Dalibor Martínek: Dopravní podniky nemají lidi vychovávat. Mají je vozit
Dopravní podniky v celé zemi nyní zvyšují pokuty za jízdu na černo v hromadné dopravě. Má to být prý odstrašení pro černé pasažéry. Podniky chtějí lidi vychovávat, platit jízdné „je přeci normální“.
Na první pohled to dává smysl. Kdo jezdí na černo, ať platí pokutu. V Česku podle odhadů jezdí na černo čtyři až pět procent cestujících. To jsou pro revizory žně. V Praze každoročně rozdají nějakých dvě stě tisíc pokut.
Klíčovou otázkou je, jestli zvýšení pokuty o tisícovku něco změní na chování lidí. Odpověď nabízejí psychologové. Klíčová není výše trestu, ale výchova, společenské prostředí. Vzpomeňte, když se po revoluci otevřely hranice, co dělali Češi všude po Evropě? Prohlíželi si památky? Ne, kradli. Pamatujeme ostudné cedule v rakouských obchodech „Češi, nekraďte tady“.
Zdražování se letos nevyhne dokonce ani pokutám za jízdu načerno. Takzvané přirážky k jízdnému se mohou nově navyšovat díky novele silničního zákona, která začala platit s prvním červencovým dnem. Neznamená to ovšem, že se bude zdražovat plošně po celé ČR. Zeptali jsme se proto jednotlivých dopravních podniků, jaké mají plány a kde se zdražovat bude určitě, a kde naopak ne.
Která města v Česku zdraží pokuty za jízdu načerno v MHD
Money
Byli jsme tak vychování za komunistů, kdo nekrade, okrádá rodinu. Ten duch jde z generace na generaci. Jsme na přilepšování si na cizí úkor navyklí.
Na krádežích vyrostlo několik nejbohatších lidí v Česku. Není předmětem této glosy je jmenovat. A politici, ty naše volené vzory? Kauzy se nadají spočítat, policisté z centrály proti organizovanému zločinu nevědí, kam dřív skočit.
V této atmosféře poslanci schválili na nátlak dopravních podniků vyšší pokuty. Prý odstraší černé pasažéry. Neodstraší. Jestli někdo jede na černo nebo ne, o tom nerozhoduje výše pokuty. To ovšem v dopravních podnicích nechtějí chápat. Je jim to vlastně jedno. Možná tím chtějí látat svou neschopnost dobře hospodařit.
Turisté, kteří se letos chystají na dovolenou nebo třeba jen výlet do Španělska, Itálie, Francie, Řecka, Chorvatska, Portugalska či Nizozemska, by si měli předem zjistit, jaká opatření v dané destinaci platí. Od poplatků za jednodenní výlet v italských Benátkách po zákaz alkoholu na Mallorce a omezení kouření v Paříži - země napříč kontinentem zpřísňují pravidla, aby ochránily svou infrastrukturu, kulturní dědictví a kvalitu místního života.
Za co si turisté v Evropě připlatí? Nová pravidla, poplatky a pokuty
Enjoy
Velkopansky, tak nějak úředně, se staví do pozice toho, kdo chce vychovávat lidi. Neuvědomují si, nemají vychovávat, ale mají jezdit po svých trasách, nejlépe na čas. A jejich managementy nemají firmy rozkrádat zakázkami na spřízněné firmy.
Dopravní podniky jsou v Česku největším generátorem exekucí. Pražský podnik spolupracuje se čtyřmi právními kancelářemi, kterým postupuje pokuty nezaplacené do dvou týdnů. Jsou to tisíce exekucí ročně. Z třiceti korun za nekoupený lístek je rázem dvacet tisíc korun, většina jde za „práci“ exekutorovi za to, že pořád dokola používá stejný formulář.
To je situace, proti které bychom měli bojovat. Aby podniky ve veřejné správě nedělali ze svých, v té chvíli zrovna neplatících, přesto klientů, žebráky. Ale to ne. Exekuční lobby má vše pod kontrolou. A dopravní podniky mají ještě chytré řeči. Výchova trestem, každý rodič to ví, nefunguje.
Další komentáře (ne)korektního Dalibora Martínka
Firmy a živnostníci mají poslední den, aby se přihlásili k placení televizních a rozhlasových poplatků. Musí to udělat i přesto, že žádné poplatky vlastně platit nemusí. Ale pokud se k platbě nepřihlásí, hrozí jim podle zákona pokuta. Za rádio pět tisíc korun, za televizi deset tisíc.
Dalibor Martínek: Zmatek v televizních poplatcích. Platit nemusíte, ale když se nepřihlásíte, dostanete pokutu
Názory
