British Airways: Mohl by servis v byznys třídě být vůbec horší?

Jedna z mých prvních cest po utažení lockdownových šroubů během loňského podzimu mířila do Dubaje na palubě British Airways. Nic ale nešlo podle plánu.

Po vcelku normálním létě začaly aerolinky opět ve velkém rušit lety. To potkalo i linku britského vlajkového dopravce mezi Prahou a Londýnem. Aerolinka nikterak nepřekvapila, když nás odmítala přebookovat na spoje dopravce. Například Emirates, kteří stále provozovali přímou linku do Dubaje. Nakonec jsme se s British Airways domluvili změně odletového místa. Berlín místo Prahy s téměř dvanáctihodinovým přestupem na londýnském letišti Heathrow.

Do dnešního dne čekám na proplacení nákladů spojených s cestou do německé metropole a noclehem. Nemluvě o ztraceném čase. Odjezd vlakem z Prahy v neděli před polednem a přílet do Dubaje v úterý ráno? Ano a British Airways ještě očekávají, že jim za takový zážitek poděkujete. Na cestě zpět jsme se v Londýně zasekli dokonce na 2 noci, protože linka British Airways do Prahy stále nefungovala a nejbližší možné spojení se Swiss přes Curych bylo možné až dva dny po našem příletu z Dubaje.

Aerolinka opět předpokládala, že náklady na dvě noci v londýnském hotelu a stravu pro čtyři si zákazník s radostí uhradí sám. Seriál o tom, jak vypadá cestování v byznys třídě během covidové pandemie začínáme cestou do Dubaje, která se zapíše k tomu nejhoršímu, co jsem ve vzduchu zažil.

Na úroveň servisu se můžete podívat do následující fotogalerie:

Na letišti

Vzhledem k tomu, že zhruba šest a půl hodinový let z Londýna do Dubaje byl součástí cesty začínající v Berlíně, odbavení proběhlo již tam. A kvůli cestovním restrikcím zkontrolovat potřebné dokumenty každého cestujícího chvíli trvá. 

Obchodní cestující, připoutejte se! Čekají nás turbulence

Enjoy

Den na cestách kvůli hodinovému obědu s klientem? To firmám již nezní jako dobře utracené peníze a čas. Pracovní cesty, tak jak je svět zná, jsou patrně záležitostí minulosti.

Zdeněk Pečený

Přečíst článek

Jako by zdlouhavé čekání ve frontě při odbavení v Berlíně nestačilo, palubní vstupenky pro let do Dubaje bylo potřeba vyzvednout na tranzitní přepážce na londýnském Heathrow. Z takto jednoduše znějícího úkolu se vyklubala hodinu a půl dlouhá anabáze. Nedostatek personálu, opakovaná kontrola dokumentů a přednostní zvaní cestujících, kterým už pomalu odlétá letadlo, na začátek fronty, způsobily naprostý chaos. Během nekonečného čekání jsem si na chvíli říkal, že jsem vlastně rád, že mám 12 hodin na přestup. Zase, kdyby náš let už hlásil poslední výzvu, tak bychom možná tu frontu přeskočili. Možná...

Lounge

Na berlínském letišti duchů se aerolinky British Airways neobtěžovaly vůbec nějaký letištní salonek zajistit. Na Heathrow byla situace o něco lepší. Ještě týden před odletem to ale vypadalo, že British Airways nebudou na svém domovském letišti mít otevřený jediný salonek. Vymlouvali se na britský lockdown. Kvůli němu byla na Heathrow uzavřena také drtivá většina obchodů a restaurací. Ne úplně stav, za kterého na letišti chcete strávit 12 hodin.

Naštěstí se krátce před naší cestou ukázalo, že pravidla ostrovní uzávěry nezakazují provoz letištních salonků s nabídkou jídla a pití. Otevřen byl tedy jeden salonek pro všechny cestující, co měli na vstup do nějakého nárok. Standardně jich British Airways provozuje několik v různých úrovních. Salonek byznys třídy, salonek první třídy, a ještě jeden lepší, zvaný Concorde Room podle slavného letounu. Improvizovanou lounge bych kvalitou nabídky zařadil pod tu nejzákladnější, tedy byznysovou.

Covid vystřelil zájem o luxusní dovolené. Před davy bohatí utíkají i na jižní pól

Enjoy

Soukromý tryskáč, ostrov nebo jachta jsou hlavními prioritami pro čím dál větší počet cestovatelů. Segment luxusních dovolených během pandemie nebývale narostl a stejně tak i zisky cestovních kanceláří, které je zajišťují.

Petra Jansová

Přečíst článek

K snídani bylo k dispozici jednotlivě zabalené sladké pečivo, chia puding nebo ovocný salát. Po poledni se nabídka obměnila a na pultech se objevily sendviče. Nic proti, nebyly to špatné sendviče. Jenom trochu větší výběr by neuškodil. Veškeré nápoje, včetně alkoholu (ten při pozdějších kolech britského lockdown z nabídky salonku na dlouhé měsíce zcela zmizel) se musely objednat a vyzvednout na baru.

Sedadlo a kabina

Na tento let jsem se opravdu těšil. Byla to moje první cesta letadlem British Airways osazeným novým sedadlem byznys třídy nazvaným Club Suite. Sedačky měly premiéru koncem léta 2019, tedy krátce před vypuknutím pandemie. A znamenají velký skok oproti starým business class sedadlům. Nová kabina je v konfiguraci 1-2-1 a z každého je přímý přístup do uličky. U starých konfigurací 2-3-2 nebo dokonce 2-4-2 musel každý cestující, co neseděl přímo v uličce, přelézat přes nohy spolucestujícího.

Airbus A350 v barvách British Airways má dvě kabiny byznys třídy. Přední o 11 řadách a 44 sedadlech. Já jsem vybral sedadla v té druhé. Zadní minikabině byznys třídy, kde je pouze 12 sedadel ve třech řadách. Menší kabina je většinou klidnější a pokud mám na výběr, snažím si ji vybrat a zatím jsem nikdy nelitoval.

Nevýhodou je fakt, že celá prémiová ekonomická i ekonomická třída nastupuje stejnými dveřmi. Při nástupu tedy není příliš času v klidu poklidit své věci a uložit kufry. Navíc neutečete poznámkám o „idiotech“, kteří platí takový balík za pár hodin pohodlí. Takové komentáře ukazují jedině na neznalost a neschopnost. Letenky v ekonomické třídě na poslední chvíli stojí většinou více, než za kolik se dá letět v business class.

Krátce k sedadlu samotnému. Pro fajnšmekry jde o sedadlo Collins Aerospace Super Diamond, jaké používá třeba Air Canada. British Airways verze má pár modifikací. Tou nejnápadnější jsou uzavíratelné posuvné dveře. Díky nízké výšce (zhruba jeden metr) jsou bohužel trochu zbytečné a na rozdíl od dveří u QSuites sedadel Qatar Airways či sedadla The Room od japonský aerolinek ANA, moc přidaného soukromí neposkytnou.

Světové aerolinky jsou ve větší ztrátě, než se předpokládalo

Money

Globální letecký průmysl se pomalu zotavuje z dopadů pandemie covidu na cestování. Aktuální analýza Mezinárodní sdružení letecké dopravy IATA ale upozorňuje na to, že ztráty aerolinek budou letos vyšší, než se předpokládalo.

pej

Přečíst článek

U sedadla se mi líbí celková estetika i barevné tóny. Polstrování je dobré pro sezení anebo poloze něco mezi sezením a ležením pro sledování filmů či práci. Osobně jsem nebyl unešený z pohodlí, které sedadlo nabízí při vodorovné poloze. Na moderní sedadlo je tvrdé, a tak nějak hrbolaté. Takže kvalita spánku na krátkém nočním letu za moc nestála. 

Co se British Airways povedlo, je udělat něco s nedostatkem úložných prostor. To bylo častým terčem kritiky předchozí generace sedadel, kde byl pouze jeden malý šuplík na notebook a možná láhev vody. Ten navíc nebyl přístupný, když bylo sedadlo položeno do vodorovné polohy pro spaní.

Club Suite nabízí několik přihrádek, které jsou snadno dostupné, i pokud je sedadlo v poloze postele. Ta hlavní a největší obsahuje zásuvku, dvě USB dobíjecí porty, zástrčka pro připojení sluchátek a ovladač infotainmentu (IFE). Sedadlu ale chybí úložný prostor pro notebook, jedinou možností je ho nechat vystavený na odkládací ploše vedle sedadla.

IFE systém byl dobrý. Obrazovka dostatečně velká, s dobrým rozlišením obrazu a rychlým ovládáním. I nabídka filmů, seriálů a hudby nebyla vůbec špatná. Letadlo bylo také vybavené zpoplatněnou wifi. Ceny byly vyšší než u jiných dopravců. Pohybovaly se od tří liber (zhruba 90 korun) za 60 minut používání aplikací jako WhatsApp či Viber až po 20 liber (600 korun) za 150 MB rychlého internetu. To je ale objem dat, který běžné využívání dlouho nevydrží.

Jídlo a pití

British Airways ve jménu boje proti covidu (rozuměj ve snaze uspořit pár pencí) osekaly nabídku jídla a pití na naprosté minimum. Na jedno či dvouhodinovém letu se to dá zkousnout, ale opravdu ne pokud je cestující zavřený v letadle šest hodin a déle.

Zmizel tak třeba předodletový nápojový servis. Chápu to a klidně se bez skleničky šampaňského před odletem obejdu. Asi není nejlepší nápad, aby posádka běhala s nápoji sem a tam uličkou, kterou nastupuje celé letadlo. Co už ale žádný smysl nedává, je odstranění skleněných skleniček a kovových příborů. Argument, že toto opatření má omezit šíření onemocnění covid příliš neobstojí.

Před odletem vám British Airwas v lounge nalijí šampaňské do správné skleničky a poskytnou nerezový příbor, ale v letadle bych z toho mohl dostat covid? Nemluvě o tom, že přední světové aerolinky se k plastovým a papírovým kelímkům či plastovým příborům v byznys a první třídě nesnížily. Takto klesly nejen British Airways, ale také všechny americké aerolinky. Důvod je jasný. Snaha ušetřit pár drobných a použít covid jako výmluvu. To vše i za cenu degradace zážitku z letu v byznys třídě. Možná by zákazníci byli chápavější, kdyby se to aerolinky nesnažily agresivně „prodat“ stylem „děláme to pro bezpečnost našich cestujících a našich zaměstnanců.“ Nedělají. Dělají to leda v zájmu svých hospodářských výsledků.

Když cestování byznys třídou není, co bývalo

Enjoy

Oschlé sendviče a šampaňské z plastového kelímku v byznys třídě? Ano! Ve světě zuří pandemie a některé aerolinky již rok a půl covid používají k odůvodnění omezení pozemního i palubního servisu.

Zdeněk Pečený

Přečíst článek

Ale teď už k samotnému jídlu a pití na tomto letu. Zhruba půl hodiny po odletu dorazil vozík s nabídkou nápojů. Vzápětí přede mnou stála mini lahev šampaňského s plastovým kelímkem a k tomu nějaký balený mix ořechů. Posádka byla nerudná a informaci o tom, zda bude vůbec něco k večeři, zapomněla poskytnout.

Světě div se, o dalších dvacet minut později přede mnou přistála večeře. Vše naházené na jeden malý tác. Žádná tištěná menu, pouze nabídka kuřecího či (vegetariánských) těstovin. Že to zní jako ekonomická třída? No právě. Kokosové kari s kuřecím masem jako hlavní chod. A k tomu jakýsi balený salát, který alespoň vypadal čerstvě, nahoru pak přihozený plátek chleba zabalený v papírovém sáčku. Jako dezert čokoládová pěna a ovocný salát. Salát se skládám zhruba ze dvou kuliček hroznového vína a kousku oranžového melounu. Kari nechutnalo špatně a pokud bych letěl do Thajska v ekonomické třídě s Ukraine International, tak bych určitě zatleskal ve stoje, ale ne, pokud tohle servíruje v byznys třídě. Nějakých 70 minut před přistáním se servírovala snídaně. Kdo čekal plnou anglickou, byl zklamán. Byl to croissant plněný krůtí šunkou a sýrem, kterému sekundoval bílý jogurt a další ovocný salát.

Verdikt

Radost z nového sedadla naprosto zkazilo všechno ostatní. Celodenní čekání na noční let, neochotná posádka, kterou čímkoliv obtěžujete, jídlo a pití, které by bylo lepší nadprůměrem v ekonomické třídě. Doufám, že v blízké budoucnosti budu moci vyzkoušet stejné sedadlo s cateringem alespoň trochu připomínajícím byznys třídu. A milou posádkou. Jeden může doufat, ne?