Pavel Maurer: Pražské prodejny Bezobalu končí. Je to obrovská škoda, budou mi chybět
Nečekané loučení zastihlo v tomto týdnu gurmeta Pavla Maurera. Jeho oblíbené pražské bezobalové prodejny ohlásily, že neustály náročnou finanční situaci a postupně zavřou.
Představte si, že v záplavě denních emailů, spamů, nudných, otravných informací a nevyžádaných nabídek vám přijde zpráva ze známé adresy s titulkem: KONEC. LOUČÍME SE. To je okamžitý šok, protože mi tento zdrcující dopis oznamuje mému srdci milý subjekt s příponou .org a proto vám hned cituji celý smutný začátek tohoto nečekaného loučení.
„Milí příznivci Bezobalu, píšeme vám jeden z posledních newsletterů s neradostnou zprávou. Je nám to strašně líto, ale v následujících týdnech budeme postupně vyprodávat zboží a zavírat. Prodejny i neziskovku s její osvětovou činností. Náročnou finanční situaci jsme usilovně řešili poslední tři roky a teď přišel čas si přiznat, že to nedáme. Došly síly, energie i peníze. Chtěli jsme měnit trh s potravinami k lepšímu a být dobrou alternativou pro všechny, kteří se vydali na cestu k udržitelnému životu. To se nám před pandemií dařilo, ale z událostí posledních tří let jsme se nikdy naplno nevzpamatovali…,” stojí v emailu.
Udržitelnost na prvním místě
Teď už možná někteří z vás tuší, o koho jde, komu nespravedlivě zvoní umíráček a kdo si podle mého skromného názoru místo toho zaslouží spíše obdiv a podporu. Možná jste dokonce někdy navštívili jejich tři pražské obchody: Hradčanská, Vinohrady či Florenc. Pokud ne, rád v krátkosti připomínám, že nejen u nás, ale na mnoha místech naší planety se nachází obchody tohoto typu, které vám nabízejí čerstvé nebo trvanlivé potraviny, šetrnou drogerii či přírodní kosmetiku „bez obalu“. Vše je tak nabízeno za minimálního nebo žádného obalu, musíte proto mít své vlastní různě velké potravinové dózy, zavařovací sklenice nebo látkové pytlíky. Prostě cokoliv, co můžete umýt a opakovaně použít. Pokud nemáte, může te si je zakoupit na místě. Každopádně jde o to, aby se odpadkové koše domácností neplnily plastovými či papírovými pytlíky, jednorázovým sklem atd.
Principy udržitelného podnikání ESG (Environmental, Social, Governance) jsou realita dnešního byznysu. Nutnost i trend, který se nezastaví, podmínka bank na financování, postupné povinné reportování. Ale stojí za přemýšlení, jestli se vše nezužuje jen na ono E, kde se všechno točí kolem uhlíkové neutrality a reakce na klimatické změny. Kde jsou jasné strategie a kroky u pilířů S a G? Není to jen hra na sociální ohledy a governance (v češtině se to nesnadno výstižně překládá)? Jasno v tom není, ale bez toho se pak nejedná o ESG.
David Ondráčka: ESG, ale kde jsou S a G?
Názory
Potraviny a drogerie v takovýchto prodejnách jsou nabízeny ve větších boxech, násypnících nebo barelech. Odtud si do vlastních obalů sami nabíráte nebo stočíte přesně takové množství, jaké potřebujete. Ovládání násypníků je snadné a k nabírání zboží jsou k dispozici lopatky, kovové kleště nebo trychtýře. Toť princip světového trendu, který prosazují lidé zodpovědní k naší planetě.
Chtěl bych ještě podotknout, že když se díváte do tváře prodavaček, manažerů, asistentů a všech dalších mladých lidí, kteří se deset let točili kolem myšlenky „bezobalu.org“, jsou to milé obličeje, upřímné oči, charakter, oddanost i věcnost. Fandím jim a věřím. Některé jsem osobně potkal a vážím si jejich práce. Vím o nich, že osobně znají farmáře a bioproducenty, od nichž odebírají. Vím, že když řeknou, že prodávají kváskový chleba, je jasné, že kvásek je přírodní, živý neprodukovaný průmyslově, že jejich potraviny neobsahují konzervanty, barviva a další potravinářská „svinstva“.
Lákají vás hordy pečlivě naaranžované zmrzliny ozdobené tu oplatkou, tu čtverečkem čokolády či kouskem ovoce? Tak to si rovnou nechte zajít chuť, míní gurmet Pavel Maurer. Nejlepší zmrzlina je podle něj ta, která se prodává „pod poklicí“. 
Pavel Maurer: Jaká je nejlepší zmrzlina? Ta pod poklicí
Enjoy
Delší a složitější cesta
A vidíte, stejně jim to ekonomicky nevyšlo! Já neznám všechny důvody, ale je jasné, že velkokapacitně vyprodukované kuře, víno nebo mouka mohou být cenově (ve velkém) tak laciné, že jim vůbec nevadí barevný potisk na obalu, třpytící se zlaté medaile na etiketách, neprůhledné slevové akce supermarketů a další „vymyšleninky“, jen aby to koupilo co nejvíc milionů lidí.
Bezobalový přístup je úplně jiný: náročnější, inteligentnější, zodpovědnější, menší, osobnější, závislý na odpovědnosti občanů. Jenže, když máte hluboko do kapsy, tak šetříte na všem. A na potravinách obzvláště, udržitelnost je vám v tu chvíli úplně fuk!
Pověstná „neviditelná ruka trhu” v tomto případě moc nezasáhla. Ani nemohla a asi ani nechtěla. Filosofie „bezobalu” je totiž něco nadčasového, co má mít v této době spíše podporu státních institucí, stejně jako třeba čistota ovzduší. Je to vztah k naší planetě, něco, co se dá dost těžko vyjádřit v krátkém čase penězi. Je to běh na delší trať, na jejímž konci je ovšem velmi pozitivní výsledek. Jenže dlouhodobé projekty se nehodí do krátkodobých volebních období, falešných slibů a politických rozhodnutí. Jak jsem se dozvěděl, tak všechny bezobalové prodejny skutečně končí, ale přesto je tu „světlo na konci tunelu“. Příznivci myšlenky šetrného vztahu k naší zemi to nevzdali, připravují komunitní spolek, který, doufám, reinkarnuje původní myšlenku a nabídne nám v budoucnu další varianty své smysluplné práce.
Rajčata, původně označovaná jako rajská jablka, jsou pro gurmeta Pavla Maurera něco jako pozemský zázrak, rostou téměř všude a v kuchyni umí udělat velkou parádu. Má to ale háček, při pěstování jsou náročná na přísun vody. A ta se s postupující klimatickou změnou stává stále vzácnější. Vědci nelení a šlechtí odrůdy, které tolik závlahy nepotřebují. Co myslíte, ztratí takové nežíznivé rajče na chuti? přemítá Maurer.
Pavel Maurer: Vědci šlechtí „nenáročné“ rajče. A já se ptám, bude mi chutnat?
Enjoy
Jaký je rozdíl mezi šunkou standard a šunkou nejvyšší kvality? Je "éčko" v potravinách vždy škodlivé? Gurmet Pavel Maurer se tentokrát zaměřil na etikety českých potravin. I když je sám spíš nestuduje, Češi to k jeho překvapení většinou dělají. 
Pavel Maurer: Potraviny Klasa pro mě nejsou zárukou kvality. Bohužel
Enjoy
JARNÍ NEWSTREAM CLUB PRÁVĚ VYCHÁZÍ
Porazit všechny a stát se jedničkou. Na českém trhu se to podařilo spoustě hráčům. Co když se ale pokusí prosadit na evropském, asijském, americkém, nebo dokonce globálním trhu? Pak začínají podnikatelé i firmy narážet na celou řadu problémů. Přesto řada z nich uspěla.
Zakladatel Lasvitu Leon Jakimič, zakladatel Unicorn Attacks Vít Šubert, majitel Mattoni 1873 Alessandro Pasquale či zakladatel a CEO globální platformy FTMO Otakar Šuffner. To je část hvězd jarního vydání magazínu Newstream CLUB, jehož hlavním tématem je GLOBÁLNÍ ÚSPĚCH. Jak ho dosáhnout z Česka? A lze se prosadit na celosvětovém kolbišti v éře, kdy druhé místo téměř vždy znamená prohru?
Magazín se dále věnuje velkým finančním skupinám, které svět dobývají investicemi. Zvláštní kapitolou pak je Německo, které pro tuzemské podnikatele i finančníky velmi často představuje první velkou zkoušku nebo příslovečnou bránu do světa. A platí to i ve chvíli, kdy se německá ekonomika potýká s celou řadou strukturálních problémů.
Podíváme se na největší investice, které čeští hráči v posledních letech učinili a které představují historicky největší akvizice českého kapitálu v zahraničí.
A hudební promotér David Gaydečka čtenáře pozve do tajemného Doupěte, které je úplně novým typem hudebního klubu, v němž vystupují hvězdy, které zná celý svět.
Sedmé vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji na stáncích i v online distribuci Send, kde je možné titul také předplatit. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na webu newstream.cz.
Na další číslo se můžete těšit již v červnu.
