Stanislav Šulc: Kdo uteče, vyhraje. Zdá se, že to budou Britové
Globální ekonomická situace je mimořádně rozháraná. A když do ní nešťourají vlivní vůdci, tak se ozve například ratingová agentura, která poprvé po déle než století snížila rating USA. Přesto tu je jeden hráč, který ze situace umí vytěžit maximum a vlastně ho to docela razantně táhne z bahna, do kterého se sám zahrabal. Tím hráčem je Spojené království, které nyní velmi umně těží z globálního napětí i z toho, že se jej vlastně neúčastní.
Válka na Ukrajině, napjatá situace na Blízkém východě, snaha vrátit velkou Ameriku, rozštěkaná Evropa, Čína snažící se o posílení svého vlivu v geopolitice i ekonomice…
Těch událostí, které se na dnešním světě podepisují, je celá řada. Výsledkem je všechno možné, ale zejména nestabilita. Můžeme ji sledovat na trzích, v politických diskusích i konkrétních volbách, v rozhodování mocných o důležitých věcech.
Kdyby v té těkající mlze chaosu chtěl někdo hledat poražené, kandidátů by byla celá řada - od tradičních politických stran po běžné spotřebitele, kterým se když nic jiného zdražuje naplnění ledničky a dovolená u moře.
Kdybychom ale chtěli hledat vítěze, zdánlivě by to bylo o poznání složitější. Ale opravdu jen zdánlivě, protože veškeré události mají jednoho jasného vítěze – Spojené království.
Zástupci členských států EU se shodli na textu dohody, kterou uzavře Evropská unie s Británií na summitu v Londýně, sdělily diplomatické zdroje. 
Reset vzájemných vztahů. Británie a EU obnoví spolupráci
Politika
Bída po brexitu i pandemii
Ještě do vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách to s Británií nevypadalo nijak růžově. Tamní společnost „sklízela“ ovoce svého rozhodnutí o výstupu z Evropské unie, k tomu se přidaly post pandemické problémy v dodavatelských řetězcích, výsledek nebyl moc pozitivní.
K tomu Velká Británie, zbavená kdysi svého imperiálního statutu a nyní i postavení vlivného geopolitického hráče v rámci EU, neměla vizi sebe sama. Deziluze vedla jednak k masivní volbě proti stávajícím vládcům z konzervativní strany, jednak k posilování politického extrému.
A na počátku svého vládnutí ani Keir Starmer nenabízel nic, na čem by postavil úspěšnou vládu. To se ale nyní radikálně proměnilo.
Nový labouristický premiér Británie Keir Starmer po prvním zasedání nové vlády zopakoval svůj příslib nového způsobu vládnutí, který staví zájmy země před zájmy strany.
Nový britský premiér Starmer: Služba národu je hlavní prioritou
Politika
Smlouvy s USA i EU
Návrat Donalda Trumpa k moci ale všechno změnil. A dalo by se téměř parafrázovat slavný citát Františka Palackého, že kdyby Starmer neměl Donalda Trumpa, musel by si jej snad vymyslet.
Trumpova extrémní snaha přemalovat svět na hvězdy a pruhy, která ale například v ekonomické situaci či snahách o mír na Ukrajině vychází zcela vniveč, zásadně posílila Starmerovu pozici. A to nejen symbolicky, ale zcela reálně.
Starmer se nejprve sám pasoval za hlavního vyjednavače mezi Evropou a USA, dále se zařadil do klubu ochotných, kteří dojednávají snad jakýsi budoucí mír, ale také hrají klíčovou roli v opětovném přezbrojování Evropy. Do toho se Starmerovi povedlo dojednat s USA obchodní smlouvu, která je podle všech výrazně výhodnější právě pro Spojené království než pro USA. A nejnověji totéž dojednává také s Evropskou unií, přičemž údajně došlo k „výraznému pokroku“.
Popularita britského premiéra Keira Starmera a jeho vlády se po 100 dnech vládnutí propadla. Poukazuje na to britský tisk, který hodnotí počáteční období labouristické vlády. Starmer podle deníků v úřadu zažil náročné či vyloženě špatné období, které poznamenaly letní demonstrace proti přistěhovalcům, příprava nového rozpočtu a také zprávy o darech, které Starmer dostával, když byl opozičním poslancem.
Starmer má za sebou sto dní ve funkci premiéra Británie. A jeho popularita klesá
Politika
Skutečně pragmatický lídr
A najednou se Británie může proměnit ze země, kde v obchodech chybělo základní zboží, ve staronového lídra starého kontinentu. A to se vším všudy – se solidní armádou, nejlepšími obchodními podmínkami vůči velkým hráčům, navíc zbavená toho, co její obyvatelé tak strašně nesnášeli, tedy Francouzů a Němců (což pro Brity představovala EU i její předchůdci).
Pokud to tak skutečně bude, půjde o velmi zajímavý geopolitický „twist“, z něhož by se měli leckteří lídři poučit. Starmer se totiž stane tím skutečně pragmatickým politikem, aniž by se musel nějak zásadně pošpinit paktem s jakýmkoli zlem, musel propadat politikám čtyřech azimutů a podobným nesmyslům. Stačí mu heslo, které u obchodních válek citoval například hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář: Kdo uteče, vyhraje.
Jen je samozřejmě otázkou, jestli mu za to budou tleskat také doma a ne jen na mezinárodní scéně. Tam totiž přeci jen jde o trochu jiné cíle. Mnohem menší, ale také mnohem krátkodobější. Podpisy těchto významných smluv přitom Britům může skutečně pomoc se všemi problémy, které je v tuto chvíli trápí.
Do Kyjeva v sobotu ráno společně přicestovali francouzský prezident Emmanuel Macron, šéf britské vlády Keir Starmer a nový německý kancléř Friedrich Merz, píší agentury AFP a DPA. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v hlavním městě země, která se brání ruské agresi, pořádá setkání takzvané koalice ochotných.
Macron, Starmer, Merz a Tusk jsou v Kyjevě. Fiala se k jednání koalice ochotných připojí na dálku
Politika
Britská vláda přebírá kontrolu nad ocelárnou British Steel ve Scunthorpe, dosud vlastněnou čínskou firmou Jingye Group.
Starmer: Ocel vyrobená v Británii bude páteří obnovy země
Leaders
