Nový magazín právě vychází!

Objednávejte zde

Investona, další hráč na trhu drobných investic. Chce „rozhýbat Čechy“ k investování

Radek Stacha, Investona
Investona, užito se svolením
Dalibor Martínek

Na účtech českých bank leží asi čtyři biliony korun. Češi finance nechávají ležet ladem. Nevědí, jak je výhodně zhodnotit. Investování nerozumí, nevědí, co s penězi. Obecně Češi neinvestují. Obchodníci s finančními produkty vycítili možnost. Nyní přichází na trh portál Investona, platforma, stojící na základech obchodníka s cenným papíry Colosseum.

Colosseum v roce 2019 převzali od Štěpána Pírka, tehdy majoritního vlastníka, Radek Stacha a Josef Eim. Tito dva investiční matadoři se rozhodli přestavět celou strukturu společnosti a vymyslet produkt pro „celé Česko“.

Noví majitelé, nový směr

Chceme rozinvestovat všechny Čechy a změnit způsob, jakým vnímají investování,“ říká zakladatel a duševní otec Investony Radek Stacha (na úvodním snímku). A dodal, že Investona nabízí přístupné a snadno pochopitelné investování pro každého. „Změnili jsme celé vnitřní nastavení firmy. Důležité bylo, že jsme měli licenci pro obchodování s cennými papíry od ČNB,“ říká Stacha. Proto šel do Colossea.

Stacha celou společnost přestavěl a nastavil nový směr. Hlavní tezí nové investiční společnosti je „rozinvestovat“ všechny Čechy a změnit způsob, jakým vnímají Češi investování. Nejen Pražáci, ale aby i lidé z Jevíčka věděli, že mohou zhodnotit své peníze.

Investujte třeba jen stovkou měsíčně

Investona chce být jednoduchá, pochopitelná pro každého. Základní částka pro investování je sto korun měsíčně. Zároveň se snaží co nejvíce zjednodušit možnosti investování.

„V Česku investuje do akcií asi deset procent lidí, v USA asi 60 procent. Hlavní potřeby jsou zajistit se na důchod, a splnit si sny,“ uvedl Patrik Novotný, investiční šéf Investony. Investona chce do dvou let nabrat sto tisíc nových klientů. Nyní jich má necelých dvacet tisíc.

„V Colosseu jsem začínal s tím, že přesměrujeme společnost z obchodníka s cennými papíry na zájem o člověka. Budeme nabízet jednoduché produkty,“ říká Stacha. Nyní představil, na čem dlouho dělali. „Máme víc než čtyři miliardy korun peněz pod správou. Plán je získat dalších deset miliard korun. Chceme zainvestovat celé Česko,“ říká Stacha.

Tři strategie, žádné složitosti

Investona nabízí tři základní investiční plány.  Konzervativní, s výnosem kolem pěti procent. Vyvážený, s výnosem okolo osmi procent. A „dynamický“ s výnosem kolem deseti procent. V dynamickém je asi dvouprocentní zastoupení kryptoměn, nejdivočejšího aktiva vzhledem k výkyvům trhu. Platforma chce být jednoduchá a srozumitelná, to je její motto. Proto jen tři produkty. Chce tím oslovit lidi, kteří mohou investovat, ale investicím se příliš nevěnují.

Téma investic do investičních fondů, kde je na trhu tisíce možností, je nyní velmi žhavé. Věnují se mu banky se svými investičními produkty, ale také nově se rodící investiční společnosti jako je Portu, XTB nebo Fondee.

Investona z Colossea se chce zařadit mezi ně, chce zjednodušit možnosti a přiblížit se neinformovaným klientům. Nabízí možnost investovat jenom do 59 fondů, takzvaných ETF. „Rozdíl mezi našimi třemi strategiemi je poměr konzervativních a dynamických složek. Nabízíme výběr akcií, nabízíme i nejžádanější české akcie,“ říká finanční ředitel firmy a tvůrce investičních portfolií Patrik Novotný.

Marketingová ofenziva

U Investony klient neplatí ani vstupní ani výstupní poplatky. Ani poplatek za konverzi měn. Má bezplatnou možnost konzultace s finančním poradcem. Klient platí 0,99 procenta z vloženého vkladu za rok, to je jediný poplatek.

Investona nyní masivně investuje do marketingu, vyvěsila po celé zemi billboardy a má televizní reklamu. Chce nalákat klienty na jednoduchost svých produktů. Můžete každý den na mobilu vidět, jak se vám peníze zhodnocují, říká.

Investona vstupuje do živého prostředí investičních firem. Chce si sebrat díl koláče miliard dosud neinvestovaných peněz.

Je tu „agresivní“ polská XTB, vlastníkem je Jakub Zablocki. Společnost registrována ve Varšavě je nyní vidět na každém kroku, televizní reklamy, rádio. Firma akvíruje. A dále Portu, stojící na základech brokera Wood&Company. Platforma nabízí „diverzifikaci“ mezi tisíce cenných papírů a má být „profesionálně spravována“ tak, aby se lidé nemuseli o nic starat. Stačí zaslat vklad nebo nastavit trvalý příkaz. Portu peníze rozloží mezi celé portfolio. „Zajistí dobrou diverzifikaci i malých částek díky nákupu frakcí.“ Minimální částka vkladu je 500 korun pro všechny služby Portu. Opomenout nemůžeme ani Fondee, které všude inzeruje  poplatek jen 1,09 procenta. „Účtujeme pouze jeden poplatek, který zahrnuje kompletní správu vašich investic. Investujte levněji než přes podílové fondy!“, praví Fondee.

A pak je tu Stacha z Investony: „V Colosseu jsem začínal s tím, že předěláme obchodníka s cennými papíry na společnost, která bude nabízet jednoduché, srozumitelné produkty. S těmi nyní přicházíme,“ říká.

PODZIMNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ

Hlavním tématem podzimního čísla magazínu Newstream Club je Sázka na Česko. Česko je totiž země s ohromným potenciálem. To je jedna ze spojovacích myšlenek vlivných českých podnikatelů. A ten potenciál je zejména v lidech. Jak ale tento potenciál vzít a přetočit jej ve skutečnou hodnotu, na které lze následně stavět růst? Právě o těchto otázkách jsme mluvili s několika výraznými figurami českého, slovenského, ale i světového byznysu.

Velmi aktivní, a přitom neotřelý způsob ukazuje galeristka Olga Trčková, která v centru Prahy vybudovala úspěšnou komerční galerii DSC Gallery. O tom, jak může Česko, či potažmo Česko a Slovensko uspět na globální scéně, pak vědí své miliardáři Vlastislav Bříza a Dalibor Cicman. První dokázal tradiční značku Koh-i-noor dostat do celého světa, druhý se svým e-commerce projektem GymBeam svět postupně dobývá.

Kromě rozhovorů s klíčovými osobnostmi trhu se v magazínu dozvíte také prognózu vývoje na pražské burze, proč se v Kuchyni na Pražském hradě nesmaží smažák nebo jak to vlastně mají Češi se svými chalupami.

Deváté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.

Na další číslo se můžete těšit již v prosinci.

Související

Kauza Česko: Potřebujeme Druhou polistopadovou republiku

Kauza Česko: Potřebujeme Druhou polistopadovou republiku
Nakladatelství Práh, užito se svolením
David Ondráčka

„Když systém zreziví, nestačí nový nátěr. Musíme ho přestavět,“ říká protikorupční expert David Ondráčka. Bývalý ředitel Transparency International vydal knihu Kauza Česko. Analyzuje v ní, proč se český stát po 35 letech od sametové revoluce dostal na rozcestí — a proč je čas na jeho hlubší modernizaci. Ondráčka tomu říká Druhá polistopadová republika. Ne revoluce, ale upgrade systému.

Vyšla mi kniha Kauza Česko. Definuji v ní, co je nutné změnit, aby Česko drželo krok se světem a neujel nám vlak. Je čas na hlubší institucionální zlom, říkám mu Druhá polistopadová republika. Náš systém zrezivěl, vyčerpal se, stát potřebuje větší změny, aby jeho instituce odpovídaly roku 2025 a hlavně výzvám do budoucna. Druhá polistopadová republika má být upgrade systému, ne revoluce. Pojďme nad tím veřejně přemýšlet, udělejme z toho politické téma.

Když systém zreziví, nestačí nový nátěr. Musíme ho přestavět

V knize popisuju polistopadový vývoj, politickou korupci i oligarchii, reflektuji spoustu kauz, které ovlivnily jednotlivá období, jak a proč padaly vlády. Ale snažím se to popsat s nadhledem a hlavně nabídnout i určitý směr, jak věci zlepšit.

Argumentuji, proč potřebujeme po 35 letech postavit Druhou polistopadovou republiku, nový začátek a horizont. Jinak povedeme dál tu zavilou občanskou válku bez krve a smyslu. A navrhuji, jak upravit některé instituce a budovat stát pro dnešní svět. Kdyby ta kniha vzbudila debatu tímto směrem, budu spokojený. A protože pochopitelně znám, jakou negativní historickou konotaci měla Druhá republika v 30. letech, proto té nové říkejme, Polistopadová.

Nakladatelství Práh, užito se svolením

Reforma institucí

Pro fungování Druhé polistopadové republiky potřebujeme nejen symbolický začátek, ale i hlavně domyšlené konkrétní dílčí změny institucí a jejich nastavení. Instituce není svatá relikvie, ale živý organismus. Má sloužit a musí odpovídat dnešním výzvám a problémům. Je nutné upravit to, co se ukázalo jako málo funkční a brzdící chod demokratického systému. Čili ne něco automaticky rušit, ale upravovat, modernizovat, aby to fungovalo.

Jako příklad uvedu diskusi nad zásadní změnou fungování krajů, dnešní dotační monstra se vyčerpala. Neměli bychom se bát ani zásahu do množství krajů a změn v jejich fungování, i když se to může zdát politicky neprůchodné. Zásadní úpravou by měla projít i struktura roztříštěných obcí a motivace ke spolupráci a větší efektivitě.

Obecně je třeba znovu promyslet úroveň decentralizace – které pravomoci převést na nižší úroveň a které je naopak rozumné ponechat více centralizované. Co potřebují ke svému rozvoji velká města a co malé obce a vesničky, liší se to výrazně. Zcela zásadně musíme také nově a promyšleně nastavit rozdělování daní na mnoha úrovních, zejména rozpočtové určení daní (RUD).

Měli bychom jasně definovat, jak a na co chceme prioritně využívat evropské fondy a dotace, aby přinášely co největší užitek. Bude jich přitékat výrazně méně, potřebujeme jejich využití dobře zacílit. Například ze Senátu by bylo vhodné udělat skutečnou komoru regionů, kterou fakticky již dnes je.

Dále je třeba promyslet celý systém kontroly a dohledu, který dnes často mele naprázdno, něco zrušme, jinde posilme kapacity. Stejně tak je nutné posoudit, kolik úrovní justice, soudnictví a státního zastupitelství skutečně potřebujeme, jak má být strukturována policie a zda její dnešní podoba odpovídá současné době, nebo jen přežíváme ve starém modelu. A také jak využít AI pro modernizaci veřejné správy a odbourání nesmyslné vnitřní byrokracie.

Druhá polistopadová republika: update, který se nám 30 let odkládá

A tak má smysl pokračovat. Nejsou to přesně hotové koncepty, ale přemýšlím nad směry, kudy jít. Nad tím by se měla vytvořit skupina chytrých lidí, ústavních právníků, ekonomů, auditorů, akademiků i praktiků veřejné správy a lidí z byznysu, která by domýšlela konkrétní změny. A ty potřebují politickou podporu, taková zásadní reforma státu neproběhne, pokud nebude podporovaná.

Z naší demokracie se stal software bez aktualizace

Potřebujeme i otevřít politiku a strany. Problém není tolik v ideálech, ale v praxi demokracie. Zastupitelská demokracie potřebuje silnou společnost, veřejné instituce a participaci lidí. Politiku a stát považujeme stále za nutné zlo a společnost si své sebevědomí stále nenašla. Proč máme tak kádrově zoufale slabé politické strany? Jakési fankluby, kam nikdo nechce vstupovat, ale ani ty kluby nikoho nechtějí k sobě pouštět, protože to je konkurence. Vede to k orgiím kumulací funkcí, protože nejsou lidi. Politika se tak snadno dostává do područí mocných ekonomických zájmů stvořených paradoxně politicky.

Česká ENA

Naši politici se neučí, a pak se diví, že neví, skoro nic. Nechci generalizovat, ale bez hluboké přípravy, vzdělání, znalosti jazyků, sledování evropských a světových trendů, prostě těmi funkcemi jen prosviští, a nic za nimi nezůstane.

Jednou z věcí k diskusi je vytvoření nějaké elitní školy vychovávající politiky a úředníky státní správy. Moje zkušenost je, že dostat zvolené politiky k jakémukoli průběžnému vzdělávání a doplňování kompetencí, je velmi obtížné, až nemožné. Přitom jestli někdy studoval výšku někdy před 40 lety, to už mu dnes moc nepomůže. Francouzi mají svou ENA (L'École nationale d'administration), elitní školu, kterou velká část politické elity projde. Má to i svá rizika vzniku uzavřených klubů a elitářství, ale v Česku nic takového není. Je to chyba a potřebujeme vzdělávat i politiky. Oni žádnou povinnost dnes nemají a na mnoha úrovních řízení a rozhodování se to brutálně projevuje.

O těchto tématech a mnoha dalších píšu podrobně ve své knize Kauza Česko, pokud Vás to zajímá, tak utíkejte do knihkupectví, nebo si řekněte Ježíškovi.

Další texty Davida Ondráčky

Související

Padlý idol francouzské politiky. Nicolas Sarkozy nastupuje do vězení a štafetu předává synovi

Přečíst článek

Lukáš Kovanda: Nenechte se mýlit. V Bruselu se dojednalo zpřísnění Green Dealu, nikoli jeho zmírnění

Lukáš Kovanda: Nenechte se mýlit. V Bruselu se dojednalo zpřísnění Green Dealu, nikoli jeho zmírnění
iStock
Lukáš Kovanda

Ministři životního prostředí se dnes v Bruselu dohodli na úpravách podmínek pro fungování systému emisních povolenek pro domácnosti (EU ETS2). Ačkoli je výsledek jednání v médiích často interpretován jako zmírnění klimatické politiky Evropské unie, ve skutečnosti jde o opak – další zpřísnění.

Odklad o rok neznamená úlevu

Systém EU ETS2 bude spuštěn o rok později, tedy až v roce 2028. Z pohledu většiny obyvatel Česka však odložení nepředstavuje zmírnění dopadů na jejich peněženku. Hlavní cíl Green Dealu – dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 – zůstává beze změny.

To znamená, že potřebná dekarbonizace se bude muset uskutečnit během 22 let místo původních 23. Zkrácení časového rámce o jeden rok tak vytváří silnější tlak na snižování emisí. A protože nástrojem tohoto tlaku je rostoucí cena emisní povolenky, bude muset být její průměrná cena vyšší, aby se ztracený rok dohnal.

Petr Hladík, ministr životního prostředí

EU zmírnila klimatické ambice. Česko i tak novou dohodu nepodpoří

Evropa po osmnáctihodinovém maratonu zmírnila klimatické ambice – cílem do roku 2040 má být snížení emisí o 85 procent, nikoli o 90 procent. Česko si vybojovalo úlevy pro průmysl i spalovací motory, přesto ale novou dohodu odmítlo.

Přečíst článek

Jinými slovy: povolenky sice přijdou později, ale budou dražší.

Cíl 85 procent znamená zpřísnění, ne úlevu

Stejně tak dohodnutý cíl snížení emisí o 85 procent do roku 2040 nelze chápat jako ústupek. Ano, jde o mírnější variantu než původní návrh Evropské komise (90 procent), ale je třeba si uvědomit, že dosud žádný mezicíl pro rok 2040 neexistoval.

Jeho stanovení – byť na úrovni 85 procent – tedy ve skutečnosti zpřísňuje celý rámec Green Dealu. Zavádí totiž nový závazek tam, kde dříve žádný nebyl. Evropská unie tak dostává další pevný milník, který posiluje tlak na členské státy i průmysl.

Opravdovým „zmírněním“ by bylo například odložení cílového roku pro splnění Green Dealu – tedy přesunutí uhlíkové neutrality z roku 2050 na 2075.
To by umožnilo rozložit dekarbonizaci do delšího období, snížit tlak na růst cen povolenek a postupně rozkládat investice do čistých technologií.

Nic takového ale bruselská dohoda nepřinesla. Naopak – potvrzuje, že tempo přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku zůstává stejné, jen s pozdějším startem a kratším časem na splnění.

Brusel tedy přitvrdil

Celkově lze výsledek dnešního jednání hodnotit jako přitvrzení Green Dealu. Nástup systému EU ETS2 bude sice pozvolnější, ale jeho průměrná cena povolenek poroste. Zároveň se Evropská unie poprvé shodla na mezicíli pro rok 2040, který – i přes kosmeticky nižší procento – představuje další zpřísnění oproti dosavadnímu stavu.

Evropská klimatická politika tak míří dál stejným směrem, jen v kratším čase a s dražšími nástroji.

Další komentáře ekonoma Lukáše Kovandy

Související

Lukáš Kovanda: Pokud EU zpřísní Green Deal, zdraží to život českých domácností

Přečíst článek
Americká EPA chce zrušit omezení emisí skleníkových plynů

Lukáš Kovanda: Bruselský „strop“ na povolenky je jako náplast na zlomeninu: hezky vypadá, ale nic neřeší

Přečíst článek
Doporučujeme