Zajímá nás
Dalibor Martínek: Učitelé teď mají prázdniny. Ale peněz by chtěli čím dál víc
Co teď asi dělá sto padesát tisíc českých učitelů? Jeli na hory, koukají na televizi, šli na nákupy? Od středy jsou ve školách prázdniny. Nevím, co je to za prázdniny, asi podzimní, ty dříve nebývaly. Ale už jsou. Děti dostaly úkoly, které plní doma, učitelé možná přemýšlejí nad látkou na příští týden.
Ministr školství Vladimír Balaš nadzvedl učitele svojí myšlenkou, že by za suplování neměli brát příplatky. Popravdě, laická veřejnost ani nevěděla, že za suplování se dostávají nějaké příplatky. Učitelé to ovšem dobře věděli, a nyní se bouří. Těžko hledat logiku v příplatku za supl. Hodinu pracujete s dětmi, supl nesupl. Někteří z učitelů a ředitelů však již volají po odvolání ministra.
Hlavně nesahejte učitelům na platy. Které se v průměru blíží již padesáti tisícům korun. Prázdniny, to je fajn. Ale brát nám peníze? Tak to prr.
Na Facebooku se nyní rozvířila ostrá diskuse na téma „příklady dobré praxe“ ve školství. To by měli učitelé o svých prázdninách studovat. A něco s tím dělat, místo neustálého boje za své platy. Uznávám, že Facebook není úplně optimální studnicí vědomostí a znalostí, nicméně jisté ponaučení si lze z víceméně anonymních příspěvků vzít.
Jak to chodí ve školství
Takže pár příkladů: „Moje dcera chodí do třetí třídy a každé ráno brečí, protože jim učitelka nadává, že jsou blbí a neschopní.“
„Nesnáším, že mé kolegyně známkují písmo dětem v první třídě.“
„Dodnes si pamatuju zoufalství, když mě učitelka pořád vracela ke svému stolu, že jsem hezky nenapsala písmenko S.“
„Moje dcera je levák a začala psát ‚tiskace‘. Paní učitelka jí řekla, že za to automaticky dostane pětku.“
„Nemělo by to učení být náhodou radost?“
A tak dál. Samozřejmě se na tomto fóru objevují i pozitivní příspěvky, učitelé jsou dobří i špatní, nechci vytvářet negativní obraz. Ale nešťastných dětí naše školství plodí stále až moc.
Z řad pedagogů přesto zaznívá i teze, že jen ať se tuží, že jim to potom pomůže v životě. Takže pro informaci učitelům a učitelkám. Ve velké firmě si nikdo nedovolí na nikoho křičet. To už se prostě nedělá! Chápete?
Platy učitelů jsou zvyšovány každoročně, a to i pod tlakem odborů. Pro učitele platí tabulky, podle kterých platy rostou. Co by za to dali lidé ze soukromých firem, ti žádnou tabulku nemají. Těm určí plat majitel. Ale učitelé ne, ti stále brblají. A není to jenom příběh z Česka. V Maďarsku se tento týden konala obří demonstrace za navýšení platů učitelům. Účastnily se desítky tisíc Maďarů. V Česku se možná podobné akce také dočkáme.
Vlastně to chápu. Mít ve třídě třicet dárečků, kteří pořád řvou, jsou neposední, pobíhají, vyrušují, nesoustředí se, asi bych se zbláznil. Možná má takový pocit mnoho učitelů. Učitelský ouřádek rozhodně nechci snižovat. S dětmi je to prostě těžké.
Dalibor Martínek: Učitelé dál tlačí na pilu s platy. Jsou snad z Marsu?
Názory
Místo boje o platy by měl být fokus učitelů jinde. Viz příspěvky výše. Současní Komenští by se měli více věnovat výuce, přístupu k dětem.
A je tu ještě jeden aspekt. Kdykoliv napíšu názor na výuku a přístupu k dětem, dostává se mi odpovědí, že nejsem učitel, takže do toho nemám co kecat. Takže sorry. To je zcela mimo. Ano, nejsem učitel. Jen vidím výsledky vaší práce. A ostatně, pracujete na mých dětech. Takže bohužel, mám do toho co mluvit.
Je naivní čekat nějakou zázračnou reformu školství. Změny paradigmatu nepřijdou z ministerstva. Začněme od sebe. Každý rodič může kousek přispět k lepší spolupráci se školou, píše ve svém komentáři bývalý šéf české Transparency International David Ondráčka.
David Ondráčka: Učitelé, díky. A ať je nový školní rok povedený
Názory
