sesypat.
David Ondráčka: Bafuňářství otrávilo sport. Malým klubům chybí peníze i trenéři
Názory
