Biohacking: Stáří nemusí být úpadek. Studie z Yale boří jeden z největších mýtů

Stárnutí nemusí znamenat jen úbytek sil a paměti. Nová dlouhodobá studie z Yaleovy univerzity ukazuje, že téměř polovina sledovaných lidí nad 65 let se v čase zlepšila v kognitivních nebo fyzických schopnostech. Důležitou roli přitom může hrát i to, jak o vlastním stárnutí přemýšlíme.

Představa, že kognitivní a fyzické schopnosti s přibývajícím věkem nevyhnutelně klesají, je natolik rozšířená, že ji sdílí nejen laická veřejnost, ale také velká část zdravotnických pracovníků i vědců v oblasti gerontologie. Nová dlouhodobá studie z Yaleovy univerzity tento předpoklad přímo testovala a výsledky tuto představu významně zpochybňují.

Vědci v této studii analyzovali data z více než dekády sledování přes 11 tisíc Američanů starších 65 let z panelové studie Health and Retirement Study. Oproti většině studií zaměřených na stárnutí použili měřicí nástroje, které explicitně umožňují zachytit zlepšení, nikoli jen stabilizaci nebo zhoršení. Protože pokud výzkumný nástroj zlepšení neumožňuje zachytit, jednoduše se neobjeví jako výsledek, bez ohledu na to, zda k němu u účastníků dochází.

Biohacking: Kortizol se dá srazit i bez doplňků. Rozhoduje světlo ráno, dech a to, čím netrávíte večer

Enjoy

Kortizol se běžně spojuje jen se stresem. Spouštěčů je ale mnohem víc a většinu z nich by za stres nikdo neoznačil — hluk v otevřené kanceláři, vynechané jídlo, večerní scrollování nebo příliš tvrdý trénink. Příznaky přitom vypadají všedně: únava odpoledne, chutě na sladké a neschopnost usnout.

Alžběta Shejbalová

Přečíst článek

Výsledky ukázaly, že téměř polovina účastníků vykázala v průběhu sledovaného období měřitelné zlepšení kognitivních schopností o 32 procent, fyzických schopností o 28 procent nebo dokonce kombinaci obojího. Kognitivní funkce byly měřeny standardizovaným testem celkového kognitivního výkonu, fyzická zdatnost pak rychlostí chůze, která je v geriatrii považována za jeden z nejspolehlivějších ukazatelů celkového zdraví pro svou těsnou vazbu na riziko trvalého postižení, hospitalizace a mortality. Zlepšení nebylo omezeno na výjimečně zdravé nebo privilegované jedince, ale bylo konzistentní napříč různými skupinami účastníků.

Dalším nálezem byl vztah mezi přístupem k vlastnímu stárnutí a pravděpodobností zlepšení. Lidé, kteří o svém stárnutí uvažovali pozitivněji, vykazovali statisticky významně vyšší šanci na kognitivní i fyzické zlepšení, a to i po započítání dalších relevantních proměnných. Autorka studie Becca R. Levy tento faktor označuje jako pozitivní přesvědčení o věku a řadí ho mezi modifikovatelné proměnné, tedy takové, které lze potenciálně cíleně ovlivnit, na rozdíl od genetické predispozice nebo socioekonomického statutu.

Tato studie navazuje na dvě dekády výzkumu Levy zaměřeného na to, jak kulturně podmíněné stereotypy o stárnutí ovlivňují zdraví starších lidí. Levy je autorkou teorie tzv. stereotype embodiment, která popisuje, jak se negativní představy o stárnutí stávají součástí sebeobrazu starších lidí a mají tak vliv na celkové schopnosti a každodenní prožívání. Starší práce její skupiny ukázaly, že lidé s negativnějšími přesvědčeními o stárnutí mají horší paměťový výkon, pomalejší zotavení ze závažné disability a vyšší kardiovaskulární mortalitu. Jedna ze starších longitudinálních studií Levy a kolegů zjistila, že lidé s pozitivnějšími postoji ke stárnutí žijí v průměru o 7,5 roku déle než ti s negativnějšími, a to po započtení věku, pohlaví, socioekonomického statusu a dalších proměnných.

Biohacking: Nejsledovanější tělo světa selhalo, Bryan Johnson bojuje s nemocí bez léku

Enjoy

Biohacker Bryan Johnson investoval do svého těla desítky milionů dolarů, sleduje stovky biomarkerů a roky testuje hranice optimalizace zdraví. Teď přiznal autoimunitní gastritidu, nemoc, kterou medicína neumí vyléčit. Vědecké studie přitom ukazují, že kořeny autoimunitních onemocnění často sahají k traumatům z dětství a chronickému stresu – tedy k faktorům, které žádný protokol biomarkerů nezachytí.

Alžběta Shejbalová

Přečíst článek

Behaviorální nastavení

Studie poukazuje na faktické biologické mechanismy, přes které tato přesvědčení ovlivňují zdraví. Negativní obraz stárnutí je spojen s vyšší mírou chronického zánětu a s vyšší reaktivitou na stresory. Pozitivní přesvědčení naopak korelují s lepší srdeční variabilitou a nižší kortizolovou reaktivitou. Mechanismem jsou pravděpodobně behaviorální nastavení, kdy lidé s pozitivnějšími postoji ke stárnutí se více hýbají, lépe spí a lépe se zapojují do sociálního života.

Závěrem této studie je tedy zjištění, že zlepšení fyzického a kognitivního výkonu ve stáří je běžné, nikoli výjimečné, a postoj, se kterým člověk ke svému stárnutí přistupuje, je proměnnou, která v tomto procesu hraje měřitelnou roli. Na úrovni každodenního života to přináší otázku, jak vědomě nakládáme s příběhem, kterému o vlastním stárnutí věříme. Negativní přesvědčení přijímáme z kultury, médií a sociálního okolí v průběhu celého života, často aniž bychom si to uvědomovali. Výzkum naznačuje, že tento vzorec má biologické dopady. Pohyb, sociální kontakt, kognitivní výzvy a záměrná pozornost k tomu, jak o stárnutí mluvíme a přemýšlíme, jsou proměnnými, které tato data řadí do stejné kategorie jako stravu nebo spánek. Tedy mezi měřitelné faktory, které průběh stárnutí fakticky ovlivňují.