Karel Pučelík: Nejlepší z nejhorších. Expremiérka Mayová končí v parlamentu
Theresa Mayová se stala britskou premiérkou hned po brexitovém referendu, aby uklidila nepořádek, který nezpůsobila. Ačkoli za to jako respektovaná a pracovitá politička úplně nemůže, započala tím útrpnou sérii konzervativních kabinetů, na které historie rozhodně nebude pohlížet s uznáním.
V Británii se nejpozději v lednu budou konat parlamentní volby. Konzervativní strana v průzkumech ztrácí na labouristy kolem dvaceti procentních bodů, takže před nynějšími poslanci je vidina budoucnosti v podobě čtyř, pěti a možná i mnohem více let v opozičních lavicích. To je vhodná doba k tomu, aby přehodnotili své kariérní vyhlídky.
Mnoho konzervativců se do dalšího parlamentu už nevrátí. Buď je tam voliči nevyšlou, průzkumy hovoří obhajobě pouhých asi 80 křesel, ale řada z nich tak učiní dobrovolně. Mimo opoziční lavice je jednoduše více příležitostí se uplatnit, třeba za „konzultační“ role v byznysu se rozdávají miliony. Konzervativní poslanci úmysly nekandidovat ohlašují jako na běžícím páse, a to včetně velkých jmen a bývalých ministrů. Nyní už seznam přesahuje šedesátku.
Jedno jméno z něj vyčnívá. O křeslo ve svém obvodě v Maidenheadu už nebude usilovat Theresa Mayová. U sedmašedesátileté političky je to však docela logické, své už má odpracované a do vyšších pater už se s pravděpodobností hraničící s jistotou nikdy nedostane. O zlepšení svého odkazu se však bude první „poreferendová“ premiérka pokoušet i mimo Westminsterský palác, bude se věnovat jí nedávno založené Globální komisi pro moderní otroctví a obchod s lidmi.
Donald Trump má po odstoupení Nikki Haleyové volnou cestu k republikánské nominaci. V kapse má i klíčové posty stranického vedení, které obsazuje vlastními lidmi. Podporu tradičních republikánských voličů si ale ještě bude muset zasloužit. Když se mu to nepovede, jeho šance v souboji s Bidenem dramaticky poklesnou.
Karel Pučelík: Trump kolonizuje Republikánskou stranu
Názory
„Nepřátelské prostředí“
„Po dlouhém přemýšlení a zvažování jsem si uvědomila, že při pohledu do budoucna bych již nebyla schopna vykonávat svou práci poslance tak, jak si myslím, že je správné a jak si moji voliči zaslouží,“ napsala Mayová před několika dny lokálním plátku Maidenhead Advertiser. Ten si ostatně nevybrala náhodou, protože jednou z jejích charakteristik je mimořádná oddanost svému obvodu. Tou vynikala, pro některé její kolegy až nepochopitelně, i ve vysokých funkcích.
Britská politická historie má mnoho příkladů poslanců, kteří desítky let sloužili svým voličům v obvodech, nadhazovaly lokální otázky a lobovali, aniž by kdy získali vysokou vládní funkci. Mayová však stíhala obojí. Šest let byla ministryní vnitra, což je za šest desítek let nejdelší doba v tomto úřadě, který buď kariéru posiluje nebo zabijí. Mayová si vedla poměrně dobře, byť nebyla zrovna revolucionářkou, snažila se o reformu policie nebo o tvrdší postup vůči drogám.
Mimo to ale také navrhovala přísnější přístup k migraci a vynalezla oblíbené heslo populistů „nepřátelské prostředí“. „Cílem je vytvořit zde v Británii skutečně nepřátelské prostředí pro nelegální přistěhovalce,“ vysvětlovala v roce 2012.
Premiérkou se stala vlastně náhodnou. Cameron po prohraném referendu o EU narychlo odešel, ale zároveň se o jeho místo nepřihlásil hlavní proponent brexitu Boris Johnson. Na její podporu se postavila řada umírněných konzervativců, tak se stalo, že podporovatelka „remain“ dostala na starost praktický proces rozvodu s EU.
Žádné peníze nemohou obětem a zasaženým komunitám vynahradit staletí otrokářství, zní z vedení britských anglikánů. Církev se ale pokusí bojovat s následky tohoto zla, na kterém má svůj historický podíl. Pomůže jí v tom miliardový fond.
Miliardová omluva za otroctví. Anglikáni zakládají „fond pro uzdravení, nápravu a spravedlnost“
Money
Rukojmí euroskeptiků
Mayová od začátku svého mandátu tvrdila, že výsledky referenda bude respektovat. Takřka kultovní se stala její hláška „brexit znamená brexit“. Takové vysvětlení pomohlo málokomu, protože její období bylo mimořádně chaotické a plné zvratů. Ukočírovat takto rozdělenou stranu však ani nemohl být jednoduchý úkol.
Mayová udělala řadu chyb. Tou největší bylo vypsání předčasných voleb v červnu roku 2017. Chtěla posílit svou pozici a mandát, ale strana naopak o křesla přišla, načež se jí začala hroutit i autorita mezi konzervativními poslanci. Chvílemi to vypadalo, že je snad neřídí vůbec nikdo, například chybělo málo, aby si odhlasovali tvrdý brexit bez dohody, což by byla ekonomická sebevražda.
I přesto se jí podařilo dosáhnout brexitové dohody. Z dnešního pohledu vlastně nebyla špatná, protože by podle ní Británie zůstala v jednotném evropském trhu. Trvalo však jen několik dní než na protest rezignoval ministr pro brexit David Davis a hlavně Boris Johnson, který na útok čekal v klidu ministerstva zahraničí, jemuž nakonec žezlo předala.
V klidných dobách mohla být kompetentní premiérkou, spíše úřednického než vizionářského stylu. Za své nepříliš úspěšné tři roky vděčí tvrdému pravicovému křídlu strany, se kterým nedokázala najít společnou řeč. Ve srovnání s populisty Johnsonem, Trussovou a Sunakem se však vzpomínka na ní připomíná staré dobré a alespoň trochu racionální a předvídatelné časy. Proto ji Iran Birrel z iNews nazval „nejlepší nejhorší toryovskou premiérkou“.
