Umělá inteligence potřebuje nové továrny. Architekti z nich chtějí udělat víc než krabice
Umělá inteligence se skrývá za elegantními obrazovkami telefonů a počítačů. Odpovídá na otázky, vytváří obrázky, překládá texty a během několika sekund zvládá úkoly, které ještě nedávno zabíraly hodiny. Jenže za touto zdánlivě nehmotnou technologií stojí stále větší množství velmi hmotných staveb. Obří haly plné serverů, kabelů a chladicích zařízení, jejichž provoz vyžaduje značné množství elektřiny.
Datová centra se stávají novými továrnami digitálního věku. Na rozdíl od těch průmyslových však jejich architektura zůstávala dlouho stranou pozornosti. Nepotřebují reprezentativní vstupy ani výhledy z kanceláří, jejich návštěvníky nejsou zákazníci a většina prostor je veřejnosti nepřístupná. Důležitá je především spolehlivost, bezpečnost a technické zázemí.
Tam, kde se hrával hokej, se budou hledat nové možnosti využití průmyslových odpadů. V třinecké CirkAreně se dokončuje hrubá stavba a vzniká ocelová konstrukce vážící téměř 400 tun. Výzkumné centrum přitom svou budoucí náplň ukazuje už během výstavby. Využívá materiály ze zbourané WerkAreny. Naplno se má rozběhnout v roce 2028 a pomoci Moravskoslezskému kraji s proměnou ekonomiky po útlumu těžby uhlí.
Místo hokeje byznys s odpady. Ze staré WerkAreny roste v Třinci výzkumné centrum
Reality
To se ale začíná měnit. S rozmachem umělé inteligence totiž rostou nejen nároky na výpočetní kapacitu, ale také samotné budovy, které ji zajišťují. A právě jejich velikost otevírá otázku, zda mohou dál vznikat jako uzavřené průmyslové komplexy bez výraznějšího vztahu ke svému okolí.
Jak upozorňuje architektonický magazín Dezeen, datová centra se postupně dostávají do hledáčku předních světových architektonických studií. Ta se snaží proměnit způsob, jakým se o těchto stavbách přemýšlí. Nejde přitom jen o jejich vzhled, ale také o to, co mohou nabídnout městům a krajině, v nichž vyrůstají.
Když se architekti pustí do serveroven
Novou podobu datových center hledají přední světová architektonická studia. Americký Gensler pracuje s výraznějším členěním fasád a jejich začleněním do krajiny, britský Grimshaw zase představil koncept datového centra propojeného s městskou zástavbou, které by mohlo využívat odpadní teplo k vytápění okolních budov. Studio SOM přišlo s návrhem výškového datového centra jako alternativy k rozlehlým technologickým halám.
Podle architektonické teoretičky Mariny Otero Verzier ale nestačí dát serverovnám atraktivnější fasádu. Důležité je především to, jak tyto stavby ovlivňují své okolí, nakládají s přírodními zdroji a zapadají do měst a krajiny.
Válka může během pár minut zničit něco, co přežilo stovky let. Česká Archa III proto na Ukrajině vytváří detailní digitální kopie památek a uměleckých děl, aby jejich podoba nezmizela ani tehdy, když originál zasáhne dron nebo raketa. Projekt Národního muzea a Nadace Karel Komárek Family Foundation teď zaujal i časopis TIME, který ho zařadil mezi nejlepší vynálezy roku 2026. Jde o první samostatnou českou iniciativu v historii tohoto prestižního výběru.
Časopis TIME ocenil český nápad, který chrání památky před válkou
Enjoy
Nové technologické stavby mění i českou krajinu
Otázka, jak mají datová centra vypadat a kam je umisťovat, přestává být vzdáleným tématem ze Spojených států. Nové rozsáhlé projekty vznikají také v Česku.
Jedním z nich je Prague Gateway DC, které České Radiokomunikace budují v Jílovišti nedaleko Prahy. Centrum má nabídnout více než dva tisíce serverových rozvaděčů ve dvanácti datových sálech. První část má být dostupná v roce 2028.
Projekt je příkladem nové generace technologických staveb, jejichž velikost i energetické nároky jsou výrazně vyšší než u běžných serveroven. Jeho modulární uspořádání má umožnit postupné rozšiřování provozu podle poptávky. Součástí zamýšleného využití jsou také náročné výpočetní úlohy spojené s umělou inteligencí.
Výstavbu větrného parku o celkovém instalovaném výkonu až 115 megawattů (MW) připravuje společnost ČEZ PV & Wind v bývalém vojenském prostoru Ralsko na Českolipsku. Projekt, který je v procesu posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), by se tak stal největším větrným parkem v zemi, uvedly dnešní Hospodářské noviny (HN). V Česku byly na konci loňského roku větrné elektrárny o celkovém instalovaném výkonu 352 MW.
Místo tanků větrníky. ČEZ chystá u Ralska větrný megaprojekt
Zprávy z firem
Zatímco u podobných projektů se pozornost soustředí hlavně na technologické parametry, otázka jejich začlenění do krajiny může být stejně důležitá. Datová centra sice nepotřebují veřejně přístupná prostranství jako obytné či administrativní čtvrti, stále však představují rozsáhlé stavby, jejichž podoba může výrazně ovlivnit okolí.
Příkladem, kde se střetává technologický rozvoj s požadavky na ochranu krajiny, je připravovaný projekt AI datového centra v Ralsku na Českolipsku. V průmyslové zóně v Kuřívodech má podle záměru investora vzniknout šest datových bloků s rezervovaným příkonem 86 megawattů. Samotné budovy mají zabrat přibližně 16 tisíc metrů čtverečních.
Liberecký kraj ale požaduje, aby záměr prošel úplným posouzením vlivů na životní prostředí. Zajímají ho zejména spotřeba vody pro chlazení, provoz záložních zdrojů energie, využívání odpadního tepla a zásahy do zeleně. Biologický průzkum navíc ukázal, že ani někdejší vojenský prostor, dnes využívaný jako průmyslová zóna, není z přírodního hlediska bezcenný. V dotčené lokalitě byly zaznamenány také zvláště chráněné druhy živočichů.
Známý belgický developer Serge Borenstein se zhostil další revitalizace brownfieldu. Po Karlínu přemění část někdejšího vojenského prostoru sovětské armády v rekreační areál. Přizval si k tomu tuzemské architektonické špičky. 
Proměnil několik brownfieldů v Praze. Teď oživuje vojenský prostor po Sovětech
Reality
Teplo ze serverů místo dalšího odpadu
Datová centra ale nemusejí svému okolí přinášet jen vyšší spotřebu energie. Teplo, které vzniká při provozu tisíců serverů, lze za určitých podmínek využít například k vytápění okolních budov. Právě s takovým řešením už počítají některé zahraniční architektonické návrhy.
V Česku se využívání odpadního tepla promítlo také do legislativy. Nová větší datová centra ho mají využívat, pokud je to technicky a ekonomicky možné. Při jejich plánování tak začíná hrát roli nejen dostupnost elektřiny, ale také to, zda mohou být užitečná svému okolí.
Český trh komerčních nemovitostí se po turbulentních letech stabilizoval. Prostor pro další velká nákupní centra je podle Angeliky Houdkové, výkonné ředitelky společnosti Real Estate Facility Management ze skupiny DRFG, už velmi omezený. Retail parky naopak mohou dál expandovat, hlavně do menších měst. „Zákazníci stále více oceňují, že mohou běžné nákupy vyřídit rychle a blízko domova. V těchto lokalitách proto jde především o nabídku zboží denní spotřeby,“ říká.
Angelika Houdková: Retail parky jdou za zákazníkem i do menších měst
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
