Karel Pučelík: A zase to bydlení. Španělsko ukazuje, kam se ubírá evropská politika
Mladá generace si stěžuje na nedostupné bydlení. Mají jejich rodiče pravdu v tom, že se jen málo snaží, mají příliš vysoké standardy, nebo že neumějí hospodařit s penězi? Data ze Španělska ukazují, proč se bydlení stalo úhelným kamenem tamější politiky. Kampaň před parlamentními volbami bychom měli sledovat za hranicemi, protože nás podobný scénář velmi pravděpodobně také čeká.
Španělé na konci listopadu vyrazí k volebním urnám, aby si v předčasných volbách zvolili nové složení parlamentu. Socialistický premiér Pedro Sánchez poslal svůj menšinový kabinet k ledu, protože nedokázal prosadit klíčové reformy. Poslední kapkou bylo nepřekvapivě bydlení. Sánchez chtěl ulevit nájemníkům a omezit spekulaci s byty, proti ale hlasovali nejen opoziční lidovci a krajně pravicový Vox, ale i katalánští Junts, na jejichž podporu vláda dosud spoléhala.
Nedostupné bydlení je také ve Španělsku tématem číslo jedna i kvůli demonstracím, které v posledních týdnech zachvátily Madrid. Odstartovaly je zprávy o vystěhování seniorky z bytu, ve kterém žila sedmdesát let, ale nyní po překotných zvýšeních ze svého důchodu nezvládala platit nájem. Sedmaosmdesátiletá Maricarmen Abascal se stala symbolem zoufalé situace s bydlením. Ironií je, že se odbojná důchodkyně po nátlaku veřejnosti na vlastnickou firmu mohla do svého bytu vrátit, ale už to nestihla, protože zemřela v nemocnici.
Není divu, že bydlení je také středobodem volební kampaně. Jak moc je situace ve Španělsku vážná? A mohou volby přinést občanům úlevu?
Levné kuřecí maso má svou odvrácenou tvář. Zmrzačená zvířata, která sotva unesou vlastní váhu, umělé osvětlení a život zkrácený na pouhých několik málo týdnů. Záběry z dánských drůbežáren vyvolaly takové pobouření, že tamní vláda chce zakázat chov rychle rostoucích „turbokuřat“ v celé Evropské unii. Jenže proti lepším podmínkám pro zvířata stojí tvrdá ekonomická realita. Kolik utrpení jsme ochotni přehlížet kvůli levnému masu v supermarketech? 
Karel Pučelík: Zmrzačená „turbokuřata“ za pár korun. Dánsko chce konec krutých chovů
Názory
Ceny, kterým lidé nestíhají
Aktuálně se protestuje napříč Evropou, přičemž klíčovými tématy jsou životní náklady, a to včetně bydlení. Zvláště mladá generace dává velmi hlasitě najevo, že nedostupné bydlení ji coby voličskou skupinu velmi zajímá. A také, že nechtějí a patrně ani nebudou brát neefektivní středové přístupy v potaz. To vede k tomu, že se do popředí dostávají uskupení, která dříve plnila roli outsiderů bez velkého politického vlivu, jako například berlínská Die Linke.
Od starších generací si mladí často musí vyslechnout odmítavá stanoviska. Prý si každý může vydělat, a kdo na bydlení nemá, ten se málo snaží, případně že i oni se museli na své domy a byty nadřít, tak jaképak copak. Stačí zatnout zuby, přestat pít mandlová latté a pojídat avokádové tousty.
Jenže pohled na španělská data, která čtenářům naservíroval magazín Politico, ukazuje, že to není tak jednoduché. Situace na trhu s bydlením i v širší ekonomice je o dost jiná, než s jakou se musely potýkat předchozí generace. Jasně, nikdo neměl na růžích ustláno, ale nyní je problém ukryt mnohem hlouběji než v množství latté a toustů.
Ve Španělsku se mezi roky 2015 až 2025 průměrné ceny bydlení zvýšily o 80 procent, kdežto mzdy jen o 30. A letos rostou dál. Nájmy rostly v letech 2014 až 2024 nejméně o třicet procent, ale zpravidla více, v Madridu nebo ve Valencii o 60. A to se bavíme o dva roky starých číslech. Mzdy prostě nestíhají. Lidé nestíhají.
Oslavy významných dnů a projevy k velkým událostem v Česku umíme docela dobře. Obrana, Ukrajina, zásadový postoj proti agresorovi, to je v pořádku. Ale jak dojde na ekonomiku, už jsme v říši pohádek. Vypravěčem se tentokrát stal prezident Petr Pavel.
Karel Pučelík: Mysleme na klima a uskromněme se, vyzývá prezident. Ze soukromého tryskáče
Názory
Španělsko není unikát
Španělé stojí před důležitým dilematem. Nelze říci, že by se o bydlení zajímal pouze Sánchez, mluví o něm i pravicová a krajně pravicová opozice. Zatímco Sánchez se staví na stranu nájemníků a chce omezit pojetí bydlení jako investice, lidovci nabízejí tradiční mantru: nízké daně, silná výstavba, vlastnické bydlení, Vox pak do toho míchá - jako skoro vždy - migraci.
I když lze s kritiky souhlasit, že Pedro Sánchez je politik schopný surfovat na vlně veřejného mínění, takže není vůbec jisté, jak by jeho politiky nakonec zafungovaly, opozice nepřichází s ničím převratným.
Jedno je však jisté, pokud politici nenabídnou smysluplný plán, jak krizi bydlení řešit, jen těžko budou úspěšní. Bydlení je zkrátka jedna z otázek dneška. „Každá generace má své zápasy. Tím naším je bydlení a my ho vyřešíme s podporou lidu,“ shrnul po vyhlášení voleb Sánchez.
Data i dynamika politické kampaně však jistě nebudou unikátní jen pro Španělsko. Ostatně země nepatří k těm na kontinentu nejhorším, co se bydlení a sociální situace týče. Tamější politika naznačuje, kam se ubírá západní Evropa. Umírněné přístupy působí spíše jako „gaslighting“ než jako solidní strategie. Vlády tradičních stran měly dost času na to, aby se sociální politikou i bydlením něco udělaly, aktuální situace tedy je jejich odkazem. Pokud to do budoucna myslí s vládou vážně, měly by se nad tím zamyslet. Jinak jejich slabosti dozajista využijí jiní.
