Amerika má monopol i na platby kartami. Pro Evropu problém

NERV končí, ale skutečná změna to není. Ekonomické rady vládám sloužily hlavně jako marketing. Nová strategie má nahradit staré poradce. Problém je, že slibuje hlavně směr, ne konkrétní kroky.

Vláda oficiálně zrušila Národní ekonomickou radu vlády, ekonomický poradenský orgán. Rušit ho ani nemusela, NERV fakticky skončil činnost už před volbami, svou závěrečnou zprávou. Poté už se nescházel a nebyl aktivní. Takový stav mohl klidně trvat do nekonečna.

Viditelný rozchod s poradci

Vláda se svým rozhodnutím chtěla viditelně a nahlas distancovat od poradců, kteří naposledy radili Petru Fialovi. Fakticky nejde o mstu vůči těmto poradcům, každý z nich má svou práci, většinou prestižní. Poselstvím má být, že vláda si sama sobě vždy nejlépe ví rady. Jak by ne, má přece Karla Havlíčka.

Vláda zrušila svou Národní ekonomickou radu. Poradní orgán končí po letech fungování

Politika

Kabinet rozhodl o ukončení činnosti Národní ekonomické rady vlády (NERV), která v minulých letech připravovala doporučení k zásadním hospodářským reformám. Podle ministryně financí Aleny Schillerové už vláda její další fungování nepovažuje za potřebné.

nst

Přečíst článek

Havlíčkova kuchařka místo poradců

Havlíček už půl roku před volbami pracoval na ekonomické strategii země. Po volbách dílo dokončil, „kuchařku“ nechal vytisknout a vláda bude v jejím duchu pracovat. Nejde o nějaké zásadní dílo. Je to jakýsi souhrn žádaného vývoje v různých oblastech, od školství přes inovace až po energetiku a dopravu.

Obecné teze místo konkrétních kroků

Je to takový sesyp myšlenek, vyzobaných tu i jinde. Většinu z nich by nejspíš vymyslel a podepsal každý člen bývalého NERVu. Jde o obecné fráze ve smyslu, musíme se soustředit na to či ono. Koncepce není nijak závazná, neobsahuje konkrétní výkonné kroky. Naplňování koncepce je neměřitelné, je to pouze ideový záměr. Podobná doporučení chrlil jeden NERV za druhým. V tomto smyslu je NERV skutečně zbytečný.

Průmysl propouští, nezaměstnanost vyskočila nad pět procent

Money

Nezaměstnanost v Česku v lednu nečekaně vzrostla nad pět procent. Jde o nejvyšší hodnotu za posledních devět let. Analytiky zaskočil zejména rozsah nárůstu. Hlavním důvodem je propouštění v průmyslu a změny v podpoře v nezaměstnanosti.

nst

Přečíst článek

Marketingový projekt od Topolánka po Fialu

NERV vymyslel Mirek Topolánek v době finanční krize, aby veřejnosti ukázal, že vláda je kompetentní a nelení. Prostě marketingový tah. Úkolem poradců měla být „analýza rizik a případných dopadů světové finanční krize na Českou republiku“. Měla hledat recepty směřující „k udržení a akceleraci ekonomického růstu“. Zadání vágní, stejně jako výsledky.

Také Petr Fiala, který NERV reinkarnoval, chtěl marketingově hasit průšvihy roku 2022 – pád ekonomiky kvůli covidu, válce na Ukrajině či zdražování energií. Bez ohledu na rady chytrých hlav se ekonomika vzpamatovala s poklesem inflace a konci covidových opatření.

Mluvící hlavy bez dopadu

NERVy vždy působily hlavně jako nástroj pro uklidňování veřejnosti. Podívejte, makáme na vašich problémech. Vždy bylo najato několik renomovaných ekonomů, takzvaných mluvících hlav. Hlavními kritérii výběru bývala popularita, známost a jejich renomé. Musely to být „značky“. Jejich doporučení si byla podobná jako vejce vejci a do reálného života se obvykle nikdy nepropsala.

Proč podobné strategie selhávají

Podobně to patrně dopadne i s Havlíčkovou strategií, která v mnoha částech kopíruje bývalá doporučení NERVů. Problém s naplňováním podobných koncepcí není v tom, že by ty či ony myšlenky byly špatné. To platí i o té Havlíčkově, není špatná. Je fajn si stanovit směr. Jenže společnost se nedá řídit jako firma, prostřednictvím personálních rošád. Dají se vymyslet jednotlivá opatření. Některá rychlá, jiná se projeví po generacích. Společnost jako celek se vyvíjí evolucí, ne revolucí. Tedy, obvykle.

Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka

Zkusme se na přímo voleného prezidenta, když už ho máme, dívat jako na příležitost, mimo jiné k úklidu a reformě  institucí. Anebo se vraťme k volbě nepřímé. Tedy na začátek, do dob, kdy jsme se králů a knížat ještě báli, píše v komentáři Jan Frank.

Česko neví, co s prezidentem. Ví, že byl, je a bude a že si bez něj nelze systém moci u nás představit. Postava, která může být 5 let zcela nenápadná, ale také postava, která – zdá se čím dál více – když si hodně zamane, může nejen vládnout de facto jako kdysi Miloš Zeman, ale je schopna doslova vytvořit vlastní mocenské centrum. To nám zas pro změnu naznačuje rodící se aliance „ulice“ a Petra Pavla. Netřeba dodávat, za vším hledej přímou volbu.

Doba se změnila

Narušení jednoznačnosti výkonu politické moci posílením pozice prezidenta je vcelku znepokojivé od samého počátku. V podstatě jsme se smířili s tím, že si přímo volení prezidenti budou dovolovat určité věci, pro Václava Havla a Václava Klause v jejich éře nepředstavitelné. Až dosud šlo ale o relativní tabu. I přes uplatnění svého výkladu ústavních pravomocí lze od „nových“ prezidentů očekávat brzký návrat do celkově submisivního postavení vůči druhému a podle Ústavy hlavnímu mocenskému centru – vládě.

Tečka za Turkem

Názory

Premiér Andrej Babiš s prezidentem Petrem Pavlem se sešli a vyřešili dvouměsíční martyrium kolem kandidáta na ministra, Filipa Turka. Po setkání Babiš prohlásil, že Turek ministrem nebude, ať Motoristé přinesou jiné jméno. Ti se k tomu zatím nemají, volí variantu Turek pod Macinkou. V zájmu zachování míru mezi Strakovkou a Hradem se zdá, že jde o definitivní řešení kauzy Turek.

Dalibor Martínek

Přečíst článek

Časy se ale mění. Za Zemana a vlastně i nyní, v době mandátu Petra Pavla, nebyl a není důvod předpokládat, že by prezident jednal pučisticky. V době Zemana, který je osobnostně schopen něco takového udělat, panoval ve světě i u nás relativní klid. To se nyní hodně změnilo, ale Pavel podle všeho není člověk s mocí zasnoubený. Jen z Turka se bude hodně dlouho léčit. Smutný pohled je i na to, jak moc je veden svými poradci, zvláště jedním. Tedy, sejde-li se doba a typ člověka – obé vcelku pravděpodobné – může nás budoucí český prezident ještě vcelku dost překvapit.

Z milosti Boží

Co je vlastně prezident? Oslabený monarcha. Jeho moc republikánské režimy napříč Evropou redukovaly převážně na symbolického dárce moci lidu, zastoupenému demokraticky zvolenou vládou v čele s premiérem. Původní myšlenka zůstala: prezident jako pokračovatel Bohem garantované tradice. Nikomu odpovědný. Proto milost, vrchní velitel, symboly, rituály, charita, lidská práva a jiné. A vláda jako antagonistický princip – z vůle lidí. Kohabitace vychází z respektu k tradici, připomíná vztah moderního evropského státu a zkrocené církve, někdejší moci duchovní.

Skoncování s konstituční monarchií a s privilegii šlechty podtrhovala v českém kontextu až do roku 2013 nepřímá volba osoby prezidenta. Prezident – zcela záměrně – neměl mít vlastní specifický zdroj moci. V podstatě z obav z restaurace. Vedl cosi jako volební kampaň, ale ta, jak si dobře pamatujeme z dob po roce 1989, mířila prakticky výhradně na zákonodárce. Neznamenalo to, že kandidát musí být nutně partajní odchovanec a zkušený v politice, ale obvykle tomu tak bylo a spíše mělo být. Aby se za nepřímo voleného prezidenta sešla statisícová demonstrace, si šlo představit možná za Václava Havla.

Smlouva vypovězena

To všechno odnesl čas. Mít v zádech statisíce, miliony hlasů voličů, vyřčená kréda, morální závazky a sliby, zaplacenou a oddřenou kampaň, představuje předpoklad k přinejmenším odvážné prezidentuře. Když na to přijde, mohu jako prezidentský kandidát vést kampaň proti stávající – po dvou, třech letech automaticky nepopulární – vládě.  Vyvézt se na jejím odmítání, v podstatě jako opozice. Dosaďme si situace, kdy právě takový prezident například chce a vláda nechce: být, respektive nebýt v EU, podepsat či nepodepsat ústavní zákon, setrvat nebo nebýt v NATO, poslat či neposlat někam armádu.

Až dostanou za dva roky kandidáti na prezidenta v přímém přenosu televize otázku, zda jmenují všechny navržené kandidáty na ministry, ani jediný to už neslíbí. Jeden z nich bude zvolen jako člověk, který nemusí jmenovat zvoleného poslance členem vlády. Na základě vlastního demokratického mandátu k možnosti právě takového jednání. Smlouva o podřízení moci žijící z rodové tradice, symbolické, moci čerpající legitimitu z novověké občanské racionality, je už nyní s nápomocí přímé volby prezidenta vypovězena v klíčovém bodu.

Prezident místo Senátu

A zcela po právu: demokratická povaha zdroje moci je z principu dynamická a progresivní, počítá se závazky a se splněnými cíli. Co víc, s obhajobou mandátu. Trochu hollywoodsky řečeno, máme tu demokratický návrat vzkříšeného monarchy. Monarchy? Kým jiným je podle Ústavy nikomu (kromě voličů) neodpovědná a v době výkonu mandátu fakticky neodvolatelná osoba prezidenta? Nemusí se to nám, přesvědčeným republikánům, líbit. Ale problém není v ohrožení demokracie pseudomonarchismem. Co ji ohrožuje víc? Silnější prezident, nebo masový volební akt bez jakéhokoli obsahu a smyslu?

Přímo volený prezident má v časech, kterými budeme procházet, velkou šanci na růst své mocenské role. Skoro se až zdá, že se hodí právě do těchto časů, aby zosobňoval základní civilizační hodnoty, tradici i možnost rázné akce a zjednodušení. Cosi jako protiváhu důsledků poměrného volebního systému. Má-li mít příští úřad prezidenta smysl, měl by si více přisvojovat úzce národní témata - inspiraci na poli trestní justice, ochranu rodiny, podporu církví a domácí kultury, vyjadřovat se k migraci, týká se ho ale také například zemědělství.

Proč by ostatně nemohl mít vlastní zákonodárnou iniciativu? Do voleb by mohl jít například s programem zrušení Senátu. Není tato český národ sužující instituce ostatně jeho rajón? Nač živit 80 lidí, kteří sem tam vrátí nějaký zákon Poslanecké sněmovně, a jinak jen mudrují v chodbách Valdštejnského paláce? Prezident má právo veta rovněž. Zkusme se na přímo voleného prezidenta, když už ho máme, dívat jako na příležitost, mimo jiné k úklidu a reformě  institucí. Anebo se vraťme k volbě nepřímé. Tedy na začátek, do dob, kdy jsme se králů a knížat ještě báli.

Prezident Pavel brzdí vstup Česka do Trumpovy Rady míru. Neznáme cíle ani pravidla, říká

Politika

Pozvánka do nové Rady míru, kterou ustavil americký prezident Donald Trump, zůstává otevřená. Prezident Petr Pavel i vláda upozorňují, že bez jasného mandátu, pravomocí a vztahu k OSN nelze o členství rozhodnout. Ministerstvo zahraničí chystá analýzu pro pondělní jednání koalice.

nst

Přečíst článek