Zajímá nás
Lukáš Kovanda: Nestrašme, Česko nebankrotuje, zvedat daně netřeba
Česko stále zápolí s recesí. Nečekaně. Podle zpřesněných údajů ČSÚ se zatím letos nedokázalo zcela vymanit z technické recese, do níž upadlo loni ve druhém pololetí. Mezi prvním letošním čtvrtletím a tím posledním loňským vykazuje stagnaci, nulový růst, uvádí Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank.
Loni v druhém pololetí přitom tuzemská ekonomika procházela technickou recesí, z níž je tedy nyní venku přinejlepším jen jednou nohou. To by vládu mělo vést k tomu, aby zvážila, zda v rámci konsolidačního balíčku zvyšovat hned celou řadu daní, jak zamýšlí. Vždyť vyšší daně představují spíše protirůstový faktor než prorůstový. A Česko se musí zaměřit nejen na to, jak uzdravit veřejné finance, ale jak dát impuls ekonomickému růstu. Protože pokud veřejné finance budeme ozdravovat za cenu až přílišného umrtvení ekonomického růstu, nejde o nejlepší volbu. Ozdravovat veřejné finance lze totiž jak osekáváním dluhu, tak ale i pořádným nastartováním ekonomického růstu. V rychle bohatnoucí ekonomice se totiž i bující dluh nakonec „rozpustí“, takže veřejné finance se zbaví své stávající mizérie.
Hospodářský růst v letošním roce dosáhne 0,3 procenta. Brzdit ho bude hlavně klesající spotřeba domácností, kterou táhnou dolů rostoucí životní náklady. Letošní inflace by pak měla dosáhnout 10,9 procenta. V příštím roce růst cen zpomalí ke třem procentům, což přispěje i k oživení spotřeby domácností a tím i ekonomického růstu. Hrubý domácí produkt (HDP) by se měl příští rok zvýšit o 2,6 procenta. Vyplývá to z pravidelného průzkumu ministerstva financí k vývoji ekonomiky na základě prognóz ministerstva a 15 dalších tuzemských odborných institucí.
Ekonomika poroste o 0,3 procenta, brzdit ji bude slabá poptávka. Zrychlí příští rok, slibuje průzkum
Money
Důvodem nečekané mezičtvrtletní stagnace české ekonomiky – obecně se čekal růst, byť nepatrný, o 0,1 procenta – je hlavně slabší spotřeba domácností, které kvůli drahotě „už nemají, kde brát“. Tuzemská ekonomika ale zaostala za očekáváním nejen mezičtvrtletně, ale i v meziročním pohledu.
Přitom spotřeba domácností se letos v prvním čtvrtletí propadla meziročně nečekaně silně, o 6,4 procenta. Tento pokles odráží loňský historicky rekordní propad reálných výdělků obyvatelstva, které klesly o bezprecedentních 7,5 procenta. Růst příjmů obyvatelstva totiž nejen, že nestačil na celoroční patnáctiprocentní inflaci, ale hluboce za ní zaostal. Tento vývoj si svou daň z důvodu setrvačnosti vybírá i letos. Nepříjemným překvapením přitom tedy je, jak nečekaně silně se tak děje. Pokud v rámci balíčku vláda domácnostem přidá další daňovou nálož, jejich spotřeba se bude obnovovat jen těžko.
Průměrná hrubá měsíční mzda vzrostla v letošním prvním čtvrtletí podle odhadu Trinity Bank meziročně o 9,7 procenta, na 41 608 korun. „Vzhledem k inflaci, která v prvním čtvrtletí letošního roku dosáhla 16,4 procenta v meziročním vyjádření, však mzdy reálně klesly, a to o stále poměrně výrazných 6,7 procenta,“ uvádí k odhadu hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. Český statistický úřad příslušná data zveřejní v pondělí 5. června.
Lukáš Kovanda: Mzdy rostou o takřka 10 procent, inflaci ale ani tak nepřekonají
Názory
Velké běti nejsou potřeba
Ozdravovat veřejné peníze totiž není nutné za cenu až příliš velkých obětí. Takovou oběť představuje zbytečně pomalý ekonomický růst nebo zadrhávající se spotřeba domácností.
České veřejné finance jsou sice v mizérii, ale v žádném rozvratu. Vždyť deficit českých veřejných financí v roce 2022 byl dle Eurostatu 3,6 procenta HDP. Přitom deficit veřejných financí eurozóny jako celku byl podle týchž dat Eurostatu loni rovněž 3,6 procenta HDP. Výše deficitu vyjadřuje tempo zadlužování. Nelze tedy tvrdit, že tempo zadlužování České republiky je abnormální. V rámci EU je v podstatě průměrné.
České veřejné finance jsou sice v mizerném stavu, ale v žádném rozvratu. Ani k bankrotu rozhodně nemíříme. Určitě je ale potřeba ten mizerný stav napravovat. Nemělo by se tak však dít zvyšováním daní nebo odvodů. Možná s výjimkou daní z neřestí, jako je alkohol, tabák a hazard, píše hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Lukáš Kovanda: Ekonomice by nejlépe prospěl pravicový balíček. Ale současný kabinet pravicový není
Názory
Přitom ovšem Česko vykazuje ani ne poloviční úroveň zadlužení v porovnání s eurozónou. Její veřejné zadlužení loni odpovídalo 92 procentům HDP, zatímco Česko vykazovalo zadlužení 44 procent HDP, jak plyne z dat Eurostatu.
Jinými slovy, zatímco úroveň zadlužení Česka je v porovnání se eurozónou ani ne poloviční a v rámci EU hluboce podprůměrná, tempo zadlužování je aktuálně průměrné. Tvrzení některých českých politiků či expertů, že české veřejné finance jsou rozvrácené, tak nenachází oporu v realitě.
Česko stále zápolí s recesí. Nečekaně. Podle dnešních zpřesněných údajů ČSÚ se totiž zatím letos – poměrně překvapivě – nedokázalo vymanit z technické recese, do níž upadlo loni ve druhém pololetí, míní hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Lukáš Kovanda: Nepříjemné překvapení, Česko stále není z recese venku
Názory
Ani k bankrotu Česko rozhodně nemíří. Určitě je ale potřeba ten mizerný stav napravovat. Nemělo by se tak však dít zvyšováním daní nebo odvodů. Možná s výjimkou daní z neřestí, jako je alkohol, tabák a hazard.
Politici by měli šetřit. U sebe
Bohužel, podstatná část veřejnosti se nechala vystrašit politickou masáží a nesmyslem, že jsme již jednou nohou v bankrotu. Ochotněji tak toleruje zvyšování daní. Pro politiky není pohodlnější cesty k nápravě veřejných financí než zvednout daně vystrašené veřejnosti. Je to mnohem snazší než zvedat daně veřejnosti, která není vystrašená, a zejména než šetřit u sebe sama.
Česká národní banka nadále rozšiřuje své rezervy ve zlatě. Koncem letošního března měla v sejfech 13,5 tuny žlutého kovu. To je o 1,54 tuny více než na začátku letošního roku. Rychleji své zlaté zásoby rozšiřují ve světě podle zprávy Světové rady pro zlato už jen Singapur, Čína, Turecko a Indie. Vesměs toto kvarteto zemí přitom patří k těm, jež jsou označovány za „pračky špinavé ruské ropy“, upozorňuje hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
ČNB buduje „zlatý poklad”. Spolu s „pračkami špinavé ruské ropy“ se zásobuje zlatem nejvíc na světě
Money
Právě to by měli ale politici v této fázi činit vlastně výhradně. Tedy napravovat veřejné finance na výdajové straně rozpočtu, ne na příjmové. Měli by tedy osekávat neinvestiční dotace, propouštět zaměstnance placené ze státního rozpočtu či jinak šetřit na provozu státu. Do té míry, do jaké tak konsolidační balíček činí, jej lze vnímat jako kýžený a správný. Tedy asi ze dvou třetin.
V balíčku jsou ale i některé žádoucí věci v oblasti ryze daňové, například redukce sazeb DPH ze tří na dvě nebo rušení daňových zvýhodnění řady zaměstnaneckých benefitů. Tomu lze jedině tleskat.
Další komentáře Lukáše Kovandy čtěte zde
Balíček má dolehnout prakticky na všechny, tedy s výjimkou – poněkud nešťastně – třeba vinařů z jižní Moravy a pár dalších. Filozofií balíčku je rozložit zátěž plynoucí z nápravy na příjmové straně rozpočtu mezi prakticky všechny socioekonomické skupiny. Zasaženi jsou tak zaměstnanci, OSVČ, důchodci, firmy, majitelé nemovitostí, motoristé, vysoce nadprůměrně vydělávající jedinci… Vláda se tedy snaží „luxovat drobné“. Brát si od každé socioekonomické skupiny po troše, aby žádnou nezruinovala. To je rozumná filozofie. A lze ji jako „druhé nejlepší“ řešení kvitovat. „Nejlepším řešením“ by ale bylo daně vlastně vůbec nezvyšovat, věc řešit čistě na výdajové straně rozpočtu.
