Zajímá nás
Stanislav Šulc: Mají mít firmy levnější energie než domácnosti? Ano
Zastropování cen pro firmy má konečně jasné obrysy.
Lepší pozdě nežli nikdy. To platí pro zastropování cen pro velké firmy, které nyní ústy ministrů průmyslu a obchodu a financí představil kabinet Petra Fialy. Nakonec to zase tak šokující není: stropy jsou opticky stejné jako pro maloodběratele, tedy nejčastěji pro domácnosti.
Od 1. ledna tak za elektřinu všichni v Česku budou platit nanejvýš 6050 korun za megawatthodinu (MWh) elektřiny a poloviční částku za plyn (včetně DPH!). Pokud se firmám povedlo podepsat kontrakt výhodnější, dostanou samozřejmě energie levněji.
Vláda rozhodla od ledna zastropovat ceny energií pro velké podniky, a to na stejných cenových úrovních, jaké budou platit pro domácnosti, tedy na úrovni 6000 korun za jednu megawatthodinu včetně DPH v případě elektřiny a 3000 korun včetně DPH v případě plynu.
Zastropování cen energií pro velké podniky přichází. Hrozí „maďarský scénář“?
Názory
Přesto je ďábel v detailech. První „detail“ je výše stropu. Není totiž nejníž. To ostatně přiznali sami ministři Síkela a Stanjura a také šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, který finální podobě zastropování dal dobrozdání za tuzemský byznys. Všichni upozornili na to, že v okolních státech mohou být stropy nižší.
Problém (ne)vyřešen
A právě to může v důsledcích představovat zásadní problém pro konkurenceschopnost tuzemských firem, které budou ve volné soutěži bojovat s firmami z celé Evropy, některé i z celého světa a je tedy možné, že zkrátka tlaku konkurence podlehnou a zkrachují. Pak by se cíl cenových stropů zcela minul účinkem.
Samozřejmě politicky by bylo asi velmi problematické nasadit cenové stropy pro firmy níž než pro domácnosti. A firmám tak bude muset stačit alespoň výhoda v podobě odepisovatelného DPH. Stropy tak reálně budou na pěti korunách za kilowatthodinu (kWh) pro elektřinu a poloviční částku za plyn.
Jenomže na rozdíl od domácností, firmy elektřinu nepálí takříkajíc z plezíru ani pro vlastní potěšení, je to nástroj jejich podnikání. A mělo by být v zájmu státu, aby jeho firmy měly pokud možno co nejrovnější podmínky na společném trhu. A tady možná česká vláda selhala.
Vláda rozhodla od ledna zastropovat ceny energií pro velké podniky, a to na stejných cenových úrovních, jaké budou platit pro domácnosti, tedy na úrovni 6000 korun za jednu megawatthodinu včetně DPH v případě elektřiny a 3000 korun včetně DPH v případě plynu.
Zastropování cen energií pro velké podniky přichází. Hrozí „maďarský scénář“?
Názory
Druhý „detail“ je v celkové částce, kterou mohou firmy vyčerpat. Ta byla stanovena na čtyři miliony eur na jednu firmu, Vladimír Dlouhý ubezpečoval, že pro firmy zvlášť energeticky náročné (tedy největší průmyslové podniky) bude strop mnohem výš. Zde musíme věřit, že to vláda dobře spočítala a že půjde o skutečně dostatečné stropy.
Naopak zcela v pořádku jsou další dva detaily, tedy omezení podpory na 80 procent průměrné spotřeby za posledních pět let (stejně jako pro domácnosti), což má vést k omezení plýtvání, stejně tak je v pořádku, že nejde o podporu automatickou pro všechny podnikající subjekty, ale firmy budou muset o tuto pomoc cíleně zažádat. Plošná pomoc se ukázala jako slepá cesta například při zavádění úsporného tarifu nebo v mnoha covidových opatřeních.
Další rána pro státní rozpočet
V čem se ale nejspíš vláda plete, budou dopady na státní rozpočet. Vláda stále počítá s tím, že zvýšené náklady na dorovnávání cen budou bohatě stačit výnosy z windfall tax a odvodů od výrobců elektřiny. Podle ekonomů však tyto počty nevycházely již v době, kdy se s cenovými stropy pro velké firmy ani nehovořilo. Nyní to tak nemůže vycházet tuplem.
Nikdo z vlády nerozumí ekonomice, říká prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák. Jsou to od něj ostrá slova. Ale Hanák si je rád dovoluje. Je to matador, a na břitké komunikaci založil celou svou dlouholetou kariéru v čele vlivné lobbistické organizace. Dosud mu to vycházelo. A jestli mu to bude vycházet dále mu může být vlastně jedno. Jeho mandát v čele Svazu končí v květnu příštího roku, může si dovolit mluvit otevřeně a bez servítek. „Ve vládě jsou jenom samí učitelé a starostové. Není tam jediný makroekonom,“ říká muž, který je evidentně nervózní z malé ekonomické kompetentnosti současné vlády.
Šéf svazu průmyslu Hanák: Nikdo z vlády nerozumí ekonomice
Názory
A tak se Fialův kabinet nejspíš vydává cestou svého arcinepřítele Andreje Babiše a jeho přístupu k zákonu o státním rozpočtu.
Babiš za celou svou vládní kariéru (tedy od roku 2013) schválené schodky v zásadě ignoroval. V lepších dobách se chvástal, že rozpočet je v přebytku, ačkoli byl schválený schodkový, v horších dobách jemu a jeho týmu bylo jedno, že existují schválené mantinely a topil stamiliardy bez ohledu na budoucnost. Problém bylo, že za Babišovy vlády prostě schválené rozpočty neseděly s realitou a šlo tak o cár papíru.
Nyní totéž hrozí Fialovu týmu. Na rok 2023 má schválený rozpočet se schodkem 295 miliard korun. Ten přitom počítá, že většinu nákladů spojených s cenovými stropy zaplatí windfall tax. Pokud ale ekonomové tvrdí, že „ta částka nesedí“, je již nyní jasné, že schodek bude vyšší. A ne, že to bude překvapení za 12 měsíců. Je to zjevné již nyní.
Volal mi kamarád, že přišel o práci. Od ledna už nemá chodit. Dělal v pražské kanceláři, mnohý by si mohl pomyslet, žádná škoda. Nevím, jestli ano nebo ne. Dostal odstupné, zavřeli celé oddělení.
Dalibor Martínek: Rok 2023 přichází. Bude nejkrizovější za poslední tři dekády
Názory
