REPORTÁŽ: Londýn se vrací do sedmdesátek. Metro letos nejezdí až moc často

V britské metropoli ve čtvrtek dopoledne skončila již šestá letošní stávka řidičů metra. Autobusů – logice navzdory – jezdilo méně a v delších intervalech.

Kdo z Londýňanů mohl, zůstal ve čtvrtek doma. Metropoli se ten den snažili vyhnout i přespolní, kteří do hlavního města dojíždějí za prací. Důvodem byla ohlášená 24hodinová stávka řidičů metra, která kompletně ochromila londýnskou dopravní síť. Bohužel těch, kteří do města museli, zůstalo více než dost. Byl jsem mezi nimi. A musel jsme se obrnit notnou dávkou trpělivosti. Ale postupně.

Podívejte se do galerie na čtvrteční dopravní kolaps v centru Londýna:

Krátce před polednem jsem přijel na vlakové nádraží Victoria. Říkal jsem si, že třeba nějaké vlaky metra budou jezdit, jen se bude déle čekat. Chyba lávky. Vstupy do metra byly zavřené jak po půlnoci, když odjede poslední spoj. Stanoviště taxi byly kompletně vyprázdněná, zato tam čekala dlouhá fronta taxi chtivých cestujících. Nezbývalo než najít autobus, rychle se mě ujal jeden z pomocníků v růžové vestě, který mi poradil, do které asi stometrové fronty se zařadit a jedním dechem dodal, že by navrhoval cestu pěšky. 

REPORTÁŽ: Britové vedra nezvládají. Města, budovy i stanice metra se změnily v sálající pec

Enjoy

Londýn a spolu s ním celá Velká Británie má za sebou rekordně horké dny. Naštěstí pro celou zemi vlna veder netrvala příliš dlouho. Ostrovní království prostě extrémní teploty nezvládá. „Na tohle nejsme vůbec připraveni,“ přiznal i bývalý premiér Ed Milliband, který má nyní na starost boj s klimatickými změnami.

Zdeněk Pečený

Přečíst článek

Pár kilometrů za tisícovku

Jenže čtyřicetiminutová procházka v londýnském počasí nezněla úplně lákavě, a tak jsem se potupně postavil na konec fronty. Půlhodinové čekání na autobus jsem si krátil projížděním „ride share“ aplikací. Nejznámější Uber chtěl za tříkilometrovou projížďku nejlevnějším typem vozidla 30 liber (zhruba 830 korun), klasické černé taxík byly zhruba za polovinu, podobně třeba i v Británii méně známý Bolt. Problém byl, že žádný řidič nechtěl jízdu za takové „drobné“ přijmout. Možná čekali na desetikilometrové „rito“ za tři tisíce korun. „No nic, dneska je mi souzen autobus,“ zhodnotil jsem si pro sebe. Autobus nakonec opravdu dorazil a k mému překvapení se většina nekonečné fronty do autobusu i vměstnala.  

Dopravní organizace však nebyla žádná sláva, informace o tom, kdy autobus přijede, se neustále měnily. Při nástupu pak bylo cestujícím vysvětleno, že na celé lince budou jen dvě zastávky – Green Park a Picadilly Circus – a pokud chtějí na nějakou jinou, budou muset počkat na další autobus. Teoreticky to znělo jako super nápad, který může urychlit cestu a autobus se díky tomu může rychleji vrátit zpátky pro další cestující. Jen to asi nikdo neřekl řidiči, protože ten stejně stavěl na každé zastávce, kde si někdo zazvonil.

Brexit vrhá na budoucnost Anglie temný stín, píší média

Money

Dlouhé fronty před čerpacími stanicemi. Rvačky panikařících řidičů, jimž před očima docházejí zásoby benzínu. Vojáci rozmístění po celé zemi, aby pomáhali při distribuci pohonných hmot. A na pozadí pokračující pandemie nemoci covid-19, potraviny hnijící na polích a rodiny propadající se do bídy. Tohle je Británie v roce 2021, uvedl server The New York Times.

ČTK, luf

Přečíst článek

S čekáním na autobus a silným provozem trvala cesta téměř hodinu. Standardně jde o záležitost 15 až 20 minut. No možná jsem měl jít pěšky. Po této zkušenosti jsem po zbytek dne zvládl vždy sehnat taxi, i když to obnášelo dlouhé čekání a vyšší než únosnou cenu. Při projíždění kolem lidmi obsypaných autobusových zastávek, kde přeplněné autobusy ani nestavěly, jsem byl se svojí volbou spokojen.

Zpět do sedmdesátek?

Včerejší stávka je poslední ze série akcí Odborového svazu železnic, námořní dopravy a dopravy (RMT), který se točí kolem dlouhodobého sporu o pracovní místa. Ve čtvrtek ráno náměstek generálního tajemníka svazu John Leach frustrované cestující rozhodně nepotěšil, když řekl, že je třeba čekat další stávky.

Během posledního roku se nelze zbavit pocitu, že ve Velké Británii jde vše od desíti k pěti. Když náhodou nezejí regály v obchodech prázdnotou nebo nejsou benzínky na suchu, tak alespoň nejezdí metro, vlaky nebo autobusy. Vracejí se snad 70. léta, kdy byly stávky, nedostatky paliv, ale také výpadky elektřiny na denním pořádku?

REPORTÁŽ: Program na rodinné odpoledne v Londýně? Hledání benzínky

Money

Když se za deštivého pátečního odpoledne vydáváme na jih od Londýna hledat otevřenou čerpací stanici, tak nějak tuším, že to nebude akce na deset minut, jak jsme zvyklí.

Zdeněk Pečený

Přečíst článek