Měla to být win-win situace. Rusko potřebuje lidi a Jihoafričané práci. Jenže, lákání mladých žen na práci v Rusku má pochybné pozadí, ženy prý končí v továrnách na drony. Bude to řešit vláda JAR.

Jihoafrickou republiku (JAR) dlouhodobě trápí nedostatek práce. Nezaměstnaných je třetina. Mladým obyvatelům proto přišla vhod iniciativa zemí BRICS, které si vzájemně nabízejí práci. Nabídky Rusů ale vypadají pochybně, vláda podle Bloombergu bude šetřit aktivity jedné z firem, a sice zvláštní ekonomické zóny Alabuga v Tatarstánu. 

Jihoafrická kancelář BRICS Student Commission v lednu zveřejnila inzeráty na pracovní místa v oblasti stavebnictví a pohostinství v Alabuze, určená pro ženy ve věku 18 až 22 let. Inzerci na Instagramu a TikToku propagovali místní influenceři. Poté místní pobočka BRICS Women’s Business Alliance v květnu podepsala dohodu o dodání celkem 5,6 tisíce pracovníků pro Alabugu a stavební společnost Etalonstroi Ural. Do sdružení obchodní spolupráce BRICS kromě Ruska a JAR patří Čína, Indie a Brazílie. Rusko shání v chudších zemích zaměstnance, protože část jeho mužského kádru bojuje a umírá na frontě. 

Jenže, evidentně o žádné stavebnictví a pohostinství nejde. Objevily se totiž zprávy organizací, včetně Institutu pro vědu a mezinárodní bezpečnost (ISIS), které obviňují Alabugu z toho, že podvedla africké ženy, aby pracovaly v závodě montujícím kamikadze drony Šáhid 136. Podle ISIS jsou ženy pro tento specifický typ práce žádané - prý jsou spolehlivější než muži. 

Podle zdroje Bloombergu mohou úřady v Pretorii předvolat ruské diplomatické zástupce k podání vysvětlení. „Jihoafrická vláda aktivně vyšetřuje zprávy o zahraničních programech, které verbují Jihoafričany pod falešnými záminkami,“ uvedlo ministerstvo pro mezinárodní vztahy a spolupráci v reakci na dotazy.

Rusko láká mladé ze zahraničí na technické studium. Součástí je ale i montáž dronů používaných na Ukrajině

Politika

Rusko láká mladé lidi z Kyrgyzstánu i odjinud na studium techniky na prestižní škole v Tatarstánu. Jejich rodiče ovšem nevědí, že studenti polytechnické školy Alabuga také vyrábějí drony, které Rusko používá k útokům proti Ukrajině. Na svých internetových stránkách o tom píše Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL). Škola vznikla před několika lety ve zvláštní ekonomické zóně Alabuga ležící u města Jelabuga.

ČTK

Přečíst článek

Polovina dívek bez práce

Vyhlídka práce v Rusku je podle agentury skutečně atraktivní v zemi, kde je polovina žen mladších 34 let bez zaměstnání. V reklamě Alabugy se uvádí, že měsíční mzda může dosáhnout až 800 dolarů, což je v Jihoafrické republice slušný plat, ale výrazně méně než průměr v tatarském regionu. Pokud se potvrdí, že jsou ženy zneužívány k jiné práci, nebude to první případ. 

Agentura Associated Press v roce 2024 informovala, že některé africké ženy v závodě pracovaly proti své vůli. Navíc jde o velmi nebezpečné místo. Továrna na drony a hospodářská zóna Alabuga byly opakovaně bombardovány Ukrajinou, naposledy 9. srpna. Alabuga v současnosti staví obytné jednotky, které by mohly pojmout dalších 41 tisíc pracovníků, což podle ISIS naznačuje, že se výroba dronů rozšiřuje. 

Až dosud Alabuga cílila především na chudší africké země, jako je Burkina Faso a Etiopie. „Odhadujeme, že zhruba 90 procent žen, které do Alabugy přijedou, nakonec skončí v programu výroby dronů,“ řekl Spencer Faragasso, hlavní výzkumný pracovník washingtonského institutu ISIS. „Stavějí zbraně a jsou vystaveny přímému ohrožení, protože se tím stávají součástí války,“ dodal.

Rusové v Alabuze necílejí jen na ženy, ale také na studenty. A taktika je podobná. Rusko láká mladé lidi z Kyrgyzstánu i odjinud na studium techniky na prestižní škole v Tatarstánu. Jejich rodiče ovšem nevědí, že studenti polytechnické školy Alabuga také vyrábějí drony, které Rusko používá k útokům proti Ukrajině. Škola, která vznikla před několika lety, je ve zvláštní ekonomické zóně Alabuga ležící u města Jelabuga.

Spoluzakladatelka neziskovky Sola Pomáhá Lu Gregorová se svým týmem dokázala to, co se zdálo být nemožné – dostat téma menstruace do veřejného prostoru, změnit vyhlášky a zajistit, aby vložky byly dostupné ve školách. V rozhovoru mluví o laskavosti jako o nejdůležitější životní hodnotě, o malých hrdinstvích, která mění svět, i o tom, proč je pro neziskové projekty těžké přežít bez stabilního financování. Lu Gregorová je jednou z desítky finalistů ocenění Impakt Awards by newstream. Podpořte ji svým hlasem.

Co považujete za svůj největší osobní úspěch a naopak, co byly nejobtížnější chvíle a jak jste je překonali? 

To jsou celkem náročné a velmi osobní otázky. Odpovím jednoduše, největší úspěch i ty nejobtížnější chvíle jsou to, že jsem doteď zatím přežila. A myslím, že vše se mi daří překonávat díky tomu, že jsem velmi přizpůsobivý člověk. Vím, že vše v životě je pomíjivé. A tak se snažím žít dobře a naplno teď. Nepřemýšlím nad tím, co bude za 5, 10 nebo 15 let. Protože ty vůbec nemusí nastat. A taky si myslím, že mám nějakou základní moudrost odlišit od sebe to, co můžu změnit a co ne. To mi v životě také ulehčuje hodně věcí. 

Velkým úspěchem je samozřejmě Sola. Za čtyři roky existence jsme přinesli téma menstruace do společnosti. Zavádíme sociální inovace, změnili jsme hygienickou vyhlášku a dostali vložky do všech škol. Sice to není můj osobní úspěch, ale vnímám jako osobní úspěch to, jak skvělé lidi Sola dostala k sobě a jak hýbou společností. 

Lu Gregorová soutěží o cenu veřejnosti v ocenění Impakt Awards by newstream. Podpořte ji svým hlasem

Jakými hodnotami se řídíte? 

Vždycky být laskavá. Myslím, že laskavost je důležitá životní hodnota. A svět by byl mnohem lepší, kdybychom všichni tuto vlastnost kultivovali. Laskavost provází hodně dalších věcí: pochopení, pomoc, nesouzení a obecně se s ní tak nějak lépe žije. A vždycky citlivě vnímat, když je někde útlak a nebát se ozvat. 

Je nějaká osobnost nebo příběh, který vás inspiruje? 

Těžko říct, obdivuju všechny, kdo se postaví nespravedlnosti. Jako malou mě inspirovala Pipi dlouhá punčocha a Ronja, dcera loupežníka. Ve starším věku mě bavili rockeři a rockerky. V pozdějším věku cením všechny malé příběhy těch, kdo se vzepřou svému osudu. Ať už je to romka v Břeclavi, která si v 50 dodělá maturitu. Nebo uprchlík, který se rozhodne hledat azyl. Myslím, že ta malá hrdinství a lidé, kteří místo remcání mění své okolí a své osudy, jsou nekonečně inspirativní. 

Důstojně až do konce. Plníme lidem přání zemřít doma, říká ředitelka hospice v Chebu

Filantropie

Za největší úspěch Alena Votavová nepovažuje ocenění ani kariérní milníky, ale možnost změnit tvář umírání v regionu. Díky ní a jejímu týmu mohou lidé v Karlovarském kraji odcházet ze života doma, obklopeni blízkými. V rozhovoru mluví nejen o těžkostech s financováním a systémovou podporou, ale i o osobních hodnotách, inspiracích a vděčnosti za běžné každodenní okamžiky. Alena Votavová, ředitelka Hospice Sv. Jiří v Chebu je jednou z nominovaných na ocenění Impakt Awards by Newstream.

nst

Přečíst článek

Co vás v nejbližší době čeká? A jaké jsou dlouhodobé plány? 

V nejbližší době nás čeká doufejme v Sole hodně vzdělávat, protože na naše workshopy čeká více než 25 sociálních služeb. Společně s Konsentem a Marií Ehrlich stavíme program pro školy, abychom je pomohli edukovat při zavádění menstruačních potřeb do škol. Nabízíme zřizovatelům kompletní edukaci od té úvodní, přes vzdělávání vyučujících až po vzdělávání žactva. A z toho mám velkou radost. Z toho, že umíme přemýšlet nad kontextem a vždy dobře reagovat. Také mě velmi brzy čeká cesta do Sarajeva, kam se vydávám pomáhat lidem na cestě za bezpečím.  

Dlouhodobé plány více méně nemáme. Snem by bylo Sole zajistit stabilní financování, v čemž se na nás zatím štěstí neusmálo. 

Na jaké bariéry nejčastěji narážíte, co by vám pomohlo? 

Pro nás jako někoho, kdo se do světa „nezisku” dostal v podstatě náhodou, je překvapivé, jak málo lidi vnímají a chápou, že velké a úspěšné projekty, potřebují seniorní a šikovné lidi, kteří musí být dobře zaplacení. V dnešním světě, kde neziskové organizace a občanské aktivity často suplují roli státu, by takoví lidé měli být dobře placení a nemělo by se očekávat, že měnit zákony, pomáhat lidem okolo sebe a měnit společnost budou zvládat po práci ve svém volném čase.

Další bariérou, na kterou opakovaně narážíme a snažíme se překonat, je vnímání společnosti , že naše práce je méně důležitá než třeba péče o nemocné děti nebo nemocná koťátka. Měníme životy tisíců holek a žen. Normalizujeme téma menstruace. Téma, které bylo desetiletí neviditelné. To, že o tom naše babičky a mámy nemluvily, není proto, že by je netrápilo. Ale byly stydlivější, poslušnější, to už naše generace není. I přes to všechno je pro nás velmi těžké získat kvalitní velké podporovatele a finanční stabilitu. Protože naše téma je velmi stigmatizované. Více než 40 procent lidí v Česku o menstruaci nechce mluvit. Pomohlo by nám, kdyby někdo vlivný s námi spojil s své jméno a dal společnosti najevo, že téma menstruace a menstruační chudoby je důležité a není to téma, za které by se měl kdokoli stydět. 

Mění přístup Čechů k prevenci. A zachraňuje životy. Příběh Kateřiny Šédové

Filantropie

Kateřina Šédová ví, jak křehké je zdraví. Ve dvaadvaceti jí lékaři diagnostikovali zhoubný nádor. Díky tomu, že poslouchala své tělo, přežila – a od té doby inspiruje ostatní, aby nepodceňovali prevenci nepodceňovali. Založila organizaci Loono, která už pomohla desítkám lidí zachytit vážnou nemoc včas. „Kdyby naše práce pomohla jen jednomu člověku, stálo to za to,“ říká Kateřina Šédová, která je jednou z desítky osobností nominovaných na ocenění Impakt Award by newstream.

nst

Přečíst článek

Kdo je váš největší fanoušek, podporovatel? Odkud přichází největší pomoc? 

Určitě Anna Pašková, která je nejen spoluzakladatelka Soly, ale také víc než dekádu má blízká kamarádka. Kdyby nevěřila mým nápadům, není tady Sola. A kdyby nevěřila mě a nepodporovala každý můj nápad, určitě by se mi žilo hůř. A pak je tu můj brácha, ten je celoživotně mojí velkou oporou, o které jsem nikdy nemusela pochybovat. 

Sola získává největší pomoc ze své komunity. Máme báječné dárcovstvo a komunitu, která vždy aktivně pomáhá s čím je třeba.  

Hlasujte pro svého favorita z desítky finalistů soutěže Impakt

Svoboda není samozřejmostí. Dělat něco navíc pro společnost je nezbytné, říká záchrance odkazu sudetských Němců

Filantropie

Michal Tůma je nastavením věčný optimista. Věří, že poctivost a pracovitost mají vždy navrch. Že základem osobního štěstí je rodina, přátelé a společenství. A na těchto vztazích je třeba pracovat. V Horním Maxově, bývalé německé osadě v Sudetech, kde nikdo z místních nemá kořeny, Michal Tůma iniciuje řadu nezištných projektů. Začalo to obnovou místního hřbitova. „Žijeme v domech po Němcích, máme tak povinnost postarat se o jejich hroby,“ říká Tůma, který nyní shání prostředky na další projekt, kterým je obnova Kaple smíření. Díky jeho nadšení a nasazení vznikla také Stezka svobody, která spojuje tři obce, jež byly historicky součástí jednoho města. „To nebyl jen můj úspěch, nýbrž dílo celé komunity,“ zdůrazňuje Michal Tůma, který je mezi desítkou finalistů ocenění Impakt Awards by newstream. Podpořte ho i vy svým hlasem.

nst

Přečíst článek