Nejkontroverznější umělec naší doby. Damien Hirst slaví šedesátku
Naložil žraloka do formaldehydu a povedlo se ho prodat za miliony liber. Damien Hirst platí za jednoho z nejkontroverznějších umělců naší éry. Ale také je mimořádně schopným obchodníkem, selfmarketérem a především je fenomenálním umělcem, který nás naučil na svět dívat úplně jinak, než jsme před ním byli zvyklí.
Pojmout význam Damiena Hirsta na pár řádcích je téměř nemožné. Vždy chtě nechtě každý sklouzne k jednoduché redukci dle vlastních preferencí. A tak se můžete o Damienu Hirstovi dočíst, že je kontroverzní, protože jeho dílo bývalo kontroverzní. Nebo že je více obchodník než umělec, protože jeho umění se prodává za často šílené sumy. Případně že je již svého druhu institucí, a tak se může věnovat jednoduchému malování květinek a rozkvetlých luk s čmeláky.
Podívejte se na díla Damiena Hirsta
Tím vším bezesporu Damien Hirst je. Ale právě tím, že dokázal umění dostat k milionům lidí. Možná mnoho z nich zhnusil, ostatně já jsem také měl problém v jedné hongkongské galerii pojmout lebku mrtvého zvířete s hnijící tkání. Jenomže umění nemusí být jen líbivé či libé. Umění mění perspektivu, učí nás koukat na svět a vidět jej jinak, než jak jsme jej viděli do toho umění. A tak svět po Damienu Hirstovi nikdy nebude stejný jako před ním. A to si mohou osobovat jen ti skutečně největší umělci.
Mladý a neklidný
Koncem osmdesátých let studoval Hirst na Goldsmiths College v Londýně a už tehdy na sebe upozornil kurátorským čichem. Roku 1988 uspořádal výstavu mladých umělců s příznačným názvem Freeze, která představila novou nastupující generaci britských tvůrců. Z této skupiny se zrodilo hnutí Young British Artists – mladí umělci proslulí inovativností a touhou šokovat. Bořili hranice tradičního umění (neváhali konzervovat i skutečná zvířata) a jejich provokativní tvorba si brzy získala pozornost médií i celosvětovou publicitu.
V této bouřlivé éře se Hirst vyprofiloval jako ústřední osobnost celého hnutí – enfant terrible britské scény a zároveň její nejzářivější hvězda. Jeho rané práce – například vitríny s rozkládajícími se zvířaty naloženými ve formaldehydu – výstižně ilustrovaly krédo YBA, že šok je legitimní umělecký prostředek. Téma smrti se stalo ústředním motivem Hirstovy tvorby a jeho často morbidní objekty dokázaly zaujmout vlivného sběratele Charlese Saatchiho. V roce 1995 získal Hirst prestižní Turnerovu cenu, což potvrdilo, že někdejší rebelský outsider se stal uznávanou součástí establishmentu.
Legendární herec a scientolog Tom Cruise má dar strhnout davy. V polovině devadesátých let se ale odvážil v radikálnímu kroku – koupil původně televizní franšízu Mission: Impossible, najal režiséra Briana De Palmu a společně dali tehdy z velké části v Praze vzniknout prvnímu snímku ze série Mission: Impossible. Z té se postupně stala jediná vážná konkurence Jamese Bonda. A nyní do kin vstupuje údajně závěrečný díl. Jak si Cruisovy nemožné mise stojí byznysově? Jemu rozhodně vydělávají skvěle.
Mission: Impossible Toma Cruise. Skvělý herec se změnil v úspěšného producenta
Leaders
Žralok v nádrži
Hirstovo legendární dílo The Physical Impossibility of Death in the Mind of Someone Living (1991) – čtrnáct stop dlouhý tygří žralok naložený ve formaldehydu – se stalo ikonou britského umění 90. let. Ve své době působil tento kus jako zjevení: mrtvý žralok konzervovaný v průhledném akváriu šokoval publikum i kritiky jako mrazivý symbol smrtelnosti. Dílo, lidově zvané prostě „žralok v nádrži“, financoval sběratel Charles Saatchi a Hirstovi na něj poskytl volnou ruku. Výroba instalace stála kolem 50 tisíc liber a samotný žralok koupený od australských rybářů údajně jen 6 tisíc. O více než dekádu později se z tohoto provokativního exempláře stal i žádaný artikl – v roce 2004 putoval do sbírky amerického miliardáře za částku odhadovanou kolem 8–12 milionů dolarů.
Žralok se mezitím stal jedním ze symbolů takzvaného BritArtu a dodnes patří k nejznámějším dílům moderního umění. Neméně proslulým počinem je Hirstova For the Love of God (Z lásky k Bohu, 2007) – skutečná lidská lebka z 18. století, kterou nechal umělec odlít do platiny a pokrýt 8 601 dokonalými diamanty. V čele lebky září velký růžový diamant známý jako Skull Star Diamond a v ústech jsou vsazeny originální zuby onoho dávného člověka.
Tato socha představuje dokonalé memento mori – okázalou připomínku pomíjivosti. Když ji Hirst poprvé vystavil v londýnské galerii White Cube, vyvolal senzaci nejen motiv, ale i cenovka: lebka měla vyvolávací cenu 50 milionů liber, což by byla nejvyšší suma zaplacená za dílo žijícího umělce. Náklady na výrobu přitom činily kolem 12 milionů liber. Ačkoli Hirst nakonec kupce za plnou cenu nenašel a část podílu na For the Love of God si ponechal, dílo se stalo jedním z nejdiskutovanějších symbolů propojení umění a trhu.
Mladé umění se v Česku objevuje zejména v soukromých galeriích. Právě tam tak můžete narazit na to nejnovější, co současní talentovaní umělci tvoří. DSC Gallery se rozhodla před létem uspořádat výstavu dvou mimořádných osobností, kterým ještě nebylo ani 40 let – českého sochaře Matouše Háši a francouzského malíře Davida Weishaara.
DSC ukazuje fascinující mramorové busty talentovaného Matouše Háši
Enjoy
Přelomový rok 2008
V září 2008 se Damien Hirst postaral o bezprecedentní událost na trhu s uměním. Jako první výtvarník zvučného jména se rozhodl zcela obejít galerijní systém a nabídnout své nové práce přímo v aukci. V londýnské síni Sotheby’s uspořádal dvoudenní dražbu nazvanou Beautiful Inside My Head Forever, kde v 218 položkách rozprodal ucelenou kolekci vlastních děl. Nejdráže se prodalo dílo The Golden Calf – býček naložený ve formaldehydu, opatřený zlatými rohy a kopýtky – který nový majitel získal za 10,3 milionu liber.
Historická aukce Beautiful Inside My Head Forever se stala milníkem, jenž ukázal rostoucí sílu značky „Hirst“ i bez podpory tradičních galeristů. Umělec sám dokonale využil mediální rozruch a proměnil akt prodeje v podívanou. Tím zároveň předznamenal trend, kdy se hvězdy výtvarného světa stávají celebritami a ceny jejich prací letí do astronomických výšin.
Nicméně také se částečně zničil v rámci uměleckého establishmentu. To mu však nemusí nijak vadit.
Odhlédneme-li od prvního roku pandemie, nákupy umění řadu let stabilně přesahovaly hranici 60 miliard dolarů. A od prvního pandemického roku prodeje umění neustále rostly. Až do roku 2023, kdy se globální trh s uměním mírně propadl. Očekávalo se, že půjde o další krátkodobý výkyv, který následující rok hravě „vybere“. Nicméně nastal pravý opak a rok 2024 se pro trh s umění stal nejhorším za deset let (krom roku 2020). Důvod? Na trhu v současnosti chybějí velká díla, ale také mírný odklon od veřejných aukcí směrem k soukromým prodejům, stojí v aktuálním reportu UBS Banky, která trh umění dlouhodobě sleduje.
Globální trh s uměním klesá. Můžou za to obavy z budoucnosti, mladí miliardáři i slabší nabídka
Filantropie
HENI a digitální experimenty
Hirst se v průběhu let uplatnil nejen jako autor, ale i jako podnikatel, který neváhá využívat nové technologie. Spoluzaložil platformu HENI, která se zaměřuje na nové formy distribuce umění včetně limitovaných edic tisků a NFT. Právě prostřednictvím HENI dokáže Hirst nabízet svá díla přímo fanouškům a sběratelům po celém světě online. Za posledních osm let společné projekty Hirsta a HENI (včetně tzv. „dropů“ limitovaných tisků či prodeje digitálních tokenů) vygenerovaly tržby přes 206 milionů dolarů.
Jedním z ambiciózních počinů byl například projekt The Currency v roce 2021 – kolekce 10 tisíc NFT tokenů doprovázených fyzickými obrazy. Hirst dal sběratelům na výběr: buď si ponechají digitální token, nebo jej vymění za skutečné plátno. O rok později pak Hirst v rámci performance přesně 4 851 těchto nevyzvednutých obrazů osobně spálil. Touto provokativní akcí zkoumal hodnotu uměleckého díla ve světě kryptoměn a opět dokázal, že je ochoten posouvat hranice toho, co lze považovat za „umění“ a „sběratelský objekt“.
Obraz Emila Filly Hlava muže s dýmkou z roku 1915 se v aukci v pražské Lucerně prodal za 25,048 milionu korun včetně aukční provize. 
V pražské Lucerně se vydražily obrazy za 107 milionů
Filantropie
Plány na dalších 200 let
Ani v šedesáti letech se Damien Hirst nehodlá zastavit – právě naopak. Nejnověji budí rozruch jeho odvážný plán, jak tvořit post mortem. Hirst oznámil, že připravuje 200 ručně popsaných skicáků plných detailních návodů na umělecká díla, která mají být realizována postupně v průběhu 200 let po jeho smrti – každý rok jedno. Tímto krokem, který je pro něj typicky provokativní i vizionářský zároveň, jako by chtěl umělec přežít sám sebe a prodloužit svou tvorbu hluboko do budoucnosti.
Po třech dekádách neúnavného posouvání mezí toho, co je v umění možné, je jasné, že ani šedesátka pro něj není cílovou rovinkou. Jeho jméno se stalo pojmem a díky nevšední kombinaci talentu, drzosti a obchodního ducha bude nepochybně znít uměleckým světem ještě hodně dlouho.
Rodinná firma Fabrika 1861 zahájila rekonstrukci Nové přádelny. Semilský brownfield se díky ní změní na kulturní centrum. Rekonstrukce si vyžádá půl miliardy korun a potrvá do konce letošního roku. Veřejnosti se pak otevře v druhé polovině příštího roku. 
Semilská proměna. Z chátrající přádelny vznikne kulturní centrum
Reality
Zahrady brněnské vily Tugendhat, hospitálu Kuks na Trutnovsku či Ateliéru Josefa Sudka v Praze a řada dalších míst budou během o Víkendu otevřených zahrad v sobotu a v neděli přístupné veřejnosti. Celkem se lidé mohou podívat do více než 320 zahrad po celé zemi. 
Vila Tugendhat či Kuks. O víkendu se otevřou stovky zahrad
Reality
