Vítězství Andyho Burnhama v britských volbách do parlamentu bylo mnohem výraznější, než se čekalo. Je to další příklad toto, že voliči ocení, když je politici přestanou gaslightovat a vysvětlovat jim, jak se vlastně mají dobře. Konečně je někdo začal brát vážně. Burnham se k tomu ani nemusel snížit k nenávistnému populismu. Brzy si své recepty nejspíš bude moci vyzkoušet jako premiér.

Doplňovací volby do britského parlamentu vyhrál labouristických starosta Manchesteru Andy Burnham. Průzkumy naznačovaly, že vyhraje, očekával se ale poměrně těsný souboj s kandidátem nyní velmi silné populistické až krajně pravicové Reform UK. Potvrdil se jen první předpoklad.

Burnham totiž získal 55 procent hlasů, kdežto Robert Kenyon z Refrom jen 35. Labourista tedy vyhrál s obrovskou převahou. Jeho úspěch umocňuje i fakt, že ještě před několika týdny na tomto předměstí Manchesteru v komunálních volbách Reform jasně dominovala. Pokud by kandidoval labourista tradičního centristického ražení, dost možní by ho kandidát od Nigela Farage roznesl na kopytech. Na Burnhama ale nevyzráli. Našel konečně recept, jak na populisty?

Bloomberg: Vlády si půjčují rekordním tempem. Dluhopisy ženou zbrojení i energetika

Money

Státy letos na trzích získávají peníze nebývalým tempem. Od začátku roku si prostřednictvím syndikovaných emisí půjčily zhruba 504 miliard dolarů, tedy asi 10,5 bilionu korun. Podle agentury Bloomberg za tím stojí rostoucí výdaje na obranu, infrastrukturu i přechod k modernějším zdrojům energie.

nst

Přečíst článek

Labouristé před dvěma lety kandidovali pod heslem „ZMĚNA“. Tou pravou změnou by ale mohl být až právě „Andy“, jak starostovi v Manchesteru říkají. Keir Starmer je u moci už dva roky, ale jeho přístup je velmi opatrný, zdráhá se jít do větších reforem a jeho komunikace s voliči je zoufale neefektivní. Změna nepřišla, alespoň ne tak zásadní, proto se popularita Labouristické strany rychle potápí.

Andy Burnham, který do voleb šel právě proto, aby se mohl postavit Starmerovi a převzít jeho místo lídra strany a poté i premiérský úřad (nyní ho čekají vnitrostranické volby), nabízí něco jiného. Opakuje, že dnešní politika nefunguje, že až příliš mnoho lidí zůstává na okraji. Prezentuje se jako člověk mimo londýnskou bublinu, který přináší jinou perspektivu.

Spasí Británii „manchesterismus“

Zároveň ho ale nelze zařadit na politickém spektru ke krajní levici. Stačí se podívat do Manchesteru. Je to město, které přitahuje investice a je vstřícné k byznysu. Burnham se ale nebál velkých kroků, ať už se jednalo o dopravu nebo i jiné problémy. Jeho přístup je více intervencionistický, než je v dnešní politice běžné. Není nutné do věcí zasahovat, pokud fungují, ale pokud ne, klidně různé sektory dostane pod veřejnou správu nebo do nich nějakým způsobem vstoupí. Burnham se prostě nebojí do problémů „říznout“.

Britové se tak brzy možná dočkají znárodněné energetiky nebo distribuce a ochrany vody – která v soukromých rukách funguje naprosto, ale naprosto katastrofálně. Možná dojde i na menší zdanění práce, které nahradí daně z majetku a bohatství. Možná. Samozřejmě není jisté, že návody z Manchesteru budou fungovat i celostátně. Premiérský úřad už také zpracoval kde jakého progresivního politika.

Co si z Burhamova úspěchu vzít v Česku? I u nás máme podobný problém. Daří se populistům, ale ani jejich politika nefunguje. Tradičním stranám se naopak stále nedaří voliče nijak oslovit. Jak by také mohly, když jejich jejich programy přinášejí prosperitu v lepším případě jen těm bohatším, v horším případě nikomu. Nebylo by tedy od věci si přiznat, že aktuální model nefunguje, přiznat, že lidé mají proč být nespokojení. A pak začít řešit konkrétní problémy, klidně i radiálnějším způsobem, než jsme zvyklí. Kosmetické reformy nevedly a nepovedou nikam. Nebát se do toho „říznout“.

U politika, který chce vést Prahu, nestačí říct, že se nic nelegálního nestalo. Případ Ondřeje Prokopa ukazuje, že mezi právní obhajobou a politickou důvěryhodností může být velký rozdíl. Neúplné majetkové přiznání, investice do družstevních podílů a vysvětlení postavené na osobním úspěchu otevírají otázku, zda kandidát na primátora dokáže své zájmy vysvětlit včas, úplně a přesvědčivě. Což se příliš nedaří.

Příběh Ondřeje Prokopa, který stále zůstává lídrem ANO v podzimních pražských volbách, není důležitý jen kvůli tomu, zda byl nákup družstevních podílů legální. Z dostupných vyjádření vyplývá, že sám Prokop legalitu nákupů hájí a případné pochybení v majetkovém přiznání redukuje na chybu, za kterou je připraven zaplatit pokutu. To je srozumitelná právní obrana. Politicky ale nemusí stačit.

Legální ještě neznamená politicky obhajitelné

Jádrem věci je rozpor mezi tím, jak Prokop svůj majetek vysvětluje, a tím, jak působí celý sled událostí. Pražský lídr ANO říká, že peníze získal podnikáním a obchody na burze. Své příjmy i příjmy manželky označuje za nadstandardní. Zároveň tvrdí, že investování do bytů svědčí o inteligenci.

Michal Nosek: Kdo má klíče, má pravdu. Česká bytová politika pro vyvolené

Názory

Česká politika zřejmě objevila nový typ dostupného bydlení. Pro běžné občany zůstává nedostupné, pro vybrané veřejné činitele je ale překvapivě levné, stabilní a občas i zapomenutelné v majetkových přiznáních. Stačí být u správných dveří, mít správné klíče – a když se někdo zeptá, umět se z toho vylhat.

Michal Nosek

Přečíst článek

Takové vysvětlení by mohlo být přijatelné, kdyby se současně neukázalo, že tři družstevní podíly neuvedl v povinném majetkovém přiznání.

Když investor kupuje od investorů

Prokopova argumentace má ještě jeden citlivý bod. Zdůrazňuje, že družstevní podíly nekupoval od developera, ale od fyzických osob, které je předtím od developera pořídily a chtěly na nich vydělat. Tím se snaží vyvrátit podezření z nadstandardního vztahu k developerské společnosti.

Současně ale nepřímo přiznává, že do obchodů vstupoval až ve chvíli, kdy už mezi developerem a ním stál další článek s vlastním ziskem.

Kandidát ANO na primátora „zapomněl“ na tři byty. Vysvětlení chce i Babiš

Politika

Kandidát ANO na pražského primátora Ondřej Prokop čelí nepříjemným otázkám kvůli majetku. V přiznání neuvedl tři družstevní byty, doplnil je až po upozornění médií a vysvětlení po něm chce i Andrej Babiš.

ČTK

Přečíst článek

To samo o sobě také nemusí být nic nelegálního. Je však zvláštní, pokud politik, který investování do bytů prezentuje jako projev ekonomické racionality, vysvětluje nákupy právě tím, že kupoval od těch, kdo už na dané transakci chtěli vydělat.

Od dokazování trestní či správní odpovědnost jsou úřady. Zatím jde o otázku úsudku, transparentnosti a důvěryhodnosti.

Majetkové přiznání není formalita

Prokop tvrdí, že družstevní podíly do registru majetku neuvedl z neznalosti či opomenutí a že chybu následně opravil. I kdyby šlo skutečně jen o administrativní selhání, není to banální detail.

Majetková přiznání veřejných funkcionářů existují právě proto, aby veřejnost nemusela spoléhat pouze na dodatečná vysvětlení politiků ve chvíli, kdy se na věc zeptají novináři.

Věta, že neznalost zákona neomlouvá a případná pokuta bude zaplacena, může uzavřít správní rovinu případu. Neuzavírá však rovinu politickou. Zvlášť u člověka, který chce vést Prahu, město s dlouhodobě napjatým vztahem mezi politikou, developery a dostupností bydlení.

Úspěch není náhradou transparentnosti

Prokop také říká, že Pražané chtějí mít v čele úspěšného člověka, který nepotřebuje příjem primátora. Úspěch sám o sobě ale není politickou kvalifikací.

Veřejná funkce vyžaduje nejen majetkovou nezávislost, ale také schopnost včas a úplně vysvětlit vlastní zájmy. Právě u politika s rozsáhlejším majetkem je transparentnost důležitější, nikoli méně důležitá.

Označit celý případ za kampaň je předvídatelné. Může být pravda, že načasování a intenzita pozornosti souvisejí s blížícími se volbymi. To ale nemění podstatu věci. Kandidát na primátora musí počítat s tím, že se jeho majetek, investice i vazby budou zkoumat důkladněji než u řadového zastupitele. Jinak si musí kandidaturu rozmyslet.

Pokuta případ neuzavírá

Prokopův případ tak zatím neříká pouze to, že politik zapomněl uvést tři družstevní podíly. Ukazuje především slabinu v jeho politické obraně, což se nelíbí ani šéfovi ANO Andreji Babišovi.

Prokop chce vystupovat jako úspěšný a racionální investor, zároveň ale musí vysvětlovat transakce, které působí přinejmenším neobratně, a majetkové přiznání, které bylo neúplné.

Legálnost je základ. Pro kandidáta na primátora Prahy by však měla být ještě důležitější otázka, zda jeho vysvětlení obstojí i bez pokuty, bez slov o kampani a bez dodatečného vzpomínání. Jenže ANO zatím žádného jiného kandidáta na primátora nemá.