Princ Alfréd z Lichtenštejna vlastní a spravuje rodové sídlo, renesanční zámek, v Holleneggu v rakouském Štýrsku. Má odpovědnost za tradiční byznys, osm tisíc hektarů polí a lesů, těžbu a zpracování dřeva a údržbu krajiny. Baví ho ale i technologie a reality. Jak se žije aristokratovi v 21. století, přiblížil v rozhovoru pro magazín Newstream CLUB.

Ve vaší rodové historii jsou české kořeny, měli je už prarodiče, že?

Moje babička byla Lobkowiczová z Mělníka a můj dědeček, Lichtenštejn, si ji tehdy vzal coby druhou sestřenici za ženu. Pak se přestěhovali sem do Rakouska a můj táta vyrůstal zde na zámku v Holleneggu. Vlastně byli první, kdo tu trvale bydlel, protože zámek si moji předkové původně pořídili jako letní byt. Celý styl sídla nese estetický rukopis a styl mé babičky, máme zde takříkajíc české vibes. Jsou zde místnosti, které jsou dosud tak, jak je navrhla, samozřejmě v designu odpovídajícímu době, typicky jsou hodně květinové a podobně. Také sem přivezla hodně nábytku, protože tady předtím téměř žádný nebyl.

Váš dědeček byl prý ve své době velký automobilový fanoušek...

Ano, byl, ale ještě větší byl bratr mé babičky, můj prastrýc Jiří Lobkowicz. Ten dokonce zahynul při nehodě při automobilovém závodu. Miloval bugatky. Tuto lásku sdíleli a vůbec se měli hodně rádi.

Šéf lichtenštejnských sbírek Stephan Koja: Tato díla jsou součástí evropských dějin a nesou hodnoty rodiny

Leaders

Lichtenštejnské knížecí sbírky patří k největším soukromým sbírkám umění na světě a například obsahují vůbec největší počet děl proslulého mistra Petera Paula Rubense v soukromých rukách. Před dvěma lety převzal vedení sbírek před dvěma lety Stephan Koja. „Sbírka je součástí DNA této rodiny, součástí její identity. Jsou v ní zachyceny hodnoty rodu, které díky tomu žijí dál. To je něco, co nelze napodobit, okopírovat ani za velké peníze koupit,“ říká jeden z předních světových odborníků na umění.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Takže váš tatínek vyrůstal na zámku Hollenegg. Jak vy dělíte svůj čas mezi zámek a jiná místa?

Protože máme děti školou povinné, přebýváme ve Vídni. Já jsem ale půlku týdne zde na Holleneggu. Teď tedy pořád pendlujeme tam a zpátky, ale až děti vyrostou, budeme tady.

Rodový odkaz a odpovědnost

Zámek je tedy pro vaši rodinu hlavní sídlo?

Ano.

Jak to mají vaši sourozenci, předpokládám, že jste prvorozený?

Ano, jsem první v řadě. Bratr žije relativně blízko, ve Frauenthalu, kde jsme vyrůstali. Což je důležité místo pro celou rodinu Lichtenštejnů. Franz Josef II., otec vládnoucího knížete Hanse-Adama II., se tam narodil. Bratr zde žije s mým otcem, sestra si vzala Angličana a na ostrovy se s ním přestěhovala.

Vím, že jste součástí rodinné rady, která má dohled nad vládnoucím knížetem z Lichtenštejna. Co je tím přesně myšleno?

Tato úloha vychází z rodinného práva. Hlavou státu je hlava rodiny – v současnosti je to Hans-Adam II. Existuje tříčlenná rodinná rada se třemi náhradníky, která je jednou za pět let volena členy rodiny. Jde o orgán, který ožije ve chvíli, kdy nastane nějaký problém. Bereme jej jako výraz odpovědnosti nejen ke členům rodu, ale i ke státu, protože hlava rodu je zároveň hlavou Lichtenštejnského knížectví. Třetí stupeň rozhodování pak leží na všech členech rodu.

Rodový trust

Míváte tedy nějaká pravidelná zasedání, během nichž řešíte věci kolem rodu?

Ano. Rodové právo bylo revidováno v devadesátých letech, ale věci se stále mění, generace se mění, pořád vyvstává něco nového. Řešíme i menší záležitosti typu organizace rodinného srazu, který dříve pořádala rodová rada. Nyní spadá pod nový subjekt rodu. Ono se to nezdá, ale pro soudržnost rodiny je důležité, aby se její členové stýkali, znali se navzájem, aby měli o čem diskutovat, a samozřejmě také co jíst a pít – to vše jsou věci, které si žádají hodně organizační práce.

Máte i nějakou strukturu, záchrannou síť, která konkrétně pomůže členům rodu v potížích, ať už finančních, či zdravotních a podobně?

Rodová ústava je v tomto velmi precizní – pokud jste její součástí, máte právo požádat o pomoc. Rodový trust podporuje také mladé ve vzdělávání, to je důležité. Rodina totiž říká – pokud máte dobré vzdělání, máte dobrý základ, a nemusíte se na ni tolik spoléhat. Je tady ale také v případě závažných osobních problémů, při neštěstích a podobně.

Ono se to nezdá, ale pro soudržnost rodiny je důležité, aby se její členové stýkali, znali se navzájem, aby měli o čem diskutovat, a samozřejmě také co jíst a pít.

Kolik členů vlastně celý lichtenštejnský rod má?

Zhruba 250 lidí.

Většina žije v Rakousku?

Dost členů. Vlastně jen pár je v Lichtenštejnsku, další pak ve Švýcarsku. Řekl bych, že tak 80 až 85 procent členů rodu je v Evropě. Různě se to ale mění, někteří žijí v Asii, ale i ve Spojených státech.

Lichtenštejnové u soudu neuspěli. Zámky v Lednici a Valticích zůstanou státu

Leaders

Nejvyšší soud (NS) odmítl dovolání Lichtenštejnů ve sporu o někdejší rodový majetek na Břeclavsku, včetně zámků v Lednici a Valticích. Nárok na vydání majetku, který je nyní v rukou státu, uplatnila Nadace knížete z Lichtenštejna. Neuspěla u Okresního soudu v Břeclavi ani Krajského soudu v Brně. NS rozhodl bez veřejného jednání, o výsledku bez dalších podrobností informovala jeho mluvčí Gabriela Tomíčková. Plné odůvodnění zatím není dostupné.

ČTK

Přečíst článek

A rodová sídla? Jsou kromě Lichtenštejnska a Rakouska i v jiných zemích?

Ne, respektive takto, někteří příbuzní je mají, většinou to vzniklo tak, že je ženy získaly sňatkem. Ale ve vlastnictví Lichtenštejnů jsou jen sídla v Rakousku a Lichtenštejnsku.

Máte další aktivity, jako třeba pilu. Co z toho jste zdědil od rodiny, a co sám budujete?

Přímo jsem získal zámek Hollenegg, pak právě pilu a firmu, která se zabývá ochranou dřeva. Já jsem vybudoval farmu v Rumunsku, je to joint venture s přítelem z Itálie – začali jsme v roce 2007 a stále to dobře jde. Mám také portfolio nemovitostí na území bývalého NDR, v Lipsku a Drážďanech, a nyní buduji projekt pro turistický pronájem, takové Airbnb, v Itálii, také se zmíněným kolegou. Zde na zámku nyní obnovujeme vinařský byznys, máme zasetou révu, stavíme vinný sklep. Na to jsem velmi hrdý, protože vinařství tu má velkou tradici. Zabývám se také udržitelnou energetikou, i ve vztahu ke správě pozemků.

Můžete být konkrétnější, o jaký projekt půjde v Itálii?

S kolegou jsme si dávno říkali, že bychom do toho chtěli jít. On už má zkušenosti z Řecka. V Itálii turismus kvete, ale Airbnb je trochu pochybné. A my chceme udělat něco mezi hotelem a pronájmem přes Airbnb. Bude to oficiální, regulované, ale s tím, že se tam budou hosté cítit jako ve svém bytě. Myslím, že je fajn to stavět takhle uprostřed. Zatím jsme s tím začali, budujeme to, něco děláme v Římě, další pak bude v Miláně. 

Tady na zámku nic pronajímat nechcete?

Pronajímáme tu lovecké chatky. Nahoře v horách, není tam elektrika, je to maličké, ale člověk si tam může udělat oheň, je to takový trendy camping.

Zmínil jste vinařství. Řada vinařů – třeba i na severu Itálie – si stěžuje, že jim klimatická změna ničí vinice, že nebudou schopni udržet vinohrady nízko a stěhují se severněji, do hor. Tady ve Štýrsku se toho neobáváte?

Tady v okolí není problém s nedostatkem vody, ale škodí nám jarní mrazy, loni jsme přišli o 80 procent produkce. Jde to pojistit, ale stejně je to vždycky bolestivé.

Co mě trápí, jsou změny v evropských regulacích, že se couvá od snah o udržitelnost, ze základů, které už byly položeny.

Chcete vína prodávat v obchodech?

Zatím jsme ve fázi, že to zkoušíme. Zkoušíme budovat brand, což je Schloss Hollenegg.  Bude to propojené s tím, co zde dělá moje žena (manželka Alice hostí na zámku každoroční rezidenci umělců Design in Hollenegg, kteří tvoří na určené téma a materiál – pozn. red.). Mám za to, že budeme prodávat online a lokálně, je to dost malá vinice na masovou produkci. Obecně, vinný byznys je dost v krizi, prodeje jdou dolů. Takže jdeme proti trhu. Ale vycházíme ze zkušenosti, že byznys jde vždy v cyklech.

video

Šlechta si musí i dnes dávat dobré a vysoké cíle, říká Francesco Kinský dal Borgo

Leaders

V dalším dílu podcastu Dobré společnosti moderovaném Sarou Polak vystopil Francesco Kinský dal Borgo, který se účastnil kongresu GCC. "Sice nám zbývá historie, ale musíme pracovat v současnosti, a myslet na budoucnost. Nebýt zalezlí jako medvědi, ale dávat si vysoké cíle," říká.

nos

Přečíst článek

Zámek Hollenegg je dominantou kraje, je architektonicky významný, renesanční. Údržba musí být velmi drahá. Dostanete se jako šlechtický rod k nějakým podporám, programům od státu?

V Rakousku, když máte památkově chráněnou nemovitost a renovujete ji, obnovujete, nemáte žádnou daňovou výhodu. To kritizujeme, protože to bereme tak, že jde i o investici pro veřejnost. Přímé podpory nebereme, já se o to ani nesnažím, myslím, že by to nestálo ani za úsilí, ani za peníze. Pro nás by byla důležitá daňová úleva z investic, protože často se dělá velice specifická restaurační práce, díky níž udržujeme i některé profese, které by jinak vymizely. Je to od vlády krátkozraké, jiné země včetně Česka k tomu přistupují lépe. Jinak financování údržby je zde dobře nastavené, zámek je úzce propojen s hospodářstvím okolo, existuje fond na jeho obnovu, respektive, není to oficiální fond, ale cítím odpovědnost, takže na opravy zámku se používají výnosy z hospodářství.

Mezi tradicí a inovací

Jak velké je hospodářství?

Osm tisíc hektarů. Kolem zámku je to tři tisíce hektarů, zbytek kolem hor.

Takže vyděláte hlavně na dřevě?

Ano, na těžbě.

A na pile?

Pila je separátní byznys. Na údržbu zámku jdou peníze z těžby dřeva.

A jak jde pila? Dokonce i dřevařský byznys zažil v poslední době různé turbulence, zasáhla vás třeba inflace či pokles poptávky?

V devadesátých letech tu byli velmi chytří lidé, založili Pro-Holz klastr. Nápad byl, udělat dlouhodobý základ pro celý dřevozpracující průmysl, velmi funkčně to propojuje celý řetězec. Teď z toho, dá se říci, těžíme. Stavebnictví je ve špatné kondici, jeho objem klesá, ale dřevostavitelství roste, takže roste i jeho tržní podíl. Je to hodně díky podpoře klastru, takže si nemůžeme stěžovat. O co bych se bál, je papírenský průmysl. Respektive už tolik nejde o papír, ale obaly. Ten je pro nás jako odběratel velmi důležitý a potýká se s problémy.

William Rudolf Lobkowicz a Milan Šemelák: Rod Lobkowiczů má historii 700 let. Taková perspektiva má co nabídnout i byznysu

Leaders

Co může současné společnosti nabídnou šlechtický rod se sedmisetletou historií? Možná mnohem více než by se mohlo na první pohled zdát. Jde především o perspektivu, kterou nezná naše země, natož místní byznys. O této perspektivě a jejím vlivu jsme se bavili s Williamem Rudolfem Lobkowiczem, který ve slavném šlechtickém rodu má na starosti mimo jiné digitální aktivity. Právě on byl první z rodiny, kdo se sešel s Milanem Šemelákem, který řadu let trávil v dynamickém prostředí globálních startupů. Jeho přístup radikálního zjednodušování nyní pomáhá rodině redefinovat fungování v souladu s dnešním světem, ale při zachování staletých hodnot rodu. Dva světy? Ale vůbec ne. Jeden velmi barvitý svět, který se neustále tvoří. Stejně jako třeba po třicetileté válce.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Existuje v tomto typu průmyslu nějaká zásadnější inovace?

Ano, především kolem celulózy. To je vláknina, úžasný materiál, udržitelný, který má obrovskou variabilitu využití v různých průmyslových odvětvích. Co mě trápí, jsou změny v evropských regulacích, že se couvá od snah o udržitelnost, ze základů, které už byly položeny. Když jsme se rozhodli jít cestou snižování oxidu uhličitého, měli bychom se toho držet, ne couvat před každým politikem.

Nejsem pesimista, pořád se věci mění, přicházejí příležitosti. Je třeba mít otevřenou mysl, být zvídavý a možnosti se objeví.

Rozhodování v horizontu generací

Vaše rodina, statky i byznysy se pohybují ve velmi dlouhých horizontech rozhodování, v desítkách let i staletích. Teď se děje mnoho přelomových věcí. Co čekáte od budoucnosti?

Jedna z klíčových hodnot, kterou rodina prosazuje, je, že rozhodnutí pro budoucnost vycházejí ze zkušeností minulosti. Byly doby, kdy být příliš obrácen do minulosti, příliš pohlcen vlastní historií, znamenalo nevýhodu. Po dlouhých a zajímavých diskusích v rodině jsme dospěli k tomu, že pokud víte, odkud pocházíte, jste si jistí tím, čím jste. Svět se velice mění, je to velice dobrá hodnota, protože vás vrací na zem, uklidňuje. Ale nejde spoléhat jen na to, je nutné se dívat dopředu. Přirozeně máme tendenci k tomu, a to i v byznysu – asi podobně jako katolická církev, ale snad ne až tak moc – rozhodnutí dlouho promýšlet, možná občas příliš dlouho. Někdy je to dobře, někdy ne, nedostaneme se do růstových příležitostí, které přijdou ze dne na den. Ale celkově myslím, že to jde vcelku dobře, zase z historie jsme se naučili, že se věci mohou seběhnout velice rychle, takže umíme rozkládat riziko.

Takže se budoucnosti nebojíte.

Nejsem pesimista, pořád se věci mění, přicházejí příležitosti. Je třeba mít otevřenou mysl, být zvídavý a možnosti se objeví. Jak jsme se bavili už před chvílí, bezuhlíková ekonomika je úžasná příležitost. Dokud budeme spoléhat na zdroje, které se k nám musí odněkud dovážet, bude to naše slabost, což nedávná minulost ukázala. Také jsem fanda technologií, věřím v inovační sílu lidského mozku.

Jak připravujete děti na budoucí role?

To je vždy těžká otázka. Samozřejmě, jsme milující rodiče, takže se nám příčí je k čemukoli nutit. Na druhou stranu, když jim dáme moc svobody, moc z toho také nevyjde. Beru to tak, že když dáváte dobrý příklad, už tak děláte dost. Můj syn například chodil na normální školu, na gymnázium, pak rok strávil mimo Rakousko a nyní studuje lesnictví. Nikdy jsem mu nic neříkal, ale když viděl naše okolí, jak fungujeme, tak se tak rozhodl.

Hrabě František Kinský: Zámky už nejsou rodinné domy, ve kterých by se mělo bydlet

Leaders

Štědrý den je tu. Jako dárek svým čtenářům byznysový portál newstream.cz postupně zveřejňuje nejúspěšnější rozhovory, které jsme letos vydali. Doposud jste si je mohli celé přečíst pouze v tištěných magazínech Newstream CLUB, nyní budou dostupné online v rámci Inventury 2024 na newstream.cz. Sváteční dny startují rozhovorem s populárním šlechticem Františkem Kinským. „Historii rodiny si nesete s sebou. Můj otec, když se ho ptali, co znamená šlechtictví a co šlechta, říkal: Žijeme v jednadvacátém století, šlechta je mrtvý pojem. To už neexistuje a existovat nebude. Jsme republikou, jsme občané. Máme jenom nějakou historickou povědomost o své rodině,“ říká František Kinský.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Takže z vašeho pohledu, z pohledu šlechtice, se rozhodl správně, v souladu s tradicí?

Ano, vlastně jo, není to špatně.

A tento syn převezme jméno a dům?

Ano.

Co budoucnost z hlediska technologií, ovlivňují inovace i vaše statky?

V lesnictví jsme začali měřit stromy pomocí dronů a kalkulace pomocí algoritmu. Je to velice nové a pro mě vzrušující, protože dosud jsme měli predikce velmi nepřesné. Myslím, že to udělá v příštím roce obrovský skok, máme obří množství dat, ze kterých se bude moci vycházet. To je ten bod změny, vždy jsme měli hodně dat, ale byl problém je zpracovat. AI nám z dat dělá informace, abychom mohli jít správným směrem. 

V zemědělství se inovace objevují už dlouho, včetně AI, jak být přesnější, třeba v hnojivech. Technologie v zemědělství už jsou, řekněme, pracovním standardem, spíš jde o výši investice, kterou si kdo může dovolit. Jinak obecně myslím, že hodně se teď budeme zaměřovat na biodiverzitu. Poslední dvě dekády byly hlavně o efektivitě produkce, ale teď chceme jít tímto směrem. Máme velké plochy, na nichž nejsou žádné zástěny, tak budeme každý rok budovat kilometr živých plotů. To je věc, která produkci nepřinese nic, ale krajina je s nimi mnohem krásnější a je to dobré pro biodiverzitu, pro hmyz, ptáky. Máme také program na krmení ptáků, primárně lesních, ale nejen těch.