Zajímá nás
České veřejné finance jsou podle Moody's v příznivém stavu. Navzdory tomu, co říká vláda
České veřejné finance jsou v příznivém stavu, říká ratingová agentura Moody's. Vláda však potřebuje vyburcovat veřejnost, aby ta snáze přijala nepopulární kroky typu osekání důchodů či zvýšení daní.
Vláda zítra představí konsolidační balíček a důchodovou reformu v 11:55 hodin, jak informuje na Twitteru. Zřejmě tedy bude burcovat, že je „za pět minut dvanáct“, jinak rozvrácené veřejné finance skončí v bankrotu. Když totiž lidi vyburcuje dostatečně, snáze přijmou nepopulární opatření.
Slovo „rozvrat“, v souvislosti se stavem veřejných financí poslední dobou často užívané, odpovídá anglickému „breakdown“, „debacle“, „disruption“.
Jakými slovy popisuje ratingová agentura Moody's ve svém zatím nejnovějším posudku české veřejné finance? „Favorable“, tedy v příznivém stavu.
Moody's doslova hovoří o „favorable fiscal metrics“. Čili o příznivě si stojících fiskálních, tedy rozpočtových ukazatelích, z nichž ten nejdůležitější představuje celkové veřejné zadlužení v poměru k celkovému výkonu ekonomiky (ukazateli hrubého domácího produktu).
Češi se nechali vyděsit rozvratem veřejných financí, který je ale jen mýtem. Teď vládní politici sází na to, že když už jim tento mýtus vyhrál volby, Češi kvůli němu i mnohem ochotněji kývnou na zvýšení daní, píše hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Lukáš Kovanda: Vyděsit a zdanit. Tak by mohlo znít krédo současné vlády
Názory
OK či KO? Záleží na tom, kdo stav posuzuje
Opravdu. Nikdo z expertů ve světě ani vzdáleně nespatřuje české veřejné finance jako rozvrácené. Světoví experti naopak jejich stav považují za příznivý. Zatímco Češi – alespoň někteří, třeba někteří politici – vidí své veřejné finance jako rozvrácené, jako jeden velký „debakl“, světoví experti nám za ně vlastně tleskají. Příznačné.
Přece. Ke zhoršení ratingového výhledu ČR se agentura Moody's sice loni v létě uchýlila. Ale nikoli kvůli rozvrácení veřejných financí, a to ani vyhlíženému. Obávala se tehdy dopadů energetické krize na českou ekonomiku a tím pádem i na její veřejné rozpočty. Obávala se, že v krajním případě hrozí Česku, zejména jeho průmyslu, přídělový systém v nakládání s energiemi a související hluboká recese.
Polarizace americké společnosti udělala z dříve poměrně rutinního úkonu posunutí dluhového limitu opakující se politickou krizi, kdy opozice vydírá vládnoucí administrativu. Důsledky nejhorší varianty, tedy platební neschopnosti, by přitom pocítili obyčejní Američané.
Hra s ohněm. Neposunutí dluhového stropu by pro Američany znamenalo finanční apokalypsu
Money
K ničemu takovému však tuto topnou sezónu, jak dnes již víme, nedošlo. Žádná energetická krize se vlastně nekonala, i díky nadprůměrně teplé zimě. To však loni Moody's nevěděla, ani nikdo jiný. Proto Česku „preventivně“ zhoršila ratingový výhled, nikoli však rating samotný.
I zhoršení ratingového výhledu je pochopitelně závažnou zprávou. To však neznamená, že je třeba zběsile – pod domnělou tíhou takřka již nezvladatelného dluhu – konat opatření, která se středně- a dlouhodobě ukáží jsou sociálně či politicky rozvratná nebo ekonomicky nepříliš opodstatněná a smysluplná.
Je jistě správné, a v jisté míře nutné, ozdravovat veřejné finance. Třeba osekáním dotací, některých dávek či snižováním stavů zaměstnanců placených ze státního rozpočtu atd. Tyto kroky ale mohou být rozvržené do delšího, mnohaletého časového úseku, může jít o jakési víceleté plány. Podstatné je hlavně to, aby se dluh dále nenavyšoval tempem posledních let, aby se zadlužování elementárně stabilizovalo, v poměru k hrubému domácímu produktu (což se třeba podle České národní banky celkem pohodlně podaří již příští rok.
Česká pošta má mnoho problémů. Základním je, že nevydělává peníze. A vlastně ani neví, jaké služby by měla poskytovat. Balíky už umí doručit spousta jiných firem. A za chvilku dokáží ostatní soukromí dopravci doručovat i dopisy. To už bude poslední rána pro poštu.
Dalibor Martínek: Prohnilá Česká pošta. Zavírání poboček je kouřovou clonou politiky ovládané firmy
Názory
K tomu musí přispět to, že zákonodárci budou při schvalování jakékoli nové legislativy zevrubněji posuzovat její dopad na rozpočet. Třeba to, kolik dalších úředníků bude třeba, aby přijímaná agenda byla naplněna.
Jestliže bude daná legislativa z rozpočtového hlediska drahá, neměla by být přijata. Každé z ministerstev, stejně jako další organizace placené z veřejných peněz, mohou také dostat dlouhodobý „úkol“, aby každoročně redukovaly své výdaje třeba v rozsahu dvou procent ročně. Za několik let už to přinese značnou úsporu.
Zkrátka a dobře, je důležité vědět, že české veřejné finance v žádném rozvratu nejsou, ani nebyly. Je tudíž dobře uskutečnitelná jejich postupná, dlouhodobá stabilizace, zbavená kontraproduktivní naléhavosti a zběsilosti řešení předkládaných údajně „za pět minut dvanáct“, při kterých vážně hrozí, že se s příslovečnou vaničkou vyleje i dítě.
