Nejhorší architektura roku? Slováci už mají jasno. A co řeší Česko?
Natřít uschlý živý plot zelenou barvou, postavit rozhlednu tam, kde ji podle kritiků nikdo nepotřebuje, nebo při drahé rekonstrukci veřejné budovy rezignovat na architektonickou soutěž. Slovenská anticena Brutus letos znovu vybírala problematické zásahy do architektury a veřejného prostoru. S humorem ale otevírá vážnější otázku. Kdo hlídá kvalitu prostředí, které za veřejné peníze vzniká? A upřímně. Kandidáty do podobné debaty by našlo i Česko.
Slovensko má vedle oficiální Ceny za architektúru také její poněkud jedovatější protipól. BRUTUS se už devátým rokem zaměřuje na realizace a zásahy, které podle jeho organizátorů ukazují podprůměrnou architekturu, špatné rozhodování nebo problematické nakládání s veřejným prostorem a kulturním dědictvím.
Letos pořadatelé proměnili výsledky v seznam „sedmi hříchů slovenské architektury“. Ze 42 podnětů, které během léta poslala veřejnost, vybrala porota několik případů od rekonstrukcí veřejných budov přes cyklistickou infrastrukturu až po poněkud bizarní zásah do městské zeleně.
Od horské chalupy přes dostupné bydlení a školy až po nádraží Praha-Bubny nebo Horáckou multifunkční arénu. Grand Prix Architektů – Národní cena za architekturu zveřejnila 50 finalistů letošního 33. ročníku. O hlavní cenu, velkou modrou kostku, se utkají projekty z celé republiky. Vítězové budou vyhlášeni 26. října v pražském Cubex Centru.
Tohle je 50 nejlepších staveb Česka. O titul Grand Prix Architektů bojují školy, byty i nádraží
Enjoy
Chamtivost: rekonstrukce slavné Kukurice
První z letošních „hříchů“ dostala rekonstrukce bývalého internátu Hviezda v Bratislavě, známého jako Kukurica. Kritici jí vyčítají především ztrátu původního charakteru budovy a kontrast mezi výslednou rekonstrukcí a ideovou architektonickou soutěží, která se konala už v roce 2021. Kritiku sklidila také velkoformátová obrazovka instalovaná na budově.
Samostatnou nominaci získal také nový „cihlový“ plot u stejného objektu. Organizátoři anticeny jej používají jako příklad architektury, která podle nich místo autenticity volí imitaci.
Zelený plot. Doslova
Nejfotogeničtější letošní kandidát ale vznikl v Martině. Uschlý živý plot u Matice slovenské tam byl nastříkán zelenou barvou. Brutus případ nazval „lenivost“ a použil jej jako ironický symbol přístupu, při němž se místo odstranění příčiny problému upraví jeho vzhled. Případ předtím vzbudil pozornost i ve slovenských médiích.
Právě podobné drobnosti ukazují, proč anticeny nejsou jen o soutěži o „ošklivé domy“. Často míří spíš na způsob přemýšlení o veřejném prostoru než na estetiku samotnou.
Warholovo muzeum: problém není jen fasáda
Mezi letošními případy se objevila také rekonstrukce Muzea moderního umění Andyho Warhola v Medzilaborcích.
Objekt získal výrazný nový architektonický obal, multimediální fasádu a pochozí střechu. Kritikové ale upozorňují především na to, že řešení nevzešlo z architektonické soutěže, a kladou otázku, zda pro místní podmínky neexistovala uměřenější a dlouhodobě udržitelnější varianta.
A právě tady se slovenská anticena dotýká tématu, které je velmi dobře známé i v Česku: kvalitu stavby neurčuje jen její autor, ale také způsob, jakým veřejný zadavatel projekt připraví a vybere.
Rozhledna na farmě a stovky kubíků betonu v lese
Další „hřích“, tentokrát nazvaný zbytečnost, představuje vyhlídková věž v Papradně. Veřejnost zpochybňuje potřebu nové turistické atrakce v areálu farmy a řadí ji do dlouhé série rozhleden, u nichž podle kritiků není dostatečně vysvětleno, proč vlastně vznikají.
Ještě silnější ekologický motiv má nominace cyklolávky v Brezně. Organizátoři upozorňují, že její konstrukce spotřebovala 58 tun výztuže a více než 400 metrů krychlových betonu, a ptají se, zda infrastruktura určená pro ekologickou dopravu musí mít právě takto masivní stopu v krajině.
Výběr doplňuje nový vstupní objekt Úřadu vlády SR a jako bonus také vztyčení sochy sovětského maršála Ivana Koněva v Kružlové. BRUTUS se tak záměrně pohybuje na hraně architektury, veřejného prostoru, paměti místa a politiky.
A co Česko? Anticenu nemáme, kontroverze ano
Česko sice obdobu slovenského BRUTUSu nemá, o kontroverzní projekty ale nouzi není. Dva z nejviditelnějších sporů posledních let se přitom odehrávají jen několik kilometrů od sebe. Na Výtoni se už roky vede spor o budoucnost železničního mostu. Střetává se v něm požadavek na vyšší kapacitu železnice s ochranou historické konstrukce a panoramatu Prahy.
Železniční most na pražské Výtoni se v případě nahrazení novou konstrukcí přesune na místo poblíž modřanského jezu, kde bude sloužit jako lávka pro pěší a cyklisty. O výběru lokality na základě studie možných umístění zpracované Institutem plánování a rozvoje (IPR) rozhodli radní. Správa železnic (SŽ) plánuje most, který je ve špatném stavu, nahradit novým, což kritizují památkáři, spolky či místní radnice.
Most na Výtoni se možná přesune do Modřan. Předražený nesmysl, zaznívá od kritiků
Zprávy z firem
Podobnou bouři vyvolal také projekt Nový Hlavák. Vítězný návrh dánského studia Henning Larsen počítá s výraznou proměnou prostoru před hlavním nádražím a zásahem do nové odbavovací haly ze 70. let. Právě její osud rozdělil architekty, památkáře i veřejnost. Národní památkový ústav zdůrazňuje její architektonickou hodnotu a požaduje zachování, zatímco zadavatelé projektu poukazovali na nejasnosti kolem její památkové ochrany v době soutěže.
V pondělí představená budoucí podoba Hlavního nádraží vyvolává hlasitou kritiku. Vznikla už i petice, která žádá přepracování projektu, a hlavně zachování Nové odbavovací haly.
Tohle není nádraží, to je pergola z Dubaje. Projekt Dánů na nový Hlavák schytává kritiku
Reality
Vychází podzimní Realitní Club
Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.
Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života.
O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.
O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.
Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.
„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.
Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.
