Beton ze starořímského Pantheonu může prospět i dnešním budovám
Vědci chtějí vnést do současného stavebnictví beton starých Římanů. Vydrží totiž tolik, že se o tom současným stavitelům může jenom zdát v hodně sladkých snech, a dokáže se sám zacelovat. Výzkumníci už založili firmu, která by staré postupy měla modernizovat a dodat do praxe.
Starořímský beton se liší od betonů dnešních. Chrám Pantheon v Římě je starý dvě tisíciletí. Jeho betonová kopule, považovaná za technický zázrak, váží asi čtyři a půl tuny a nemá v sobě žádné vyztužení, které by ji podpíralo. V takto dobré kondici by dnešní beton vydržel asi tak 150 roků, a to ještě kdoví jestli. Tehdejší výstavba trvala sedm let. Ve středověku i novověku se podobné kopule stavěly s využitím kamenné klenby a trvalo to desítky let.
Barbaři neuměli znalosti využít
Beton je dnes nejpoužívanějším stavebním materiálem na světě. Uznávaný vědecký časopis Nature uvádí, že ročně se jej ve světě spotřebuje asi 30 miliard tun. Nejčastější dnešní beton tvoří písek, štěrk, voda a cement (obvykle vypálený vápenec s jílem či pískem).
Ale jak to bylo s betonem starých Římanů? Tehdejší stavitelé z něj vytvořili úžasné stavby. Po pádu západořímské říše a nástupu útočnějších, leč technologicky zaostalých kmenů se však povědomí o jeho výrobě ztratilo.
Tohle by opravdu nikoho jen tak nenapadlo: grafen, „zázračný“ materiál pro elektronické aplikace, se teď začíná přidávat do betonu, který je díky tomu pevnější. Cesty vědy do praxe jsou prostě nevyzpytatelné, píše pro Newstream vědecký novinář Josef Tuček.
Špičkový materiál pro elektroniku bude časem i v obyčejném betonu. Vyztuží ho líp než železo
Enjoy
Zůstaly záznamy například historika Plinia a architekta Vitruvia, z nichž vyplynulo, že do římského betonu se přidával jemný sopečný písek zvaný pucolán. Ale ani to nijak zvlášť nevysvětlilo, proč byl takový beton o tolik trvanlivější než ten náš.
Až nyní nabízí studie v odborném periodiku Science Advances prověřenou odpověď.
Chyba, nebo záměr?
Výzkumný tým zejména z americké Massachusettské techniky (MIT), doplněný odborníky z Harvardovy univerzity a italských a švýcarských institucí, vzal starověký římský beton zachovaný na archeologickém nalezišti ve středoitalském městě Privernu a podrobil jej důkladným rozborům. Tím se vědci až tolik nelišili od svých předchůdců, kteří dělali podobné rozbory dříve.
Ve výsledcích je však zaujalo, že ve vzorcích starověkého betonu jsou bílé kousky velmi bohaté na vápník usazené ve stěnách. Dříve výzkumníci soudili, že to je důsledek nedostatečného promíchání cementu. „Ale Římané byli velmi spořádaní. Opravdu všichni, kdo připravovali stavební materiál, jej míchali nepořádně, takže každá stavba má chybu?“ popsal své pochybnosti docent Admir Masic, fyzikální chemik z MIT, který výzkum vedl.
Nabízela se myšlenka – tohle mohlo být schválně.
Aspoň jedna dobrá zpráva pro bezpečnost lidstva: Opravdu umíme na vzdálenost milionů kilometrů zasáhnout vesmírný objekt, který by se mohl srazit se Zemí. Uskutečnitelných postupů je hned několik, i technologie už existují. A některé by se daly jednou použít i při těžbě nerostů ve vesmíru, píše pro Newstream vědecký novinář Josef Tuček.
Kosmická kolize ověřuje pozemské technologie
Enjoy
Zacelené poškození
Výzkumníci tedy uskutečnili sérii pokusů, při nichž se snažili napodobit starořímský postup. Vyšli z možné metody, jíž se někdy říká horké míchání. Při ní se nehašené (pálené) vápno (oxid vápenatý) smíchá se sopečným popelem a do vzniklého cementu se přidá voda. Následující reakce není úplně pohodová, vytváří se při ní velké množství tepla a hrozí i exploze. Výzkumníky na stopu přivedly historické zmínky, že při výrobě starořímského betonu vznikalo hodně tepla.
Badatelé tedy postup napodobovali velmi opatrně. „Každý by asi řekl, že jsem se zbláznil, když chci něco takového zkoušet,“ připouští docent Masic. Nic však nevybouchlo. A vznikla směs s malými bílými kamínky bohatými na vápník.
Výzkumníci vytvořené kusy betonu rozpůlili a zase přiložili k sobě. Do vzniklé škvíry lili vodu a pozorovali, kdy prosakování ustane. Bloky vzniklé horkým mícháním se během dvou až tří týdnů zacelily. Vápníkové kamínky se totiž rozpouštěly, vápník pronikal do trhlin a znovu krystalizoval. Takto mohl odolávat nepříznivému počasí anebo rovnou použití pod vodou.
Zato beton kontrolně připravený jiným postupem se nezacelil.
V tomto týdnu dosáhl počet obyvatel zeměkoule osmi miliard. Obavy, že tolik lidí nepůjde uživit a čekají nás války o potravinové zdroje, se nenaplnily jenom díky vědě a možnostem průmyslu – zejména toho chemického a strojírenského. Vystaráno však není, vědu i průmysl čekají nová zadání, píše pro Newstream vědecký novinář Josef Tuček.
Svět musí uživit osm miliard lidí. Bez vylepšené genetiky, chemie a techniky to nepůjde
Enjoy
Dobré i pro životní prostředí
Výzkumníci nezůstali u publikování svého zjištění. Admir Masic a několik jeho kolegů založili start-up DMAT. Zatím hledají investory. Budou jistě muset najít spolehlivé postupy, které udrží teplo vytvářející (exotermickou) reakci pod kontrolou. Ale věří, že to zvládnou a nabídnou stavebnictví odolnější beton, který bude mít i příznivější vliv na životní prostředí.
Při výrobě cementu totiž vzniká skleníkový plyn oxid uhličitý, další jeho emise pocházejí ze spalování fosilních paliv při vytápění pecí. Množství se odhaduje na osm procent všech jeho člověkem vytvořených emisí. Pokud by tedy beton vydržel déle, představovalo by to v dlouhodobém horizontu i snížení zplodin z jeho výroby.
Společnost Progresus založili před rokem Lukáš Zrůst a Lukáš Foral. Je to investiční skupina, jejíž hlavní nohou se má stát rezidenční development s důrazem na udržitelnost. Zrůst působil jako insolvenční správce, a v loňském roce zařadil do portfolia skupiny tradiční českou společnost RD Rýmařov, která přes padesát let v Česku vyráběla dřevěné domy.
Postavíme první dřevěný mrakodrap v Česku, říká v podcastu Skalický
Reality
VYŠEL LETNÍ NEWSTREAM CLUB
Sázky na růst Česka se vyplácejí. Potvrzují to lidé různých oborů a zájmů, s nimiž se můžete potkat při čtení aktuálního vydání magazínu Newstream CLUB. Česko má totiž obří potenciál, který se daří čím dál více využívat. Platí to pro investory, globální i lokální firmy, ale také pro tuzemský realitní trh. Jak se na vlně zájmu svézt, poradí letní vydání magazínu.
Na obálce magazínu jsou sourozenci se Sara a Teo Sandevovi, kteří patří ke generaci, která už nemusí volit mezi původem a zemí, kde vyrostla. Ona jde hereckou cestou, on spojuje fotbal, studium a rodinný byznys. Oba ale dobře vědí, že jejich největší výhodou je právě mix českého zázemí a balkánských kořenů.
Aktuální vydání se věnuje právě sázkám na Česko z mnoha pohledů: z pohledu investorů drobných i institucionálních, ale i z pohledu lidí, kteří se snaží zemi posunout dál. K nim patří například Petr Dvořák, který shání soukromé prostředky na spolufinancování stavby nové pražské filharmonie, nebo investor Marek Dospiva.
Česko se také stává čím dál větším lákadlem pro zahraniční firmy, které zde mají vývojová centra. Důvodů je celá řada, ale klíčové jsou pro globální firmy tři věci: vhodná geografická poloha, bezpečnost, a hlavně silné technické zázemí, díky kterému tu mohou pracovat na nejpokročilejších inovacích.
To potvrzuje například šéf globální technologické společnosti Everpure Charlie Giancarlo, který působil v největších firmách světa, stál u zrodu internetu a nyní se věnuje datovým úložištím. Rozhovor s ním také přináší letní vydání magazínu Newstream CLUB.
A rostoucí zájem nadnárodních firem o možnost působit v Česku potvrzuje také Tomáš Partsch z CTP, který vysvětluje, jak se z Brna stává evropské Silicon Valley.
Dvanácté vydání čtvrtletníku Newstream CLUB je v prodeji, distribuci zajišťuje Send. Digitální verzi magazínu lze zakoupit přímo na newstream.cz.
