David Ondráčka: Městské firmy jsou kolosy na hliněných nohách, taková komunální mocenská zóna bez kompasu
Společnosti vlastněné městy reálně určují kvalitu života ve městech. Jak pohodlně, bezpečně a čistě se nám žije, zajišťují vodu, teplo, světlo na ulicích, svážejí odpadky, vozí nás tramvajemi a opravují chodníky. Sedí na majetku za stovky miliard korun a patří mezi největší zaměstnavatele. Ale správa a řízení tohoto majetku je jedna hluboká tragédie, systémová chyba a neefektivita. Je čas na zásadní řez.
Vychytralý management městských firem
V čele firem stojí management a ředitel, který se s tím systémem naučí dobře hrát. Má jasnou informační výhodu, slabé akcionáře a možnost vyjít vstříc, komu potřebují. Potřebuješ někoho zaměstnat, není problém, u nás se to ztratí. Představenstvo si žije vlastním životem, ty služby nějak běží a nikdo je skutečně netlačí na nějaké inovace. Naučí se kolem sebe házet ta klíčová slova pro dnešní svět – dekarbonizace, soláry, kogenerace, cirkularita, partnerství, digitalizace, AI,.. A to úplně stačí, tím radní ohromí a už se dál neptají.
Odboráře si velmi snadno „ochočí“, přes bonusy a osobní výhody, aby pracovali v jeho prospěch. Jak to probíhá, to si v českých podmínkách asi každý dovede představit. Dobrý příklad se odehrál nedávno v městské firmě Pražské služby, kde odboráři vyhlásili stávkovou pohotovost. Ale ne na protest za lepší podmínky a vyšší platy, ale na podporu svého managementu, je to dost bizár. Ale stačilo to na to, aby to pražské radní a zastupitele dokonale vyděsilo, okamžitě si radní oblékli oranžové vesty. Vyděšení ze stávky, že by se neodvážely popelnice a smrděly ulice, znamenalo, že se politická odvaha ztratila pod tíhou popelnice.
Odboráři Pražských služeb hrozí stávkou, pokud jim pirátská náměstkyně Prahy Komrsková odvolá jejich milovaného ředitele Patrika Romana (ano, bratra toho Martina z ČEZu). V pražské komunální politice hodně věcí velmi smrdí už teď, ani se nemusí válet odpadky na ulicích.
David Ondráčka: Napětí v Pražských službách. Praha může skončit zavalená odpadem
Názory
Nefunkční role dozorčích rad
Česká praxe přejala tzv. německý model řízení, kde dozorčí rada těchto společností hraje klíčovou roli v dohledu a strategickém směřování firmy. Tato rada nejen dozoruje a dohlíží, ale většinou i schvaluje všechny větší zakázky a projekty. To je kámen úrazu, protože k tomu nemá odbornost a působí jako fíkový list managementu. Máme německý model řízení, v české komunální perverzi.
V reálu jsou tyto dozorčí rady často útočištěm pro politické nominanty za každou koaliční (a někdy i opoziční stranou) v zastupitelstvu. A k tomu je ze zákona třetina dozorčí rady tvořena odboráři zevnitř firmy, kteří mají své osobní zájmy. Výsledkem je paralýza, nikdo nic nerozhodne, chce mít pokrytí zadek, všichni mají alibi. Odpovědnost se rozplývá v kolektivní mlze, strategické projekty drhnou.
Fialova vláda se chlubí, že její ministři neodstupují kvůli skandálům. Ale vůbec to neplatí pro politické náměstky ministrů, minimálně čtyři byli v poslední době odejiti s ostudou a velkým průšvihem. Co to je za lidi, co na ministerstvech ve stínu dělají? Jsou to lidi na špinavou práci, aby se pan ministr neušpinil? Platí tedy, že Fialova vláda má ministry bez skandálů, ale náměstky bez zábran? Pojďme se podívat na 4 kauzy.
David Ondráčka: Fialova vláda? Ministři bez skandálů, náměstci na špinavou práci
Názory
Když se někdo stane členem dozorčí rady městské firmy, není v jednoduché pozici, jak k tomu přistoupit. Členové mají velmi dílčí informace o detailech jednotlivých zakázek a transakcí, co se uvnitř městské firmy děje. Prakticky jen ty, co jim předloží samo představenstvo (management), které tak má velmi silnou informační výhodu. Když se někteří odvážní jedinci v Dozorčí radě začnou ptát, obvykle čelí buď výsměchu, anebo dokonce nevybíravým útokům. Mnohé takové hrdinství přestane bavit. Většina to tedy pojme bezbolestně, že přijdou jednou za měsíc nebo dva na chlebíčky a dostane za to měsíčně svých 25 tisíc, a nic neřeší.
Bezradní radní
Město ty firmy vlastní, většinou 100%, a Rada města je reprezentant tohoto majitele. Svolává jednou ročně valnou hromadu, což je reálně zasedání Rady města, které se věnuje dané městské firmě. Radní mají možnost měnit dozorčí radu, určovat strategii. Jenže realita? Radní v drtivé většině nemají odborné zázemí, znalosti ani data, aby mohli nastavovat smysluplné cíle a ukazatele výkonu, ony KPI.
Byznys s odpady je obrovský, neprůhledný, točí se v něm neuvěřitelné miliardy. Při lobbingu kolem nastavování pravidel hry je až zarážející nepoměr v síle a vlivu velkých korporátních gigantů a na druhé straně roztříštěné samosprávy a málo efektivní státní správy. Dobře to bylo vidět při prodloužení konec skládkování odpadu z původně plánovaného roku 2024 na rok 2030. Reálně nemáme dostatečné ponětí o tom, co se vlastně s odpady v Česku děje, co přesně a kolik se toho na skládky vozí, jestli sanační práce skutečně probíhají, nemluvě o pravidelných zahořeních skládek. Nefunguje vynucování regulace, digitalizace postupuje velmi pomalu evidentně záměrně, takže skutečná čísla a objemy lze kontrolovat jen velmi obtížně. Že v roce 2024 nevíme, kolik kamiónů na skládky přijede a kolik tam čeho přivezou, je úplně absurdní, píše ve svém komentáři protikorupční expert a bývalý šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka.
David Ondráčka: Skládková mafie obírá obce o miliardy
Názory
Na městském úřadu, relevantní odbory majetku, investic a financí se chovají spíš jako pozorovatelé, než aby předkládali radním skutečné podklady. Radní jsou ponecháni bezradní, a skoro si myslím, že záměrně. Navenek nesou politickou odpovědnost, ale firmy nijak neřídí a jen tiše doufají, že nepřijde nějaký průšvih.
Jenže ty pravidelně přichází, na každou tu firmu je nabaleno spoustu prostředníků, advokátních kanceláří, lobbistů, poradců. Je rvačka o každou větší zakázku a nehraje se v rukavičkách. Padají spousty útoků, obvinění, každé zastupitelstvo je toho plné, řeší se podezření na neprůhledné zakázky a je přítomná věčná snaha „někoho odhalit“. Podávají se trestní oznámení. A některá se naplní, dojde k zásahu policie, obvinění managementu, vyšetřování.
Pak se hned dostáváme do fáze šoku a překvapení. Zastupitelé rezolutně volají po hlavách, padni komu padni, po objasnění celé věci. Po bezradném radním chtějí vysvětlení, které on obvykle nemá. A tak se zvolí řešení auditů. Nejlépe forenzních auditů, které se rychle zadají, aby se vytvořil pocit, že se to řeší. Audit ale potřebuje čas, přinese nějaký výstup po půl roce a to už emoce opadnou. Jeho výstupy tak v lepším případě zapadnou do šuplíku, v horším poslouží jako munice pro další přestřelky.
Sportovní pyramida v Česku se nám hroutí odspodu. Malé amatérské oddíly, jednoty a kluby skomírají, anebo z posledních sil ještě přežívají, a týká se to všech sportů. Nejhůř jsou na tom ta nejnižší patra zajišťující sport pro všechny, sport dětí pro radost z pohybu a kondici. Před volbami zase uslyšíme hesla: Děti musí sportovat, pohyb, zdraví; žádná obezita, počítače, mobily a drogy. Realita je úplně jiná, hodně smutná, situace ve sportu je jako domeček z karet, co se může sesypat.
David Ondráčka: Bafuňářství otrávilo sport. Malým klubům chybí peníze i trenéři
Názory
Čas na revoluci ve vedení městského majetku
Pokud to celé má nějak fungovat a města mají efektivně spravovat majetek ve stovkách miliard korun, je nutné řízení městských firem zpřehlednit a hlavně vzpřímit. Někdo musí nést skutečnou odpovědnost – ideálně ten, kdo má mandát od voličů. Ať si tedy politik (radní) má možnost vybrat vedení firmy, ale pak se nemůže schovat a ručí za jeho výsledky. Bez výmluv a bez dozorčí rady jako štítu. Výběrová řízení? Fajn, ale přestaňme předstírat transparentní procesy, když stejně víme, že výsledek je předem dohodnutý a musí dojít k politické dohodě. Ale to zdaleka není všechno, je čas na promyšlenou revoluci fungování městských firem.
