Před volbami jsou Jihokorejci Trumpovi dobří. Mají zachránit americké jádro i investice do plynu
Donald Trump před volbami do Kongresu prezentuje jihokorejské investice do americké energetiky jako velký úspěch své politiky. Soul je ale podstatně opatrnější: u projektů v plynárenství i jádru zvažuje jejich ekonomickou životaschopnost a požaduje přínosy pro vlastní průmysl. Spojené státy přitom korejské know-how potřebují.
Důležité volby do Kongresu se blíží a nepopulární prezident Donald Trump se snaží ukázat, jak přiměl Jihokorejce k obřím investicím do americké energetiky. Přehání přitom a mluví i o tom, co Soul ještě ani neslíbil. Korejci si jsou vědomi svých předností a vědí, že americké jádro i plynárenství jejich podporu potřebují. Zároveň jsou opatrní. Trh USA je pro ně zajímavý, ale nechtějí zabřednout do problémů, kvůli kterým před časem zbankrotoval Westinghouse.
Rétorika Donalda Trumpa je bizarní a ve vztahu ke Korejskému poloostrovu se to projevuje snad více než kde jinde. Severokorejského diktátora Kim Čong-una označuje za svého přítele. Kim podle něj nic špatného neudělá, dokud je Trump v Bílém domě. Má totiž údajně amerického prezidenta rád, možná jako jediného člověka na světě. A Trump se americkým voličům svěřuje, že tyto city Kimovi opětuje.
Ve vztahu k Jihokorejcům přitom Trump často nešetřil „zlými slovíčky“. Vadilo mu, že v Americe dostatečně neinvestují a nepodporují jeho válku na Blízkém východě. Severokorejské zapojení do Putinovy války na Ukrajině přitom zůstávalo ve stínu jeho pozornosti. Trump dokonce ohlásil omezování společných americko-jihokorejských vojenských cvičení.
Před nadcházejícími „midterms“, tedy volbami do Kongresu uprostřed prezidentova funkčního období, které se uskuteční na začátku listopadu, jsou však Jihokorejci Trumpovi dobří. Prezident, kritizovaný kvůli dopadům jeho války a celní politiky na americkou ekonomiku, chce ukázat, jak přitahuje zahraniční firmy a kapitál. Proto velkolepě oznámil korejské investice ve výši 200 miliard dolarů, které mají směřovat do velkého plynárenského projektu na Aljašce, výstavby plynových elektráren v Texasu i osmi jaderných reaktorů různě po Spojených státech. Potíž je v tom, že zdaleka ne vše Korejci opravdu slíbili.
Maďarský premiér Péter Magyar je pod tlakem Evropské unie i Spojených států, které žádají omezení energetické závislosti země na Rusku. Dědictví z éry Viktora Orbána se ale překonává těžko. Maďarsko řeší důsledky dlouhodobě napjatých vztahů nejen s Ukrajinou, ale také s Chorvatskem, přes které míří alternativní cesta ropy. A část maďarské veřejnosti stále věří zakořeněné představě, že „levné“ ruské suroviny se ekonomicky vyplatí.
Vrací se orbánismus? „Změna režimu“ v energetice je pro Magyara složitější než v politice
Názory
Projekt, jaký svět neviděl
Když Donald Trump oznamoval korejské investice v Oválné pracovně Bílého domu, v centru pozornosti tam byl společně s ním republikánský senátor za Aljašku Dan Sullivan. Také on bude obhajovat svůj post v listopadových volbách a zjevně věří, že mu projekt zkapalněného zemního plynu (LNG), který má zamířit do Asie, přinese u voličů body navíc. Aljaška je považována za jeden ze států, který tíhne spíš k republikánům, ale v dobách nepopulárního prezidenta nemají konzervativci ani tam nic jistého.
Součástí projektu je vybudování téměř 1300 kilometrů dlouhého plynovodu ze severu na jih Aljašky a vývozního terminálu LNG. Investice mají dosáhnout kolem 50 miliard dolarů a Sullivan mluví o největším LNG projektu v USA. A podle Trumpa má balík jihokorejských investic „transformovat Ameriku po celé generace“.
Jen krátce po oznámení v Bílém domě se ozvali Korejci s „upřesněním“, že aljašský projekt rozhodně není hotovým dealem. Prezident I Če-mjong uvedl, že bude záležet na jeho finanční životaschopnosti a souladu s legislativou. Korejci si dobře uvědomují, jaká rizika se skrývají za tak finančně náročným projektem v nehostinném aljašském prostředí. Náklady se mohou během výstavby plynovodu nekontrolovaně šplhat nahoru.
Dovoz LNG z Aljašky má být mnohem rychlejší než z oblasti Perského zálivu, což by snížilo náklady na lodní dopravu. Pokud se Amerika po Trumpově éře opět stane pro své spojence důvěryhodným partnerem, odpadnou také geopolitická rizika, zatímco na Blízkém východě s nimi bude nutné stále kalkulovat. Náklady na aljašský projekt však budou tak vysoké, že se Korejcům vyplatí dovážet plyn spíše z jiných oblastí včetně například Austrálie nebo i jiných států USA.
Obavy z prodražování výstavby a časových průtahů přitom nejsou zrovna nejlepšími pobídkami pro korejské odběratele, aby se předem zavazovali k plynovým kontraktům na dvacet či více let. Bez takových dohod by už ale projekt zcela ztrácel ekonomický smysl.
Korejci dávají najevo, že kromě finančních propočtů a energetické bezpečnosti záleží i na dalším významném faktoru – jak se do výstavby, inženýringu, dodávek zařízení a přepravy LNG zapojí jejich firmy. Projekt musí mít širší význam pro ekonomiku Jižní Koreje, nikoliv jí pouze zajišťovat surovinu.
Éra kancléře Friedricha Merze v Německu může brzy skončit, nelze však říct, že by za ním nic nezůstalo. Za jeho vlády přišel obrat k většímu realismu v energetice, průmyslu i inovacích. Merzův přístup se v něčem projeví až za hodně dlouho, jak ukazuje příklad jaderné fúze, nadějného energetického zdroje budoucnosti. Už dnes ale Němci rozvíjejí nový fúzní obor ekonomiky, lákají investory typu Google a nebojí se konkurovat Americe i Číně.
Německo se vrací k jádru jinudy. Přes fúzi
Názory
Korejci nabízejí cestu z průšvihů
Když je řeč o možném prodražování a protahování energetických projektů, mnozí si vzpomenou na výstavbu amerických jaderných elektráren v režii Westinghousu v minulém desetiletí. Projekt dvou reaktorů elektrárny Vogtle v Georgii se sice podařilo dokončit, ale s více než dvojnásobným navýšením nákladů a zpožděním o sedm let. Stavba dvou bloků elektrárny V.C. Summer v Jižní Karolíně byla úplně zrušena a Westinghouse si v letech 2017–2018 prošel bankrotovou procedurou ve Spojených státech.
Od té doby je jasné, že pokud má Westinghouse využít svou technologii reaktoru AP1000, musí si najít partnery, kteří zajistí stavební část. Jedním z možných řešení je spojit se s další americkou firmou Bechtel (to je případ stavby první jaderné elektrárny v Polsku), ale zdá se, že ani tomuto tandemu už ve Westinghousu do budoucna příliš nevěří.
Není náhodou, že současní kanadští akcionáři Westinghousu, ať už jde o finanční investory z Brookfieldu nebo strategické partnery ze společnosti Cameco, velmi uvítali, že by se do staveb jaderných reaktorů v USA měli zapojit Korejci. Spokojeni jsou i s tím, že korejské firmy získají menšinový podíl v samotném Westinghousu.
Korejci nabízejí to, v čem jsou zjevně lepší než Američané nebo Evropané, a možná na podobné úrovni jako Číňané. Dokážou spolehlivě zajistit finální dodávku, inženýring i produkci velkých dílů reaktorů. Mají velmi dobře zvládnutý celý dodavatelský řetězec a nabízejí silnou průmyslovou základnu i zkušenosti s provozováním elektráren.
Co vše získají Korejci?
Pro Korejce je dohoda s Američany také šancí, jak na tamním trhu uplatnit své vlastní reaktory AP1400. Stávající dohoda počítá s výstavbou osmi bloků, z nichž šest má být AP1000 podle technologie Westinghousu a dva zmiňované AP1400 od korejské KHNP. Korejci ukazují, že i když loni museli ustoupit ve sporu o duševní vlastnictví s Westinghousem a omezit své ambice na globálních trzích, stále nabízejí pro své partnery dost lákadel na to, aby dokázali některé své dohodnuté ústupky zvrátit.
Soul bezpochyby očekává, že Washington by nyní mohl ustoupit i v dalších významných tématech a kývnout mu na jeho snahu budovat vojenské ponorky s jaderným pohonem, vlastní jihokorejské obohacování uranu i přepracování vyhořelého jaderného paliva. Aby to bylo možné, potřebují Korejci upravit stávající bilaterální dohody a požadují minimálně stejnou vstřícnost, jakou Američané ohledně obohacování a přepracování nabídli Saúdské Arábii. V případě Jižní Koreje, která oproti Saúdům mnohem aktivněji spolupracuje s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii a umožňuje návštěvy jejích inspektorů, by to dávalo mnohem větší smysl.
Vzpomínka na dřívější neúspěchy Westinghousu je však stále živá, a pokud by Korejci měli získat kapitálový podíl v této americké firmě bez reálného podílu na rozhodování, určitě se do takového „holportu“ nepoženou. Soul také zdůrazňuje, že ani dohoda o jaderné energetice nemá zcela finální podobu. O každém jednotlivém projektu nového reaktoru se ještě bude dál jednat a finální rozhodnutí i v těchto případech padne až po potvrzení jejich ekonomické životaschopnosti.
Když pomineme Trumpovy volební cíle, dohoda s Korejci má pro Ameriku zásadní strategický význam. Pokud chce zvláště v jaderné energetice opět konkurovat Číně a Rusku, bez korejského know-how a podpory se neobejde.
Na druhé straně také Korejci mají své slabiny, se kterými se budou muset popasovat. Klíčová společnost KEPCO, kterou majoritně ovládá stát, je silně zadlužená. (V Česku je více známá KHNP, jež je dcerou KEPCO.) Proto je nutné ve velkém zapojit korejské soukromé společnosti, například i u kapitálového vstupu do Westinghousu. Navzdory Trumpovým řečem zůstává kolem americko-korejské energetické spolupráce ještě spousta otazníků. Pokud se ale podaří vše doladit, otevřou se nové trhy řadě korejských společností v Americe a v návaznosti nejspíš i jinde ve světě.
Bez norského plynu se Evropa zatím neobejde. Bez norské inspirace možná také ne. Země, která vydělává na těžbě ropy a plynu, zároveň ukazuje, jak se dá dlouhodobě stavět energetika méně závislá na fosilních zdrojích.
Norsko je pro Evropu čím dál důležitější. Zůstává „čerpací stanicí“, ale také inspiruje moderní energetikou
Zprávy z firem
A co my, Češi?
Analýza korejských aktivit ve světě je relevantní také pro Česko, které si ostatně vybralo KHNP jako dodavatele nových reaktorů v Dukovanech. Mezinárodní uznání korejských schopností v energetice a při realizaci jednotlivých projektů naznačuje, že tento výběr má svou logiku. Zároveň platí, že KHNP určitě nebude svým českým subdodavatelům v ničem slevovat, což vyplývá z celkového úsilí o dodržení finančního a časového rámce. Korejci ve srovnání s řadou svých konkurentů dobře vědí, jak efektivně pracovat s celým dodavatelským řetězcem.
Na druhou stranu je inspirativní také korejská snaha zapojit do mezinárodních projektů co nejvíc své vlastní firmy a díky tomu dlouhodobě budovat silné dodavatelské zázemí. Toto kritérium je podobně důležité jako nastavené finanční parametry. V tom se mají Češi hodně co učit. Různá tvrzení o výrazném zapojení tuzemských firem do dukovanského projektu nebo rozvoje modulárních reaktorů se zatím jeví spíše jako pěkné řeči než realita. Představa, že by česká vláda výměnou za větší zapojení vlastního průmyslu třeba slevila z cenových požadavků vůči KHNP, je v Praze těžko prosaditelná – i kdyby měl takový přístup dlouhodobé přínosy pro hospodářský rozvoj.
Česko-korejská spolupráce v energetice však může otevírat nové trhy, a to právě i ve zmiňované Americe. Velká korejská skupina Doosan má své vývojové centrum pro parní turbíny v Plzni – ve společnosti Doosan Škoda Power. Výkonný ředitel této firmy Daniel Procházka v dřívějším rozhovoru popisoval, jak se Plzeňané více prosadili v USA díky tamní investici své korejské matky Doosan Enerbility. A Doosan Škoda Power má na tamním trhu tak silné postavení, že si dokáže dojednat výhodné podmínky i pro případ celních válek – když Trumpova administrativa změní celní sazby, upravuje se příslušným způsobem také cena výrobků, jež za oceán míří ze západočeské metropole.
Korejci jsou podle Procházky inspirativní tím, jak svou pílí dokážou tlačit i opravdu velké projekty. Z pohledu korejských firem je navíc důležité, že pokud přijdou s novým produktem, mohou si ve vlastní zemi vybudovat první reference díky státním zakázkám.
