S občanským zákoníkem, kterému právníci pořád říkají nový, žijeme již deset let. Ovšem některé novinky se do praxe dostávají až nyní. Musely dozrát. Jednou z nich je ustanovení o zákazu započtení nejistých či neurčitých pohledávek.
Nejvyšší soud a Ústavní soud nám stále důrazněji opakují, že jakékoli ujednání stran smlouvy podléhá výkladu a základem je zjistit skutečnou vůli stran, tedy to, na čem se dohodnout chtěly, aniž bychom se nechali svazovat tím, co do smlouvy napsaly. Nejde o nijak novou myšlenku, před novým občanským zákoníkem ji prosazoval již Ústavní soud, Nejvyšší soud však spíše vycházel z toho, že nemůžeme jít do rozporu s textem smlouvy a že podstatné je to, jak tomu textu rozumí třetí strana. Nový občanský zákoník proto dal důraz na to, že pro výklad je podstatná vůle právě těch, kdo smlouvu uzavírali. To dává smysl.
