Tisíce děr v Praze komplikují dopravu, a je lhostejné, jestli používáte auto, kolo, MHD, nebo chcete chodit pěšky. Peklo se nyní ukáže naplno, až odvážní úředníci zavřou Plzeňskou ulici. Otázka tedy zní: Opravdu se to musí dělat každé léto takto šíleně? Opravdu to nejde jinak?
Petr Fiala uspořádal napjatě očekávaný briefing, na němž chtěl vyslat jasný signál potenciálním voličům, jak se on sám a jeho kolegové ve vládě postaví k aktuální bitcoinové kauze. Kromě jména nové ministryně spravedlnosti však mnoho jasných signálů tentokrát Petr Fiala nevyslal.
Vlna pravicového populismu, občas nepřesně označovaného za konzervatismus, má další úspěch. Polským prezidentem se stal bývalý boxer a konzervativní kandidát Karol Nawrocki. Jenomže snům o „polském Donaldu Trumpovi“ zatím investoři nevěří. Zatímco po zvolení Donalda Trumpa vloni v listopadu burzy masivně rostly, aktuálně se polský akciový trh naopak propadá.
Ministr spravedlnosti Pavel Blažek je vpravdě úkaz. Tolik pochybných a hraničních věcí, kolem kterých se mu za jeho politickou dráhu podařilo toulat, by srazilo vaz snad i Donaldu Trumpovi. Ne tak Pavlu Blažkovi, který nyní ve sněmovně vysvětlil, že je úplně v pořádku vzít dar od odsouzeného člověka a předstírat, že není důvod se domnívat, že jde o prostředky z trestné činnosti. Inu, kde není žalobce, není soudce. A Blažek má pod sebou vlastně oba. Komentář vznikl ještě předtím, než Pavel Blažek složil funkci.
Situace kolem dne osvobození, jak Donald Trump označuje uvalení „recipročních“ cel na veškerý dovoz do USA, dostává další rozměr. Do dění vstoupil federální soud, který Trumpovi hodil cla na hlavu s tím, že na jejich uvalení nemá pravomoci, ale udělat to může jedině Kongres. Dopady tohoto rozhodnutí mohou být dalekosáhlé. Od toho, že Donald Trump prostě bude ignorovat rozhodnutí soudu, po to, že se konečně vrátíme k debatě, co všechno vlastně je ona tolik vzývaná „bezpečnost“.
Globální ekonomická situace je mimořádně rozháraná. A když do ní nešťourají vlivní vůdci, tak se ozve například ratingová agentura, která poprvé po déle než století snížila rating USA. Přesto tu je jeden hráč, který ze situace umí vytěžit maximum a vlastně ho to docela razantně táhne z bahna, do kterého se sám zahrabal. Tím hráčem je Spojené království, které nyní velmi umně těží z globálního napětí i z toho, že se jej vlastně neúčastní.
Stačilo pouhých osm dekád, aby se svět dostal do situace, která připomíná předvečer druhé světové války. Po hluboké finanční krizi přišla éra inflace, spolu s ní nárůst národního šovinismu, obchodní války a prakticky nefunkční mezinárodní instituce, které měly pohlídat, aby se nic z toho nestalo. Dojímat se nad dávným vítězstvím je už v zásadě jen prázdné gesto, zvláště když zároveň nikdo nechce svět, jaký z konce nejkrvavějšího vojenského konfliktu dějin vzešel.
Warren Buffett drží rekordní hotovost, odprodává americké akcie, obává se dluhové situace USA a předává žezlo svému nástupci Gregu Abelovi. Proč, ptají se mnozí. Očekává snad investorská legenda krach? Nad Buffettovými kroky se zamýšlí analytik BH Securities Timur Barotov.
Všechny velké události a osobnosti v dějinách se objevují dvakrát; poprvé jako tragédie a podruhé jako fraška. Trump 2.0 je příležitost ověřit platnost této teze. Trump chápe politiku a vyjednávání velmi transakčně, obchodně, byznysově, něco za něco, což mnohdy může dobře fungovat. Vše kolem pak je a bude nepřetržitý cirkus, blbiny na sociálních sítích a série nečekaných kroků, ale nakonec se v politice počítají hlavně výsledky. Česko by mělo pragmaticky hájit své dílčí zájmy, jako třeba znovuzařazení do první kategorie zemi pro dovoz čipů pro AI, jinak nám těžce ujede vlak.
Do Česka prvně od roku 1967 trvale neproudí ruský plyn, Fialova vláda ještě před sněmovními volbami bude moci triumfálně deklarovat úplné odstřižení od ruských energií, i ropy. Bolehlav je to nyní hlavně pro Slovensko, jež už začalo odebírat jako náhradní ázerbájdžánský plyn, jenže pak pohrozil Trump a vše je jinak.
Je vymírání Češek a Čechů překvapením? Podle komentátora byznysového portálu newstream.cz Dalibora Martínka je to logický důsledek politiky státu, který prosazuje zvyšování starobních penzí na úkor jakékoli jiné sociální politiky.
