Reklama

Nový magazín právě vychází!

Objednávejte zde

Udílení „nobelovky pro mladé“ má nezvykle kontroverzní dohru. Získal ji ekonom zkoumající daňové úniky

„Nobelovu cenu pro mladé ekonomy“ letos získal v Americe působící Francouz Gabriel Zucman.
World Economic Forum/Faruk Pinjo/Creative Commnos via Flickr/CC BY-NC-SA 2.0
Karel Pučelík

„Nobelovu cenu pro mladé ekonomy“ letos získal v Americe působící Francouz Gabriel Zucman. Výzkumník nerovnosti a daňových rájů je ekonom světové třídy, i přesto ale jeho ocenění vyvolalo neobvyklé množství kritických hlasů. Možná proto, že jeho závěry přináší jasné implikace pro hospodářskou politiku.

Reklama

Americká ekonomická asociace na začátku května udělila medaili Johna Batese Clarka francouzskému ekonomovi působícímu na Kalifornské univerzitě v Berkeley Gabrielu Zucmanovi. „Zásadním způsobem přispěl k oboru veřejné ekonomie. Je uznáván jako jeden z předních světových odborníků na daňové úniky, a to jak na úrovni domácností, tak na úrovni podniků, a jako významný přispěvatel do literatury o měření a vysvětlování nárůstu ekonomické nerovnosti,“ uvádí v odůvodnění.

Jedná se o velice prestižní ocenění, které asociace uděluje mladým americkým (stačí působit v USA) ekonomům do čtyřiceti let. Věhlasnější je snad jen Nobelova cena za ekonomii, jejíž pozdější držitele najdeme i mezi laureáty Clarkovy medaile, a to včetně těch vůbec nejznámějších jmen jako Milton Friedman, Paul Samuelson, Gary Becker nebo Robert Solow.

Němci testují vliv nepodmíněného příjmu na kvalitu života občanů.

Po tři roky 1200 eur měsíčně. Němci experimentují s nepodmíněným příjmem

Jak by život vypadal s jistotou nepodmíněného příjmu ve výši 1200 eur měsíčně se rozhodli otestovat Němci. Experiment bude na rozdíl od jiných zemí financován výhradně ze soukromých zdrojů.

Přečíst článek

Přestože každý oceněný je mimořádnou osobností ekonomie, letošní vyhlášení vyvolalo silnější reakce, než bývá obvyklé. „Ostatní ekonomové obvykle vítají držitele Clarkovy medaile bouřlivým potleskem. O loňském vítězi Olegu Itskhokim, který se zabývá mimo jiné studiem směnných kurzů, nikdo neřekl špatné slovo. Na oznámení o panu Zucmanovi zareagovali trochu jinak,“ shrnuje dění okolo úspěchu šestatřicetiletého francouzského akademika britský magazín The Economist.

Reklama

Zaostřeno na nerovnost

Gabriel Zucman patří do skupiny francouzských ekonomů, kteří se na ekonomickou vědu dívají trochu jinak a v posledních letech věnují výzkumu nerovnosti, rozdělování bohatství, daňovým únikům a daňovým rájům, v čele s Emmanuelem Saezem nebo i u nás vcelku známým Thomasem Pikettym.

Druhý jmenovaný napsal například knihu s provokativním názvem i obsahem Kapitál v 21. prvním století. Ten zpochybňuje i mnohé části ekonomického mainstereamu, třeba Kuznetsovu křivku, jež tvrdí, že se nerovnost v případě ekonomického růstu zpočátku zvětšuje, ale následně výrazně klesne. Piketty je aktivní nejen jako akademik, ale i ve veřejném prostoru nebo jako poradce, zpravidla levicových, politiků.

Nerovnost ve světě sílí. Daň pro superbohaté by z chudoby vytáhla dvě miliardy lidí

Ve světě sílí nerovnost, poprvé za 25 let se extrémní bohatství i extrémní chudoba zvýšily současně. Ve zprávě zveřejněné před začátkem výročního zasedání Světového ekonomického fóra (WEF) v Davosu to uvedla organizace Oxfam, která bojuje proti chudobě. Výrazné loňské zvýšení cen potravin a energií způsobilo, že miliardáři zbohatli ještě citelněji.

Přečíst článek

I pro Zucmana je vývoj společnosti klíčový. Vzpomíná prý na francouzské prezidentské volby z roku 2002, kdy se do druhého kola dostal kandidát a zakladatel krajně pravicové Národní fronty Jean-Marie Le Pen. Podle jeho slov má jeho práce za cíl, aby se podobná traumata už neopakovala. Ale zatím se opakují.

Po studiu na dobrých školách získal doktorát pod vedením právě Pikettyho v Paříži v roce 2013, poté působil v Berkeley a na London School of Economics, ale nakonec zakotvil v Kalifornii. Zucman se ve výzkumu zaměřuje na daňové úniky a daňové ráje, přičemž už v mladém věku patřil na tomto poli mezi nejvlivnější osobnosti. V této oblasti jde aktuálně především o to, jak dané procesy popsat a získat relevantní data. „Velká část mé práce spočívá ve snaze zlepšit naše nástroje měření,“ popsal podle britského týdeníku sám Zucman.

Akademik s politickým vlivem

Dnes, ještě před čtyřicítkou, patří mezi přední světové vědce. „Gabriel Zucman je excelentní akademický ekonom, který posouvá naše vědění o světě v několika oblastech kupředu mílovými kroky, případně je jedním z prvních, kteří některé oblasti vůbec zkoumají. Jedna z nich je měření nerovnosti, hlavně u extrémně bohatých lidí, nebo toho kolik bohatství především bohatší lidé schovávají v daňových rájích či jakou část zisku tam přesouvají firmy,“ vysvětluje ekonom Petr Janský z Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy v Praze, jehož oblast zájmu se se Zucmanovým výzkumem do jisté míry překrývá a společně publikovali prestižní článek.

Nepřekvapí mě, pokud Zucman v budoucnu dostane Nobelovu cenu,“ dodává Janský. Kvalitu Zucmanových tezí dokazuje i to, že se mu daří pravidelně publikovat v nejprestižnějších vědeckých časopisech.

mítink německé Die Linke

Němečtí boháči a firmy se nejvíce bojí levičáků

Nejpříznivější k firmám a bankám je tradičně FDP a CDU/CSU. Bohatí Němci přesouvají peníze do švýcarských bank.

Přečíst článek

Podle Jánského si takový výzkum ocenění zaslouží, Zucman k němu totiž přistupuje inovativně a hledá způsoby, jak nacházet nové informace o světě financí. Vzhledem k zaměření na jeho šedou zónu to není úplně jednoduché. Zažité postupy nejsou.

„Nadnárodní společnosti ani bohatí lidé se pochopitelně nechlubí, kolik peněz ukrývají do daňových rájů. Zucman poskytuje nové informace tam, kde jsme dosud neměli žádné informace. Je jasné, že stojí do značné míry na odhadech,“ přibližuje Janský s tím, že v budoucnu se budou tyto informace zpřesňovat.

„Zucmanův výzkum přináší jedny z nejlepších důkazů o významu daňových úniků a posouvá ekonomickou profesi k poznání, že tento jev je důležitější, než se dříve myslelo,“ zdůrazňuje také Americká ekonomická asociace.

Zucman se navíc nepohybuje jen za zdmi univerzit, ale je součástí veřejných odborných organizací zaměřených na daňové úniky, je aktivní na sociálních sítích a publikuje i v běžném tisku.

Nobelovka za ekonomii

Nobelovu cenu za ekonomii získává i muž, na kterého nedají dopustit odboráři

Letošní Nobelova cena za ekonomii je nezvykle rozdělena na tři nestejné části. Polovina ceny míří Davidu Cardovi za výzkum v oblasti trhu práce. O zbylou polovinu se pak rovným dílem dělí Joshua Angrist a Guido Imbens za metodologické obohacení analýzy příčinných vztahů. 

Přečíst článek

„Gabriel Zucman si svá zjištění nenechává pro sebe. Nespokojí se jen s tím, že publikuje akademický článek, ale snaží se, aby se o jeho závěrech, které mají přímé implikace pro nastavování veřejných politik, vědělo. Píše články například do New York Times, což ne každý výzkumník dělá, ale také ne každý výzkum je excelentní a zároveň zajímavý pro veřejnou diskusi,“ uvádí Janský.

Trochu mimo mainstream

Závěrům Zucmanových prací se ne náhodou dostalo vřelého přijetí mezi zastánci vyššího zdanění bohatých. Představují ideový rezervoár i pro nejvyšší patra americké politiky, například jich bylo užito pro ospravedlnění kroků prezidenta Bidena nebo návrhů levicové demokratické senátorky Elizabeth Warrenové.

Zucman má pochopitelně i celou řadu kritiků. Ti si na paškál berou třeba výzkum nerovnosti v USA. Jak připomíná The Economist, například podle zjištění Geralda Autena z amerického ministerstva financí a Davida Splintera z kongresového Společného výboru pro daně příjmy nejbohatšího procenta Američanů v posledních desetiletích rostly pozvolna, kdežto u Zucmana se výrazně zvyšovaly. Diskuse proběhla i o výši, jakou bohatí Američané zaplatí na daních. Výzkum Zucmana a Saeze, který oponenti považují za nadsazený, měl stát za stažením nabídky prestižního místa na Harvardu.

Mojmír Hampl

Mojmír Hampl: Náš penzijní systém je absurdní. Každý třetí senior odchází do penze předčasně

Mojmír Hampl dodal z pozice šéfa Národní rozpočtové rady vládě na konci loňského roku dvacet stran podkladů s návrhy na škrty ve výdajích a navýšení příjmů, aby se veřejné finance přestaly potápět do stamiliardových dluhů. A pak nechal vládu půl roku koupat se ve vlastní šťávě. Kabinet minulý týden představil úsporný balíček, který do velké míry kopíruje návrhy Hamplova úřadu. Jak je hodnotí sám Hampl? „Jsem rád, že politici vůbec našli nějaký kompromis,“ říká v rozhovoru pro Newstream. Prostor pro další škrty vidí a nejvíc ho děsí přemýšlení politiků o garantovaném důchodu.

Přečíst článek

Kritici se navíc obávají, že praktickou hospodářskou politiku takové práce stáčí směrem k vyšším daním, ačkoli to nemusí být tak výhodné, jak Zucman předpokládá. Nutné je dodat, že nesouhlasné hlasy přichází spíše z liberálních a konzervativních pozic, ale připomínky má i ekonom a bývalý ministr financí demokratické vlády Billa Clintona Lawrence Summers.

Vzhledem k oblasti zkoumání, která zatím nenabízí příliš nezpochybnitelných dat, ale zároveň patří mezi nejvíce politicky třaskavé, bude patrně Zucmanovo jméno skloňováno i nadále. „Kontroverze kolem jeho výzkumu znamenají, že pan Zucman bude vždy stát trochu mimo hlavní ekonomický proud, a to i s novou medailí od establishmentu, kterou má pevně v ruce. Ale jemu to pravděpodobně nevadí,“ uzavírá The Economist.

Lukáš Kovanda: Ekonomika bohatla, lidé dramaticky chudli. Nejvíc střední třída

Mimořádná inflace roku 2022 drtila v Česku hlavně střední třídu, zjišťuje studie zveřejněná ČNB. Bohatství z Česka plynulo zejména do zahraničí a na účty bohatých, kteří těžili z vyvolání „válečné atmosféry“, píše hlavní ekonom Trinity Banky Lukáš Kovanda.

Přečíst článek

Magazín newstream CLUB

Hlavním tématem letního čísla magazínu Newstream CLUB je Česko-Slovensko, s podtitulem Dvě země, jeden trh. 

V rozhovoru se představuje Karel Vágner, marketér a podnikatel v řadě úspěšných projektů, známý také spoluprací s manželkou a úspěšnou modelkou Simonou Krainovou.

Další osobnosti jako Igor Rattaj se zamýšlejí nad rozdíly mezi podnikáním v Česku a na Slovensku. O umělé inteligenci hovoří česko-slovenská investorka Andrea Ferancová Bartoňová, o veřejnosti a kultuře slovenský bestsellerista Jozef Karika. Uznávaný chef Marcel Ihnačák prozrazuje, která z obou kuchyní je „lepší“. Marketér Milan Šemelák s klientem Williamem Rudolfem Lobkowiczem mluví o tom, jak přetvořit odkaz šlechtického rodu do moderní doby.

Magazín přináší inspirativní čtení, které má čtenáře motivovat k tomu, aby zkusili i ve své profesi či hobby vytvářet věci s trvalejší vizí. 

K dostání je v síti PNS i online. Nově také v elektronické podobě v našem e-shopu.

Související témata 

Nástupnictví

Miliardáři

Umění

Filantropie

Reklama

Související

Socha býka na Wall Street

Nový trend na Wall Street? Vyšší sazby prý povzbuzují ekonomický růst

Přečíst článek

Zdanit bohaté? Hrstka nejzámožnějších dusí miliardy chudých, tvrdí studie

Přečíst článek
Reklama
Reklama
Reklama
Doporučujeme