Čína drtí německý průmysl. Česko může získat výrobu, která z Německa odejde
Čínský průmyslový nástup stále tvrději zasahuje Německo, pro Česko ale může paradoxně znamenat velkou příležitost. Německé firmy pod tlakem drahé výroby a čínské konkurence mohou přesouvat část produkce do levnější střední Evropy, zatímco země Visegrádské čtyřky zároveň lákají přímé čínské investice. Česko tak může na druhém „čínském šoku“ vydělat hned dvěma cestami, píše ve svém komentáři hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Čínský ekonomický nástup představuje pro Německo stále ničivější konkurenci. Poněkud překvapivě však může být příležitostí pro Česko a další země Visegrádské čtyřky. Zatímco německý průmyslový model se pod tlakem Číny rozpadá, část výroby, kterou už není dostatečně výhodné provozovat v Německu, se může přesouvat právě do levnějšího středoevropského prostoru. Na pozoruhodný posun upozorňuje nyní agentura Bloomberg.
Země V4 tak mohou na čínském průmyslovém nástupu vydělat vlastně hned dvakrát.
Poprvé přímo – přilákáním čínských automobilek, výrobců baterií a dalších průmyslových podniků. Nejvýrazněji touto cestou kráčí Maďarsko, kde masivně investují například čínské společnosti BYD či CATL. Ale obecněji platí, že země střední a východní Evropy jsou vůči Číně exponovanější než země západní části EU. Zachycuje to graf Bloombergu níže. Z něj plyne, že například když česká firma vyveze do zahraničí výrobek za 100 eur, průměrně přibližně 6 eur z jeho hodnoty vzniklo původně v Číně. To je výrazně vyšší podíl, než jaký vykazují největší evropské ekonomiky typu právě Německa, Francie či Itálie, a dokonce vyšší podíl, než jaký vykazují další země V4.
Druhý efekt je zastřenější. Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko mohou na Číně vydělat nepřímo, přestože třeba samy příliš mnoho čínských investic nepřilákají. Čína totiž nutí německé průmyslové podniky radikálně snižovat náklady. Nejnověji na nutnost hlubokých škrtů v pátek upozornil šéf Volkswagenu Oliver Blume. I pro matku Škody Auto může jednou z cest, jak osekat náklady, být přesun větší části výroby z drahého Německa do jeho levnějšího středoevropského okolí.
Pro Česko by tedy čínský šok nemusel být pouze hrozbou, jak se často automaticky předpokládá. Mohl by urychlit další přesun německé průmyslové výroby na východ.
Donald Trump oprášil zákon z roku 1930, který mu dává mimořádně tvrdou zbraň proti obchodním partnerům: až padesátiprocentní dodatečná cla, nebo dokonce zákaz dovozu. Kanada je první terč. Pokud nový postup obstojí, může se stejný celní kanón brzy otočit proti Evropě. A český průmysl by před jeho palbou rozhodně nezůstal stranou.
Lukáš Kovanda: Kanada je zkušební terč. Trumpův celní kanón může příště zasáhnout Evropu
Názory
Fiasko německé hospodářské a energetické politiky
Německo se totiž dostalo do situace, na níž má kromě vnějších okolností nemalý podíl také fiasko jeho vlastní hospodářské a energetické politiky. Země postupně odstavila všechny své jaderné elektrárny, přestože současně chtěla dekarbonizovat průmysl. Po ruském napadení Ukrajiny se navíc zhroutil model neprozíravě založený na přísunu levného ruského zemního plynu. Německý průmysl tak přišel o jednu ze svých hlavních konkurenčních výhod – relativně dostupnou energii. Do toho zelené kruhy německé ideologicky zaslepeně bojují třeba na úrovni EU za ještě dražší emisní povolenky, které fatálně podvazují globální konkurenceschopnost německého průmyslu.
Do toho všeho se přimíchávají obecně nákladné eurounijní regulace, v samotném Německu pak pomalé povolovací procesy, nedostatek pracovníků a vysoké mzdové náklady. Výsledkem je země, v níž se průmyslová výroba stává stále dražší právě ve chvíli, kdy Čína chrlí levnější a technologicky stále vyspělejší konkurenci.
Ještě před patnácti či dvaceti lety Německo z čínského hospodářského vzestupu mimořádně těžilo. Čína tehdy vyráběla zejména levnější spotřební zboží, zatímco bohatnoucí Číňané a tamní firmy nakupovali německá auta, obráběcí stroje, chemické výrobky či průmyslové technologie.
Švýcarsko výrazně prohlubuje obchodní vztahy s Čínou právě ve chvíli, kdy Brusel s Pekingem staví nové bariéry. Bezcelní přístup na čínský trh může švýcarským firmám dát výhodu před evropskou konkurencí a nepřímo zasáhnout i české exportéry a subdodavatele, píše ve svém komentáři hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Lukáš Kovanda: Švýcaři rozehráli hru s Čínou. Evropu i české firmy může bolet
Názory
Konec symbiózy
Tato symbióza skončila. Čína už nechce německé výrobky pouze kupovat. Stále častěji vyrábí jejich konkurenci – a někdy levněji a technologicky lépe. Čínské firmy útočí přesně na sektory, které po desetiletí tvořily páteř německého exportního modelu: automobilový průmysl, strojírenství, elektrotechniku, chemii či zelené technologie.
Německý vývoz do Číny proto slábne. Jen export automobilů do Číny se podle údajů propadl v minulém roce o více než třicet procent. Německo tak zažívá druhý „čínský šok“, tentokrát ovšem mnohem nebezpečnější než první. Čínské firmy již německým podnikům nekonkurují jen levnou pracovní silou, ale také technologiemi, automatizací, bateriemi, elektromobily či digitálními řešeními.
Což ovšem tedy vytváří příležitost pro Visegrád.
Německá automobilka či strojírenský podnik má při střetu s levnějším čínským konkurentem několik možností. Může výrobu ukončit, může ji přesunout přímo do Číny, ale může také zachovat vývoj a nejsofistikovanější činnosti v Německu a část produkce přesunout o několik set kilometrů na východ – do Česka, Polska, Maďarska či na Slovensko.
V4 pro to má ideální předpoklady. Je geograficky blízko Německu, je součástí jednotného evropského trhu, její průmysl je s německým propojen desítky let a zaměstnanci jsou obecně levnější. Zejména Česko má navíc mimořádně hustou síť průmyslových subdodavatelů.
Vzniká tudíž jistý paradox. Slabé Německo bylo tradičně považováno za jednoznačně špatnou zprávu pro českou ekonomiku. V krátkodobém horizontu to stále platí – když německým podnikům klesají objednávky, dopadá to na české dodavatele. Strukturálně však může probíhat přesně opačný proces. Pokud chce německý průmysl přežít čínský cenový tlak, může potřebovat vyrábět stále větší část své produkce právě ve střední Evropě.
Zákon roku, ten o rozpočtu, nyní finalizuje Alena Schillerová pod dozorem Andreje Babiše. Výsledek má být představen do konce prázdnin, ale je předem jasný. Utrácejme, není čas na šetření. Pod heslem proinvestujme se k prosperitě tak dostanou přidáno všichni. Tedy, voliči, na které má stát dosah.
Rozpočet podle Babiše: Pojďme si užít mejdan
Názory
Česká ekonomika by tak získávala z čínského šoku, aniž by čínský investor musel vůbec vstoupit na české území.
Maďarsko pak může získávat dokonce z obou stran zároveň. Buduje si pozici evropské výrobní základny čínského průmyslu, ale současně může přebírat i část produkce západoevropských podniků.
Česko je vůči čínským investicím výrazně zdrženlivější. To však neznamená, že na čínském nástupu nutně prodělá. Může profitovat právě prostřednictvím německých firem, které budou pod konkurenčním tlakem stále naléhavěji hledat místa, kde dokážou vyrábět levněji než doma.
Dochází tak k určitému obrácení tradičního pohledu na německé problémy. Po třicet let platilo téměř bezvýhradně, že co je dobré pro německý průmysl, je dobré také pro Česko. Nyní vzniká situace, kdy část německého průmyslového oslabení potenciálně vytvoří pro Česko příležitost.
Výnosy dlouhodobých státních dluhopisů rostou napříč vyspělým světem a americké ministerstvo financí už začalo proti drahému dluhu zasahovat zvýšenými odkupy. Do toho jihokorejský SK Hynix oznámil mimořádný buyback a potvrdil, že investiční horečka kolem AI zdaleka nekončí. Trhy tak vstupují do podzimu s kombinací vysokého zadlužení, slábnoucí ekonomiky a rostoucí nervozity.
Týden tradera: Na trzích se dějí věci, které mohou vstoupit do učebnic
Trhy
Čínský šok totiž nemusí zničit německou firmu. Může pouze zničit ekonomickou smysluplnost toho, aby tato firma vyráběla zrovna v Německu.
Právě to hraje do karet Visegrádské čtyřce. Německo zaplatilo za některá ideologicky motivovaná energetická rozhodnutí, zejména za odstavení jaderných elektráren, vysokou cenu a současně po ruské invazi přišlo o levnou energetickou surovinu, na níž byla značná část jeho průmyslového modelu založena. Nyní jej v jeho tradičních disciplínách stále tvrději drtí Čína.
Česko, Polsko, Maďarsko a Slovensko přitom mohou být jedním z řešení německého problému. Aby německé firmy dokázaly čínské konkurenci čelit, mohou přesunout větší část své výroby právě do zemí V4.
Čína tak může paradoxně pomáhat střední Evropě dvojím způsobem: přímo svými investicemi a nepřímo tím, že nutí německý průmysl hledat levnější evropskou základnu.
Pro Německo je druhý čínský šok existenční výzvou. Pro Visegrád může být zároveň jednou z největších průmyslových příležitostí posledních desetiletí.
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
