Roman Koděra: Čeští dolaroví milionáři jsou optimističtí. Vidí, že se průmysl probouzí
J&T Banka již po šestnácté vydala svůj Wealth Report, v němž představuje investiční uvažování nejbohatších Čechů a Slováků. Zároveň s tím zjišťuje, jak bohatí lidé uvažují nad výkonem ekonomiky, nad příležitostmi i nad faktory, které mohou negativně ovlivnit vývoj hodnoty jejich majetku. „Češi stále více sázejí na místní aktiva, ale příležitosti vyhledávají i za hranicemi. Slováci jsou ve hledání zahraničních investic daleko aktivnější,“ říká k aktuálnímu vydání Wealth Reportu Roman Koděra, manažer privátního bankovnictví J&T Banky.
Liší se investiční rozhodování bohatých lidí podle toho, jak svůj majetek získali? Je rozdíl mezi podnikatelem, vrcholovým manažerem a člověkem, který majetek zdědil?
Rozdíly tam určitě jsou. Pokud dlouhé roky podnikáte a majetek jste vlastní prací vybudoval, vnímáte hodnotu peněz trochu jinak. Jejich cena je pro vás při dalším investičním rozhodování zásadní. U vrcholových manažerů může být cesta k investování odlišná. Pokud například působíte v mezinárodní korporaci, můžete jako součást odměny dostávat akcie zaměstnavatele. Tím vlastně začínáte investovat, aniž byste o tom zpočátku přemýšlel jako o samostatné investiční strategii. Postupně pak své portfolio rozšiřujete a často přitom využíváte nástroje, které už znáte.
A dědicové?
Tam hodně záleží na formě, jakou byl majetek předán. Může jít o přímé rozdělení mezi dědice, ale také o svěřenský fond nebo nadační strukturu. V těchto případech bývají jasně stanovena pravidla nakládání s majetkem a často funguje také rodinná rada, která se podílí na rozhodování o dlouhodobé strategii. Pokud se majetek pouze rozdělí mezi dědice, záleží pak mnohem více na jejich věku, zkušenostech a také na tom, zda mají po svém boku někoho, kdo jim s jeho správou dokáže poradit.
Běžní Češi se bojí inflace a drahých energií. Tuzemští dolaroví milionáři mají jiné starosti. Nejvíc je děsí možné selhávání státu a slábnoucí konkurenceschopnost Evropy. Přesto se nechystají balit kufry. Majetek raději rozkládají mezi různé země a měny. Letos podle průzkumu J&T Banky zbohatlo 85 procent z nich a další růst bohatství očekává téměř osm z deseti boháčů.
Bohatí Češi se bojí, že stát selže. Kufry ale nebalí
Zprávy z firem
Takže nelze zjednodušeně říct, že podnikatelé jsou při investování odvážnější, zatímco dědicové bývají konzervativnější?
Takto bych to určitě nepaušalizoval. Pokud jste celý život podnikal, jste zvyklý přijímat riziko a do určité míry jste ochotný ho podstupovat i při správě svého majetku. S přibývajícím věkem se ale váš pohled může měnit. Podstupování dalšího rizika už pro vás nemusí být tak zajímavé jako dříve. I proto se můžete rozhodnout předat část majetku mladší generaci, která má před sebou delší investiční horizont a může si dovolit být v některých rozhodnutích odvážnější. Nejde tedy jen o to, jak člověk majetek získal, ale také o jeho životní fázi a časový horizont.
Z průzkumu mezi českými dolarovými milionáři je hodnocení domácí ekonomické situace z pohledu investic 5,2 bodu z 10. To není nijak přesvědčivé číslo a meziročně navíc mírně kleslo. Jsou podle vás majetní Češi skutečně optimističtí?
Myslím, že je potřeba vnímat širší ekonomický kontext. Pokud se podíváme na vývoj průmyslu, vidíme známky oživení. A právě z podnikatelského prostředí pochází významná část těchto lidí. Pokud podnikají v průmyslu nebo jsou na něj navázaní, sami vidí, že se zlepšuje nálada a že firmy investují. Nejde tedy jen o jejich očekávání, ale o zkušenost z vlastního podnikání. Jsou přímou součástí tohoto vývoje.
Současně ale velmi dobře vnímají, jak rychle se situace může změnit. Mají za sebou řadu zkušeností a vědí, že pozitivní vývoj nemusí trvat věčně. Právě proto může jejich optimismus působit zdrženlivě.
Znamená to, že jsou při hodnocení ekonomiky realističtější než zbytek populace?
Řekl bych, že v některých ohledech bývají pragmatičtější. Průměrný věk respondentů průzkumu je 59 let. To znamená, že velká část z nich zažila od začátku tisíciletí prakticky všechny zásadní ekonomické události. Sám se na finančních trzích pohybuji 27 let, nemusím si tedy o krizích a reakcích centrálních bank a dalších aktérů jen číst v knihách. Pamatuji si, co se tehdy dělo.
Podobnou zkušenost mají tito lidé ze svého podnikání. Díky tomu dokážou některé situace vyhodnocovat pragmatičtěji a nejsou odkázáni pouze na informace, které se k nim dostávají z médií. V některých ohledech mohou být o krok napřed.
Jedním z témat průzkumu je také vytváření určitého plánu B. Projevuje se to například tím, že majetní Češi stále častěji rozkládají své investice mezi různé země?
Považuji to za přirozený vývoj. Pokud máte určitý objem majetku, snažíte se najít jeho co nejlepší rozložení. Když si uděláte podrobný přehled o tom, co vlastníte a kde máte majetek uložený, a zjistíte, že například 80 procent zůstává v České republice, začnete logicky hledat alternativy. Nejjednodušší cestou jsou veřejné finanční trhy. Část portfolia můžete přesunout do investic mimo Českou republiku a současně získat expozici vůči jiným měnám, například americkému dolaru nebo euru. Pak už není nutné neustále přepočítávat každou investici na koruny. Důležité je dívat se na portfolio jako na celek a na to, jak je diverzifikované. Zahraniční trhy navíc nabízejí mnohem širší škálu investičních příležitostí.
A co přímé investice do zahraničních firem nebo nemovitostí? Jsou také součástí této strategie?
Samozřejmě mohou být, ale například přímý vstup do jiné firmy už vyžaduje větší kapitál. Potřebujete také příslušné informace, často poradce a celý proces je podstatně delší než investování na veřejných trzích. U nemovitostí je situace zase poněkud jiná. Když se podíváte na historii významných a majetných osobností, často zjistíte, že vlastnily nemovitosti na několika místech a pravidelně mezi nimi cestovaly. Nemyslím si ale, že by si lidé pořizovali zahraniční nemovitosti primárně jako útočiště pro případ, že se doma něco stane. Často je důvod mnohem jednodušší: na daném místě je jim dobře a potkávají se tam s lidmi, se kterými chtějí trávit čas. Takové prostředí jim umožňuje budovat a udržovat vztahy. A právě to může být vedle samotné investiční hodnoty nemovitosti velmi důležité.
Česká pivní scéna rozdala letošní ceny. Vedle velkých značek bodovaly i malé řemeslné pivovary a výsledky ukázaly, že chuť Čechů se znovu vrací k dobře udělanému ležáku.
Česko zná nejlepší pivovar roku, titul krále minipivovarů míří na Vysočinu
Zprávy z firem
VYŠEL PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB
Lepší život jako téma čísla
Změna k lepšímu je jedním z témat aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Šířeji pak je tématem longevity, nebo obecněji lepší život. A to nejen každého konkrétního člověka, ale také společnosti nebo firem.
Na obálce magazínu je Radek Kašpárek. Hvězdný šéfkuchař je nový člověk, alespoň to říká v titulním rozhovoru. „Byl jsem prudší, výbušnější, taková neřízená střela. Celkově jsem se časem zklidnil, dostal se do větší pohody a tím se ve mně uklidnilo i ego,“ říká.
V novém magazínu tak čtenáři najdou například rozhovor s Pavlem Loudou. Jeho jméno patří k synonymům tuzemského vozoparku, protože je jedním z nejúspěšnějších prodejců aut u nás. Ale zároveň koupil také sklárny, v nichž pracovali jeho rodiče, investoval do nich stamiliony a dnes již může zhodnotit, jak se tato investice vyplatila.
Na rady rodičů vzpomíná také Barbara Paldus, dcera českých emigrantů, která se narodila v Kanadě, uspěla v Silicon Valley a dnes vyrábí kosmetiku, jež vychází z přírodních tradic, ale je podpořená high-endovou vědou. „Na magii sice nevěřím, ale umím věřit věcem, které zatím neumíme vysvětlit,“ říká vědkyně.
A o to, jak razantně změnit život po šedesátce, se podělí Hana Janata, lékařka, která v 55 začala profesionálně tančit a po šedesátce se stala modelkou. A spolupracuje s nejprestižnějšími značkami světa.
Třinácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.