Jaromír Skřipský z E.ON Energie: Menší firmy chtějí jednoduché produkty, větší potřebují rozložit riziko

Energie a jejich dodávky řeší nejen domácnosti, ale také firmy. Především ty největší, kterým se náklady na elektřinu a plyn ve velké míře propisují do výsledné ceny výrobků, potřebují zůstat konkurenceschopné. „Vládní zásahy v okolních zemích jsou pro český průmysl nejproblematičtější,“ říká šéf obchodu pro firemní zákazníky v E.ON Energie Jaromír Skřipský. Částečným řešením může být vhodná strategie pro postupný nákup potřebného objemu energií, vlastní zdroj elektřiny nebo přesun části spotřeby do levnějších hodin.

Jaká je situace v oblasti cen energií?

Ceny se po energetické krizi před čtyřmi lety poměrně stabilizovaly, byť na vyšších hodnotách, než jsme byli zvyklí. Troufám si říct, že nebýt konfliktu v Íránu, zůstalo by to tak i nadále. Nutno ale podotknout, že aktuální zdražení se týká primárně krátkodobých kontraktů, dlouhodobé ho reflektují jen minimálně. Na příští rok je základní pásmo elektřiny na úrovni sto eur za megawatthodinu, u plynu je to kolem čtyřiceti. Na další období už se elektřina pohybuje kolem osmdesáti a plyn kolem třiceti eur. To jsou ceny, které si v Evropě dokážeme představit jako dlouhodobě stabilní.

To znamená, že se počítá s relativně rychlým vyřešením konfliktu a následnou geopolitickou stabilitou?

Nejsem analytik, ale s kolegy z analytického oddělení intenzivně řešíme různé scénáře vývoje. Myslím, že aktuální tržní ceny to dobře odrážejí. Jsme optimisté, dlouhodobý konflikt nečekáme, což se projevuje v nižších cenách na roky 2028 a 2029.

Co doporučujete firmám, kterým končí fixace? Kontrakt na tři roky teď smysl nedává, nebo ano?

Kupodivu to s tříletými kontrakty není vůbec špatné, protože ceny na delším horizontu klesají. Horší je to s cenou na krátkém horizontu, kde se výrazně projevuje právě íránský konflikt. Cena plynu má totiž výrazný vliv i na cenu elektřiny. Fixovat na roky 2028 a 2029 je nyní zcela v pořádku, ale pokud klient nutně nepotřebuje novou smlouvu už na letošní rok, pak přece jen doporučujeme chvíli počkat. Pokud kontrakt potřebuje, sáhl bych buď po fixaci na krátkou dobu, nebo po smlouvě na dynamickém, tedy spotovém produktu, odkud se dá rychle přejít na fixní cenu, pokud ceny klesnou.

Rozhovor vyšel v letním vydání magazínu Newstream CLUB

U domácností se často řeší, že ceníky bez fixovaných cen se nevyplácejí. Je to u firem a spotových ceníků podobné?

Ke spotovým ceníkům mám spíš neutrální postoj. Má zkušenost je taková, že když se na trhu neděje nic zásadního, tedy není žádná urgentní krize jako nyní ta íránská, spotové ceny bývají o něco výhodnější než ceny vycházející z dlouhodobých kontraktů. Jakmile ale dojde k neočekávaným událostem, spotové ceny vystřelí nahoru. V ideálním případě bych firemním klientům doporučil fixovat na dopředném produktu třeba osmdesát procent své spotřeby a zbývající objem nechat na spotových cenách. Ale máme i klienty čistě na spotových produktech, kterým ceny vyhovují. Vždy je to o individuálním nastavení.

Jak se liší potřeby firem a podnikatelů oproti domácnostem?

Máme tři základní skupiny, tedy živnostníky, střední podniky a velké firmy. U živnostníků jsou potřeby v podstatě totožné s domácnostmi, chtějí jednoduché produkty a fixaci na jeden, dva i tři roky. Jejich náklady na energie se od domácností nemusí výrazně lišit, takže přístup je velmi podobný. S rostoucí velikostí podniku se potřeby mění. Střední firmy už obvykle uvažují nejen o fixacích, ale i dílčí spotové složce. O náklady se víc zajímají, dobře se vyznají ve svém vyúčtování a charakteru odběru.

Pět nápadů, které mění Česko. Od recyklace pneumatik po stromy sledované z vesmíru

Zprávy z firem

Z odpadu vyrábějí suroviny, učí děti zadržovat vodu, proměňují obce v soběstačnější místa a sledují zdraví stromů pomocí satelitů. Soutěž E.ON Energy Globe vybrala pět finalistů letošního ročníku. O tom, kdo získá půl milionu korun, rozhodne veřejnost.

nst

Přečíst článek

A největší firmy?

Tam jde jednoznačně o diverzifikaci rizika. Elektřinu a plyn nenakupují jednorázově, ale v postupných krocích. Energie tvoří výraznou položku v nákladech jejich výrobků, takže potřebují být konkurenceschopné nejen vůči českým firmám, ale i globálně. Jejich největší obavou je, že zafixují vysoké ceny, zatímco konkurence na tom bude lépe.

Co znamená, že nakupují v postupných krocích?

Klient si může plánovaný odběr fixovat v různých časových obdobích, například po kvartálech či měsících. Nebo po dílčích objemech, třeba deseti či dvaceti procentech roční dodávky. Část odběru pak může nechat na spotových cenách. To rozloží riziko špatného načasování fixace. Vždy ale záleží na potřebách a preferencích firmy, proto jim nastavujeme individuální plány.

Na zvýšení konkurenceschopnosti vůči Spojeným státům nebo Asii to ale nestačí.

U plynu je cenová hladina Česka v porovnání se Spojenými státy asi dvojnásobná, takže ani sebelepší rozložení nákupu bohužel stačit nebude. Jde spíš o to, aby na tom firma nebyla hůř než tuzemská a evropská konkurence.

Na evropské úrovni jsou ceny podobné?

Evropské trhy jsou propojené, takže ceny komodity se v jednotlivých zemích zásadně neliší. Pokud ovšem nedochází k zásahům ze strany státu. Před časem se hodně řešila otázka naší konkurenceschopnosti vůči Německu, kde stát přistoupil k podpoře výrobní sféry a průmyslu. Právě vládní zásahy v okolních zemích jsou pro český průmysl nejproblematičtější. Cena komodity je srovnatelná a ani distribuční poplatky nejsou výrazně odlišné, dotovaný konkurent má ale přirozeně výhodu.

Pomohl by našemu průmyslu zásah českého státu?

Firmám by to jednoznačně pomohlo, osobně ale nejsem velkým příznivcem dotací, pokud neslouží k podpoře nových technologií. Dotování dodávek elektřiny a plynu by jen znamenalo přesunutí problému, peníze by se musely získat někde jinde. Takové přerozdělování mi smysl nedává.

Jak tedy snížit náklady na energie, aby tuzemské firmy udržely krok?

Neexistuje univerzální cesta, která by platila pro všechny, ale je to zejména o snížení samotného množství elektřiny, které odeberete ze sítě. Menší spotřebou samozřejmě klesají nejen náklady na komoditu, ale neplatíte ani distribuční poplatky, které tvoří přibližně polovinu ceny a do budoucna s ohledem na nutný rozvoj sítí spíše porostou. Kromě vlastní výroby, zejména pomocí fotovoltaiky, je řešením i flexibilita, tedy přesouvání odběru z drahých hodin do levných, protože cena elektřiny se v průběhu dne výrazně liší.

A co sdílení elektřiny?

Rozvíjí se. Má svá omezení, protože potřebujete najít partnera, který elektřinu sdílí, a dohodnout se s ním na ceně. Nejlépe zatím sdílení funguje mezi propojenými společnostmi. Typickým příkladem jsou městské organizace, kdy například fotovoltaika na budově magistrátu vyrábí elektřinu, která se sdílí do ostatních městských objektů. Pokud společnosti propojené nejsou, pak je dobré využít nějakou třetí platformu, jako je například Propojeno.

Jak snížit závislost na plynu? Tam asi vlastní výroba v úvahu nepřichází.

U plynu je to složitější, protože ne vždy se dá plyn jiným palivem nahradit či rovnou nahradit zařízením na elektřinu. A když už to možné je, výměna technologie je velmi nákladná. Firmy proto jdou spíš cestou zateplování objektů, řízení spotřeby a investic do maximální efektivity, aby drahými energiemi neplýtvaly.

Jaromír Skřipský

Je absolventem VUT v Brně. Už víc než 17 let působí ve společnosti E.ON Energie, posledních deset potom v top managementu společnosti. Nyní vede oddělení péče o klienty z řad živnostníků, podnikatelů a velkých firem, vedle toho má na starost také výkup elektřiny od výrobců.

[[[[[article:28128]]]]