Zajímá nás
David Ondráčka: Ministerský resortismus aneb Kopu jen za svůj barák
Naprostá většina společenských problémů je dnes svou povahou komplexní a vyžaduje spolupráci a nadresortní koordinaci. Stát ale bohužel stále funguje resortně, drží se striktně pravomocí a gescí jednotlivých ministerstev. To brzdí efektivní práci státní správy, způsobuje ne-efektivitu a stojí hodně peněz. Mnoho úředníků i politiků si to dobře uvědomuje, ale stejně se s tím roky nedaří téměř nic udělat. Na resortismus narazí každý, kdo chce něco měnit a mnohé pozitivní snahy na něm troskotají. Je čas překonat resortismus, tu metlu čehokoliv pozitivního ve státní správě, míní bývalý šéf české Transparency International David Ondráčka.
Ve státní správě dlouho funguje podobná rivalita jako je u fotbalu mezi Spartou, Slávií a Baníkem. Ministerstva si konkurují – průmysl proti financím, zemědělství proti životnímu prostředí, vnitro proti všem, všichni proti financím. A tato přehnaná rivalita a někdy až trochu nepřátelství se překlápí i na zaměstnance těchto ministerstev. Ti tyto modely a kulturu výlučnosti přebírají a kopou jen a výhradně za svůj barák, tedy ministerstvo.
Logika dnešních složitých společenských, politických a ekonomických problémů dnes není řešitelná bez spolupráce úřadů mezi sebou, vytváření společných týmů, sdílení kapacit a dat. Ale taky bez intenzivní mezisektorové spolupráce s občanským, akademickým a komerčním sektorem. Příkladů je řada, od řešení uprchlické vlny z Ukrajiny a integrace migrantů, rozdělení Národního plánu obnovy, klimatické změny, energetiky nebo rozvoj zaostávajících regionů. Všude je nutnost spolupráce, agendy jdou tzv. napříč, nikdo to nemá kompletně v gesci.
Svět se valí šílenou rychlostí, média chrlí nové zprávy, maniakálně hltáme povrchní novinky a do krve válčíme v kulturních válkách na sociálních sítích. Dívejme se za pěnu dní. Nabízím několik trendů, které vidím v oblasti států, firem, médií, administrativ. Jsou platné ve světě i u nás, míní bývalý šéf Transparency International v Česku David Ondráčka.
David Ondráčka: Ukradení státu a „debilizace” veřejného prostoru
Názory
Vláda mluví o reformě státní správy, ale to není více politických náměstků na ministerstvech nebo o něco otevřenější přítok lidí do státní správy. Místo toho bychom měli nově promyslet strukturu centrálních úřadů, jejich kompetence a posilovat spolupráci. Změna je možná, vyžaduje to novelizaci kompetenčního zákona a další následné změny, ale je to proveditelné.
Kdo je tady koordinátor, Úřad vlády?
Všichni chtějí spolupráci a koordinaci a zoufale se hledá, kdo by tu roli měl hrát. Logickou odpovědí bývá Úřad vlády. Ale je toho schopen, aniž by nabobtnal nepřiměřeně? A hlavně je schopen úkolovat ostatní úřady a vynucovat plnění úkolů?
Proběhly nám komunální volby, ustavila se nová zastupitelstva měst. Postupně se koaličně domlouvají rady měst, známe už většinu starostů, primátorů a radních. Teď nastává jeden z klíčových úkolů komunálních politiků, dobře nastavit a kontrolovat městské firmy.
David Ondráčka: Městské firmy. Tak o ty se hraje na radnicích především
Názory
Vše hodně záleží na politickém vedení, tedy onom leadershipu. Ten se v české exekutivě mnohdy odvíjí od osoby premiéra a jeho stylu práce a nátury. Dnešní premiér Fiala je svou povahou spíš diplomat, realizuje se v zahraniční politice (aktuálně v EU předsednictví). Drží se interních procesů a striktního rozdělení rolí mezi resorty. Předchozí Babiš svým až komickým mikromanagementem paradoxně některé věci i trochu koordinoval. Zmateně chtěl u všeho být a sedět na každém jednání, a tak trochu tím nutil, aby tam povinně seděli i ostatní ministři a některé agendy se někdy trochu posouvaly. Ale bylo to vykoupeno chaosem a nekoncepčností.
Jednou z cest bývá, že zkoušíme dát pryč některé agendy a zakládáme agentury a fondy. A doufáme, že se z nich stanou specializované entity, které minimálně ve své agendě ji zvládnou uchopit komplexně. Máme relativně nově Sportovní agenturu, Agenturu pro sociální začleňování, už dlouhodoběji pak Fond pro životní prostředí nebo Státní fond kinematografie. Teď zakládáme Digitální agenturu a doufáme v koordinační funkci. Zakládáme je a někdy pak postupně i rozkládáme, někdy to funguje, někdy moc ne.
