Partneři projektu

Tři rezavé garáže a skoro nezastavitelná parcela. Architekt tam postavil vlastní dům

Dům architekta Jana Tesaře
Filip Šlapal, užito se svolením
Petra Nehasilová

Po pětadvaceti letech navrhování pro jiné postavil dům pro sebe. Architekt Jan Jakub Tesař do něj otiskl všechno, co se za svou profesní dráhu naučil, a z komplikované pražské proluky vytěžil maximum. Vznikl dům bez klasické chodby, s jídelnou vysokou přes čtyři metry a podlažími posunutými o půl patra.

Navrhnout vlastní dům je pro architekta zvláštní disciplína. Není totiž klient, za kterého by bylo možné schovat kompromis, a každé rozhodnutí se vrací přímo k autorovi. Právě do této situace se dostal Jan Jakub Tesař, když začal navrhovat bydlení pro vlastní rodinu.

Za sebou měl více než dvě desetiletí práce na rezidenční architektuře. Tentokrát ale dostal od rodiny prakticky absolutní tvůrčí svobodu. Ta podle něj zároveň znamenala odpovědnost jiného druhu. „Pozemek formuloval, ambice motivovaly a odpovědnost kultivovala. Dům jsem dělal pro nás, pro celou rodinu, ale zrcadlí moje ego. Ego, které formovalo dvacet pět let učení se od mistrů v oboru a stavění domů pro jiné,“ popisuje Tesař.

Tři rezavé garáže a pozemek, kam se skoro nic nevešlo

Místo pro vlastní bydlení přitom rozhodně nebylo jednoduché. Pozemek sevřený mezi vilami a bytovými domy dlouho působil téměř nezastavitelně. Na zanedbané pražské proluce stály jen tři zrezivělé garáže a k dispozici bylo pouhých 240 metrů čtverečních. Do toho bezprostřední blízkost okolních domů, vzrostlá třešeň, přilehlá vlaková trať, nutnost dodržet uliční čáru a minimalizovat zastínění sousedů. Omezení, která by mohla projekt svazovat, se ale nakonec stala tím, co určilo jeho podobu.

A právě schopnost vytěžit z komplikovaných podmínek maximum je pro Tesařovu práci příznačná. Ve studiu Stempel Tesař architekti, které v roce 2008 založil s Jánem Stempelem, opakovaně pracuje s domy, jejichž podobu výrazně určuje konkrétní místo. U Vily Sidonius v Černošicích například obytný objem připomínající lávku reaguje na prudký severní svah, zatímco rodinný dům v Malých Kyšicích se vějířovitě otevírá ke slunci, aby co nejlépe využil energii a orientaci pozemku.

U vlastního domu Tesař tento princip dovedl téměř do krajnosti. Každý metr musel mít smysl a prostor, který by zůstal bez využití, prakticky neexistuje. A navrhl pro něj dokonce i prototyp dveřní kliky.

Vilu Sidonius navrhl architektonický ateliér Stempel & Tesar architekti.

Na kopci u Berounky stojí vila. Připomíná lávku a vstupuje se do ní přes tunel

Vila Sidonius je statickým, stavebním i technologickým experimentem. Architekti ze studia Stempel & Tesar ji navrhli jako ocelovou lávku na betonových pilířích.

Přečíst článek

Sto metrů bydlení, ale ani metr na zbytečnou chodbu

Půdorysná stopa domu má jen sedmdesát metrů čtverečních a pouze necelých 50 z nich vystupuje do výšky okolních staveb a doplňuje uliční frontu. Přesto se dovnitř podařilo dostat tři ložnice a obytnou část na zhruba sto metrech čtverečních.

Klíčem se stal neobvyklý vnitřní systém. Jednotlivá podlaží neleží klasicky nad sebou, ale vzájemně se posouvají o půl patra. Každý pokoj se tak nachází v jiné výškové úrovni a přístupný je z podesty víceramenného ocelového schodiště. Díky tomu mohla z domu úplně zmizet klasická chodba. Prostor, který by jinak sloužil jen k přesunu mezi místnostmi, dostal jinou funkci.

Srdcem domu je jídelna vysoká 4,2 metru a prosvětlená ze tří světových stran. Vedle ní se nachází zapuštěný lichoběžníkový obývací prostor s knihovnou, který působí téměř jako útulná jeskyně. Částečně je ukrytý pod úrovní terénu, aby byla stavba směrem k ulici co nejnižší a mohla kopírovat hranici pozemku.

Jak postavit moderní dům na vesnici a nepokazit ji. Architekti ukazují cestu

Jak postavit současný dům v historickém prostředí, aby v něm nepůsobil jako cizí těleso? Architekti ze studia SENAA v Bukovanech ukazují, že moderní bydlení může respektovat tradiční tvar, materiály i charakter místa.

Přečíst článek

Beton bez příkras, ořech z jediného kmene

Posun podlaží i částečné zapuštění stavby pod terén předurčily použití betonu. Tesař ho ale neschoval. Nosné stěny a stropy zůstaly odhalené a viditelné jsou na nich i přesně navržené spáry po bednění. Klasických příček je uvnitř minimum. Kromě dvou stěn oddělujících koupelny rozděluje jednotlivé části domu převážně vestavěný nábytek.

Surovost betonu změkčuje ořechové dřevo pocházející z jediného kmene. Jeho kresba se opakuje v zádveří, obývacím pokoji, na dvířkách kuchyňské linky, plných posuvných dveřích i nábytkové stěně u schodiště. Ložnice naopak zůstávají v neutrálním bílém laku.

Zvenku jeden bílý objem

Zatímco uvnitř se střídají různé výškové úrovně, beton a dřevo, fasáda celý dům sjednocuje. Objem stavby, bránu i část oplocení pokrývá profilovaný bílý hliníkový plech. Vertikální žebrování vytváří jemnou texturu, kterou během dne zvýrazňuje slunce. Stejný materiál, profil i barva proměňují složitou vnitřní skladbu v jeden čitelný objekt.

Směrem do zahrady se ale uzavřená obálka najednou otevírá. Velké posuvné okno v jídelně prakticky nahrazuje celou stěnu a propojuje hlavní obytný prostor se zahradou.

Horácká multifunkční aréna

Architektonický triumf Jihlavy. Odvážná červená aréna smetla konkurenci a získala dvě ceny

Červený kolos, na jehož střeše se dá běhat, ovládl českou architekturu. Horácká aréna v Jihlavě od Chybik + Kristof porazila 300 konkurentů a získala nejen hlavní cenu odborné poroty, ale i respekt veřejnosti. Mezi architektonickou elitu se probojovalo také futuristické nádraží v pražských Bubnech, škola připomínající lesní klášter či starý chlívek proměněný v designový skvost.

Přečíst článek

Právě práce s výškou, světlem a průhledy způsobuje, že dům navzdory malé půdorysné stopě nepůsobí stísněně. Velkorysost tu nevzniká množstvím metrů čtverečních, ale jejich využitím.

Princip „minimálního maxima“ se přitom netýká jen dispozice. Beton díky své akumulační schopnosti pomáhá stabilizovat vnitřní klima, dům má okna s trojskly, řízené větrání, tepelné čerpadlo vzduch–voda a podlahové vytápění. Fotovoltaické panely pokrývají základní spotřebu a dešťová voda zachycená v akumulační nádrži slouží k zavlažování zahrady i zelené střechy.

Mikrobyt

Bydlení za miliony, ale metrů málo. Architekti ukazují, jak nafouknout malý byt

Každý metr čtvereční se počítá. Při současných cenách nemovitostí může deset metrů obytné plochy představovat investici přes milion korun. Jenže i malý byt může nabídnout překvapivě velkorysé bydlení. Stačí promyšlená dispozice, chytrý nábytek nebo nečekané využití prostoru.

Přečíst článek

Vychází podzimní Realitní Club

Vychází nové podzimní číslo magazínu Realitní Club. Společným jmenovatelem čísla jsou investice. Nejen ty finanční, ale také investice do kvalitního návrhu, dobré lokality a dlouhodobě fungujícího města.

Na obálce jsou architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov ze studia A69. V titulním rozhovoru upozorňují na paradox současného bydlení, kdy se z bytů stále častěji stává investiční produkt a prodejní metry mohou dostávat přednost před kvalitou každodenního života. 

O byznysu kolem kulturních nemovitostí mluví Albert Čuba, zakladatel ostravského Divadla Mír. V rozhovoru popisuje, jak kolem kultury vybudoval fungující podnikatelský model a proč už jsou banky ochotné financovat i divadelní nemovitosti.

O největších developerských investicích mluví v magazínu Rudolf Vacek, šéf Penta Real Estate. Popisuje proměnu pražských brownfieldů, budoucnost Bubnů i projekty na Florenci, Budějovické nebo Vítězném náměstí.

Hlavní téma čísla se vrací také k nejtradičnější české realitní investici – bytu na pronájem. Češi totiž dál považují nemovitosti za jednu z nejjistějších cest, jak dlouhodobě uložit peníze. Jenže investiční byt už není automat na peníze. Ceny výrazně vzrostly, financování je dražší a čistý výnos z nájemného se u běžného bytu často pohybuje jen kolem tří procent. Do výsledku navíc stále více promlouvají náklady na opravy, kvalita domu, správa, nájemníci i přísnější podmínky financování.

„Doba, kdy byl investiční byt téměř automaticky dobrou investicí, končí. Dnes mnohem víc rozhoduje kvalita, lokalita a dlouhodobá udržitelnost projektu. Právě na to se nové číslo Realitního Clubu dívá z pohledu architektů, developerů i investorů,“ říká Petra Nehasilová, šéfredaktorka magazínu Realitní Club.

Magazín Realitní CLUB. Digitální verzi magazínu si můžete objednat na stránkách newstream.cz, distribuci tištěného magazínu zajišťuje Send.

Související

Horácká multifunkční aréna

Architektonický triumf Jihlavy. Odvážná červená aréna smetla konkurenci a získala dvě ceny

Přečíst článek
Architekti Jaroslav Wertig a Boris Redčenkov

Architekti z A69: Kupujeme metry čtvereční. Ale umíme v nich ještě dobře bydlet?

Přečíst článek
Dům v oblacích

Dům nad korunami stromů. V Řevnicích vznikla vila, která si podmanila prudký svah

Přečíst článek