Odchod Spojených arabských emirátů z kartelu OPEC na první pohled vypadá jako zpráva, která by mohla časem zlevnit ropu i pohonné hmoty v Česku. Jenže bezprostřední efekt je opačný: světová cena ropy roste a levnější benzin je v nedohlednu. Důvod? Emiráty sice chtějí těžit víc bez omezení diktovaných Saúdskou Arábií, ale klíčový exportní uzel – Hormuzský průliv – zůstává uzavřený.
Existují dějinné zlomy, které poznáme hned. Revoluce, války, pády režimů. A pak ty české. Například chvíle, kdy si po druhém pivu někdo objedná vodu. To už není životní styl. To je civilizační událost.
Debata o tom, jestli by se Česko vojensky ubránilo protivníkovi, je bezpředmětná. Česko se historicky neubránilo ani Němcům, ani Rusům. Prezident Pavel aktuálně prohlásil, že Česko neplní výdaje na obranu, k nimž se zavázalo. Má pravdu. Vůbec to však nesouvisí se schopností země ubránit se.
Pes či kočka už nejsou levný koníček. Češi za své mazlíčky utratí ročně kolem 60 miliard korun, přičemž inflace výrazně zdražila krmivo, veterinární péči i další služby. Náklady na chov se tak mohou za život zvířete vyšplhat až k milionu korun.
Jedním z klíčových ukazatelů, se kterými pracuje aktuální zpráva OECD, je takzvaný daňový klín. Zní to složitě, ale princip je jednoduchý: ukazuje, kolik z celkové ceny práce připadne státu. Pokud zaměstnavatel na pracovníka vydá 100 korun, daňový klín říká, kolik z této částky skončí na daních a odvodech a kolik zaměstnanec skutečně dostane na účet. Tedy jak velký je pomyslný klín, jejž stát vráží mezi zaměstnavatele a zaměstnance.
Poslanec Turek se stává konstantou českého politického života. Chcete se týden nebo měsíc zabývat něčím nepodstatným, co ovšem hýbe médii a tím i veřejností, včetně politiků, obraťte se na Turka. Tento zlobivý chlapec vždy provede nějakou lotrovinu, která zcela zastíní podstatné okolnosti našich životů.
Agentura Standard & Poor's v pátek Slovensku zhoršila rating ze stupně A+ na A. Důvodem je podle ní skutečnost, že se Slovensku komplikuje snaha o fiskální konsolidaci. A to z důvodu nadále vysokých výdajů na sociální zabezpečení a na obranu, ale také z důvodu blížících se parlamentních voleb.
Ačkoli můžeme mít k České televizi různé výhrady, dělá dobrou službu. Za pár korun si každý přijde na své. Někdo sleduje zpravodajství, někdo Stardance, jiný dá přednost dánským seriálům. Pokud vláda nechá úřadovat Otu Klempíře, budeme si z daní platit neslanou nemastnou přehlídku Macikových tiskovek, filmů s Františkem Němcem a černobílých snímků o Blitzkriegu.
Když politik začne o lidech mluvit jako o „parazitech“, „škodné“ nebo „chátře“, nejde o nadsázku ani nešťastný bonmot z uvolněné debaty. Je to jazyk dehumanizace. A ten má v evropské politické zkušenosti až příliš konkrétní význam.
Lidovci si zvolili nového předsedu. V Brně populární Jan Grolich má stranu, jejíž preference se nyní pohybují kolem tří procent, udržet ve sněmovně. Je víc než dost důvodů si myslet, že se mu to nepovede.
Bezplatné neděle v muzeích, galeriích a na památkách mají zpřístupnit kulturu širší veřejnosti. V době rekordní návštěvnosti ale vyvolávají zásadní otázku: pomáhá stát dostupnosti kultury, nebo oslabuje instituce, které ji vytvářejí a spravují? Ekonomie totiž platí i v kultuře — žádný oběd není zadarmo.
