Mír na Ukrajině jednou zavládne. Vydělají pak Američané na ruské ropě a plynu?
Dohoda mezi Vladimirem Putinem a Donaldem Trumpem o dodávkách nafty zastínila jiné zprávy, které můžou mít dalekosáhlejší a dlouhodobější dopad na geopolitiku i světovou energetiku. Trumpovi vyslanci propojili rozhovory o míru na Ukrajině s dalšími „třaskavými“ tématy. S Rusy jednají o prodeji ropných aktiv Lukoilu a restartu plynovodu Nord Stream. Rýsuje se scénář, kdy na ruské ropě a plynu vydělají podnikatelé blízcí Trumpově rodině.
Nedávná dohoda o dodávkách nafty z Ruska, kterou uzavřel Trump s Putinem, vyvolala oprávněně velké opovržení a také značné překvapení. Ve skutečnosti příliš překvapivá není – americký prezident už dříve ukázal, že vyhlašování sankcí dokáže podle momentálních vlastních zájmů střídat s různými výjimkami a úlevami. Sankce, ať už je administrativa nakonec opravdu uplatňuje, nebo ne, slouží spíše jako nátlakový prostředek pro další vyjednávání.
Jednání Washingtonu s Moskvou o ukončení války na Ukrajině dostala výrazný obchodní rozměr. Součástí rozhovorů se stal možný mnohamiliardový prodej zahraničních ropných aktiv ruského Lukoilu. O lukrativní balík ropných polí, rafinerií a čerpacích stanic mají podle The New York Times zájem mimo jiné investoři s obchodními vazbami na dva klíčové americké vyjednavače – Stevea Witkoffa a Jareda Kushnera.
Mír na Ukrajině a miliardy za ropu. Do jednání USA s Ruskem vstoupil obchod s aktivy Lukoilu
Politika
Na potřeby dalších států Trump nebere žádný ohled. Hodně o tom vědí v zemi, která se stala jedním z klíčových hráčů na globální šachovnici – Indii. Trump jednou Indy fakticky povzbuzuje, aby ruské suroviny nakupovali (například v první fázi blokády Hormuzu), jindy je za to naopak trestá.
Ve skutečnosti Trump nepomáhá ani dlouhodobým zájmům Spojených států, které se stávají i pro své spojence nedůvěryhodným partnerem. Skutečnost, že jednání s Ruskem o míru na Ukrajině, ale i na Blízkém východě, vedou jeho přítel z byznysu Steve Witkoff a jeho zeť Jared Kushner, sama o sobě naznačuje, kdo má na různých mezinárodních dohodách vydělat.
Mír znamená dolary
Z aktivit Trumpa je možné vysledovat dva základní cíle – jeho různé kroky mají sloužit jak momentálním politickým ambicím prezidenta, tak byznysovým zájmům lidí v jeho okolí. Dohoda o naftě z Ruska je typickým příkladem prvního cíle – zlepšit aspoň trochu Trumpovu pověst před listopadovými volbami do Kongresu díky slibům levnějších pohonných hmot. Americká a britská média ale v říjnu přišla i s dalšími odhaleními, která můžou mít dalekosáhlejší a dlouhodobější dopad.
List The New York Times informoval o jednáních, která vedou američtí vyjednavači s Putinem o prodeji zahraničních aktiv ruské společnosti Lukoil – tedy ropných polí, rafinérií i čerpacích stanic. Měla by připadnout byznysové skupině, v níž figurují obchodní partneři Trumpovy a Witkoffovy rodiny nejen z Ameriky, ale také z Blízkého východu. Agentura Reuters pak získala informace, jež potvrzují, že Kushner s Rusy jednal i o možnosti oživit za účasti amerických investorů podmořský plynovod Nord Stream. Potrubí, která vedou z Ruska do Německa, poškodily podmořské výbuchy, ale jedna ze čtyř větví je schopna provozu i bez náročných oprav.
Oba tyto případy úzce souvisí s tím, jak okolí Trumpa vnímá vyhlídky míru na Ukrajině. Prodej aktiv Lukoilu má ukázat protiamerickým jestřábům kolem Putina, že to Washington myslí s rozvojem byznysových vztahů vážně. Proto by se měl realizovat ještě před uzavřením míru. Oživování Nord Streamu s americkou účastí by naopak nastalo poté, co se na Ukrajině odmlčí zbraně. Zároveň se jasně ukazuje, kdo má podle představ Trumpa a jeho blízkých na míru vydělat. Postoje zmiňovaných vyjednavačů se přitom podle všeho nemusí shodovat ani s preferencemi některých členů administrativy, například ministra zahraničí Marka Rubia.
Čínským rafineriím se zužuje výběr, odkud brát ropu, a Rusko z toho těží. Cena východosibiřské ropy ESPO dál prudce roste a u listopadových dodávek už obchodníci požadují prémii přes 20 dolarů za barel proti Brentu. Za pouhý týden se tak rozdíl podle Bloombergu zdvojnásobil. Čína mezitím hledá náhradní dodávky až v Kanadě, Brazílii či Argentině.
Čína je hladová po ropě, skupuje barel po barelu. Rusko na tom vydělává
Trhy
Obrácené role Německa a Ameriky
Úvahy o Nord Streamu mnohé pozorovatele udiví, protože ruský plyn by fakticky konkuroval americkému. Už delší dobu se ale spekuluje o jiné úvaze, podle níž by Američané díky vlastnímu vývozu i investicím do oživení Nord Streamu získali mimořádně výraznou kontrolu nad evropským plynárenským trhem. A všeobecně se předpokládá, že do projektu oživeného plynovodu by byli zapojeni byznysmeni s určitými vazbami jak na Rusko, tak hlavně právě na Trumpovo okolí.
Mír na Ukrajině jednou zavládne a je sporné, jestli tomu pomůže americká vstřícnost vůči Putinovi. Ruský diktátor mnohokrát potvrdil, že chce využít jakékoliv slabiny protivníka. Na druhé straně Američané mají pravdu v tom, že bez určitých ekonomických vztahů s Ruskem je dlouhodobější mír nereálný. To by si měla připustit i Evropa. Spojené státy ve své politice vůči Kremlu logicky využívají cukr i bič, otázkou však je, jestli cukru nedávkují příliš mnoho.
A pak je tu další faktor – jestliže Putin dobře ví o snahách Trumpova okolí na míru finančně vydělat, může Američany obratně manipulovat se svými „výhodnými“ obchodními návrhy. Kreml se navíc snaží získávat podporu svých faktických spojenců v Evropě, mezi které patří posilující německá Alternativa pro Německo (AfD). Oživení toků ropy a plynu z Ruska řadí AfD mezi své hlavní cíle.
Maďarský premiér Péter Magyar je pod tlakem Evropské unie i Spojených států, které žádají omezení energetické závislosti země na Rusku. Dědictví z éry Viktora Orbána se ale překonává těžko. Maďarsko řeší důsledky dlouhodobě napjatých vztahů nejen s Ukrajinou, ale také s Chorvatskem, přes které míří alternativní cesta ropy. A část maďarské veřejnosti stále věří zakořeněné představě, že „levné“ ruské suroviny se ekonomicky vyplatí.
Vrací se orbánismus? „Změna režimu“ v energetice je pro Magyara složitější než v politice
Názory
Pokud by se Washington opravdu přiklonil k restartu podmořského plynovodu, znamenalo by to naprostý obrat oproti minulému desetiletí. Tehdy Nord Stream 1 i Nord Stream 2 prosazovalo Německo, Amerika byla razantně proti. Po zkušenostech s ruskou agresí v roce 2022, před níž Kreml utahoval také plynové kohouty, německá vláda návrat ruského plynu rozhodně odmítá. Bílý dům i Kreml by tak musely spoléhat na další posilování AfD.
Mezi ropou a plameňáky
Do byznysové skupiny, která má podle The New York Times nakročeno k získání aktiv Lukoilu, patří americký investor Todd Boehly, jenž je sponzorem Trumpa, stejně jako blízkovýchodní podnikatelé, kteří podnikají společně s Jaredem Kushnerem, i členové Witkoffovy rodiny. Zapojení arabských byznysmenů ukazuje, že z podobných transakcí nemusí těžit pouze Američané, ale také cizinci – pokud mají blízko k okolí prezidenta Spojených států. Také naznačuje, proč vlastně s Kremlem vyjednává Steve Witkoff, který měl mít primárně na starost Blízký východ.
Sankce se přitom ukazují být pozoruhodnou cestou ke hromadění dolarů – pokud kvůli nim aktiva ruské společnosti jako Lukoil ztrácejí hodnotu, stačí je nasměrovat správným směrem. Díky novým neruským majitelům pak sankce padnou a cena aktiv vyskočí strmě nahoru.
Výběr byznysových partnerů na americké straně se v podobných případech jeví minimálně jako netransparentní, ale zároveň dost vypovídající. Transakce kolem Lukoilu se mají zúčastnit také bratři Mutaz a Rámiz al-Chajjátovi, které pojí s Kushnerem v médiích často probíraný projekt investice do luxusního resortu v Albánii. V balkánské zemi je tento projekt známý kvůli souvisejícím podezřením z korupce a občanským protestům proti výstavbě resortu. Protesty si vysloužily označení „plameňáková revoluce“ – podle snahy ochránit vzácné plameňáky, kteří v oblasti plánovaného resortu žijí.
Ropné krize sedmdesátých let minulého století přivedly svět k rozvoji nových technologií a postupně změnily globální energetiku. Konflikty na Blízkém východě povzbudily nástup obnovitelných zdrojů, ale také boom jaderných elektráren ve Francii nebo ve finále i břidlicovou těžbu ropy a plynu v USA. Americký prezident Donald Trump je dnes posedlý fosilními palivy a věří, že díky kontrole domácích i zahraničních zdrojů může ovládat svět. Číňané si uvědomují, že i nynější válka na Blízkém východě nastartuje hledání alternativ, a nabízejí světu bezpečnější řešení „zelených“ technologií, píše v analýze Jan Žižka.
Trump útočí, Čína bude kasírovat. Peking má nakročeno k vítězství v bitvách o energie
Money
Co na to Evropa?
S „moderními“ praktikami, které se týkají propojení osobního byznysu s geopolitikou, se bude muset Amerika vypořádat sama. Pro Evropu jsou ale současné americko-ruské rozhovory, jež nechávají „starý kontinent“ na vedlejší koleji, velkým varováním. Nebude snadné se rozhodnout, jak reagovat na podivné nápady, které z takových jednání můžou vzejít. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj už po zmiňované dohodě Trumpa s Putinem o naftě nedokázal skrývat své rozčarování a dal svou nelibost vůči americkému prezidentovi jasně najevo. Většina Evropanů nejspíš ještě udrží diplomatičtější tón.
Evropa má naštěstí po ruce silnou zbraň – vlastní trh. Pro ruské suroviny je klíčový. Trump s Putinem se můžou dohadovat na čem chtějí, ale pokud Evropané na dodávky plynu nekývnou, žádný restart Nord Streamu nebude. Můžou také výrazně ovlivnit osud zdejšího ropného byznysu s ruskými kořeny.
Realisticky je nutné počítat s tím, že pokud má na Ukrajině zavládnout mír, bez určitých ekonomických vztahů s Ruskem to nepůjde. Jestliže se Evropané budou chtít s Rusy na něčem dohodnout, sotva budou na jednáních zastávat pozici, že už s nimi žádný byznys nechtějí. Oživování Nord Streamu a opětovné posilování závislosti na ruských surovinách by se ale mohlo opět krutě vymstít. Byznysu s Ruskem se v omezené míře asi nevyhneme, ale prioritou musí být hospodářská obnova Ukrajiny. Evropa by se měla vrátit k myšlence, že i pro ni bude obrovskou ekonomickou příležitostí.
Zkušenosti z posledních let by měly vést i k jasnému závěru, že nebezpečná je také jakákoliv narůstající závislost na stále nepředvídatelnější Americe, včetně té surovinové. Když sečteme funkční období George Bushe mladšího a Donalda Trumpa, dojdeme k závěru, že v USA v tomto století zatím delší dobu vládly administrativy, které často opouštěly přátelský postoj vůči Evropě. Rizikem zůstává, že se i v Evropě prosadí síly blízké Putinovi a Trumpovi. Poslední maďarské volby nebo politika italské premiérky Giorgie Meloniové však ukazují, že v tomto ohledu nemusí být tak zle.
