V Číně můžete uspět a stejně o všechno přijít, říká šéf Linetu
Linet vstupuje na čínský trh s vědomím, že tam může rychle uspět – a stejně rychle o vybudovaný byznys přijít. „Čert ví, kolik tam vlastně žije lidí. Musíme počítat s tím, že nám fabriku seberou,“ říká šéf firmy Tomáš Kolář. V rozhovoru popisuje také expanzi do Indie a Indonésie, boj s americkými giganty i slabiny českého zdravotnictví.
Před patnácti lety jste se etablovali ve Spojených státech. Nicméně tam nemáte kompletní výrobu, část komponentů tam dovážíte. Jaký byl poslední rok a půl s Trumpovými cly?
Dodnes jsem úplně nepochopil, proč cla vznikla. Když došlo k prvnímu oznámení cel, trvalo mi asi dvě hodiny, než jsem pochopil, co ta hausnumera, která prezident Trump zveřejnil, znamenají. Pochopil jsem, že je to fraška, divadlo pro diváky. Žili jsme tři měsíce s patnáctiprocentními cly, dalších devět měsíců s desetiprocentními cly. Vyústilo to v to, že nám zhruba před dvěma týdny veškerá cla vrátili, včetně vysokých úroků. Když to shrnu a podtrhnu, tak loňský rok vlastně fajn. Ne že bychom peníze nedokázali ještě lépe zhodnotit, to bychom dokázali, ale nemůžeme říct, že bychom byli na clech nějak škodní. Opatření se nám dokonce vešla do jednoho obchodního roku, takže nám to ani nepoznamenalo výsledovku za daný rok.
Takže jste neměnili v reakci na cla ceny svých produktů?
To jsme nemohli. Zdravotnictví není retail. Fungujeme s dlouhodobými kontrakty, máme zafixované ceny u nákupních organizací, dlouhodobé smlouvy u odběratelů, nemocnic. Často jsou to skupiny nemocnic, a každý se obrňuje proti jednorázovým výkyvům. Mnohem větší roli než všechna cla hrají kurzové rozdíly. Koruny k euru, a potom ještě dolaru k euru. Faktorů je mnohem víc. Když se vrátím ke clům, v loňském roce jsme na nich vlastně vydělali na úrocích. Neptejte se mě, jak ty úroky vznikly. Ve výsledku nám všechno vrátili.
Vy jste založili v Americe pobočku, abyste obešli právě tyto celní překážky?
Ne. Do Spojených států jsme vstupovali v roce 2010. Spojené státy jsou z hlediska zdravotní techniky zdaleka největší trh na světě. Je to čtyřicet až pětačtyřicet procent globálního trhu se zdravotnickými technologiemi. Je to trh vysoce orientovaný na přidanou hodnotu. V Evropě se spíš orientujeme na jakousi byrokratickou složku, soustředit se na co nejnižší cenu. V USA se dostáváte do produktových řad a řešení, kde přidaná hodnota může být v léčebných metodách, v rychlosti, s jakou se pacient vrací zpátky do života. Kolik to šetří personálu nebo nákladů. Tam se skutečně počítají pozitivní dopady na celý systém. Je to velmi dobrá škola. A vede to k jiným řešením, než máme v Evropě, kde se pozornost věnuje spíš proplácení výkonu, ale efekt zdravotnictví se příliš neřeší.
Česko bývá označováno za 17. spolkovou zemi Německa. Tak vysoká je závislost naší ekonomiky na tamních zakázkách. Situace se ale začíná pomaloučku měnit, říká hlavní ekonom společnosti Investika Vít Hradil. 
Ekonom Hradil: českým firmám se daří nacházet odbytiště mimo Německo
Money
V Americe stojíme proti gigantům
Jak se stalo, že jste ve Spojených státech uspěli a utrhli si proti tamním výrobcům kus trhu?
Jsme jediná evropská firma, která na tamní trh vstoupila a uspěla. Nevyrábíme tam, provádíme pouze jednoduchou montáž některých produktů. Všechny složitější produkty tam dovážíme. Úspěch je výsledkem kombinace více faktorů. Jako firma hodně investujeme do inovací a vyplácí se nám to. Velká část vývoje se orientuje na to, aby odpovídal požadavkům amerického trhu.
Není to jednoduché. Americká konkurence je dobrá, kvalitní a velmi silná. Jsou to firmy násobně větší než Linet. Používají i praktiky, které nám brání získat část trhu. Soudíme se s nimi kvůli údajnému zneužívání dominantního postavení. Uvidíme, jak to dopadne. Nicméně tam prorážíme pomocí inovativních produktů. V roce 2017 jsme tam například uvedli velmi inovativní porodní lůžko, teď s ním máme okolo padesáti procent trhu.
Jak je pro Linet americký trh důležitý, jakou část vašeho byznysu tvoří?
Spojené státy tvoří zhruba dvacet procent našeho obratu. Penetrace tohoto trhu je však jen pět až šest procent. Pořád jsme tam relativně malý hráč. Zbývajících devadesát čtyři procent ovládají dvě firmy. Stojí proti nám giganti.
Výrobce zdravotnických lůžek Linet řeší dopad nového 15procrentního cla na evropské zboží dovážené do USA. Firma připouští zdražení a také možnost přesunu části výroby přímo do Spojených států. Trh USA je pro ni klíčový, tvoří asi 20 procent jejího celosvětového obratu.
Linet zasáhla americká cla. Ceny lůžek porostou, přiznává šéf firmy
Zprávy z firem
Bez místní výroby se na některé trhy nedostaneme
Loni jste otevřeli výrobu v Indonésii, v jedné z nejlidnatějších zemí světa. A to proto, že Indonésie má ochranářskou ekonomickou politiku, a jinak než výrobou v zemi nebylo možné se tam dostat. Má to být brána do jihovýchodní Asie?
Spojené státy a jejich celní strategii vnímáme jako něco výjimečného. Celními bariérami se totiž zpravidla chrání ekonomiky, které potřebují dočasně ochránit domácí prostředí a získat čas, aby mohly vyrůst a konkurovat vnějšímu světu. Nevím, proč to dělá nejsilnější ekonomika světa. Takové použití cel postrádá smysl. Indonésie je správným příkladem. Je to rozvíjející se ekonomika, která chrání domácí prostředí. Když tam nesplníte zhruba čtyřicetiprocentní domácí spoluúčast při výrobě nemocničního lůžka, nemůžete se zúčastnit žádné veřejné soutěže. Lůžka tam nelze dovézt. To nás vedlo k tomu, že jsme tam otevřeli montáž, abychom tam mohli vstupovat do tendrů. A funguje to.
Indonésie není jediná. Podobnou situaci řešíme v Egyptě. Egypt má velký zájem na tom, aby dodávky do veřejného zdravotnictví zahrnovaly lokální účast. Jsme uprostřed procesu budování montážního provozu v Káhiře.
O významu investic přímo v české ekonomice všichni dávno vědí, stranou pozornosti ale zůstává potřeba investic českých firem v zahraničí. „Tyto investice přitom mohou vyvažovat současnou velkou mezeru mezi vyvezeným a dovezeným kapitálem. Dividendy budou více přitékat také opačným směrem do Česka,“ řekl přední ekonom Petr Zahradník v rozhovoru pro Export.cz. Je zastáncem promyšlené státní podpory investic v zahraničí, kterou by mohla do značné míry převzít agentura CzechInvest.
Ekonom Zahradník: Česko je ekonomikou polotovarů, to se musí změnit. Třeba po vzoru Polska
Leaders
Čína je obrovská, ale váš byznys si může vzít
Zajímáte se také o Čínu. Jaké od tamního trhu máte očekávání?
Čína zavádí dovozní licence, jejichž prostřednictvím povoluje dovézt ze zahraničí pouze velmi malou část zdravotnické techniky. Devadesát procent musí být „Made in China“. Máme v Číně čerstvě otevřenou firmu, která vyrábí lůžka a dodává je na čínský trh. Máme tam partnera, který pro nás vyrábí, čínskou firmu, která je oficiálně výrobcem.
Podobnou strategii zvažujeme i v Indii. Rozdělím to do dvou rovin. Indie má vysoká vstupní cla na všechno, včetně zdravotnické techniky. Nyní se otevírají vrátka, je nová obchodní smlouva mezi Evropskou unií a Indií. Postupně bude vstupovat v platnost, je to proces na několik let. Nicméně, nezměníte mindset Indů. Oni ho mají nastavený „vyrobeno v Indii“. Budeme tam postupovat podobně jako v Číně, hledat lokálního partnera.
Teď jsem se vrátil z Indie a z Číny. V Číně jsme měli už setkání v naší firmě, v Indii se díváme po strategickém partnerovi. Vždy mírním očekávání. Zaprvé, nikdo vlastně neví, kolik v Číně žije lidí. Když si politiku jednoho dítěte promítnete do matematických řad, tak vám 1,4 miliardy lidí nemůže vyjít. Čert ví, kolik tam vlastně je lidí. Ale fakt, že tam budou lidé stárnout, je naprosto jasný.
Sázíme na předpoklad, že o lidi tam bude potřeba se postarat. Je zřejmé, že bude potřeba kompenzovat tradiční čínskou domácí péči. Nesázíme na to, že bychom tam generovali desítky nebo stovky milionů eur. Jsme v odhadech při zemi.
Navíc si uvědomujeme, že centrálně řízená rozhodnutí v Číně mohou celou hru změnit. Zdůraznil bych, že se nyní vytváří atmosféra, podle níž je Čína prakticky neomezeným trhem. Protože tam žije více než miliarda lidí, mají tam údajně být obrovské příležitosti.
Můj názor je jiný. Myslím si, že Čína je nyní technologicky velmi vyspělá země. Musíte mít opravdu hodně zajímavou nabídku, abyste tam mohli uspět. Musíte počítat s tím, že až se Číňané rozhodnou, váš byznys si vezmou. Nemáte možnost se tomu bránit. V Česku byli větší borci, než jsme my, kteří tam o svůj byznys přišli.
Takže nepočítáte s tím, že by se Linet v Číně etabloval?
Mělo by to být orientované tak, jestli na úspěch vidíte během tří let. Pokud potenciál během tří let nevidíte, rozmyslel bych si, zda tam na podnikání dlouhodobě sázet. V momentě, kdy se vám začne nějak výrazněji dařit, tak vám to prostě seberou. Je potřeba jednat rychle, být úspěšný rychle, a potom se tomu moc nedivit.
Indie začíná z nízkého základu, ale prudce roste
Jaký trh je Indie, nyní nejlidnatější země světa?
Na Čínu se nahlíží jako na velmi technologicky vyspělý trh, životní úroveň tam za posledních patnáct let extrémně vzrostla. A je to vlastně jakýsi obchod vlády s lidmi. Máte se viditelně lépe a lépe, tak musíte snést všechno, co s tím režim nese.
V Indii je situace jiná. Je to velmi mladá a dynamická společnost. Její ekonomika se rozvíjí rychlým tempem, téměř o deset procent ročně, což je brutální růst. Začíná ale z nízkého základu.
Kupní síla v Indii je možná poloviční oproti Vietnamu. Velká část populace tam čeká na základní věci. Na druhé straně, tím, jak se společnost začíná budovat, tak jsou priority jako infrastruktura a zdravotnictví.
V Indii připadá jedno lůžko na tisíc obyvatel. Systém je na třetině toho, co by měl udržitelný zdravotnický systém mít. Za poslední rok a půl tam na základě rozhodnutí vlády plyne do zdravotnictví mnohem víc peněz. Silně se rozvíjí privátní sektor, který poskytuje péči až na úrovni evropského standardu.
Společnost je velmi silně rozvrstvená a nůžky jsou tam velmi rozevřené. Jsou tam lidé, kteří žijí za dolar denně, a potom dolaroví miliardáři. To vše na jednom místě. Je to velmi pestrá a mnohovrstevnatá společnost, která se dynamicky rozvíjí. Je zajímavé být u tohoto rozvoje, ale je třeba k němu přistupovat velmi střízlivě. Je to extrémně složitý a velmi odlišný trh. Je potřeba tam spolupracovat s Indy, se všemi pozitivy i negativy, která to přináší.
Akcie vesmírné společnosti SpaceX od prvního dne obchodování ztratily již téměř třetinu hodnoty a hrozí, že se podívají pod psychologickou hranici 100 dolarů. Přitom na vrcholu jejich cena vystřelila až nad 200 dolarů a chvíli byl SpaceX hodnotnější než Amazon i Microsoft. Nejočekávanější IPO dekády tak zatím vzbuzuje rozpaky. A může být i hůř.
Pád SpaceX na burze zatím kopíruje Facebook. Čas na ředění ale ještě nepřišel
Trhy
Takže v Číně rychle uspět s vědomím možného zestátnění, zatímco v Indii rozvíjet byznys dlouhodobě? Takto to stojí?
Jsem přesvědčený o tom, že pokud budeme v Číně úspěšní, bude to znamenat nějaké další strukturální kroky, třeba IPO na čínské burze, nebo si to prostě seberou. V Indii je navíc právní systém založený na anglosaském právu, kterému rozumíme. Kultura a mentalita jsou tam jiné než v Číně. Stát si tam nedělá nárok úplně na všechno.
Asie může jednou tvořit patnáct procent obratu
Je vaše nově otevřená výroba v Indonésii startovacím bodem pro dobývání celé jihovýchodní Asie? Jak je podle vás tento trh perspektivní?
Celý tento region se dynamicky rozvíjí, ale pořád, co se týká objemu a kvality produktů, které jsme tam schopni umísťovat, je to strašně daleko od Evropy a Spojených států. Ta mezera je velká. Když bych byl velmi ambiciózní, tak nám to ve střednědobém horizontu může dělat třeba patnáct procent obratu.
Místo jednoho hotelového kolosu šest horských domů. Velká Úpa odhalila podobu nového resortu za miliardu. Více než 150 apartmánů, které slibují sjezdovku hned za dveřmi, nyní míří do předprodeje. 
Krkonoše dostanou resort jako z Alp. Nabídne wellness i sjezdovku za dveřmi
Reality
V Evropě už nechceme prodávat jen lůžka
Vaším největším trhem je Evropa. Jaké v ní máte akviziční plány?
To je naše kontinuální práce. V posledních asi dvanácti měsících jsme uzavřeli dvě transakce, obě v Německu. Koupili jsme jednu servisní firmu, před pár týdny jsme uzavřeli dohodu s firmou, která projektuje domovy důchodců, interiéry nemocnic. Vstupujeme tam se svými produkty, ale jde vlastně o celá řešení, která dodáváme. Pokud jde o akvizice v hodnotě jednotek až desítek milionů eur, jsou jednou ze součástí našeho růstu.
Jak velkou část vašeho trhu tvoří Evropa?
Evropa tvoří asi sedmdesát procent, Severní a Jižní Amerika dvacet procent a zbytek připadá na Blízký východ, jihovýchodní Asii a Austrálii.
Jsou v Evropě nějaká bílá místa, na která se chcete zaměřit?
Pokud jde o pokrytí trhu, jsme v Evropě lídrem. Víceméně jsme přítomní ve všech zemích. Vždy je prostor získat větší část trhu, ale tu už potom musíme přebírat konkurenci. Je to boj. Snažíme se rozvíjet horizontálně. To znamená nabízet více služeb. Nechceme dodávat jen jednotlivý produkt nebo nábytek, ale celé řešení – od architektonického návrhu přes jeho realizaci až po vybavení a služby. Máme úspěšné projekty, při nichž nemocnice místo vypisování tendrů na jednotlivé prvky řekne: „Vybavte nám všechno a my vám za to budeme měsíčně platit.“
Sleduje se především zlepšování poskytované péče, například snižování počtu infekcí, pádů nebo proleženin. Pokud se tyto parametry zlepšují, nemocnice klidně zaplatí „prémii“. Taková služba se sjedná třeba na deset let a následně se vyhodnotí.
Jsou to úplně jiné modely než prostý prodej jednotlivých produktů.
Pandemie covidu i politika Donalda Trumpa odkryly slabiny evropského zdravotnictví. Závislost na Asii a tlak ze strany USA nutí Evropu přehodnotit, kde a jak budou vznikat léky budoucnosti. Farmaceutický průmysl se stává strategickou otázkou podobnou obraně či energetice. A Evropa stojí před dilematem, jak si zajistit bezpečné dodávky bez ztráty konkurenceschopnosti, píše v analýze Jan Žižka z Export.cz.
Mezi Amerikou a Asií: Evropu straší problémy s dodávkami léků
Zprávy z firem
Česko stále žije ve stínu nejnižší ceny
Takto to funguje i v Česku?
Ne, ne, ne. Česko je od toho ještě daleko. Pořád tady žijeme ve stínu myšlenky, že co se nekoupí nejlevněji, to se nesmí pořídit. Žijeme ve stínu primitivní byrokracie.
Neplatí to vždy, musím říct. Někde už pochopili, že nejlevnější věci mohou být až škodlivé. Pořád tady ale máme zjednodušenou byrokracii, která funguje tak, že když něco koupím od nejlevnějšího dodavatele, nikdo mi nemůže nic vyčítat.
V Česku se velmi rychle vedle veřejného zdravotnictví rozvíjejí sítě soukromé péče, často pod hlavičkou českých miliardářů. Vidíte mezi oběma částmi rozdíl v přístupu k zakázkám, k pacientovi?
Velmi často je to spíš o profesionalitě týmů. Nelze udělat čáru mezi veřejným a privátním sektorem.
Když se zeptáte pacienta, jestli chce do těla vpravit ten nejlevnější produkt, samozřejmě vám řekne, že nechce. Z celosvětového hlediska je české veřejné zdravotnictví ve skvělé kondici. Ne finančně, v tomto ohledu se řítíme do průšvihu. Máme však skvělý personál, a to jak v lékařských, tak nelékařských profesích. Máme také velmi dobře vybavené nemocnice.
Každý den zemře v Česku 100 až 150 lidí na onemocnění srdce nebo cév. Děsivou statistiku by pomohlo zlepšit například i to, kdyby častěji chodili na preventivní prohlídky. A podle jednoho z nejznámějších tuzemských kardiologů Miloše Táborského by tomu mohla pomoci i digitalizace medicíny. Rozhovor s prestižním lékařem přinesl magazín Newstream CLUB.
Kardiolog Táborský: Srdečním chorobám lze předcházet důslednou prevencí
Leaders
Pacient neví, kde v systému „propadne“
Co je zásadní problém pro pacienta, je cesta systémem. Když se vám něco stane, nevíte, kam máte jít a kam systémem „propadnete“. Informovanost pacienta je dost mizerná. To je mezera českého zdravotnictví, která by se měla zacelovat.
Je to otázka kultury prostředí a nelékařských procesů. Pacient je po odborné stránce velmi profesionálně léčen, personál odvádí profesionální práci a používá profesionální vybavení. Potom je tu ale velká nelékařská část, v níž se z pacienta stává klient a musíte s ním jako s klientem také komunikovat. Začíná to třeba tím, že se na chodbě zdravíme.
V privátním segmentu, který se zaměřuje na ambulantní péči, tuto službu dostanete. To je zásadní přidaná hodnota. Nejde o samotný lékařský zákrok, ale o jeho obal. Když produkt krásně zabalíte, je to jiný produkt.
Biohacker Bryan Johnson investoval do svého těla desítky milionů dolarů, sleduje stovky biomarkerů a roky testuje hranice optimalizace zdraví. Teď přiznal autoimunitní gastritidu, nemoc, kterou medicína neumí vyléčit. Vědecké studie přitom ukazují, že kořeny autoimunitních onemocnění často sahají k traumatům z dětství a chronickému stresu – tedy k faktorům, které žádný protokol biomarkerů nezachytí.
Biohacking: Nejsledovanější tělo světa selhalo, Bryan Johnson bojuje s nemocí bez léku
Enjoy
Je problémem českého veřejného zdravotnictví, aby takový skvělý „produkt“ dokázalo poskytnout, motivace pracovníků, třeba finanční?
Zužovat všechno na peníze je nepatřičné zjednodušení. Otázkou je, proč neumíme správně komunikovat s pacientem, do toho se nechci pouštět. Když to přirovnám k firmě, protože to je něco, čemu rozumím, tak je to dané kulturou firmy. Když máte firemní kulturu, že zákazník je na prvním místě, tak si to všichni uvědomují. Když není zákazník, jsme tu úplně zbyteční.
Takovou kulturu tvoříte roky. Ve firmě ji lze ovlivnit lépe než v celém systému zdravotnictví. Pacient má být na prvním místě. Jakmile neměřím jeho spokojenost, nevím, jestli se zlepšuji, nebo zhoršuji. Ve Spojených státech to měří. Jedním z klíčových parametrů je tam zkušenost pacienta. Jednou z našich hlavních priorit je tuto zkušenost zlepšovat.
To, co my dodáváme, zásadně ovlivňuje zkušenost pacienta, protože na tom tráví 24 hodin denně. Musíme řešit nejen to, co je klinicky správné a s čím se dobře pracuje sestrám a lékařům, ale také to, zda se v tom pacient cítí dobře. To je klíč ke všemu – kontinuálně se snažit zlepšovat pocit pacienta.
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
