Olympiáda je sázkařský jackpot. ZOH 2026 mohou v Česku překonat historické rekordy

Krajní pravice a populisté napříč Evropou brojí proti migraci. Pravdou však je, že migrace je pro evropské ekonomiky velmi důležitá. Pokud by ji státy omezily na minimum, výrazně zpomalí růst a zatíží už tak zatížené rozpočty, což by dost možná vyústilo ve zvyšování daní. „Lidová“ politika by tak dopadla hlavně na „obyčejné“ lidi, kterými se populisté ohání.

O migraci se v politice hovoří zejména jako o problému. Pro populisty a krajní pravici je osekávání migrace vlajkovou lodí jejich kampaní. I v těchto vypjatých debatách by se však nemělo zapomínat, že právě lidé přicházející do Evropy pomáhají naše ekonomiky držet nad vodou.

Jedním z příkladů tohoto paradoxu je Velká Británie. Volebním průzkumům aktuálně vévodí Reform UK, podle které právě masová migrace může za podstatnou část problémů země, a proto je potřeba s ní tvrdě zatočit. Strana Nigela Farage by si přála nulovou čistou migraci, tedy aby se počet příchodů rovnal počtu odchodů.

Strana si zakládá na tom, že údajně naslouchá obyčejným lidem. Tvrdí že Británie je „rozbitá“ a že ji její reformy nakopnou. Ona čistá nulová migrace je však skvělým příkladem populistické politiky, která může voličům znít jako super nápad, ale ve výsledku jde proti zájmům „obyčejných lidí“. Nejen, že nevyřeší jejich problémy, ale naopak může jejich každodenní život pěkně prodražit.

Karel Pučelík: Epsteinova kauza ukazuje zkorumpovanost bohatých a vlivných

Názory

Kauza Jeffreyho Epsteina vrhá světlo na tucty bohatých a vlivných, od finančníků, přes umělce a vědce až po vrcholné politiky. Dokumenty otevírají průhled do světa, kde vládnou jiná pravidla a jiné standardy. Za peníze lze koupit téměř všechno, ostatní si vybudovali reflex dívat se vedle. Chapadla sahají do vlád, globálních firem i královských rodin. Náš systém – politika i ekonomika – dost možná stojí na prohnilých základech.

Karel Pučelík

Přečíst článek

Díra v rozpočtu a vyšší daně

Z výzkumu think tanku National Institute of Economic and Social Research (NIESR) vyplývá, že by nulová čistá migrace ostrovní ekonomiku do roku 2040 zmenšila o 3,6 procenta. Dle nynějších statistik porodnosti by se počet obyvatel bez migrace brzy zastavil. Chyběla by pracovní síla a negativní dopad by pocítily i veřejné rozpočty.

„Představte si to jako zmrazení populace v daném stavu a následné neustálé stárnutí populace,“ vysvětluje pro deník The Guardian ekonom z NIESR Benjamin Caswell. Daňový výběr by poklesl a zároveň by se zvyšovaly výdaje na péči o stárnoucí společnost. Ekonomiku by to brzdilo. Caswell dodává, že zpočátku by problém nebyl tak palčivý, ale postupně by rostl do čím dál větších rozměrů.

Vláda musela rozdíly mezi příjmy a výdaji řešit buď dalšími půjčkami, ale vzhledem k aktuálně poměrně vysokému zadlužení (nejen) západoevropských ekonomik, by pravděpodobně došlo i na růst daní. A jelikož se evropští politici zdanění superbohatých a podobných progresivních návrhů vesměs štítí, na koho by asi růst daní dopadl?

Stanislav Šulc: Inspirace Trumpem? Zdánlivě drsná vláda nakonec taky cukne

Názory

Černá středa české vlády? Tak bychom mohli nazvat 4. únor 2026, kdy premiér Andrej Babiš vyrazil na schůzku s prezidentem Petrem Pavlem a v podstatě mu vyšel ve všem vstříc. Dění v české nejvyšší politice tak dostává nový rozměr a není nepodobný dění v USA: také tady zdánlivě neústupní populisté nakonec ustoupí, když jim není hned po vůli.

Stanislav Šulc

Přečíst článek

Populisté opět mimo mísu

Tento obrázek není izolovanou zkušeností Velké Británie, ale vztahuje se i na další evropské státy, potažmo i USA. Podobně by nízkou migrací utrpěly například ekonomiky Německa, Francie, Itálie nebo Španělska. Problém by nastal i v Česku.

Otázkou tedy není to, jak migraci zastavit, ale jak proces udělat efektivní. Například Kanada se už nyní snaží cíleně povzbuzovat imigraci pracovníků z klíčových oborů. Pochopitelně by se přitom nemělo zapomínat i na uprchlíky a humanitární aspekt. Migrace by měla být organizovaná, ale její osekávání až na čistou nulu by znamenalo ekonomickou katastrofu.

Řešení nabízené populisty a krajní pravicí se tu ukazuje jako nedomyšlené. Opět. Politika i ekonomika sice potřebuje změny, ale hledání nejjednodušších a veskrze zástupných receptů povede jen do další krize a do horšího stavu, než jaký zažíváme teď. Populisté řeší problémy tak, že vytvoří nový a větší.

V polovině ledna se Tomáš Portlík stal prvním místopředsedou ODS. V podzimních komunálních volbách se chce stát primátorem Prahy. Spojenectví s TOP 09 a lidovci nechce rušit, dobře prý fungovalo. Vládnutí s Piráty je podle něj poněkud obtížné. „Když jsme se měli na něčem dohodnout, tak Zdeněk Hřib přišel s tím, že to bude takto, nebo nijak,“ říká Portlík.

Přinášíme druhou část rozhovoru s prvním místopředsedou ODS Tomášem Portlíkem, ve které se věnujeme jeho kandidatuře na post pražského primátora. První část rozhovoru najdete zde.

Chcete se stát pražským primátorem. Budete v podzimních komunálních volbách vystupovat jako Spolu, nebo jako ODS?

Regiony, stejně jako Praha, mají volnou ruku. Nikdo nikomu nebude přikazovat, co má nebo nemá udělat. V Praze se nám s kolegy z TOP 09 dobře vládlo. Za čtyři roky jsme se naučili být sehraným týmem. Neměli jsme žádné názorové rozstřely a byli jsme schopní táhnout za jeden provaz. I když jsme cítili, že máme jiný názor, dokázali jsme se shodnout. Nevidím důvod, proč bych přepřahal. Nyní začneme jednat o koalici s TOP 09 a s lidovci. My jsme se na věcech, jako třeba zdražení jízdného v MHD, dokázali shodnout. Dokázali jsme překonat řadu těžkých zkoušek, jako klub jsme fungovali jednotně. Teď jsme společně protestovali proti nápadu zavést od roku 2030 elektro taxi. Norma Euro 6 stačí, nebudeme přeregulovávat pražský trh.

Bude záležet na kolezích z TOP 09 a lidovců, jak se k naší nabídce postaví. Jsem rád, když máme širší koaliční potenciál, protože hodnotový žebříček, na kterém jsme tři roky stavěli, fungoval.

9 fotografií v galerii

Jaké jsou vaše hlavní priority, dejme tomu tři, které byste jako primátor chtěl naplňovat?

Jednoznačně chci zrychlit veřejné investice. Komunikovat s úřadem pro hospodářskou soutěž, se sněmovnou. Předjímat události, než se stanou. Být schopen řešit výběrová řízení dřív, než bude hrozit, že budou zabetonovaná na tři roky. Neslibovat nesmysly, jako byla záchrana Libeňského mostu. Takové pokusy jenom stojí daňového poplatníka peníze.

Druhou věcí, kterou bych chtěl zásadně zrychlit, je bytová výstavba. Máme řadu pozemků, které patří městu. Nedomnívám se, že město je ten správný správce, který má něco stavět. Víc bych soutěžil a pouštěl jednotlivé pozemky na trh. Aby naše majetky, které máme, vytvářely budoucí zdroje. Prahu čeká výstavba metra, na kterou nepřiplácí stát. Je potřeba, aby Praha se svými prostředky začala pracovat. Ne dělat byznys, jsme samospráva. Ale nezhodnocovat je. Na trhu s bydlením bychom měli postupovat radikálněji.

Jak chcete naložit s projektem Pražské developerské společnosti, která má záměr postavit v hlavním městě asi sedm tisíc bytů pro takzvané potřebné profese?

Do fáze přípravy soutěže to může fungovat. Samotné provedení má dělat ten, kdo to umí. Mám z Prahy 9 letitou zkušenost, že externí subjekty jsou procesně daleko schopnější projekty realizovat. Mnohem víc, než investiční odbor hlavního města nebo investiční odbor jakékoliv městské části. Měli bychom využívat inženýring a odbornost druhých stran. Naše zdroje nebudou nikdy na takové úrovni, ani platově, jako u profesionálů, kteří to dělají z druhé strany. My máme hlídat, zda stavějí to, co vyhráli v soutěži.

Je potřeba jednotlivé kroky rozhýbat, a ne pořád dokola říkat, pracujeme na tom, pracujeme na tom. Musíme do toho pohybu napnout všechny síly. Včetně bankovního sektoru.

A třetí priorita?

Jsou věci pro Prahu specifické. Které žádný jiný kraj vlastně nemá. Teď byl problém ve školství. Kvůli válce na Ukrajině má Praha problém daleko větší než jiné kraje. V Praze je asi třicet procent všech uprchlíků. Kapacity silnic, zdravotnictví nebo škol tomu neodpovídají. Máme přeplněné školy a je tlak na výstavbu základních a středních škol. Stejně tak trochu tlačit zdravotní střediska. Severovýchod Prahy se bude rozvíjet a bude potřeba jednat o nové nemocnici. Nechci být kritický k nemocnicím, ale každý, kdo byl někdy na Bulovce, cítí, že bychom nějaké moderní zdravotní středisko potřebovali.

Takže podporujete projekt nemocnice v Letňanech?

Samozřejmě. O nemocnici v Letňanech každý rozumný člověk za posledních deset let uvažoval. Severovýchod Prahy je z hlediska zdravotních služeb neobsloužen.

Velkým tématem pro Pražany je doprava. Z různých pohledů, zdražování MHD, cyklopruhů nebo parkování. Jaké máte plány v této oblasti?

V poslední době jsme jakoby přešli na mantru, že auta jsou problém. Dáváme větší prostor chodcům, cyklistům. Ale na spoustě cyklopruhů cyklisté nejezdí. V domnění, že když řidičům znepříjemníme život, tak oni budou jezdit jinak. Tím jsme však přenesli problém z jednoho místa na jiné. Představa byla, že když zavřeme velkou část centra města pro auta, tak se problém vyřeší. My jsme nesouhlasili, protože problém přenesete do jiného místa.

Když jsme chtěli zvýšit cenu v MHD, jediným argumentem protistrany bylo, že nemůžeme zdražovat, protože by lidé šli do aut. Problém není, že by lidé kvůli tisícikoruně přešli do aut. Jde o to, že lidé prostě autem chtějí jezdit. My bychom neměli být regulátoři, kteří říkají, nesmíte. Můžeme se bavit o emisích, jako jsme se bavili v souvislosti s taxislužbou. Ale nemůžeme někomu zakázat, aby nějaký dopravní prostředek nevyužil. Můžeme motivovat.

Co se týká pražského okruhu, Martin Kupka byl tím, který výrazně posunul úsek dálnice D1 číslo 511. Hodně posunul dokumentace pro povolování úseků 518, 519 a 520. Mezitím jsme kolegům v koalici nabídli, aby nějakým způsobem vylepšili modré zóny. Výsledkem bylo, že kolega Hřib až absurdně přišel se zrušením bezplatného parkování elektromobilů, které měly za stokorunu možnost parkovat prakticky všude. Navrhli jsme, aby se Pražané mohli pohybovat po celém městě a nemuseli sledovat, zda je tam modrá zóna. Dopadlo to tak, že máme padesát procent slevu na elektromobily, ale nemáme stoprocentní cenu pro kohokoliv, kdo by ji chtěl zaplatit. Zóny máme jednoznačně dotáhnout. Až potom si můžeme říct, kde budeme víc chránit centrum.

Co se týká cyklopruhů, znělo tady, že když je nakreslíme všude, přijde rapidní nárůst cyklistů. No, možná jejich podíl narostl o sto procent, ale z 0,01 na 0,02. Máme vytvářet příležitosti, ale ne to za každou cenu cpát všude. Cyklostezky nemají být prvkem ideologického boje.

Praha pracuje s rozpočtem přes sto miliard korun. Často se ovšem nedaří investiční část rozpočtu utratit. V čem je chyba?

První dva roky současné koalice jsme řešili ředitele odboru investic. Sehnat dobrého ředitele investic ve veřejné správě není triviální úkol. To je základ. Druhé, co vidíme, je, že máme schválené investice, ale nevyčerpáme je. Ať jde o linku metra D, Euspu (agentura EU pro kosmický program – pozn. red.), nebo Libeňský most. Proč? Protože to končí na úřadu pro hospodářskou soutěž. Tam se tři, čtyři roky dohadujeme. Jedná se o miliardové zakázky.

Jaký je váš koaliční potenciál při podzimních volbách do zastupitelstva hlavního města?

Můj sen je mít koaliční potenciál co nejširší. Líbilo se mi, když v roce 2006 vyhrál Pavel Bém. ODS mohla s přehledem sestavit jednobarevnou vládu. Ale on vzal jednoho představitele strany Zelených a členku evropských demokratů, a vzal je do vlády města. Pro vládu je potřeba mít co nejširší konsenzus. Strašně by se mi líbilo mít široký koaliční potenciál. Tomu jsem třeba u mě na Praze 9 přizpůsoboval vyjednávání po volbách. Vždy jsem přibíral partnery, s kterými jsem byl schopný se dohodnout. Ve finále jsme táhli za jeden provaz. A díky tomu jsme byli i dynamičtější. Zvyk je železná košile. Nic v tom měnit nebudu, vždy to fungovalo a vyplatilo se to.

Jaký je potenciál spolupráce s Piráty, s kterými jste aktuálně ve městě v koalici, ale v rámci celostátní politiky se vymezili vůči koalici i vaší straně?

Nevím. Jsem aktuálně trochu zaujatý. Pro mě vládnout v Praze s Piráty znamenalo hodně vládnout se Zdeňkem Hřibem. Tam když jsme se měli na něčem dohodnout, tak Zdeněk Hřib přišel s tím, že to bude takto, nebo nijak. Což je složité, když máte najít konsenzus třeba na dopravě nebo na čemkoliv jiném. Když jsme projednávali rozpočet, vždy to byl výsledek nějaké dohody. To pro Zdeňka Hřiba po celých tři a půl roku neplatilo. Často otáčel názor. Vládnutí s nimi vidím tímto prizmatem. Druhým problémem je, že Piráti si v průběhu koalice často hráli mezi sebou. Když nemá koaliční partner jeden jazyk a často vás překvapuje, těžko můžete vytvářet stabilní politiku. Uvidíme.