Obyčejná práce: O řidiče je nouze, tak jsem se rád vrátil, říká seniorní kamioňák

Hledáme řidiče. V současné době jeden z nejčastějších motivů personální inzerce. Sedět za volantem kamionu a dobývat dálnice bývalo v dobách socialismu snem mnoha mladíků. Nyní je situace odlišná. Do téhle dřiny se chce málokomu, byť finanční ohodnocení není vůbec špatné. 

Oficiální čísla o platech řidičů kamionů hovoří o nástupu lehce pod padesát tisíc hrubého. Ani to však mladé adepty k nesilnějším strojům dálnic neláká. Tuzemskou i zahraniční silniční nákladní dopravu tak obstarávají muži středního věku, kteří vůni nafty milují, zahraniční námezdní šoféři, či senioři, kteří se ke své profesi vracejí, aby si výrazně přilepšili k důchodu.  

Jedním z nich je pětašedesátiletý Jiří. Za svůj pracovní život si prošel mnoha řemesly, ale silné stroje mu přirostly k srdci. Byť se vyučil fototechnikem, a v sedmdesátých letech fotografoval v Karlových Varech svatby a jiné společenské události, tak ho vojenská služba zavála k řidičům. 

Po dvou letech za volantem letité pragovky pochopil, že bude těžké technice věrný. V civilu si dodělal vzdělání na obsluhu bagru a buldozeru a další těžké techniky. Díky tomu si mohl z nabídek práce vybírat. 

Highway star

Poskočme, o deset let vpřed. Po roce 1989 již zkušený řidič odjíždí za prací do tehdy ještě Německá spolková republika. Vysněným moderním kamionem pak tahá náklad ještě dalších deset let, až ho život dálničního nomáda omrzí. 

Domů se vrácí na své motorce. Díky valutovým úsporám se v Česku o práci příliš nezajímá. „Nic netrvá věčně a došlo i na můj rozmařilý život. Od jízdy na motorce jsem se tak musel vrátit do reality,” vzpomíná.  

V době českého stavebního boomu okamžitě získal dobře placené místo buldozeristy. Za radlicí překonal krizi koncem prvního desetiletí jedenadvacátého století a již pomalu přemýšlel o důchodu a návratu k životu motorkáře. 

Sny a realita se liší

„Do toho zasáhl covid. Práce bylo méně a firma, která mi dávala práci skončila. Nějakou dobu jsem bez práce přežil a pak žádal o důchod. Ten jsem dostal, ale tak nízký, že mě polil studený pot,” přibližuje situaci s tím, že na přiznání německé penze si ještě počká. 

Sen o klidu a finančním zabezpečení se tak rozplynul. „Než abych prodal motorku, tak jsem kouknul na nabídky práce. Místo řidiče kamionu jsem získal prakticky obratem. Při pohovoru jsem si vyhradil, že chci jezdit jen po České republice. Na dálky a spaní v kabině jsem se už necítil. Plácli jsme si a podepsali smlouvu,” hodnotí. 

Příchod na první štaci byl v trochu jiném duchu. Před firemním skladem stál naleštěný nový kamion s návěsem, jen rozpis cesty zněl: Německo, Belgie, Holandsko a zpět. „Byl to šok, ale už si nestěžuju. Díky těmto štrekám můžu o dovolené cestovat. Na motorce jsem tak projel legendární silnice v USA a letos se chystám do Vietnamu,” zakončuje své vyprávění o práci v důchodu. 

Obyčejný byznys: Opravám televizorů se roky vyhýbám, říká elektrotechnik

Zprávy z firem

V Česku je mnoho zajímavých provozů a podniků, prodejen a trhů, které zákazníci milují a majitelé pro ně dělají maximum. Představujeme je na newstream.cz v novém seriálu Obyčejný byznys. Tentokrát se vydáme za odborníkem na opravy a instalace audiotechniky a majitelem firmy DJ Servis Milanem Úblem. 

Michal Nosek

Přečíst článek

Obyčejný byznys: Na otevření nového servisu potřebujete nejméně milion, říká automechanik

Zprávy z firem

V Česku je mnoho zajímavých provozů a podniků, prodejen a trhů či servisů, které zákazníci milují a majitelé pro ně dělají maximum. Představujeme je na newstream.cz v novém seriálu Obyčejný byznys. Tentokrát se vydáme do autoservisu Scuderia Strašnice Ladislava Rosičky.

Michal Nosek

Přečíst článek