Volby jsou již za dva měsíce. Oč se hraje a co se vyplatí sledovat v kampani
Již pouhé dva měsíce nás dělí od voleb do obecních zastupitelstev a do třetiny Senátu. Z pohledu centrální politiky jde o nejproblematičtější volby, protože častěji uspějí místní sdružení. Přesto se na počátku října ukáže síla, kterou jednotlivé strany momentálně disponují a s níž budou moci jít do dalších konfliktů. I to se tak projeví v kampaních, které jednotlivé strany pomalu rozjíždějí. Oč se tedy mimo jiné bude v dalších týdnech hrát?
Boj první: Kdo ovládne Prahu
Obecní volby jsou z pohledu centrální politiky de facto bojem o pražský magistrát. Zde se dlouhodobě projevuje síla ODS, aktuálně reprezentovaná Tomášem Portlíkem, dvojkou celé ODS, na němž neleží lehký úkol: musí potvrdit, že ODS v Praze neztrácí, že dokáže voličům nabídnout požadovaný vyvážený koktejl změny a kontinuity zároveň a ještě se dohodne s relevantními koaličními partnery na většině v zastupitelstvu, aniž by musel jít do některého z kompromisů, které by jádro ODS bolelo.
Ačkoli by se mohlo zdát, že v kontextu celostátních výsledků minulých voleb to bude složité, nemusí to tak ve skutečnosti být. Premiér a předseda ANO Andrej Babiš má v Praze dlouhodobý problém s lidskými zdroji, který ani letos nekončí. Po pádu Ondřeje Prokopa se lídrem stal Jan Hušbauer, tvář v podstatě neznámá a pro většinového voliče reprezentující typického náměstka (ostatně doposud byl Hušbauer místostarostou Prahy 4).
Cesta k faktickému vítězství ODS, tedy postu primátora se silnou většinou v zastupitelstvu, by se mohla zkomplikovat snad jedině výraznějším úspěchem stran cílících na městské liberální voliče v čele s Piráty. Pokud by ale relativně víc uspěla koalice Prahy sobě, Zelených a KDU-ČSL, představovala by pro ODS spolu se STAN kompromisního koaličního partnera.
Většina stran v Praze má už zkompletované kandidátky do podzimních komunálních voleb na magistrát. Lhůta k jejich podání skončí za týden. Výjimkou je hnutí ANO, jehož vedení stále nemá potvrzeného lídra po konci dřívějšího kandidáta na primátora Ondřeje Prokopa. Podle vyjádření předsedy ANO a premiéra Andreje Babiše by pražskou kandidátku měl vést Jan Hušbauer, musí to ale ještě potvrdit celorepublikový výbor hnutí. 
Kdo chce řídit Prahu? Většina stran má jasno. Hnutí ANO stále nemá potvrzeného lídra
Politika
Boj druhý: Co jsou vlastně Motoristé
Z pohledu politologických teorií měly nadcházející volby představovat klíčový test pro Motoristy. Po mimořádném, ale vlastně jednoduchém úspěchu ve volbách do Evropského parlamentu, těsném proklouznutí do Poslanecké sněmovny a následném obřím úspěchu při vyjednávání o vládě, měli Motoristé určité „momentum“ a moderní fotbalovou hantýrkou měli mít velkou šanci na další úspěch.
Rétoricky ani fakticky ale naplnění těchto ambicí Motoristé nejdou nijak výrazně naproti. Na rétorické rovině předseda alt-right strany Petr Macinka uvedl, že strana bude usilovat o zastupitele a senátory v těch obvodech, které jsou tradičně pravicově-konzervativní. Zároveň strana údajně nechce tříštit síly stávajícího vládního týmu.
Co si z toho vzít? Místo mladé, dravé a vyhraněné strany, která chce urvat, co může, a udělá pro to maximum, tu jsou straníci, kteří nechtějí komplikovat život ANO ani SPD, přitom do jisté míry právě tyto tři strany usilují o typově podobné voliče.
Je samozřejmě otázka, zdali Macinka po vzoru populistů po celém světě uměle nepodchlazuje očekávání, aby jakýkoli výsledek mohl následně označit za úspěch. Tomu odpovídá ostatně i absence jasných cílů, s nimiž by lídr spojil i své budoucí působení v čele strany.
Ministerstvo zahraničí znovu nepustilo novinářku Zdislavu Pokornou na tiskovou konferenci Petra Macinky. Na sociálních sítích následně propukla mimořádně hluboká debata o svobodě médií, v níž nechyběly slepice, kurníky, čivavy, plínky ani tradiční argument „Macinka je borec“. Česká diplomacie možná nezískala nový směr, český internet však opět předvedl celý svůj intelektuální slovník.
Michal Nosek: Vstup zakázán, urážky vítány. Macinka objevil diplomacii zavřených dveří
Názory
Boj třetí: Má někdo (staro)nový vůbec šanci?
Velkou otázkou každých voleb jsou úspěchy stran mimo hlavní politický směr, tedy zejména těch neparlamentních. Tentokrát ale lze očekávat maximálně jedno překvapení, které by mohlo přinést Hnutí Naše Česko hejtmana Martina Kuby. Ten by mohl „pustit žilou“ vládnímu ANO i opozičním stranám ODS a STAN.
Na opačné straně politického spektra stojí ambiciózní projekt Stačilo!, který ale čelí deziluzi části svých podporovatelů. Ti nechtějí patřit k poraženým a po loňských volbách se raději přimkli k vítězným a dnes vládním stranám (nejčastěji SPD a ANO).
Otázkou bude, jak se bude na obecní úrovni dařit alt-rightovým uskupením typu PRO, Trikolora a Svobodní, která jsou díky koalici s SPD součástí parlamentu, do nadcházejících voleb jdou ale samostatně či v různých místních koalicích. Ačkoli v konkrétních obcích mohou získat podporu, masivnější nástup jedné z těchto stran, který by se navíc mohl v budoucnu přetavit v silnější podporu na celostátní úrovni, by byl výrazným překvapením.
Volby do Poslanecké sněmovny by v květnu s výrazným náskokem vyhrálo hnutí ANO. Podle průzkumu agentury NMS pro Právo by získalo 32,5 procenta hlasů.
ANO vede o parník, Motoristé zklamali voliče a hnutí Martina Kuby ztrácí dech, ukázal průzkum
Politika
Boj čtvrtý: Kdo se postaví Petru Pavlovi
Paradoxně jednou z největších otázek, které tyto volby mohou pomoci zodpovědět, se jich samotných vůbec nebude týkat. Aktuální volby totiž budou prvním dějstvím příští volby prezidenta, která se reálně uskuteční až v prvních týdnech roku 2028.
Ačkoli to zní jako paradox, z pohledu politického marketingu, který momentálně výrazně ovlivňuje agendu jednotlivých stran, budou tyto volby ze strany vládního trojúhelníku prezentovány jako snaha zabránit bývalé pětikoalici získat další moc. Ačkoli to zní absurdně, pro aktivizaci vlastních voličů to je nejspíš jediná možná cesta, tedy přirozeně ve spojení se strašákem migrace, která bude nabývat čím dál větších kontur.
Vládní strany pojedou podle manuálu populistických alt-right stran posledních deseti let, v němž klíčovou roli vždy hraje nepřítel, který je mocnější než „my“. Tímto trikem se pak daří i vládním partajím vysvětlovat jejich voličům, že ony za nic špatného nemohou a je potřeba je volit znovu.
V českém kontextu tak bude příběh vypadat následovně: nesmíte nechat v těchto volbách zvítězit opoziční strany, protože ty už mají prezidenta. Musíte volit nás, abychom jim bránili konat zlo. Pokud by stávající vládní strany v blížících se volbách propadly, bude to pro ně problém hned dvojí. Čím dál víc se totiž kloní k tomu, že nebudou do volby proti Petru Pavlovi nasazovat vlastního kandidáta. Když v obecních volbách propadnou, ukáže to na jejich slábnoucí podporu a ochota nasadit kandidáta bude ještě nižší. Jenomže to jim zároveň ublíží v očích vlastních voličů, kteří nedostanou potřebnou alternativu vůči stávajícímu prezidentovi. Pro pořádek dodejme, že Petr Pavel sám ještě kandidaturu nepotvrdil.
Prezident Petr Pavel vrátil Babišově vládě první zákon. Snažil se poctivě vyargumentovat, co je na zákonu o rozvolnění rozpočtové odpovědnosti špatně. Všem je přitom jasné, že nešlo jen o kvalitu zákona, ale také o gesto.
Pavlův vzdor a nadbíhání Číně
Názory
Boj pátý: Krutý, nebo krotký Senát
Trochu mimo hlavní pozornost se bude odehrávat boj o třetinu křesel v Senátu. Tam stávající vládní koalice obhajuje jediný mandát, pravděpodobně tak svou roli navýší. Nicméně kvůli charakteru voleb i tomu, kde se jednotlivé volby konají, není pravděpodobné, že by v Senátu došlo k zásadní revoluci.
Z 81 mandátů má aktuální opozice masivní zastoupení více než 60 křesel, ANO má jen 12 senátorů. I kdyby se ANO podařilo výrazněji uspět a Motoristé či SPD si připsali jedno až dvě vítězství, na poměru sil v Senátu se nic nezmění a Senát nadále bude spíše vládě komplikovat její legislativní apetit (což je důležité zejména při potenciální změně Ústavy, ústavních zákonů včetně volebních nebo mezinárodních smluv).
Ďábelských 66 dní zbývá do komunálních a senátních voleb. Úterý 4. srpna je datem, kdy musely být odevzdány všechny kandidátní listiny. Od tohoto okamžiku už se jede naostro. V bitvě o Senát rezonuje jediný tón: ovládne Babišova koalice i druhou komoru parlamentu?
Dalibor Martínek: Volby do Senátu. Babiš chystá frontální útok na ovládnutí státu
Názory
