Poláci chtějí vypálit rybník reaktorům Rolls-Royce SMR. A mají silné trumfy
Poláci v čele s miliardářem Michalem Solowowem můžou udat směr dalšího vývoje oboru jaderných modulárních reaktorů v Evropě. Dosavadní výběrová řízení v Británii, Česku a Švédsku naznačovala, že budoucnost těchto reaktorů patří spíše společnosti Rolls-Royce SMR s podílem ČEZ. Na její domácí britský trh ale razantně zamířila Solowowa firma Synthos Green Energy (SGE) s reaktory od společnosti GE Vernova Hitachi. A drží silné trumfy.
Právě obor malých a středních modulárních reaktorů, označovaný zkratkou SMR (Small Modular Reactors), je nejspíš budoucností jaderné energetiky. Zatím se ale vyznačuje spoustou siláckých prohlášení, která často více vypovídají o marketingových aktivitách než reálném vývoji moderních energetických zdrojů. Přední český odborník na jadernou energetiku Radek Škoda společně se slovinským kolegou Leonem Cizeljem přišli u piva na to, jak by bylo možné zkratku SMR také rozluštit – Smartly Marketed Reactors, tedy zatím především marketing.
Zároveň je zjevné, že už odstartoval závod o čas. Kdo přijde s reálným modulárním reaktorem jako první, bude mít velkou výhodu. Číňané a Rusové mají v tomto ohledu náskok a první reaktory označované za SMR do provozu uvedli. Nyní se bojuje o první vítězství na Západě.
Jedním z marketingových mýtů, který se částečně ujal, je tvrzení, že reaktory SMR budou automaticky vyrábět energii levněji než velké. Ještě dlouho to však bude naopak. V přepočtu na jednotku výkonu budou SMR dražší, protože úspory z rozsahu hrají i v jaderné energetice zásadní roli. Ekonomika menších reaktorů se může zlepšit, pokud se výrobcům podaří uvádět je na trh ve velkém množství a využít přitom výhod tovární výroby jednotlivých částí (modulů), jež se snadno propojí na místě budoucí elektrárny. Firem, kterým se něco takového podaří, může být logicky jen pár. Proto je boj o čas tak důležitý.
Stále přesnější ukrajinské údery způsobily citelné škody ruskému ropnému průmyslu. Nedá se říct, že by pro něj byly likvidační, ale důležitý je také jejich psychologický efekt. Zda skončí „slavná“ éra ruské ropy, záleží na dalším vývoji. Mimo jiné i na tom, jak se k ruským fosilním palivům po válce postaví Evropa.
Petrostát Rusko se ocitl v plamenech. Končí „slavná“ éra ruské ropy?
Názory
Rolls-Royce SMR i zmiňované varné reaktory BWRX-300 od společnosti GE Vernova Hitachi patří k favoritům celého závodu, a to v kategorii reaktorů spíše střední velikosti o výkonu stovek megawattů, které vycházejí ze stávajících technologií lehkovodních reaktorů. Řeč tedy v tomto případě není o mikroreaktorech nebo modernějších reaktorech 4. generace, kterým se v seriálu Energie a politika budeme věnovat také.
Polský nástup
Polský developer jaderných reaktorů SGE na začátku července oznámil mohutnou ofenzivu ve Velké Británii, které jako lídr mezinárodního konsorcia prestižních firem nabízí čtrnáct BWRX-300 o výkonu 300 megawattů. Toho, že Poláci fakticky vstoupili do přímé konkurence s Rolls-Royce SMR, v níž drží zhruba pětinový podíl také český ČEZ, si všímají i britské deníky včetně The Telegraph nebo The Guardian.
Britský trh je klíčový, tradičně ho doplňuje vládní podpora inovativních přístupů, a může hodně ovlivnit i směřování dalších evropských zemí. Na první pohled se zdá, že k usednutí na pomyslný „jaderný trůn“ Spojeného království nikdo nezabrání domácí společnosti Rolls-Royce SMR. Vybrala si ji státní organizace Great British Energy - Nuclear pro projekt jaderné elektrárny ve Walesu, kam má dodat tři reaktory o výkonu 470 megawattů.
Londýn však hodlá v zájmu celého oboru podpořit také projekty soukromých společností. Vytvořil proto takzvaný rámec pro pokročilou jadernou energetiku (Advanced Nuclear Framework), který nabízí privátním investorům a developerům vhodné podmínky. Toho společnost SGE miliardáře Michala Solowowa využila. Jeho skupina Synthos patří mezi globální lídry ve výrobě syntetických kaučuků. A Solowow se už dlouhou dobu věnuje právě i developerským plánům v oblasti SMR a jeho SGE mimo jiné získala od GE Vernova Hitachi exkluzivitu na projekty ve střední a východní Evropě. V samotném Polsku se spojila se známou petrochemickou a energetickou skupinou Orlen.
Solowow už v minulosti mluvil také o ambicích v Británii a SGE tam vedla příslušná jednání. Její oznámení, že si podala žádost podle zmiňovaného rámce Advanced Nuclear Framework o výstavbu SMR ve třech různých britských lokalitách, není žádným bleskem z čistého nebe. SGE předpokládá, že se s Londýnem dohodne na garantované ceně elektřiny podle rozdílového kontraktu (Contract for Difference), kdy rozdíly oproti tržní ceně vyrovnává podle jejího vývoje dodavatel elektřiny nebo stát.
Vzhledem k potřebě dosáhnout potřebného množství vyrobených reaktorů miliardář mluví o výstavbě celých flotil SMR v jednotlivých zemích a panevropském záběru, kdy už dnes rýsuje plány desítek reaktorů po celém kontinentu. Pozornost k aktivitám Solowowa přitahuje také skutečnost, že je označován za nejbohatšího Poláka. Ještě bohatší je podle jednoho z posledních žebříčků polsko-americký byznysmen Lukasz Nosek, který ale odešel z Polska jako kluk a podniká v Americe. Ambiciózní Michal Solowow prohlašuje, že odstartuje éru soukromých investic do jádra, na kterých hodlá také sám vydělat.
Španělé vsadili na slunce a vítr a část Evropy jim závidí levnější elektřinu i menší závislost na plynu. Jenže za zeleným úspěchem se skrývá drahý účet za sítě, úložiště a stabilitu soustavy. A největší chyba může teprve přijít: vypnutí jádra.
Géniové, nebo snílci? Španělská „zelená“ energetika se stala vzorem i odstrašujícím příkladem
Názory
Solowowovy trumfy
Polský miliardář drží i ve srovnání s Rolls-Royce silné trumfy. Zatímco ostatní západní projekty SMR zatím zůstávají víceméně na papíře, první reaktor BWRX-300 už se staví v kanadském Ontariu. Dodávat elektřinu má od roku 2030. Tento projekt sice není v polské režii, ale je referencí, kterou se mohou pochlubit klíčoví byznysoví spojenci SGE z americko-japonské GE Vernova Hitachi.
V případě prvního reaktoru Rolls-Royce SMR má padnout finální investiční rozhodnutí pro výstavbu v Británii až v roce 2029. V případě Česka to bude mnohem později, podle některých zpráv ČEZ hodlá čekat na dokončení prvního britského reaktoru. Pokud se potvrdí, že Rolls-Royce SMR může být pro tuzemsko opravdu vhodný, není vyloučeno, že se spuštění prvního takového reaktoru dočkáme až ve 40. letech. Mezitím už i v Česku může být reálnou alternativou výstavba reaktorů BWRX-300, která by nemusela být nutně pod kontrolou ČEZ. Státní úřad pro jadernou bezpečnost se každopádně podle dřívějších vyjádření jeho současného šéfa Štěpána Kochánka chystá na posuzování obou typů reaktorů.
Silným trumfem jsou pro polskou SGE i významní mezinárodní partneři, kteří míří do Británie společně s ní. Kromě GE Vernova Hitachi, z jejíž „dílny“ reaktory BWRX-300 vzešly, se zapojí také Google Cloud. Logika je jasná: Velká Británie má velké ambice v budování datových center, která mohou SMR reaktory pohánět energií. A tím výčet partnerů nekončí. Dalšími jsou korejská inženýrsko-stavební firma Samsung C&T, britská společnost ze stejného oboru Laing O´Rourke, briský jaderný developer Fermi Development nebo kanadská Aecon, jež může nabídnout své zkušenosti z výstavby v Ontariu. A SGE chce pro projekt shromáždit soukromý kapitál ve výši 35 miliard liber.
Michal Solowow se snaží obrátit ve svou výhodu i to, že na rozdíl od Rolls-Royce SMR nenabízí „domácí“ britský projekt, aspoň ne na první pohled. Mnozí pozorovatelé si určitě položí otázku, proč se zrovna Poláci snaží do Británie proniknout s americko-japonským reaktorem. SGE však zároveň prohlašuje, že hodlá maximálně zapojit britský dodavatelský řetězec a tamní pracovní sílu, která je v jaderné energetice jednou z nejzkušenějších na světě. „Náš projekt zajistí ekonomice Velké Británie výraznou konkurenční převahu,“ prohlásil Solowow. Je možné spekulovat, do jaké míry jsou i jeho slova více marketingem než budoucí realitou, ale zní dobře – a to ve chvíli, kdy se někteří britští průmyslníci vyděsili kvůli oznámení, že část dodávek komponentů pro Rolls-Royce SMR má dorazit z Jižní Koreje.
Na tom, zda se SGE podaří profilovat výstavbu BWRX-300 jako projekt výhodný pro Británii, záleží hodně. Podobné to bude s polskými ambicemi v dalších evropských zemích. GE Vernova Hitachi nedávno prohrála ve švédském tendru s Rolls-Royce SMR mimo jiné kvůli tomu, že její „americko-japonská“ nabídka evropsky zrovna nevypadala. Připustila to také Anna Borg, šéfka švédské elektrárenské společnosti Vattenfall, když uvedla, že Rolls-Royce SMR ve skandinávské zemi vybrali částečně kvůli snížení geopolitického rizika.
Z tohoto pohledu nemůže uniknout pozornosti, že Američané nyní v Británii fakticky vytáhli do popředí Poláky – Evropany, kteří navíc mají pověst schopných marketérů.
Británie soukromníkům přeje
Dalším trumfem Poláků může být v očích Britů jejich ambice přilákat k rozvoji jaderné energetiky soukromý kapitál. V Londýně si už dříve uvědomili, že bez určité formy účasti státu atomové reaktory budovat nejde, zároveň ale stále hledají různé možnosti zapojení soukromého sektoru. Michal Solowow jim jednu z nich přinesl „na stříbrném podnose“. Určitě bude ve shodě s mnoha Brity v tom, že ani přehnané spoléhání na stát k cíli nevede. Státní firmy podle něj obvykle nemají energii a chuť pustit se do investičního rizika.
Z českého pohledu je nevýhodou BWRX-300 skutečnost, že vychází z technologie varného reaktoru, se kterou v tuzemsku nemáme zkušenost. Otázkou však zůstává, jestli právě to je faktor, který nakonec bude v konkurenčním souboji rozhodující. Bývalá šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová se vyslovovala proti zapojení varných reaktorů do českých tendrů na velké jaderné bloky. V případě SMR ale považovala BWRX-300 za jednu z reálných možností.
