Kristýna Faltýnková: Cesta do pekla je dlážděna zákazem započtení
S občanským zákoníkem, kterému právníci pořád říkají nový, žijeme již deset let. Ovšem některé novinky se do praxe dostávají až nyní. Musely dozrát. Jednou z nich je ustanovení o zákazu započtení nejistých či neurčitých pohledávek.
Právníky to samozřejmě zaujalo již před těmi deseti lety. Tehdy se vedly teoretické dlouhé diskuse o tom, jak bude uplatňováno. Na první rozhodnutí Nejvyššího soudu k němu jsme si však museli počkat až do roku 2020. A zatím rozhodně nelze mluvit o ustálené praxi a jasném výkladu. Soudy již postavily na jisto, že toto pravidlo se nevztahuje na pohledávky, které vznikly před účinností (nového) občanského zákoníku. Proto tak dlouho trvalo, než se započtení „nových“ pohledávek, na které se pravidlo uplatní, dostalo až k Nejvyššímu soudu, a to i přes to, že soudní řízení v České republice je dle statistik rychlé.
Úmysl zákonodárce byl celkem zjevný. Eliminovat případy, kdy se dlužník brání zaplacení tím, že si „vycucá z prstu“ pohledávku proti věřiteli, tu jednostranně započte a věřitel potom musí podat žalobu na plnění. Byl by to jednoduchý spor, kdyby se posuzoval jen nárok věřitele (například na zaplacení jednoznačně sjednané kupní ceny za dodané zboží), ale při uplatnění námitky započtení se soud bude muset touto obranou žalovaného zabývat a určit, zda žalovaná pohledávka zanikla v důsledku započtení či nikoli. Celý spor tak nebude o pohledávce, kterou žalobce zažaloval, ale o té druhé, která může být právě dosti „nejistá a neurčitá“ a dokazování její existence a s tím spojená právní argumentace učiní spor dlouhým, komplikovaným a nákladným.
Jaké jsou důvody pro uplatnění pohledávky formou námitky započtení? Je-li pohledávka uplatněna pouze prostřednictvím námitky započtení, tedy nikoli jako vzájemný nárok či samostatnou žalobou, ale pouze jako procesní obrana proti žalované částce (vždy jen do její výše), ten, kdo se takto brání, nemusí platit soudní poplatek. Přitom však, pokud pohledávka není opravdu jen vymyšlená z důvodu oddálení povinnosti platit, ale existuje, uplatněním námitky započtení zamezí promlčení své pohledávky, neboť i to je forma uplatnění pohledávky u soudu.
Víte, proč jsou hypoteční bankéři po celou dobu realitní krize v posledních dvou letech v klidu? Proč nezmatkují, že trh s byty zamrznul? A proč si mohou dovolit jako jacísi Buddhové s jemným úsměvem glosovat hemžení kolem sebe, když se půjčky na bydlení staly nedostupné?
Sazby hypoték klesají k pěti procentům. Psychologická hranice brzy padne. Čekat, nebo už jít do banky?
Názory
Dobrý úmysl se však v praxi poněkud zvrtnul. Za neurčité a nejisté jsou totiž považovány například pohledávky na zaplacení smluvní pokuty. Váš dodavatel tedy dodá plnění „pozdě, ale přece“ a vystaví fakturu na plnou částku. Dle smlouvy máte právo na smluvní pokutu za prodlení. Pokutu vyčíslíte, uplatníte a jednostranně započtete proti faktuře, zbytek zaplatíte. Máte doklady o tom, kdy bylo plnění dodáno, máte datum, kdy mělo být dodáno ve smlouvě, na smluvní pokutě tak nevidíte nic „nejistého či neurčitého“.
Dodavatel podá žalobu na zaplacení zbývající části fakturované částky. Žaloba je jednoduchá, má nárok dle smlouvy, zboží dodal, fakturu vystavil, část jste zaplatili a v rámci započtení uznali existenci celého nároku. Ve vyjádření k žalobě namítnete, že jste provedli započtení, tudíž nárok již nemá. Přijde Vám absurdní, že někdo, kdo dodal plnění pozdě, požaduje plnou částku za toto plnění a ohání se smlouvou, ve které je smluvní pokuta za prodlení jednoznačně uvedená.
Jenže soudce to vidí jinak. Říkáte, že jste započetli, jinak proti nároku na zaplacení za plnění žádné námitky nemáte. Uznáváte tento nárok, jen proti němu stavíte svoji nejistou pohledávku na smluvní pokutu. Pokud mu soud pohledávku přizná, bude mít tento spor vyřízený za třicet minut, provede důkaz smlouvou a fakturou a má prakticky hotovo, v systému si odklikne vyřešený případ.
Nárok na smluvní pokutu vyloučí k samostatnému projednání, protože jej prohlásí za nekompenzabilní. Bude z toho sice další spor, ale to nic nemění na tom, že se mu ten první podaří odbavit na jednom rychlém jednání. Pokud námitku započtení uzná, bude muset řešit, zda nárok na smluvní pokutu vznikl, zda jsou smluvní ujednání o smluvní pokutě platná, zda prodlení nastalo, zda nebylo způsobeno objednatelem či vyšší mocí a následně aplikovat novou judikaturu Nejvyššího soudu ke smluvním pokutám. A bude to komplikované. A dlouhé. A nebude mít v systému vyřešenou věc, naopak bude muset hledat termín pro další jednání, protože někdo navrhne další důkazy.
V praxi už se mi to stalo. V prvním případě mladá soudkyně přes všechny naše argumenty a odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu, že pokud oba nároky, které byly proti sobě započteny, pocházejí z jedné smlouvy (nárok na zaplacení ceny a nárok na smluvní pokutu za vadné plnění), potom je započtení zpravidla možné, stejně rozhodla, že započtení je neplatné, protože pohledávka na smluvní pokutu je vždy více nejistá než pohledávka na zaplacení smluvní ceny. V druhém případě došlo k započtení „starých“ pohledávek, z doby před účinností občanského zákoníku.
Protistrana stejně zkusila tvrdit, že je započtení neplatné a uměle prodlužuje řízení. S ohledem na existující rozhodovací praxi to neprošlo. Nicméně soudce si neodpustil poznámku, že kdyby to byly „nové“ pohledávky, tak by nemožnost započtení okamžitě uplatnil, námitkou započtení a pohledávkami by se nemusel zabývat a byl by s nám hotový za měsíc i s písemným vyhotovením rozsudku. Přitom šlo o doplatek ceny díla a proti němu započtenou pohledávku na prodlení s dodáním právě tohoto díla.
Dlouhodobý investiční produkt představuje prozatím největší pokus vlády podporovat mezi Čechy dlouhodobé investice, ideálně na stáří. A také jde o první krok k jakési budoucí skutečné důchodové reformě, která bude počítat s podílem vlastních zdrojů na stáří, jak je to běžné například v USA či západní Evropě. Stát tak umožní lidem ročně investovat až 48 tisíc, které si budou moci odepsat z daní. A zaměstnavatelům nabízí možnost přidat dalších až 50 tisíc korun. Zde je krok za krokem návod, jak si DIP zřídíte.
DIP na vlastní kůži. Jak si založit státem podporovanou investici
Money
Soudci v tomto ustanovení vidí cestu, jak si alespoň jedno řízení zjednodušit a zrychlit. A nestydí se ji využít. Na praktické dopady a „spravedlnost“ se neohlíží, prostě rozhodnou, že máte někomu, kdo nesplnil své povinnosti dle smlouvy řádně a včas, a proto má platit smluvní pokutu, zaplatit všechny jeho faktury v plné výši a k tomu náhradu nákladů řízení, protože spor vyhrál. Svoji pohledávku si přece můžete uplatnit samostatně, takže se Vám nic nestane. Až na to, že protistrana bude mít vaše peníze. A než u našich „rychlých“ soudů bude projednán váš nárok na smluvní pokutu, už je možná mít nebude. A až na to, že i když spor o smluvní pokutu vyhrajete, ukáže se tedy, že jste měli pravdu, náhradu nákladů řízení, kterou jste museli protistraně zaplatit v prvním sporu, zpátky nedostanete. A taky až na to, že budete platit právníky za první spor a za druhý spor.
Proti rozhodnutí paní soudkyně, že je započtení neplatné, protože pohledávka na smluvní pokutu z dané smlouvy je nejistá a neurčitá, jsme se odvolali. A odvolací soud nám dal za pravdu. Rozhodnutí zrušil a věc paní soudkyni vrátil s tím, že se námitkou započtení zabývat musí. Čas, o který se spor prodloužil a náklady na právní zastoupení už ale klientovi nikdo nevrátí (samozřejmě náklady mohou být zčásti v některých případech i zcela pokryty náhradou nákladů řízení, to již záleží na výši žalované částky a dohodě o podmínkách odměny advokáta mezi klientem a advokátem).
Úmysl byl dobrý. Na Nejvyšším soudě rozhodují tak, že pokud právo nezneužíváte, nenutí vás platit vašemu dlužníkovi a zahajovat další spory. Ale než se k Nejvyššímu soudu dostanete, hrozí vám, že potkáte soudce, kterému ten odškrtnutý případ za to stojí.
