EU má pro celní válku silné zbraně. Lepší bude, když je nepoužije, říká Lipavského náměstek
Evropská unie by v době obchodních válek mohla za určitých okolností využít i takzvaný protinátlakový nástroj, anglicky anti-coercion instrument. Byl připravován pro případ potřeby tvrdší reakce vůči Číně, nyní by mohl být ve hře i ve vztahu k USA. „Brusel má k dispozici silnou zbraň, kterou zatím reálně nepoužil a proto si ostatní aktéři nejsou jistí, co všechno by její nasazení znamenalo,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz náměstek ministra zahraničí Eduard Hulicius.
Evropa by se podle náměstka neměla omezovat jen na výseč ekonomických vztahů se Spojenými státy, kterou je obchod se zbožím. „Musíme se bavit i o dalších důležitých částech ekonomiky, jako jsou služby – digitální, finanční nebo právní. Diskuze by neměla končit tím, že použijeme nejtvrdší nástroje, protože by to znamenalo další eskalaci obchodní války. Mohou ale mít pedagogický efekt, pokud si americká strana uvědomí, jak složitá je celá situace,“ uvedl Eduard Hulicius.
Jak vnímáte dosavadní reakci Evropské unie na cla vyhlašovaná Trumpovou administrativou?
Je poměrně zdrženlivá, odměřená, plánovaná, vše probíhá v koordinaci a komunikaci mezi Evropskou komisí a členskými státy. Výhodou je, že výrazné kompetence má v oblasti mezinárodního obchodu a cel právě Evropská komise, která může být o něco akčnější, než kdyby rozhodování o protiopatřeních mělo ryze mezivládní charakter. Další výhodou je, že bylo možné se na americká cla dopředu připravit.
Některá americká cla byla dočasně pozastavena, jiná platí. Stále je tu riziko, že Trumpova administrativa v dohledné době vyhlásí další a vyšší cla. Nastal by pak čas na ráznější reakci ze strany Evropské unie?
Chtěl bych zdůraznit, že byznysmeny, obchodníky i výrobce v tomto ohledu zasahuje velká nejistota, nejsou v záviděníhodné pozici. Zároveň je třeba reagovat na to, jak vyhlašování cel vnímá prezident Trump, tedy jako určitou formu velice ostrého vyjednávání. Evropská komise přichází s okamžitou reakcí, zároveň ale stanovuje termíny, během kterých má vstoupit určité protiopatření v platnost. Nechává tedy prostor pro komunikaci nebo vyjednávání.
Otázkou zůstává, do jaké míry vstřícná strategie Bruselu funguje. Evropská komise například už dříve navrhovala oboustranné snížení cel průmyslových výrobků na nulu. Už od zvolení Donalda Trumpa projevovala snahu jednat o nákupech zkapalněného plynu LNG a navýšit je. Zvažovaly se i dlouhodobější kontrakty. Podobné to bylo v případě dovozu obranné techniky z USA. Přesto se EU americkým clům nevyhla.
To vyplývá z DNA Evropské unie, která byla založena na spolupráci a obvykle se snaží být vstřícná. V řadě oblastí – například společné zahraniční a bezpečnostní politiky – bývá všechno složitější, protože potřebujete dosáhnout jednomyslného stanoviska všech členských států. V případě obchodní politiky má ale Evropská komise celkem nabito a teoreticky by mohla být tvrdší. Pokud tvrdší není, souvisí to s politickým rozhodnutím, jak si Brusel a členské státy vyhodnotily, že je potřeba komunikovat s Washingtonem, ale i ostatními světovými hráči.
Americký prezident Donald Trump očekává, že se dohodne s čínským protějškem Si Ťin-pchingem, takže se vysoká dovozní cla výrazně sníží, ačkoli nulová nebudou. Řekl to novinářům v Bílém domě, napsala v noci na dnešek agentura Reuters. Trump zároveň prohlásil, že pokud Čína s obchodní dohodou souhlasit nebude, stanoví podmínky Spojené státy.
Trump: S Čínou se na clech rychle dohodneme. Dopadne to dobře
Money
Vytáhneme trumf?
Mluví se i o tom, že by EU za určitých okolností mohla využít i takzvaný protinátlakový nástroj, anglicky anti-coercion instrument. Byl připravován pro případ potřeby tvrdší reakce vůči Číně, nyní by mohl být ve hře i ve vztahu k USA. Brusel například může zavést cla na služby, restrikce pro americké digitální firmy v oblasti duševního vlastnictví nebo přístupu k veřejným zakázkám. Jak byste vnímal podobné kroky?
Nařízení 2023/2675. To je velice silná zbraň, kterou má Brusel k dispozici. Zatím ji reálně nepoužil, proto si ostatní aktéři nejsou jistí, co všechno by její nasazení znamenalo. Nepochybně je dobře, že se mluví i o těch oblastech, které jste zmínil. Neměli bychom se omezovat jen na výseč ekonomických vztahů se Spojenými státy, kterou je obchod se zbožím. Musíme se bavit i o dalších důležitých částech ekonomiky, jako jsou služby – digitální, finanční nebo právní. Ve všech podobných sektorech je mezi Amerikou a Evropou čilá transatlantická výměna. Diskuze by neměla končit tím, že se zmiňované nástroje použijí, protože by to znamenalo další eskalaci obchodní války. Mohou ale mít pedagogický efekt, pokud si americká strana uvědomí, jak složitá je celá situace.
Zároveň ale platí, že pokud druhá strana získá přesvědčení, že silnější karty nakonec stejně vytaženy nebudou, může na to spoléhat…
Důležité je, že takové nástroje existují, jsou k dispozici, mohou se dát na vyjednávací stůl. Nakonec mohou být i aplikovány, ale takové rozhodování by určitě nebylo jednoduché. Myslím, že je celkem dobře, že ve velké míře záleží na Evropské komisi.
Evropská komise má silnou roli, v uplynulých týdnech jsme ale zaznamenali, že jsou tu různé zájmy členských zemí a Brusel je bere v potaz. Francouzi, Italové a Irové například lobbovali proti clům na americkou whiskey z obavy před dalšími odvetnými opatřeními USA, která by se týkala jejich nápojů. Irsko se také staví proti postihům vůči americkým digitálním firmám. Souhlasíte s předpokladem, že rozdílné zájmy Evropu oslabí?
Členské státy EU zůstávají pány evropských smluv, zůstává jim klíčová odpovědnost. I když první rozhodnutí nebo návrh vyjde z Evropské komise, členské státy se proti němu mohou postavit. Ve většině případů obchodní a celní politiky platí takzvaná negativní kvalifikovaná většina. Proti opatření komise by se musela postavit kvalifikovaná většina členských států, tedy poměrně velké množství. Vzhledem k významu obrany společného trhu získala Evropská komise významné pravomoce, ale členské státy vždy mají možnost její rozhodnutí nějak omezit nebo zrušit.
Cla Donalda Trumpa nedávají od začátku do konce smysl, říká Štěpán Křeček, hlavní ekonom společnosti BH Securities a poradce premiéra. Cla byla tématem podcastu Realitního Clubu, protože se mohou promítnout i do cen bydlení v Česku. „Je zarážející, že na takto vrcholné úrovni se prosadí takto hloupý názor, podle kterého se má změnit celý mezinárodní obchod.“
Když Trumpova cla srazila trhy, vznikla obrovská příležitost k investicím, říká ekonom Křeček
Reality
Chcete tím říct, že tento mechanismus je relativně akční?
Ano. Už tím, že tady nestačí blokační menšina členských států, ale je zapotřebí blokační většina.
Evropská komise ale fakticky pořád konzultuje zavádění cel s členskými zeměmi a zřejmě i s firmami. V řadě diskusí zaznívá, že Evropa je pomalá, což se do jisté míry ukázalo i jako výhoda, když nereagovala rychle na americká cla, protože ve Washingtonu se situace neustále mění. Jindy bychom ale mohli na pomalost doplatit. Jsme odkázáni k pomalé reakci?
Nechci mluvit za firmy, jak vnímají konzultace s Evropskou komisí, ale můžu potvrdit, že Evropská komise je v permanentní konverzaci s členskými státy o celkové situaci, stavu a dalších krocích. Dává to smysl. Řekl bych, že debata o clech a evropských protiopatřeních je dokonce mnohem bližší Evropské unii a jejímu fungování, než když se řešilo, jak reagovat na balíček daňových úlev a pobídek Bidenovy administrativy, který získal název Inflation Reduction Act, zákon o snižování inflace. Tady by se společná evropská odpověď tvořila velice těžko, protože v této oblasti neexistuje sdílená kompetence. Na Bidenův balíček Evropa jednotnou odpověď neměla.
Stát od vzniku samostatného Česka některé věci zanedbal, ztratili jsme tři dekády. „Není to jenom otázka krátkého názvu naší země, ale celkové prezentace státu vůči jeho občanům i navenek – tedy dlouhodobého brandingu,“ řekl v rozhovoru pro Export.cz náměstek ministra zahraničí Jan Marian.
Jan Marian: Česko může mít lepší image. Jsme země, která investuje i v Americe
Leaders
Čím je Evropa zajímavá
Jednou věcí je, jaké nástroje má EU k dispozici, jinou otázka, čím vším je Evropa pro Spojené státy zajímavá, co může nabídnout. Hodně se mluvilo o dovozu plynu a ropy, byť se zdá, že americká administrativa vstřícnost Bruselu zatím neocenila. Američany určitě bude zajímat, jestli budeme dál dovážet jejich zbraňové systémy nebo třeba jaderné reaktory. Jak vnímáte tuhle perspektivu?
Fascinuje mě, jak často americká strana zmiňuje také zemědělství, potraviny. Je zde vidět velký politický tlak, způsobený do značné míry tím, že jednotlivé státy USA chtějí vyvážet agrární produkci nebo nadprodukci do světa, včetně Evropy. Pak je tu obrovská oblast služeb, obchodu se službami – digitální technologie, Google, Apple, Facebook… Tyto americké firmy ovládají velké části evropského trhu, který je velký a sofistikovaný. Podobně bych mohl zmínit americké poskytovatele právních a finančních služeb. Naopak mám pocit, že třeba architektonické služby nebo obecně služby v oblasti výzkumu poskytují spíše Evropané do Ameriky. Všechny tyto obory jsou velmi provázané.
Jak vnímáte zapojení Česka do takto provázaných transatlantických vztahů?
Je dobře známé, že velkou část českého exportu do Ameriky – přímého nebo i nepřímého přes Německo – tvoří poměrně vyspělé produkty, zařízení a nástroje, které nemají moc dalších odbytišť takové velikosti a sofistikovanosti, jako jsou Spojené státy. V tomto ohledu USA nejsou úplně nahraditelné, což je pro Česko zároveň vyznamenání. Umíme vyrábět věci, které jsou technicky na výši a v Americe je pro ně trh. Jejich výrobci jsou ale nyní nejvíce zasaženi tím gulášem cel a obchodních omezení.
Zmínil jste zemědělství a potravinářský průmysl, což jsou obory, v nichž mnozí Evropě vyčítají její vlastní ochranářství. Týká se to třeba i omezení pro geneticky modifikované potraviny, která zpochybňují také mnozí evropští vědci. Jak vnímáte tento evropský protekcionismus?
Oblasti, které se týkají zdraví a bezpečnosti potravin, jsou velice citlivé, a to i uvnitř evropského vnitřního trhu – tedy v obchodu mezi jednotlivými členskými státy EU. Tady je z politického hlediska třeba chápat, že Evropa a členské státy potřebují tento sektor trochu chránit. Nejenom láska prochází žaludkem.
Na ochraně bezpečnosti potravin by měla Evropa trvat i v rámci obchodních jednání s dalšími oblastmi světa?
O tomto tématu můžeme diskutovat. Obě strany podobných rozhovorů by si ale měly uvědomit, že se potřebují dohodnout v dalších sektorech, které jsou prioritní vzhledem k jejich objemu, významu, důležitosti pro další výzkum a vývoj. Vyjednávání o zemědělství může být komplikací, protože v každém případě bude spojené také s intenzivní debatou jak uvnitř Evropské unie, tak i vnitřní debatou na druhé straně.
Chápu snahu zajistit bezpečnost potravin. Proč se ale Evropa brání geneticky modifikovaným potravinám?
Je to příklad tématu, které v Evropě nemáme do detailu prodiskutované. Z politického hlediska to není vůbec jednoduché. Nastavený technický proces je takový, že Evropská komise permanentně předkládá návrhy ke schválení nových geneticky modifikovaných organismů, které bývají přijaty, aniž by jim členské státy musely vyslovit aktivně podporu. V konečném důsledku to je tedy pouze úřední rozhodnutí komise, což není správné. Mělo by to být politické rozhodnutí, které by otevíralo cestu k hlubší diskuzi o této tematice. Na to teď ale není moc čas a prostor, řešíme další věci.
Skepse ohledně budoucí obnovy Ukrajiny je sice v současné situaci pochopitelná, ale západní podpora napadené zemi určitě neskončí. Náměstek ministra zahraničí Jan Marian nepochybuje, že na Ukrajinu bude dál proudit pomoc západních zemí i mezinárodních finančních institucí. „Je hodně důležité, abychom se nepoddávali ruským narativům typu, že Rusko není možné porazit,“ řekl dále v rozhovoru pro Export.cz.
Vracet se k „běžnému byznysu“ s Ruskem by byla obrovská chyba, říká Lipavského náměstek
Money
Velkým dilematem se ve vztahu k USA stává evropský postoj k obrannému průmyslu. Pokud se chceme s Američany dohodnout, měli bychom dovážet více jejich zbraňových systémů. Zároveň ale v současné situaci máme přirozený zájem posilovat vlastní výrobní i výzkumné kapacity…
Je to velké dilema a bude záležet na politickém rozhodování, jaký poměr finančních prostředků na obranu půjde do nákupu zbraňových systémů a jaký do jejich výroby v Evropě. Takové rozhodování nebude vůbec jednoduché, protože celkový měšec je omezený. Je třeba myslet i na další souvislosti. I ty nejsofistikovanější americké zbraně mají spoustu komponent ze zahraničí – z Evropy, ale například i z Číny. Tento obor je velmi globalizovaný. Amerika má ale před námi opravdu velký náskok ve výzkumu a vývoji nových generací různých systémů protiletadlové obrany, letectva nebo námořnictva. Zacelení této mezery musí být pro Evropu prioritní cíl.
Jak se změní Evropa
Podle některých komentátorů se Evropa v současné situaci profiluje jako oblast stability v rozbouřeném světě. EU se nezapojila do nejostřejší konfrontace, která je v současnosti mezi Spojenými státy a Čínou. Zaznívají argumenty, že Evropa není tak slabá, jak tvrdí její kritici, její trh je i pro největší světové hráče pořád důležitý. Jak se podle vás změní třeba i český pohled na Evropskou unii?
Pro Evropu je nynější situace velkou výzvou, což souvisí s tím, co už jsem zmínil. EU je společenství založené na dohodě, vnitřní obchodní výměně i vnější otevřenosti. Pro otevřenou českou ekonomiku založenou na exportu a průmyslu je zcela zásadní, aby Evropa dál usilovala o co nejvolnější obchodní výměnu. Jak to všechno dopadne, by bylo věštěním z křišťálové koule. Důležité ale je, že jsme tlakem okolností nuceni odhlédnout od interních záležitostí a nekonečných debat o tom, jaká by EU měla být. Takové neproduktivní debaty dobře známe z Česka, kde se ocitáme na rozdíl od Bruselu a metropolí jiných členských zemí na úplně slepé koleji. Musíme se více zaměřit na konkrétní problémy, hledání konkrétních řešení.
Co říkáte názorům, že se dnes ukazuje, jak je Evropa naopak slabá?
Tyto názory slyšíme ze dvou protichůdných táborů. Na jedné straně je slyšíme od lidí, kteří celý svůj veřejný život nebo politickou diskuzi fakticky založili na tom, že by Evropa slabá být měla. Na druhé straně jsou lidé, kteří říkají, že Evropa je slabá, protože se více neintegruje, nesdílí více pravomocí, nevytváří více společných postupů a postojů, což by si přáli oni. Do značné míry jsou to ale akademické diskuse. V praktickém životě jsme v určité situaci, máme určité nástroje a ty musíme využít, abychom řešili konkrétní problémy.
Jak silná je Evropská unie z vašeho pohledu? Co jí vlastně nejlépe charakterizuje?
To, co jí charakterizuje, si nejlépe uvědomíte na dvou příkladech. Ten první vás napadne, když vyjedete mimo Evropu a zkoušíte chvíli fungovat jako občan, obchodník nebo podnikatel v jiném prostředí. Pak rychle pochopíte, co Evropa dává a že to vůbec není špatné. Druhý příklad si člověk uvědomí, když se podívá na historii evropské integrace, čímž vůbec nemyslím jenom úspěchy nebo výčet smluv, které se uzavřely. Je dobré se podívat, jaké v Evropě probíhaly diskuse v minulých dekádách – jaké byly třeba i argumenty proti bezcelní unii, proti jednotnému trhu. Skoro každý na papíře podepíše, že chce mít víc jednotného trhu a chce odbourávat bariéry třeba na trhu se službami.
Bariéry ale přežívají…
Přežívají, protože mají své historické a politické důvody, ať se to týká třeba poštovních zásilek, poskytování právních služeb nebo zdravotnictví. Proč si například členové EU nevěří natolik, aby připustili, že kominík nebo zdravotní sestra vyučení v jednom státě budou nabízet své služby v jiné evropské zemi? Všechno má určité vysvětlení – jazykové bariéry, odlišné systémy výuky, školení… Zaměřit se na odbourání těchto bariér chce politickou odvahu, přitom úspěch není vůbec zaručen.
Své historické a politické důvody určitě má i to, že Česko ještě nezavedlo společnou měnu euro. Jak byste to vysvětlil?
To je velmi zpolitizovaná diskuse, ke které přistupujeme hodně emocionálně. Nemyslím to negativně, Češi jsou zvyklí na svou korunu, na to, jak vypadají naše mince a bankovky. Velkou roli v postojích české veřejnosti sehrála finanční krize před více než patnácti lety a pak řecká krize. A nyní se ve veřejné diskusi příliš nepřipomíná, že eurozóna tyto velké krize zvládla. I Řecko poměrně úspěšně splácí svůj dluh. Před deseti nebo dvanácti lety mnozí říkali, že se eurozóna musí rozpadnout a že Řecko z ní bude muset odejít. Řecko zůstalo, přistoupilo Chorvatsko, nyní se připojí Bulharsko. Česko ale pořád zůstává mimo. Našim podnikům i občanům by přitom zavedení eura pomohlo.
Článek vyšel také na serveru Export.cz
Výrobci rostlinných náhražek vajec doufají, že budou těžit z prudkého nárůstu cen slepičích vajec ve Spojených státech, který je důsledkem epidemie ptačí chřipky. Rozšiřují proto výrobu a spouštějí nové reklamní kampaně. Informuje o tom list Financial Times.
Vaječná krize v USA trvá. Výrobci veganských vajec větří příležitost
Money
Miliardář Elon Musk od května výrazně utlumí svůj čas ve skupině pro efektivitu státní správy (DOGE), do které ho povolal americký prezident Donald Trump, a začne se více věnovat automobilce Tesla. Píše to agentura Reuters.
Musk končí s prací pro Trumpa. Tesla má přednost
Leaders
