REPORTÁŽ: Program na rodinné odpoledne v Londýně? Hledání benzínky
Když se za deštivého pátečního odpoledne vydáváme na jih od Londýna hledat otevřenou čerpací stanici, tak nějak tuším, že to nebude akce na deset minut, jak jsme zvyklí.
První na ráně je benzínka jednoho z maloobchodních řetězců. Vypadá to nadějně. Z dálky od ní vidím vyjíždět auta, další k ní najíždějí. Provoz v odbočovacím pruhu je pomalý, když konečně odbočíme směje se na mě cedule s informací, že stanice je aktuálně zavřená a čeká na zavážku palivem. Vedle ní stojí zaměstnanec čerpačky připomínající vyhazovače před nočním klubem. „Sorry kámo, mám benzín a naftu jen pro záchranáře,“ říká nám žoviálně, když u něj zastavíme. No nic. Jedem dál.
Londýn to odskákal
Říkám si, že pokud najdeme benzínku, která má palivo, zda se mi tam povede natočit záběry lidí, kteří s noži bojují o PET lahve benzínu. Takové scény jsem viděl v televizi na sociálních sítích. Také jsem četl zprávy vyděšených řidičů cisteren, které na dálnici sledují kolony aut a jedou za nimi až na benzínku, kam vezou palivo.
Podívejte se na fotoreportáž z front na benzín v Londýně:
Ve Velké Británii to byl opravdu divoký týden. Britská vláda nebyla schopná přiznat vinu. Neustále za to mohl někdo jiný, třeba lidé, kteří v panice tankovali více, než potřebovali. Podle vlády za nedostatek řidičů určitě nemůže odchod z Evropské unie a s ním spojený úprk polských či bulharských řidičů zpět domů. Prý za to mohou odchody řidičů do důchodu. Pak britská vláda neustále tvrdila, že se situace zlepšuje, ale – minimálně v Londýně a okolí – to tak vůbec nevypadalo.
V Británii muselo dočasně přerušit provoz několik čerpacích stanic, protože jim došly pohonné hmoty. Ty na ně kvůli chybějícím řidičům nákladních aut nemá kdo dovézt, v rafinériích je přitom benzinu i nafty dost. 
Čerpací stanice v Británii jsou na suchu, některé zavírají. Nemá je kdo zásobovat
Zprávy z firem
Během několika následujících dní se mi opravdu potvrdilo, že situace byla v Londýně a jeho okolí opravdu nejhorší na celých britských ostrovech. Z informací, co mám, je situace taková, že každý den má palivo jiná čerpačka. Podle toho, kam zrovna dorazí cisterna. Nezbývá tak než jezdit a hledat. S rozsvícenou kontrolkou a dojezdem 50 mil rezervy si ale člověk nemůže dovolit zajet příliš daleko.
Máme zavřeno
Najíždíme na dálnici M25, která tvoří londýnský dálniční okruh, a vzápětí vidím na informační tabuli ceduli, že benzínka na dalším výjezdu má pouze naftu. Takže nic pro nás. Další čerpačka nemá rovnou vůbec nic. No nic, sjíždíme a zkoušíme štěstí mimo dálnici. Míjíme čtyři další benzínky, které jsou viditelně zavřené. Mají opáskované stojany či je vjezd zablokovaný dopravními kužely. Aby to nebylo tak snadné, tak i některé zavřené stanice mají rozsvícenou ceduli s cenami nafty a benzínu. Jednoho by napadlo, že když mají zavřeno a ceny elektřiny rostou raketovým tempem, tak by je mohli vypnout. Najednou projedeme kolem vjezdu k dalšímu supermarketu. Stojí tam podezřele dlouhá kolona. Že by měli benzín? Na dalším kruhovém objezdu se otáčíme a připojujeme na konec fronty čekajících aut.
Organizovaný chaos
Teď naše výprava vstupuje do další fáze. Nabízejí se nové otázky. Opravdu mají palivo? Ta fronta je dlouhá, zbude na nás? Jak dlouho tu budeme stát? Nemají limit na to, kolik může jedno auto natankovat? Od známých jsem slyšel, že některé stanice limitují nákup na dvaceti litrech. To by nás moc nevytrhlo. Do prázdné nádrže potřebujeme asi 40 až 50 litrů.
Růst pohonných hmot výrazně zrychlil. 
Lukáš Kovanda: Ropa citelně zdražuje, litr benzínu za 40 korun již tuto zimu nelze vyloučit
Názory
„Spíš by měli zavést minimální útratu. Třeba dvacet liber. Pak by tam nestáli frontu ti, co natankují pět litrů,“ postěžoval si mi ráno kamarád. Po pár minutách popojíždění se na pravé straně objevuje supermarketová benzínka. Rychle se snažím očima identifikovat, kudy se táhne kolona čekajících vozů a jak je asi dlouhá.
U příjezdu stojí dva zaměstnanci supermarketu v reflexních vestách a směrují přijíždějící vozy. Vzápětí se před námi otevře pohled na celé parkoviště, kterým se jako dlouhý had sune kolona aut čekajících na benzínku. V duchu místní podnik chválím za povedenou organizaci v tomto chaotickém týdnu. Parkoviště je plné improvizovaných zábran, nejčastěji v podobně nákupních vozíků, které vytvořily okolo celého parkoviště koridor pro auta čekající na palivo.
Kolona aut se sune plynule ale velmi pomalu. Alespoň přestalo pršet a na vyšlo slunce, snažím se na situaci najít po hodinách strávených v autě něco pozitivního. Po zhruba 40 minutách čekání konečně najíždíme ke stojanu. Zjišťuji, že se platí předem přímo na stojanu anebo vevnitř, jinak žádný benzín nepoteče. Když se podívám kolem sebe, vypadá to, že tento systém provoz spíše zdržuje, než aby ho urychlil.
Naše odpolední mise nakonec dopadla úspěchem, už je pomalu čas vyrazit na večeři. Cestou zpátky míjíme další čtyři zavřené čerpačky. Vypadá to, že jsme měli opravdu štěstí a že se situace nelepší tak rychle jak tvrdí – a jak by si přála – britská vláda.
Dlouhé fronty před čerpacími stanicemi. Rvačky panikařících řidičů, jimž před očima docházejí zásoby benzínu. Vojáci rozmístění po celé zemi, aby pomáhali při distribuci pohonných hmot. A na pozadí pokračující pandemie nemoci covid-19, potraviny hnijící na polích a rodiny propadající se do bídy. Tohle je Británie v roce 2021, uvedl server The New York Times.
Brexit vrhá na budoucnost Anglie temný stín, píší média
Money
V Norsku se v září prodalo rekordní množství elektromobilů. Jejich podíl na všech 17 992 prodaných vozech vystoupil na 77,5 ze 61,5 procenta loni. Největší zájem byl o modely od výrobce Tesla. 
V Norsku kralují elektromobily. Nejvíc frčí Tesla, boduje ale i Enyaq od Škody
Zprávy z firem
VYŠEL PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB
Lepší život jako téma čísla
Změna k lepšímu je jedním z témat aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Šířeji pak je tématem longevity, nebo obecněji lepší život. A to nejen každého konkrétního člověka, ale také společnosti nebo firem.
Na obálce magazínu je Radek Kašpárek. Hvězdný šéfkuchař je nový člověk, alespoň to říká v titulním rozhovoru. „Byl jsem prudší, výbušnější, taková neřízená střela. Celkově jsem se časem zklidnil, dostal se do větší pohody a tím se ve mně uklidnilo i ego,“ říká.
V novém magazínu tak čtenáři najdou například rozhovor s Pavlem Loudou. Jeho jméno patří k synonymům tuzemského vozoparku, protože je jedním z nejúspěšnějších prodejců aut u nás. Ale zároveň koupil také sklárny, v nichž pracovali jeho rodiče, investoval do nich stamiliony a dnes již může zhodnotit, jak se tato investice vyplatila.
Na rady rodičů vzpomíná také Barbara Paldus, dcera českých emigrantů, která se narodila v Kanadě, uspěla v Silicon Valley a dnes vyrábí kosmetiku, jež vychází z přírodních tradic, ale je podpořená high-endovou vědou. „Na magii sice nevěřím, ale umím věřit věcem, které zatím neumíme vysvětlit,“ říká vědkyně.
A o to, jak razantně změnit život po šedesátce, se podělí Hana Janata, lékařka, která v 55 začala profesionálně tančit a po šedesátce se stala modelkou. A spolupracuje s nejprestižnějšími značkami světa.
Třinácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
