Kateřina Božková: Hodnotíme manažerské schopnosti a dovednosti. Ne to, do jakého těla se člověk narodil

Česká manažerská asociace sdružuje lidi z celé republiky a prostřednictvím soutěže Manažer roku jim umožňuje předvést své dovednosti a poměřit se s ostatními. Vedení projektu se před dvěma lety ujala Kateřina Božková, která letos připravuje už třetí ročník soutěže, tentokrát navíc v novém formátu. Jejímu týmu se podařilo proměnit zavedený koncept a udělat první krok k modernizaci jinak spíše tradiční soutěže. „Mám pocit, že důvěru jsem získala především tím, že co řeknu, to udělám. Nejsem člověk, který by sliboval vzdušné zámky,“ říká Kateřina Božková.

Kateřino, i přes svůj nízký věk máte za sebou velmi zajímavou a inspirativní cestu. To je ostatně i důvod, proč si tu dnes povídáme. Kudy vedla vaše cesta do České manažerské asociace (ČMA)? 

Cítila jsem, že potřebuji změnu, takže jsem si sedla k počítači a začala hledat, co se kde děje a jak bych se mohla posunout dál. Po ukončení mého působení v předchozím projektu jsem před dvěma lety prošla dveřmi ČMA až nečekaně rychle a už od začátku jsem se věnovala soutěži Manažer roku. Nejdřív to bylo spíše v rámci produkční agendy, vedení celého projektu mám na starost až od letošního ročníku. Teď řeším vše od loga přes komunikaci s partnery, tvorbu konceptu, metodiku vyhodnocování účastníků až po rozpočty. 

Čím vás ČMA na začátku zaujala? Proč jste se rozhodla, že to bude to pravé místo, kde se můžete posouvat dál? 

V předchozím projektu jsem procestovala téměř třicet zemí, proto pro mě ČMA byla zajímavou alternativou pro změnu životního rytmu. Když jsem se postupně o Asociaci dozvídala víc, zaujalo mě, že tady funguje už od vzniku samostatné České republiky. Přesvědčilo mě i to, že působí jako komunitní platforma pro sdílení zkušeností a dovedností napříč všemi manažerskými skupinami a obory. 

Jaké největší změny jste od svého nástupu provedla? Co hodnotíte jako největší úspěch? 

Jako svůj největší dosavadní úspěch hodnotím to, že každý ročník soutěže byl vždy úspěšnější než ten předchozí. Nejen pokud jde o publicitu, ale také počet a skladbu soutěžících. V letošním roce dělám už třetí ročník soutěže Manažer roku, který přichází s novým konceptem. Cílem je upevnit postavení mezi dalšími soutěžemi, kterých každoročně přibývá, zvýšit transparentnost soutěže, inovovat jednotlivé kategorie a vyvážit počet soutěžících napříč těmito kategoriemi. 

video

FreshStart: Zkouškové je v plném proudu. Jak si díky umělé inteligenci usnadnit studium

Newstream TV

Potřebujete dovysvětlit látku, které nerozumíte? Čeká vás důležitá zkouška a nemáte nikoho, kdo by vám pomohl se na ni připravit? Píšete seminárku a nevíte, jaké téma zvolit nebo jak ho uchopit? Na tohle všechno existuje dostupné řešení: umělá inteligence. V našem článku se dočtete, jak si usnadnit studentský život s AI.

nst

Přečíst článek

V čem přesně nový koncept spočívá? 

Soutěž vždy vyhodnocovala manažera a manažerku, tedy dvě hlavní ceny. My jsme je od letošního roku sloučili do jedné. Chceme hodnotit manažerské schopnosti a dovednosti, nikoli to, do jakého těla se člověk narodil. Sloučením kategorií pak reflektujeme aktuální snahu zmenšovat rozdíly mezi muži a ženami. O tento krok si ostatně v minulosti přímo i nepřímo řekly soutěžící manažerky a dokonce i samotné vítězky. Významnou proměnou prošly také soutěžní kategorie. Občas se stávalo, že se kvůli své oborové příslušnosti proti sobě v jedné kategorii utkali HR ředitel s generálním ředitelem. Přitom by za svou práci měli být hodnoceni dle rozdílných kritérií. Jsme přesvědčeni, že více než příslušnost k oboru je v rámci soutěže relevantní typ a charakter manažerské pozice. Letos jsme to proto rozdělili. Kromě toho pak budeme vyhlašovat speciální kategorie, a to vizionář, mladý manažerský talent do 35 let a cenu za udržitelný rozvoj. Všechno to souvisí s tématy, která jsou aktuálně pro celou společnost i pro naši Asociaci důležitá. 

Kdo může být manažerem-vizionářem? Prošel už někdo takový vaší soutěží?

Nechci jmenovat, i když dotyčný se v příběhu asi stejně pozná. Měli jsme jednoho soutěžícího, který pracoval v zemědělství a vymyslel speciální solární panely. Ty se nejen podle potřeby natáčí za sluncem, ale také se umí sklopit, když prší. Zakrývají pak rostliny pěstované pod nimi. Bylo to navíc řešení přímo navržené pro konkrétní druh rostlin, který by jinak z našeho území vymizel. Nicméně v té době ještě byly kategorie nastavené jinak, tudíž tento soutěžící nebyl hodnocen jako vizionář. I to je jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli kategorie upravit. Podobné to pak je i u mladých manažerů nebo v oblasti udržitelného rozvoje, protože i téma ESG dnes naši členové hodně řeší. 

Jaký je v těchto otázkách vývoj? Řeší dnes manažeři úplně jiné úkoly než třeba před deseti lety? 

Každá doba přináší svá specifika. Když to vezmu úplně od začátku, před třiceti lety manažeři pořádně neznali internet a v dnešní době se učíme pracovat s umělou inteligencí. Sama jsem zvědavá, s jakými typy manažerů se budeme setkávat za dalších třicet let. Dnes se určitě více řeší zmiňovaná témata mužů a žen na manažerských postech nebo právě udržitelnost a ESG. Je to i z toho důvodu, že banky dnes od společností vyžadují splnění určitých parametrů a udržitelnost najednou souvisí se vším. Firmy se na to musí připravit a manažeři musí na aktuální témata přirozeně reagovat. S čím také musí manažeři hodně pracovat, je motivace zaměstnanců. Nejsem si jistá, jak to bylo dříve, nicméně podle informací z řad manažerů, členů ČMA, většina z nich fungovala v režimu práce „od nevidím do nevidím“. To se teď významně proměňuje. Myslím, že to hodně souvisí i s generací Z, která právě přichází na pracovní trh a přináší s sebou větší důraz na vyvážený životní styl. Nehodlají se – obrazně řečeno – „upracovat k smrti“. Proto i my v Asociaci hledáme způsob, jak se k nejmladší generaci postavit a začlenit ji. Budeme mimo jiné spouštět nový projekt XYZ Transfer, kde se budou učit mladší od starších a starší od mladších. Sama ze své zkušenosti v Asociaci vím, že střet mezi generacemi může být poměrně významný, ale současně je velmi produktivní. 

Když se ještě vrátíme k dělení na muže a ženy, jak moc se dnes mění narativ, že manažer rovná se muž? 

Ženy se v manažerských pozicích určitě objevují častěji, než tomu bylo dříve. Na trhu práce jsou samozřejmě pořád profese, kde táhnou za kratší konec, nicméně v rámci manažerských postů si troufám říct, že rozdíl v rolích zaniká. Víme, že mnozí zaměstnavatelé mají s rozvojem technologií možnost lépe zapojovat ženy do pracovních procesů i během rodičovské dovolené. Častěji se objevují zkrácené či flexibilní úvazky nebo možnost práce z domova. Mě by při práci s vrcholovými manažery ani nenapadlo rozlišovat, zda jednám s mužem nebo se ženou. 

Eva Straškrábová: Komunikace značky už není jen o emocích, dnes musíme více vysvětlovat racionální benefity

Zprávy z firem

Minerální voda Mattoni, která je vlajkovou lodí společnosti Mattoni 1873, oslavila své 150. narozeniny. V základu je to pořád stejná minerální voda, navenek ale prošla celou řadou proměn. Jak říká manažerka značky Eva Straškrábová, největší výzvou je zůstat součástí aktuálního dění a oslovovat i nejmladší cílovou skupinu. Ta klade velký důraz na často skloňovanou udržitelnost. I to je jeden z důvodů, proč se Mattoni v této oblasti angažuje.

Klára Sudová, Newstream & Partner

Přečíst článek

Jaké je zastoupení žen v soutěži Manažer roku? 

Aktuálně asi čtvrtina. Pravdou ovšem je, že máme významný „odpad“ soutěžících v kroku mezi nominací a samotnou přihláškou. Existuje velké množství nominovaných manažerek, které s díkem odmítly a do soutěže se tudíž nepropsaly. V tomto ohledu jsou možná jejich mužští kolegové více soutěživí. Poměr žen v soutěži tedy plně nereflektuje jejich skutečné zastoupení v těchto pozicích. 

Jak složité bylo prosadit změny zavedeného konceptu soutěže v organizaci, která je ze své podstaty spíše konzervativní? 

Zpětně musím přiznat, že změna konceptu byla skutečně výzvou – ani ne tak při přesvědčování odborné veřejnosti, jako spíše směrem dovnitř do Asociace. Třicet let zaběhlých pořádků je už pořádná železná košile. Soutěž je zároveň jedním ze stěžejních pilířů Asociace a všem na jejím fungování velice záleží. Toho jsem si vědoma. Dynamika změn celého světa je tak překotná a rychlá, že soutěž musela tyto změny a tempo nevyhnutelně následovat, což mi při obhajování změn pomohlo. Nemůžu mluvit za vedení Asociace, nicméně mám pocit, že důvěru jsem získala především tím, že co řeknu, to udělám. Nejsem člověk, který by sliboval vzdušné zámky. Když vím, že něco nezvládnu, rovnou to řeknu a nic neslibuji. 

Většinou chvíli trvá, než takovou důvěru získáte. Jaké byly vaše začátky? 

Když jsem nastoupila, absolvovala jsem takový křest ohněm. Postupně jsem se ale rozkoukávala a lépe chápala fungování soutěže i celé Asociace. Jsem žena, navíc působím trochu mladší, než ve skutečnosti jsem. Často měl někdo tendenci poslat mě pro kafe – a věřím, že nejsem jediná, kdo takovou zkušenost má. Nicméně můj postoj je, že udělat kafe mě neuráží, ale umím také další věci a ráda bych se o nich bavila. Když jsem pracovala na prvním ročníku Manažera roku, měla jsem příležitost ukázat, že vím, co dělám, a najednou mě třeba i soutěžící začali vnímat jako rovnocenného partnera. Dnes s nimi mám skoro až přátelské vztahy. 

Měla jste třeba pocit, že byste to jako muž měla jednodušší? Že by některé vaše názory byly víc slyšet? 

Na jednu stranu možná trochu ano. Věřím, že kdybych byla dvoumetrový muž s hlubokým hlasem, stačilo by říct jen ‚ne' – a bylo by to víc slyšet, než když to řeknu já. Minimálně dokud mě lidé neznají, je občas třeba být trochu důraznější a více šlapat do toho, abych dostala patřičné odpovědi a reakce. Nicméně nabyté zkušenosti mi dodaly zdravé sebevědomí. Teď už vím, že jsem schopná přinášet pozitivní výsledky své práce a už ani neuvažuji nad tím, jestli bych to jako muž měla jednodušší.   

A co když uděláte nějakou chybu? 

Tady si nemyslím, že bych jako žena měla nějakou nevýhodu – někdy možná spíš naopak. Je to hlavně o tom, jací jsme a jak si ty chyby umíme připustit. Chybovat je lidské a já nemám problém chybu uznat. Vždy ale hned hledám alternativu nebo řešení, jak to napravit. Svěřená důvěra je pro mě v rámci plnění úkolů zavazující. Jsem nakonec vlastně ráda, když přicházejí i nějaké výzvy, protože je mohu se svými kolegy řešit a diskuzí nad nimi se pak všichni posouváme dál. 

Co byste poradila ostatním ženám, které se snaží prosadit mezi muži? 

Nechci bodnout do vosího hnízda, ale osobně bych vůbec nepřemýšlela nad tím, jestli bych to jako muž měla jednodušší. Je mnohem lepší investovat energii do věcí, které změnit lze. Třeba do definování svých pracovních schopností, předností i zkušeností a jejich následné uplatnění v profesním světě. Je dobré jít za svými vytyčenými cíli a postupně učit okolí, kdo jsem. Na začátku je lepší dávat si malé cíle a postupně je plnit, potom už mohou přijít na řadu i ty velké. Určitě si ale nedávejte zbytečně velké cíle, na které nemůžete dosáhnout. To nejenže demotivuje, ale ani ten celkový obraz potom nepůsobí zrovna důvěryhodně. 

Kateřina Božková (33 let) Předchozí pracovní zkušenosti získávala v oblasti projektového vedení, dnes působí jako PR a projektová manažerka České manažerské asociace. Třetím rokem vede soutěž MANAŽER ROKU a výrazně přispěla k letošní změně jejího konceptu.