Foie gras. Delikatesa nebo kulinární snobismus? Král Karel III. i gastroinfluencer Pavel Maurer mají jasno
Foie gras jsou jednou z gurmánských specialit, která mezi milovníky jídla budí silné vášně. Jedněmi milovaná, druhými proklínaná ztučnělá kachní či husí játra ale patří mezi delikatesy, které byste měli alespoň jednou za život ochutnat, míní gastroinfluencer Pavel Maurer. Dějte si ale pozor, ať to není v zemi, kde je jejich konzumace zakázána.
Trochu se stydím, ale přiznávám, že miluji tučná játra - foie gras, ať už pocházejí z překrmené husy nebo kachny francouzské či maďarské! Vím, že jsou zakázána třeba v New Yorku, v částech Kalifornie, v Austrálii, Indii, Velké Británii, Finsku a Norsku. Také vím, že na různých místech naší planety byla tato kultovní francouzská specialita zapovězena a pak, pod tlakem veřejnosti či lobbistů, zase povolena a pak zase zakázána atd. Je to velké gastronomické a ochranářské téma, protože kvůli vyhledávané chuti této delikatesy jsou, bohužel, trápena zvířata.
Tradice, která dostala nálepku kulinárního snobismu
Ještě než se pustím do této neuvěřitelně (ne)chutné „jaterní schizofrenie” nedá mi, abych nepřipomněl, že na světě už je to tak, že lidé se běžně krmí, stejně jako zvířata, nejen tepelně upravovanými pokrmy, ale i syrovým masem, rybami, úhořími mláďátky, plody moře a dalšími dary naší matky přírody. V minulosti to bylo běžné, dnes je to móda, snobismus, kulinární úlet či experiment a nebo - v té chudší části světa - životní nutnost jíst prakticky cokoli v jakékoli úpravě, hlavně, že je co dát do žaludku zmírajícího hladem.
Čtvrtkilový steak obalený v jedlém zlatě? Obří modroploutvý tuňák vylovený před vašima očima? Co je vlastně nejluxusnější jídlo? Pátrání po něm podnikl proslulý gurmet, tedy přesněji gastronaut Pavel Maurer.
Co je nejluxusnější jídlo na světě? Pátrá po něm Pavel Maurer
Enjoy
Král Karel III. při nedávné unikátní návštěvě Francie požadoval (podle informací z Daily Mail), aby při slavnostní večeři ve Versailles nebyla na meníčku podávána v žádném případě foie gras, protože vznikají trápením hus a kachen.
Na jednu stranu by se to dalo považovat za urážku kolébky světové gastronomie, na druhou stranu ovšem všichni dobře vědí, že ta nejlepší tučná játra vznikají tak, že je zmíněná drůbež drasticky překrmována, takže se jí až 10x zvětší játra, která se pak stávají typickou francouzskou pochoutkou. Dnešní metody jsou dokonalé, ale stejně jsou nebohá zvířata násilně překrmována žaludeční sondou, přesto není tento zvyk nic nového, sahá až do starověkého Egypta.
Aspoň jednou za život
Vzpomínám si, že moje moravská babička Anička před posvícením obkročmo zasedla na svoje husy a ládovala je kukuřicí a knedlíkama, šťouchala to do nich obráceným koncem vařečky a přitom je hladila po hlavě. Byla to prostá žena z dvanácti dětí, s velikou zahradou a hospodářstvím. Nikdy nezabila kozu nebo slepici, když nebylo potřeba, a nikdy se s ničím nesmělo plýtvat. Vše se spotřebovalo do puntíku. Překrmování hus bylo běžnou součástí vesnického prostého života stejně jako okopávání brambor, nakládání zelí nebo prodávání vysušených kůží stažených z králíků. Všechny tyto přirozené a běžné úkony bohužel totálně zdevastovala gigantická potravinářská velkovýroba.
Zážitková gastronomie není performance, při níž jídlo hoří, levituje ve vzduchu a obsluha dělá přemety s tácem v ruce. Zážitek je v užití lokálních surovin, jemnosti a vytříbenosti kuchaře a dobrém sommelierovi. A přesně to najdete v pražské restauraci Aromi, která podle gurmeta Petra Maurera „i ze všedního večera udělá nezapomenutelný zážitek“.
Na nejlepší kambalu nemusíte letět do Říma. Stačí dojet tramvají na Mírák
Enjoy
Foie gras vám nabízejí v tzv. luxusnějších podnicích v nejrůznějších úpravách. Vařená, pečená, v ubrousku, jako pěnu, v paštice, jako hlavní či vedlejší součást nějaké teriny. Největším světovým producentem je pochopitelně Francie, která se této „kruté laskominy” rozhodně nechce vzdát a pak je dalším významným hráčem Maďarsko. Jejich produkty můžeme u nás velmi často ochutnat a přiznám se, že si netroufám říci, která země produkuje lepší. Gurmánská specialita je samozřejmě drahá, ale zážitek je nezapomenutelný, i když to zkusíte jen jednou v životě!
Mimochodem, já si nikdy nedávám foie gras na začátku jídla jako předkrm, což vám bohužel nabízí 90 procent všech „haute cuisine” restaurací. Považuji totiž za pitomost nacpat se ještě před dalšími chody něčím tak tučným a silným a tím si vlastně tak trochu “umrtvit” žaludek. Foie gras, podle mého názoru, pokud si je nechceme z ekologických důvodů zcela odepřít, tak máme jíst pouze při výjimečných příležitostech a dokonce bych doporučoval úplně osamoceně od ostatních chodů, pouze jako jedinečnou delikatesu s kapkou vína z francouzského Sauternes nebo slámového, či ledového, prostě sladkého vína. To je potom ohňostroj chuti.
Smažení skokani, nadívaná brukev, žabí karbanátky, šťáva z řapíkatého celeru, černé jelito s hruškou a rokfórem, třikrát bažant v ešusu, kvašený česnek, segedín z pečené hlívy… O tom všem vypráví pět kuchařek, které do svého knižního výběru zařadil gurmet Pavel Maurer.
Maurer: Kuchařky a knihy o jídle, které mám rád
Enjoy
Seriál Nejezde blbě! s Pavlem Maurerem čtěte exkluzivně na Newstreamu
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
